Takové české domácké suši [příspěvek v archivu]

Aneb Japonec by se z toho asi opupínkoval… Mám rád suši, hlavně maki suši – což zase nemá rád nikdo jiný z naší rodiny. Takže se mi tu načatý balíček řas nori suší už pořádně dlouho. Proto když žena s dětmi odjela k babičce a oběd zůstal čistě na mé libovůli, neváhal jsem ani chviličku: bude suši.

Ale ne suši ledajaké. Japonec vybírá čerstvou rybu, vaří ji málo (pokud vůbec), používá speciální rýži, staletími ověřené postupy. Já ne. Správná suši rýže je nakyslá (vaří se s octem), to já nemám rád. Syrovou rybu bych asi snědl, ale jedině opravdu čerstvě vylovenou z moře, což se mi v prosincovém Česku jen tak nepodaří. Dělám zkrátka suši po svém, takový český cross-over, variantu na dané téma. Vypadá to jako suši, ale není to suši. Co chlap sám doma a nechce se zrovna mazat s nějakými náročnými specialitami…

V prvé řadě rýže. Nekupuju žádnou speciální japonskou (ta se stejně nesmí z Japonska vyvážet), vystačím si obyčejnou – ale kulatou. Dlouhozrná není to pravé, kulatá je kompaktnější. Nadávám do ní žádný ocet ani cukr, ba ani sůl. Uvařím ji úplně obyčejně, jen dám víc vody a vařím o něco déle, aby byla lepivější (pro zájemce vaření v mikrovlnce: hrnek rýže, 2 hrnky vody, 7 minut naplno, 17 minut napolovic, to je celé, hotovo). Z mrazáku jsem vytáhl kostku filé a plátek krůtích prsou. Malinko jsem to nechal změknout v mikrovlnce (minutu na poloviční výkon) a hodil na pánev do trochy rozpáleného oleje. Rybu jsem nechal jen tak, krůtí psa posypal ostřejším thajským kari. Kus salátové okurky jsem oloupal a nakrájel na tlustší nudličky. Našel jsem tu i wasabi v prášku, takže jsem ho rozmíchal s trochou vody a olivového oleje na pastu. Pokud bych neměl pravé wasabi, vystačil bych si s ostrou dijonskou hořčicí, je to trochu podobné.

Bambusovou podložku mají dnes v každých domácích potřebách i supermarketu, skoro bych řekl, že ani nekoupíte řasy nori, aniž by vám k tomu v obchodě nenabízeli i tuhle podložku. Vypadá jako řada špejlí svázaných vedle sebe a dá se bez ní teoreticky obejít, ale s ní se suši balí podstatně lépe. Na podložku položím čtverec řasy nori, na ní rozprostřu hrst rýže (fakt hodně lepí, takže to je asi nejobtížnější část). Blíž k jednomu konci do rýže udělám žlábek, položím po celé délce proužek masa a dva proužky okurky a potřu trochou wasabi. Vezmu kraj řasy i s podložkou a začnu balit do ruličky – díky té podložce se mi to dělá nejen lépe, ale především můžu ruličku pořádně přimáčknout a utáhnout, aby byla co nejpevnější. Hotové ruličky nakrájím na stejně velké kousky (pravý japonec jich ukrojí právě šest a na vlas stejných, mně na tom ale nesejde a dávám přednost o něco tenčím, takže jich mívám víc a každou jinou).

pc130002.jpg pc130003.jpg pc130004.jpg pc130002_2.jpg

K podávání se mi docela osvědčila japonská sojová omáčka tamari (chutná úplně jinak než ta čínská klasická sojovka), do níž rovnou přimíchám půl lžičky wasabi. A pak už jen namočit kousek suši a šup s tím do pusy. Ňam.

P. S.: Nemáte-li rádi tu řasu, nevadí. Váleček se dá zabalit i bez ní. Případně se dá experimentovat s čímkoli dalším: posypat podložku pod rýží sezamem, kokosem, použít plátek parmské šunky, uzeného lososa nebo cokoli jiného. Dovnitř se dá taky zabalit, co vás jen napadne. Připravená masová směs, „krabí“ tyčinky, smažená vajíčka, párek nebo třeba banán a rozinky. Nebojte se experimentovat, oni se ti Japonci zlobit nebudou.

Akorát bych se docela bránil tomu říkat suši, to by nebylo fér.

Štítky: , , ,

Petr Staníček, 13. 12. 2007 v 15.39 • Rubrika: Od plotny6 komentářů u textu s názvem Takové české domácké suši

6 komentářů k článku »Takové české domácké suši«

[1] Vložil(a): julie 14. 12. 2007 v 13.48

Pixy, paráda! Na téhle přípravě je skvělé, že se dají použít ingredience, které chutnají. Taky to máme takhle rádi. Jen kolem rýže jsou u nás doma neustálé debaty – já miluju kulatozrnou, můj muž preferuje „delší zrníčka“. Když jsou chlapi sami doma, to teprve vznikají věci! :)

[2] Vložil(a): nobunaga 14. 12. 2007 v 14.27

Díky za návod. Suši jsem jedl dvakrát v životě a je to božská mana. Faktická poznámka: Suši vytvořené jen z válečku rýže a kousku ryby, to celé převázané řasou se nazývá nigiri.

[3] Vložil(a): Freeman 16. 12. 2007 v 17.39

Kde v Praze v kamennem obchode se da koupit ta rasa?

[4] Vložil(a): Pixy 16. 12. 2007 v 19.47

V Praze bohužel nevím, ale jelikož na Kladně je mají prakticky ve všech obchodech, které navštěvuji (Tesco, Delvita, dva obchůdky se zdravou výživou a jedny domácí potřeby), tak si troufnu tipnout, že v praze by taky mohly být téměř na každém rohu. Případně lze koupit online.

[5] Vložil(a): Spinaci 18. 12. 2007 v 0.02

Suši není vůbec náročná specialita! Nebál bych se ani syrových ryb z našich obchodů a není s nimi žádná další práce. Experimentování s japonskou kuchyní se moc nedoporučuje (staletími prověřené recepty), ale samozřejmě chápu, že udělat si to po svém je zábavnější. Hlavní je si pochutnat.

[6] Vložil(a): vojta 19. 12. 2007 v 11.19

V Praze se dají suroviny pořídit v Hana-trade v Michli (http://www.japan-eshop.com/), jsou tam ochotní a poradí, ceny tam bývají lepší než v normálních obchodech (Tesco).

Jinak suši znamená „kyselá rýže“, ten ocet tam mám rád, když je správně ochucený (hlavně oslazený) tak to je takové sladkokyselé. Prodává se i ocet přímo na suši už smíchaný s ostatními ingrediencemi.

Opravdu japonskou rýži nikde na světě neseženete, z Japonska se nevyváží (přímo se to nikde moc neříká, ale je to v podstatě z náboženských důvodů). Stejný typ (kulatá na suši) se jakožto „napodobenina“ pěstuje v Kalifornii, Itálii, Španělsku… Když už obyčejná, tak jasně že je kulatozrná vhodnější, stejně jako na rizoto, protože je lepivá.

Váš komentář

Upozornění: Pokud vás téma tohoto příspěvku nezajímá, nebaví, dotýká se vás či vás dokonce uráží, tak prosím odejděte a pokud možno se nadále ve vlastním zájmu dalším podobným vyhýbejte. Hlavně se to prosím nesnažte autorovi sdělovat v komentářích, takové příspěvky nikoho nezajímají a budou nejspíš vymazány. Totéž platí pro vaše názory na osobu autora, na jiné přispěvatele, mluvení z cesty, ze spaní či pod vlivem omamných látek a další podobné výlevy nesouvisející s tématem článku. Jinými slovy, toto je prostor soukromého blogu určený pro komentování příspěvku publikovaného výše, nikoli k chatování a volné diskusi. Děkuji za pochopení.

Abyste mohli komentovat, musíte se přihlásit.