<!–texy–>Vím, že můj vstup do diskuse už je "po uzávěrce"
Ale teprve dnes jsem náhodou našla tento článek. (Hned jsem se tedy zaregistrovala – normálně to nikde nedělám.)
S vaší definicí "Kýč je to, co jako kýč bylo vytvořeno" se nedá nesouhlasit, proto mne překvapilo, jak obrovskou diskusi to vzbudilo.
Shodou okolností jsem se před časem na svém blogu o definicí kýče též pokoušela: http://www.art.estranky.cz/clanky/o-umeni/kyc-ve-vytvarnem-umeni
… a vůbec žádná reakce
Asi můj Blog nikdo nečte … nechcete se na můj pokus definice kýče mrknout?

<!–texy–>Pokus o definici: Kýč je vše, co se nelíbí prof. Knížákovi.

<!–texy–>[75] Máte pravdu … těch co když je tam … kolik chcete. Otázka je, jestli to, že se jedná o vystavení dědečkových věcí nebo objekty z dílen nedokážu jako kolemjdoucí rozpoznat. Myslím, že všechny tyhle věci bude něco spojovat, něco je vyfutruje vnitřním nábojem a jistou hodnotou – a to prostě vycítím, takže rozpor nebude dost silný, nebo bude silný, ale jiného druhu. Řeknu si třeba, to je ale přeplácané – to už ale není kýč, že? Mluvím o chalupě oplácané historizujícmi náhražkami, z nichž ta cikorka prostě bude čišet na sto honů.

Nemusím ani znát konkrétní fakta – je to stejné jako u muziky – i přes propast staletí vycítíte, jestli o něčem je či ne. Nemá to co dělat s tím, jestli Vás nudí, nemusíte zvědět, jestli se měla líbit, či ne … nejde ani o to, jestli se teď líbí Vám či komukoli jinému. Když nepoznáte její hodnotu, protože neočekáváte žádnou hodnotu, řeknete, že je to slátanina, ale ne že je to kýč. Když ve Vás vzbudí pocit, že teď v další větě, taktu už to přijde a ono né, že nic – ono něco, co považujete za lacinou náhražku, označíte to s velkou pravděpodobností za kýč.

Nejde mi o to, že by Vaše definice měla být dokonalá. Vaši definici beru jako zajímavou myšlenku a zkoumám, jestli může být použitelná či nikoli.

Nevím, jestli rozumím dobře, ale zdá se mi, že vycházíte z předpokladu, že kýč je jev nezávislý na konkrétních lidech a na tom, co oni sami jako kýč identifikují. Pokud ano, tak si myslím, že tohle je základní omyl. Nejde o něco jako objektivní fyzikální zákonitost. Ono to tak jen vypadá, protože jsme si jeden jako druhý člověk v určitých věcech hodně podobní. Ale bez konkrétních lidí ztrácí pojem kýč smysl. Vyjma typických symbolů kýče, ale to jsou spíš rozsáhlé (co do počtu zasažených jedinců) memy – no vlastně vyjma memů obecně.

<!–texy–>[74] A co když ta chalupa patřila vyhlášenému koláři a jeho vnuk si prostě jen všude rozvěsil zbytky z dědečkovy dílny jako vzpomínku sobě a sousedům pro radost? Co když všechny ty věci jsou vystavená díla z výtvarně restaurátoských dílen, které se zde každý rok konají? Co když …

Vždycky to může (a nemusí) být jinak, než se komukoli na pohled jeví. Proto já tvrdím – a trvám na tom – že **to, zda je něco kýč, je nerozhodnutelné na základě (jakýchkoli) vnějších znaků.** Vy si spokojeně odcházíte s hrdým pocitem dešifrovaného kvazihistorizujícího kýče, zatímco všichni kolem vědí, že to je vlastně úplně jinak a díky faktu XYZ, o kterém vy nemáte ani ponětí, jde vlastně o dílo s vysokou hodnotou pro celou společnost.

Já netvrdím, že moje definice kýče je dokonalá nebo jediná správná. Jen mi samotnému vyhovuje nejvíc ze všech, na které jsem zatím narazil, a nenacházím v ní tolik rozporů jako v těch jiných. Zatím mi nikdo nenabídl žádnou lepší.

<!–texy–>OK … dovolte mi jen jedno offtopic upřesnění – výhružka ani náhodou.

K tématu: jde o to, co očekáváte, když se na něco podíváte … ve smyslu co ve Vás dané dílo evokuje. Ne co očekáváte předem. A o rozpor mezi tím, co očekáváte jako naplnění evokovaného.

Řekněme, že se podívám na nějakou lufťáckou chalupu a u ní uvidím zídku, která má v sobě obloukové průhledy tvořené loukoťovými koly ze starého povozu. Dosud nic proti ničemu, nikde není psáno, že se to "nesmí" … ale když toto, tak začnu přemýšlet co dál, je-li to součást nějaké výtvarné koncepce a jaké a v tu chvíli si všimnu, že ta chalupa má od všeho kousek, že tam jsou smíchány rádoby dobové věci, ale z různých krajů a výsledek prostě nemá hodnotu, kterou bych při prvním spatření zídky podvědomě očekával. Teprve v tu chvíli to označím za kýč. A vůbec nesejde, zda-li zídka s loukotěmi měla být hezká nebo ne. Když ale budu odněkud z druhé strany zeměkoule a nebude mne bít do očí to, že chalupa je slepenec quasihistorizujících nesmyslů, kýč to pro mne asi nebude. Myslím, že právě tak to asi funguje.

<!–texy–>Tak se tady uklidníme.

M.Ch., vy nejste schopen či ochoten akceptovat, že s osobními výpady jste začal vy – ad [44], kdy jste mě označil za arogantního, patrně jen na základě toho, že jsem komusi jinému (s kým se mimochodem poměrně dobře znám) sdělil, že diskusi od určitého místa už nepovažuji za smysluplnou a přínosnou. A argumentovat k věci jste současně odmítl s tím, že nejsme u soudu, abychom si nějak dokazovali svá tvrzení… Pak pokračujete [46], [55], [63], [65] – věnujete se intenzivně primárně tomu, kdo a jak co řekl, případně jak a proč se kdo jmenuje. A tou nepřímou výhružkou v [63] (nebo jak to chápat) to pak celé podtrhujete. Řekl bych, že o mluvit o překračování mezí slušnosti je ve vašem případě poněkud chucpe.

Ptáte se, "kde to jsme"? Věřím vám, že v tom nemáte jasno. Tedy jsme *u mě*, na mém soukromém webu, vy všichni jste tu na návštěvě a platí tu moje pravidla. Má Arthur Dent dovoleno víc než jiní? No pochopitelně, že ano, protože se dobře známe a víme, co si k sobě navzájem můžeme dovolit i jak chápat své případné sarkasmy a dvojsmysly. I pokud nejste zvyklý na to, že mezi přáteli a známými platí zcela jiná pravidla než mezi cizími lidmi, zde to budete muset respektovat.

Tolik k předchozím nemístným offtopic odbočkám, k nimž už se opravdu nechci vracet (a žádám tím o to i ostatní).

—–

Zpět k tématu – ad [67]: Vaše tvrzení *Kýč (je) definován … tím, že dochází k dost silnému rozporu mezi tím, co očekáváte a co dostanete* generuje paradox. Pokud toto tvrzení vezmu jako premisu, pak řekněme, že očekávám, že dostanu kýč, a skutečně jej dostanu. Tedy k rozporu dle definice nedošlo a kýč to být nemůže. Ergo jsem nedostal kýč, který jsem očekával, tudíž to rozpor je. Etc. Definice generující spor či paradox je z principu chybná, tedy si troufám tvrdit, že tento přístup není vhodný a taková definice použitelná.

<!–texy–>[71] Vy nehodnotíte mojí osobu?

BTW kde říkám, že „Víte, věnoval jsem diskusi hodně času, a i kdybych se mýlil, tak jste si informaci o tom, že je bezcenná, měl nechat pro sebe.“ ???

Překrucujete. Takže pro upřesnění: Nevadí mi, že označíte něco, co napíšu jako bezcenné a pod. To naopak vítám. Jde o věc – jde o to, kde je pravda. … vadí mi Váš slovník … a způsoby. Nejsou slušné. A to, že tu nevíme, kdo skutečně za slovy stojí, na potřebě slušnosti nic nemění. Pořád jsme lidé – ne jen nicky.

<!–texy–>Pixy, [69] už není ani veselé, ani k věci. Ten člověk nedokáže unést fakt, že jeho komentáře jsou pro někoho bezcenné, a v reakci nejen že přenáší diskusi do osobní roviny (namísto komentářů hodnotí osobu komentujícího), ale dokonce překračuje meze diskuse jako takové (co jiného je anonym pokřikující "Kde že to vlastně bydlíte?").

Být tebou, nemažu to, protože něco takového… to je prostě nádhera… "Víte, věnoval jsem diskusi hodně času, a i kdybych se mýlil, tak jste si informaci o tom, že je bezcenná, měl nechat pro sebe." Takového abys pohledal. Nechápe o čem jde řeč, navíc je vztahovačný a nakonec vyhrožuje… Že ty sis předplatil nějaký bonus Komentářový služby?

<!–texy–>[69] Jste humorista.

<!–texy–>A [68] je prosím co? To nejsou osobní výpady? Nebo A.Dent má dovoleno víc, než jiní? Kde to tedy jsme?

Pane, co si dáváte jméno postavy z románu … přijďte mi vše říci osobně. Přesně tak jsem to myslel. Mám pocit, že tu překračujete veškeré meze slušnosti.

Ne, tady je něco hodně špatně.