Pracovní režim tvůrců a režim manažerů

Paul Graham

Jedním z důvodů, proč programátoři tak nesnášejí jednání, je to, že pracují s jiným typem rozvrhu času než ostatní. Schůzky je stojí víc.

Existují dva druhy pracovních rozvrhů, kterým můžeme říkat manažerský a tvůrcovský. Manažerský rozvrh je pro šéfy. Vychází z tradičního plánovacího kalendáře s každým dnem rozděleným na hodinové intervaly. Pokud potřebujete, můžete si sice zablokovat na jeden úkol i několik hodin v kuse, ale obyčejně měníte obsah své práce s každou hodinou.

Pokud s časem nakládáte tímto způsobem, schůzka je čistě technický problém. Najdete si volné okýnko ve svém rozvrhu, zarezervujete si ho a máte hotovo.

Většina mocných a vlivných lidí jede v tomto manažerském rozvrhu. Je to řídicí režim. Ale existuje ještě druhý způsob nakládání s časem, běžný u lidí, kteří něco tvoří – jako třeba programátoři nebo spisovatelé. Ti obecně pracují raději s časovými jednotkami v rozsahu nejméně půldne. Nemůžete tvořit nebo kvalitně programovat v blocích o velikosti hodin. Hodina sotva stačí na přípravu začít něco dělat.

Pokud pracujete s takovýmto tvůrcovským rozvrhem, jednání jsou pro vás pohroma. Jediná schůzka může vymazat celé odpoledne, rozdělí ho na kousky, příliš malé na to, aby se v nich dalo s něčím pořádným začít. Navíc si musíte pamatovat, že máte nějaké jednání. To není žádný problém pro kohokoli v manažerském režimu: vždycky je na příští hodinu něco naplánováno, jedinou otázkou je, co. Má-li ovšem schůzku někdo jedoucí v režimu kreativním, musí na ni aktivně myslet.

Pro člověka v kreativním režimu práce je schůzka jako chyba v programu. Nepřepne ho jenom jednoduše z jednoho úkolu do jiného, změní mu kompletně styl práce.

Zjistil jsem, že jediné jednání dokáže ovlivnit i celý den. Obvykle zničí přinejmenším polovinu dne, když mi ukradne dopoledne nebo odpoledne. Ale k tomu se někdy přidá kaskádový efekt. Pokud vím, že odpoledne je v tahu, o něco míň se mi chce dopoledne začínat něco ambiciozního. Vím, že to může znít přecitlivěle, ale jste-li tvůrce, zamyslete se nad svou vlastní situací. Nerozletí se snad vaše mysl při představě celého dne volného k práci, bez naplánovaných schůzek a jiných povinností? No a stejně vám naopak nadšení klesne, pokud tomu tak není. A ambiciozní projekty jsou z definice na samé hranici vaší kapacity. I malý pokles morálky pak stačí, aby je dočista zabil.

Každý z obou typů rozvrhů funguje sám o sobě dobře, problémy nastávají, až když se potkají. Nejvlivnější lidé pracují v manažerském režimu a pokud chtějí, jsou v pozici, aby donutili všechny kolem rezonovat na jejich frekvenci. Ale ti moudřejší z nich se drží na uzdě, když vědí, že někteří z těch, kteří pro ně pracují, potřebují ke své práci mnohem větší časové bloky.

Náš případ je z těch netypických. Skoro všichni investoři, včetně všech rizikových, které znám, fungují na manažerském rozvrhu. Ale Y Combinator běží na rozvrhu kreativním. Rtm, Trevor a já, protože jsme tak fungovali vždycky, a Jesicca většinou také, protože se s námi musí synchronizovat.

Nebyl bych překvapen, kdyby začalo být více firem jako my. Zakladatelé by snad mohli být stále více schopni odolávat nebo aspoň odkládat svůj přerod v manažery, stejně jako před pár desetiletími začínali být schopní odolávat potřebě měnit džíny za kravaty.

Jak ale dokážeme radit tolika firmám a držet si kreativní rozvrh práce? Pomocí klasického nástroje na simulování manažerského režimu uvnitř toho kreativního: úředních hodin. Párkrát během týdne si dám stranou kus času na schůzky se zakladateli firem, které podporujeme. Tyto bloky jsou na konci mého pracovního dne a já jsem si napsal program, který zajišťuje, že všechny schůzky v rámci jedněch úředních hodin jsou seskupeny až na jejich konec. Protože jimi vždy končím, nejsou pro mě tato jednání nikdy přerušením pracovního dne. (Pokud pracovní den druhé strany nekončí stejně jako můj, naruší to jednání patrně zase jejich den, ale pokud si tu schůzku domluvili, musí jim to stát za to.) V rušnějších obdobích se úřední hodiny natáhnou natolik, že se mi pracovní den zdrcne, ale nikdy jej nemám přerušený.

Když jsme kdysi v 90. letech pracovali ve vlastním startupu, vymyslel jsem další trik, jak si den rozdělit. Zvykl jsem si programovat denně od večeře asi do tří ráno, protože v noci mě nikdo nemohl rušit. Pak jsem spal asi do jedenácti, šel do práce a věnoval se až do večera "byznysovým" záležitostem. Nikdy jsem to tak sice nebral, ale měl jsem ve skutečnosti každý den dva pracovní dny – jeden v manažerském a druhý v kreativním módu.

Pokud pracujete s manažerským rozvrhem, můžete dělat jednu věc, kterou s tím kreativním nikdy dělat nechcete: můžete pořádat spekulativní schůzky. Prostě se s někým sejít jen tak, dát si o sobě vědět. Proč ne, když máte volné okýnko v rozvrhu, že? Možná se ukáže, že si můžete navzájem nějak pomoci.

Byznysmani v Silicon Valley (a všude po světě) pořádají spekulativní schůzky pořád. Jste-li v manažerském režimu, máte je v podstatě zadarmo. Jsou natolik běžné, že si vytvořily i svůj vlastní jazyk – třeba "zajdeme na kafe".

Ovšem pokud jste v kreativním režimu, jsou spekulativní schůzky neskutečně drahá sranda. Což nás ale přivádí do bludného kruhu. Každý si myslí, že stejně jako ostatní investoři pracujeme v manažerském režimu. Takže nás představí někomu, s kým si myslí, že bychom se měli potkat nebo nám pošlou email, že bychom měli "zajít na kafe". V téhle chvíli máme dvě možnosti, ani jednu dobrou: můžeme se s nimi setkat a přijít o půlden práce, nebo se snažit schůzce vyhnout, a potenciálně je tím urazit.

Donedávna jsme si sami nebyli jisti zdrojem tohoto problému. Brali jsme jako dané, že buďto si musíme nafouknout program, nebo naštvávat lidi. Ale teď, když jsem si ujasnil, o co přesně tu jde, možná existuje ještě třetí možnost: vysvětlení oněch dvou typů pracovních rozvrhů pro ostatní sepsat. A třeba nakonec, až se konflikt mezi manažerským a kreativním režimem práce dostane do obecného povědomí, se z toho stane mnohem menší problém.

Ti z nás, kteří pracujeme v kreativním režimu, jsme ochotni ke kompromisům. Víme, že jsou schůzky, kterých se musíme účastnit. A ostatní s manažerským rozvrhem prosíme o jediné: aby chápali tu cenu.

Paul Graham, spoluzakladatel Y Combinator.
Od roku 2005 financovali na 1000 startupů, mj. Dropbox, Airbnb, Stripe nebo Reddit.

Původní článek Maker's Schedule, Manager's Schedule vydaný v červenci 2009 přeložil v říjnu 2016 Petr Staníček