Další zlomový bod webdesignu: konec éry fullscreenu

V posledních týdnech hned z několika zdrojů přicházely informace o tom, jak významně stoupl podíl vyšších rozlišení obrazovek u uživatelů internetu (viz např. zpráva Navrcholu.cz). Vyplývá z nich ned několik faktů. Jednak to, že rozlišení 800×600 je již skutečně minoritní (pokles z 12 % na 3 %) a že nadpoloviční většina uživatelů už používá displej s rozlišením 1280×1024 a větším.

V tuhle chvíli manažeři webových projektů myslící koleny jásají a jímají se úkolovat své designery k předělání webu do šířky 1280 px. Bohužel jen málokdo si uvědomuje, že z těch statistik vyplývá ještě jeden, podstatnější fakt: fullscreen je na ústupu. Stále méně lidí si už zvětšuje okno prohlížeče na celou obrazovku. Je to logické: čím větší displej máte, tím méně je praktické mít na něm jen jedinou informaci, jen jediné okno. Okno prohlížeče se stránkou je přes celou obrazovku zbytečně veliké, na velkém displeji se kolem něj vejde spousta dalších informací a jiných otevřených oken, obzvlášť na širokoúhlých displejích. Styl práce s počítačem se mění. (Pozn.: dlužno podotknout, že se bavíme o práci s Windows, např. na macu je tento způsob využívání pracovní plochy běžný odjakživa, macovské systémy fullscreen standardně vůbec nepoužívají.)

Když si ty statistiky prohlédneme pozorně, zjistíme, že zatímco rozlišení obrazovky setrvale stoupá, velikost okna prohlížeče nikoli – poměr šířky okna a šířky displeje výrazně klesá. Přes 50 % uživatelů má rozlišení vyšší než 1280 px na šířku, ale u více než 90 % uživatelů jsou okna prohlížeče užší než 1280 px! Nejčastější šířka okna se dnes pohybuje kolem 1100 px. Je samozřejmě nutné počítat i s poměrně významnými statistickými chybami, např. s faktem, že někteří uživatelé se přepnou do fullscreenu až po načtení stránky, což se ve statistikách nemusí projevit, přítomnost různých postranních lišt, zužujících dotupný prostor apod.

Ale trend je podle všeho poměrně jasný: styl práce s PC se mění, zobrazování oken ve fullscreenu přestává být tak samozřejmé a běžné jako ještě před pár lety. Uživatelé se učí pracovat s okny menšími než je šířka obrazovky, dynamicky měnit jejich rozměry podle potřeby a využívat pracovní plochu pro zobrazení více informací najednou. A webdesign se musí této skutečnosti přizpůsobit. Doposud si všichni hlídali majoritní rozlišení a tomu přizpůsobovali fixní šířky webů. 770 a později 960 px byla dlouho pro mnoho webdesignérů (a především jejich manažerů) čísla magická a nedotknutelná. Ovšem s tím, jak se rozměry oken prohlížečů na straně uživatelů stávají variabilnějšími a dynamičtějšími, musí být dynamičtější i webdesign.

Logickým trendem proto bude upouštět od fixních rozměrů a používat pružné šířky; navrhovat layouty co nejlépe se přizpůsobující se uživateli – okamžitému rozměru okna prohlížeče i zvolené velikosti písma. Ideálním řešením je používání pružných em-layoutů ve stanovených mezích – s danou minimální a maximální šířkou. Vlastnosti CSS min-width a max-width dnes podporuje už i IE, je velmi příjemné je používat.

Design moderního webu se musí přizpůsobovat uživateli a nemá požadovat, aby se uživatel přizpůsoboval je­mu.

Petr Staníček, 30. 6. 2008 000 12.09 • Rubrika: IT, Všeobecné, Webdesign12 komentářů u textu s názvem Další zlomový bod webdesignu: konec éry fullscreenu

Internet Info šláplo do … vedle

Společnost Internet Info má dárkovou obsesi. Pořád mi posílají nějaké věci. Ale proč ne, když mají na rozhazování. Nemusíme kupovat stolní kalendáře a ta barevně blikající kostka se naší malé dceři moc líbila – poté, co jsem z ní seškrabal to logo, s ní i usínala; ještěže šlo tak snadno dolů. A ostatní nepraktické blbosti obvykle putují rovnou do koše. Nedokážu sice moc pochopit, proč někdo investuje určitě nemalé peníze do výroby nějaké ptákoviny, aby ji pak poslal lidem, kterým je úplně k ničemu. Ale proč ne, je to jejich problém. Tedy vlastně byl. Až do dneška, kdy z toho udělali i problém můj.

Ráno zvoní pošťačka, že mám doporučený dopis. Do tašky se jí nevešel, musela si na něj tentokrát vzít batoh (vážně!). Polstrovaná obálka formátu A3, odesílatel Internet Info. Rozbalil jsem to, vytáhl podlouhlý balíček, leknutím ho upustil a odskočil metr zpátky. Rakety. Rachejtle. Petardy. Asst. Rocket – Rocket Mix. Made in China. Třída nebezpečnosti: II.

To vážně přehnali. Osobně mám z jakýchkoli výbušnin strach a mám před nimi velký respekt. Rachejtle a ohňostroje v rukou amatérů s přemáháním toleruju jen na Silvestra – ostatním lidem a z dostatečné vzdálenosti, sám to do ruky vezmu jen s krajním odporem. A když nám někdo pod okny odpaluje ohňostroje během roku, nejlépe v jedenáct v noci, když naše malé děti spí, honí se mi hlavou scény svou brutalitou zcela odporující mé jinak holubičí povaze. Krabici raket na ohňostroj bych si dobrovolně nekoupil ani v podroušeném sta­vu.

Raději pominu fakt, že IInfo posílá pyrotechniku poštou a porušuje tím poštovní řád (Poštovní podmínky, část 1, § 1, odst. 2a: „Obsahem poštovní zásilky nesmějí být a) výbušniny, …“) – tak trochu obecné ohrožení, ale to ať si vyříkají s právníkem České pošty. Mně spíš trápí jiný problém. Co s tím? Vyhodit do popelnice to nemůžu. Poslat to poštou zpátky? Nebudu si přece koledovat o průšvih jako IInfo. Odpálit to večer někde za městem? Nejsem hovado jako někteří… Dát to někam do skříně a počkat do Silvestra? To pak kolem té skříně budu půl roku chodit po špičkách a trnout strachy, jestli to samo nebouchne. (Sakra já vím, že to bouchnout nemůže, ale vysvětlujte někomu s arachnofobií, že ta tarantulka je přece taková milá, hebká, chlupaťoučká a docela neškodná…). Možná má známý ve městě pořád ještě ten obchůdek protechnikou, mohl bych mu to tam odvézt…

Drahé IInfo, to jste mi nasadili do bytu opravdu pěkný dáreček. Nechcete si pro to zase přijet? Poradil bych vám rovnou, kterým koncem si máte který kousek kam strčit, a docela rád bych vám to i pomohl odpálit… Kterou hlavu korunovanou, marketingem pomazanou tahle zhovadilost napadla? Na přiložené cedulce stojí „Marketing: Hana Šebelová“ – pokud je to její dílo, možná by měla začít míň hulit a víc myslet. To, že spouštíte další tuctový agregátor videí z Youtube a dáte mu „legračně výbušné“ jméno, opravdu neznamená, že v rámci marketingu musíte rozesílat lidem zcela reálně výbušné dárky. Až třeba jednou budete spouštět nějaký pornoserver, tak mi u dveří zazvoní kurva s pozdravem od IInfa a předplacenou hodinkou zdarma? Nemáte někde k dispozici byznysplán na příští pětiletku, abych věděl, co přibližně od vás ještě lze čekat?

Petr Staníček, 30. 6. 2008 000 11.13 • Rubrika: IT, Všeobecné8 komentářů u textu s názvem Internet Info šláplo do … vedle

Klika a pára

Žijeme v dalším, pořadí již třetím století páry a konce nevidět. Nějak to pořád nedokážu pochopit: lidstvo rozbíjí atomy, rozmotává DNA a létá do vesmíru, ale co se energie týče, na nic lepšího než točit klikou a vrtulkou dosud naše věda nevymyslela. Nejefektivnější, co dokážeme, je zatopit pod kotlem a vrtulku popohnat párou z vroucí vody… ;-)

Pravda, ještě dokážeme cmrdnout trochu hořlaviny do tlakáče, škrtnout a následný výbuch nám pootočí kolečkem. Tento postup se nejvíc používá coby energie okamžité spotřeby, přímá přeměna energie chemických reakcí na teplo a pohyb – skladovat se to nedá. Jediná energie, kterou dokážeme aspoň částečně efektivně skladovat, je ta elektrická, byť to umíme pouze v malém. Ale jak ji dokážeme vyrobit? Pára a vrtulka, klika a dynamo, nic lepšího neumíme.

  • Vodní elektrány – vrtulkou točí voda padající z výšky
  • Větrné elektrárny – vrtulkou točí foukající vítr
  • Parní elektrárny – zatopíme pod kotlem, voda se začne vařit, pára roztočí vrtulku. Hádáme se leda o to, čím pod tím kotlem topit:
    • fosiliemi vykopanými ze země
    • hořlavinami vyrobenými z těchto fosilií
    • suchými rostlinami
    • to vůbec nejlepší, co umíme: rozbít atom, vyrobit nové chemické prvky, sezvat špičkové vědce, postavit hi-tech zařízení, které ohřívá vodu pod kotlem velmi sofistikovaně – a pára točí vrtulkou…

Ubohé. Umíme vůbec něco jiného? Sluneční články? Prakticky nulová efektivita, srovnatelná s energií ze žabích stehýnek. Geotermální elektrárny? Najdeme-li horkou vodu v zemi, nemusíme topit pod kotlem, stačí přiložit vrtulku, no bezva… A co jinak? Vodíkové články? V plenkách. Jaderná fúze? V prenatálním sta­vu.

Přitom mc2, tolik energie je prý v každé hmotě. Jen vydolovat ji z ní neumíme. A tu trošku, co vydolovat dokážeme, z 99 % promrháme do luftu a zbylým žbrďolkem ohříváme vodu v kotli…

Vůbec bych se nedivil, kdyby se jednou nějakou fúzní elektrárnu podařilo postavit. V nejdražším tokamaku světa se budou slučovat jádra lehkých atomů a vzniklé extrémně horké plazma bude ohřívat vodu v kotli – a pára bude točit vrtulkou.

Petr Staníček, 23. 6. 2008 000 11.37 • Rubrika: Všeobecné22 komentářů u textu s názvem Klika a pára

Vizme viz!

Zajímavé věci se to člověk dozví na tom internetě. Třeba takové „viz“, kolik lidí si s ním pořád láme hlavu, jak a proč se používá. Schválně, která z možností je podle vás češtinsky správně, a která špatně?

  1. … viz. strana 123
  2. … viz strana 123
  3. … vizte strana 123
  4. … viz. stranu 123
  5. … viz stranu 123
  6. … vizte stranu 123
  7. … v. str. 123

Pravdu měl, kdo tipoval, že špatně jsou varianty 3 a 4 a všechny ostatní možnosti jsou korektní. Ať si češtináři lamentují a ať si újčavy v poradně píší, co chtějí, ani oni nemusejí vždy mít (celou) pravdu.

Ono to totiž vůbec není tak jednoduché, jak si mnozí myslí, a není „viz“ jako „viz“. Je dvojí a má dva odlišné – byť podobné – významy. A každý se používá jinak, byť napohled stejně.

Viz české

Viz, vizme, vizte jsou tvary rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Tvary spíše archaické, dnes se spíš používá viď, viďme, viďte a to viz zůstalo v češtině právě coby zmíněná odkazovací částice. Není to žádná zkratka a tečka zde nemá co dělat. Význam tohoto „viz“ je odkazovací či ukazovací – „podívej se (na)“, „hle(ď)“. A jakožto imperativ se váže zásadně se čtvrtým pádem, tedy viz koho/co.

  • Pro podrobnosti viz stranu 123 (= podívej se na str. 123)
  • Podrobnosti: viz stranu 123
  • Pro podrobnosti vizte stranu 123 (trochu archaické)

Viz latinské

Ale „viz“ nemá jen čeština, používá se i v mnoha jiných jazycích, a to coby původem latinský termín. V tomto případě je viz zkratkou latinského videlicet, potažmo videre licet, což znamená „lze vidět“. Přeneseně se to pak používalo (a to již ve středověku) ve významu „a to“, „to jest“, „zejména“ a podobně. Kupříkladu použití této zkratky v angličtině je poměrně striktní, používá se výhradně ve významu „jmenovitě“, asi jako my používáme „tj.“ (přičemž se píše „viz“ a čte se to „namely“).

Trochu divné se může zdát, proč se slovo „videlicet“ zkracuje zrovna jako „viz“. Není to sice vůbec zřejmé, ale přitom je to docela pochopitelné. Ve středověku písaři zkracovali slova speciálním znakem, který měl významem „et cetera“ („atd.“). Vypadal jako starší podoba „z“ (nebo staroanglický znak yogh) – zkrácené „viȝ“ bylo časem psáno a čteno prostě jako „viz“. A protože „z“ na konci vlastně značí zkratku, stejně jako my používáme tečku, tečka se zde už psát nemusí. Na druhé straně to pořád přece jen zkratka je a tečka napsaná s plným vědomím významu – obzvláště v případě potřeby odlišení obou typů „viz“ – zde není úplnou chybou.

Významem latinského „viz“ je tedy „a to“ nebo „tj.“, v angličtině pak dokonce výhradně takto. V češtině se ovšem ustálil spíše původní význam „videlicet“, tedy „můžete vidět“; nicméně ono „viz“ se v tomto případě pojí výhradně s prvním pádem.

  • Podrobnosti, viz strana 123 (= lze vidět na str. 123)
  • Podrobnosti (viz. strana 123)

Petr Staníček, 21. 6. 2008 000 13.46 • Rubrika: Všeobecné10 komentářů u textu s názvem Vizme viz!

Nový Firefox 3 a Mac OS X

Na nový Firefox 3 jsem byl dost zvědavý. Ze všeho nejvíc na to, zda už konečně přestal (ve verzi pro Mac OS X) prznit česká písma, kreslit znaky s diakritikou větší či posunuté, případně vůbec nezobrazovat text některými písmy v určitých velikostech (jako tak činil s písmy Cambria či Calibri importovanými z Vist). Hurá sláva, podařilo se, Firefox konečně – po mnoha a mnoha letech – zobrazuje české texty korektně a pěkně.

FF3 a česká písma
Vykreslení českých znaků ve Firefoxu 3

Tím padla hlavní bariéra použitelnosti, a dnes už bych tak s klidem i radostí mohl nasadit FF jako svůj primární prohlížeč. Kdybych ovšem nebyl tak spokojeným uživatelem Safari.

Výrazně se také změnil vzhled prohlížeče. Teprve dodatečně jsem zjistil, že to, co vidím, není žádný univerzální design, ale že web Firefoxu mi podává stránky podle použitého systému a screenshoty i další informace vidím z maca ryze macovské, zatímco při pohledu z Windows uvidím něco úplně jiného. Pohříchu ale musím říct, že se mi ten macovský vzhled líbí podstatně víc než ten pro Windows (což je ale bezesporu zaujatý pohled, to nepopírám).

Nicméně první dojem záhy opadne a na ten druhý si už člověk začne všímat i negativ. Ač by to tak mohlo vypadat, Firefox nepoužívá systémové GUI, ale vykresluje si všechno sám. Podobně, ale jinak. Každý detail vypadá jako poměrně nepodstatná drobnost, ale mají velmi silný synergický efekt a v celku působí hodně výrazně. Stačí na obrázcích níže porovnat záhlaví okna Firefoxu a Safari.

Přijela k nám pouť

Co je v Safari (resp. v Mac OS X) tlumené, nenásilné, plynulé, působí ve FF3 řvavě a výrazně. Lišty a záložky mají příliš velký kontrast, přechody jsou výraznější, záložky jsou ve 3D umístěny v mnoha úrovních s výrazně většími rozestupy ve třetím rozměru.

FF3 screenshot
Testovací stránka ve Firefoxu 3 (Mac OS X 10.5.3)

Ve spojení s nadbytkem ikonek (byť velice pěkných a vkusných) působí celek až trochu pouťově, omalovánkově přeplácaný – výrazně na úkor obsahu načtené stránky, kterému má sloužit, a ne se s ním přetlačovat o pozornost.

„Nativní“ formulářové prvky

Další skutečně výraznou novinkou je radikální změna vykreslování formulářových prvků. Nově se je FF3 snaží vykreslovat v Aqua stylu, tedy aby vypadaly stejně jako v Safari nebo kdekoli v systému. Ale stejně jako v předchozím případě, dělá si to FF3 po svém – tak trochu to je Aqua rozhraní a tak trochu není. Na předchozím obrázku je vidět (především ve srovnání se snímkem ze Safari níže), jak se některé detaily liší. Obvykle už na první pohled, někdy ale zaregistrujete výraznou odlišnost až na ten druhý.

Safari screenshot
Tatáž stránka v Safari 3.1.1

Všechny prvky jsou o něco větší. Hezky to je vidět třeba na úvodní stránce Googlu, kde tlačítka zasahují až do vyhledávácího pole. Textová pole jsou při stejné velikosti písma vyšší, jako by rámeček se stínem byl vykreslen až dodatečně kolem obdélníkového prvku. Radia a checkboxy mají divné vertikální zarovnání a jsou ošklivě posunuty vůči textu (a ani čarování se svislým zarovnáním v CSS to moc nevylepší).

Nejmarkantnější rozdíl je vidět u selectu. I když se na první pohled tváří jako „macovský“, po rozbalení zjistíme, že chování se moc nezměnilo, zůstává ve stylu Windows. Nabídka selectu se rozbaluje vždy pod prvkem a hodnota v něm zůstává stejná, dokud se nevybere jiná. Porovnejte si chování ve FF a v Safari na screenshotech nebo přímo na testovací stránce. V případě dlouhých seznamů se nezobrazí šipky s autoscrollem, ale starý známý scrollbar po straně. A třešnička na vrchol: podívejte se na horní hranu toho selectu. Zatímco v Safari/systému je ostrá, jednopixelová, ve FF je ošklivě rozmazaná. Fuj.

Plužiny z naší družiny

Velké změny doznal „našeptávač“ pod adresním řádkem. Pokud do něj něco začnete psát, nezobrazí se už pouze prostý seznam vyhovujících URL, ale expresivně formátované dvouřádkové položky, s velkým výrazným nadpisem a malým a nevýrazným URL pod ním. Tady jsem úmysly vývojářů Firefoxu vůbec nepochopil. Nahrazení URL názvy webů a jejich slovními popisy je přece funkce, kterou dokáží ocenit především BFU – jenže ti zase do adresního řádku nikdy nepíší. To děláme my, poweruserové, které ale zase nemožnost se rychle orientovat v seznamu URL neskutečně irituje. Naštěstí je zde chytrý plugin Oldbar, který to umí odstranit a ty naddimenzované titulky odstranit.

Adresní řádek
Nový „našeptávač“ v adresním řádku

Co mě docela překvapilo, tak fakt, že Firefox 2 se neumí na FF3 sám upgradovat. O nové verzi nic nevěděl, na dotaz po updatu řekl, že žádný není. S takovou se o novém FF dozvědí jen praví nadšenci a 80 % řadových uživatelů (kterým FF naistaloval někdo jiný a jim je v zásadě jedno, co používají) o nějaké nové verzi nebude mít ani potuchy. A něco podobného platí i naopak: po instalaci prakticky všechny pluginy z FF2 přestanou fungovat a žádný update pro ně údajně neexistuje. Už jsem málem FF3 odinstalovával a vracel se k předchozí verzi, protože FF používám na vývoj a ladění a třeba bez Firebugu se neobejdu – ten ovšem zrovna patřil mezi ty „nepodporované“ bez updatu. Pak mě ale něco osvítilo a podíval jsem se na web FF do katalogu pluginů a hele: nová verze Firebugu pro FF3 tam byla. Trochu nepovedené.

A co to ostatní?

V novém FF3 samozřejmě daleko víc novinek. Ale ty už nepovažuju za tak zásadní anebo jsou mi trochu ukradené, především proto, že FF nadále není mým primárním prohlížečem a používám ho spíš coby (skvělý!) vývojový nástroj. Správce hesel, rodičovskou ochranu nebo údajně lepší práci se záložkami tak vůbec neocením, nějaká gesta se odmítám učit, na „plný zoom“ ještě nemám názor a proklamované ověření pravosti stránek je (přinejmenším prazatím) dost k ničemu – za celý den jsem nenarazil na web, o jehož provozovateli by FF3 aspoň něco tušil. A že jsem jich vyzkoušel opravdu hodně, včetně mnoha největších a nejznámějších webů, včetně webu Mozilly a Firefoxu…

Ale to je pro mě trochu nepodstatné. Ty hlavní věci – tedy docela příjemné používání a konečně správné zobrazování českých textů – fungují a k předchozí verzi se (snad) nebudu muset vracet. A konečně (vůbec poprvé!) si už dokážu představit, že bych Firefox používal jako svůj primární prohlížeč. Takže až Apple nějak fatálně podělá Safari (což není vyloučeno, kazí toho v poslední době čím dál víc), je tu víc než dostatečný plán B. Nemluvě o tom, že na ladění webu pořád nic lepšího neexistuje.

Petr Staníček, 19. 6. 2008 000 19.58 • Rubrika: IT, Všeobecné, Webdesign32 komentářů u textu s názvem Nový Firefox 3 a Mac OS X

Tupci v a(u)kci

To jsem kdysi před lety chtěl něco prodat v online aukci, tak že si vyzkouším Aukro. Založil jsem si tam účet, řekněme jménem BFLM. Jenže poté jsem zjistil, že registrace probíhá poštou a údaje mi přijdou do čtrnácti dnů v dopise. To mě natolik odradilo, že jsem ten účet zase zrušil a celé Aukro poslal k čertu. (Kdyby v Aukru někoho napadlo tenhle fakt uvést hned v registračním formuláři místo těch jejich právních výrazů a nemást tam zavádějícím sdělením, že potvrzení a dokončení registrace proběhne emailem, asi by si ušetřili spoustu zbytečných nedokončených registrací. Ale což, to je jejich problém.) Účet byl zrušen, o čemž mě Aukro informovalo:

Potvrzujeme smazání Vašich osobních údajů a odstranění účtu BFLM dne 2005–10–19 15:49:12.

Včera jsem se hodlal zaregistrovat znova. Na původní účet BFLM se nelze přihlásit, neplatné uživatelské jméno. Zkouším zapomenuté heslo, ale na můj e-mail není v Aukru zaregistrován žádný účet. Hledám uživatele BFLM: Uživatelská data smazána, naposledy přihlášen 005–10–19 00:50:20. Když si ale chci založit nový účet nový s původním jménem, nelze, protože jméno BFLM je již použito pro jiný účet. Hlava XXII.

Píšu tedy na podporu Aukro a v mezičase si zakládám náhradní účet BF_LM. A tady teprve začíná ta pravá zábava.

Byl jsem zaregistrován skoro před třemi lety (účet „BFLM“). Můj účet byl zrušen, ale teď už se znova pod stejným jménem zaregistrovat nemůžu, váš systém hlásí, že to jméno je použito. Jenže použito není, účet „BFLM“ je skoro tři roky zrušený.

Jak můžu svůj účet obnovit?

Aukro:

Pravděpodobně Vaše uživatelské jméno zrušeno nebylo. V každé registraci je možné použít emailovou adresu pouze jedenkrát. Znamená to tedy, že pokud Vaše emailová adresa nebo uživatelský účet existuje, nelze jej již použít.

Využijte tedy (…) hledání a třeba si vzpomenete na Vaše heslo k uživatelskému účtu.

Aukro tým

Já:

Ale to jsem samozřejmě udělal. Své staré uživatelské jméno jsem našel: (URL)
Píše se tam, že „uživatelská data byla smazána“ – stejně jako v potvrzovacim mailu z r. 2005 (…) Přihlásit se pod tímhle jménem nemůžu (s jakýmkoli heslem), protože systém hlásí, že takový účet neexistuje. Jenže když si ho chci založit, tak zase hlásí, že nemůžu, protože to jméno už existuje.

Aukro:

Nejsme bohužel oprávněni Vám sdělit informace jiného uživatelského účtu. Pod tímto emailem máte zaregistrované jiné uživatelské jméno.

Já:

No POCHOPITELNĚ, že pod svým emailem už mám zageristrovaný jiný účet! Ode dneška – když se mi nepodařilo původní účet „BFLM“ rozchodit (kvůli tomu problému, který jsem se tu s vámi snažil řešit), tak jsem si založil účet „BF_LM“.

Aukro:

Pokud nám nenapíšete z mailu, který je zaregistrovaný k uvedenému uživatelskému jménu, nejsme oprávněni Vám tyto informace poskytnout. Jelikož však Váš minulý uživatelský účet byl zablokován, můžete použít Váš nově vytvořený účet.

Tady jsem pochopil, že to vážně nemá cenu. Na druhém konci sedí buďto hloupý a navíc porouchaný automat, nebo nebývale tupý člověk, co jede podle manuálu, vždy od začátku, ať se děje, co se děje. Milé Aukro, než tohle, je stokrát lepší naistalovat na webu wizarda, který bude mnohem efektivnější. Vyhazujete tady úplně zbytečné peníze za úplně zbytečného člověka.

Tedy pokud to přece jen nebyl ten prorouchaný automat.

Petr Staníček, 12. 6. 2008 000 14.33 • Rubrika: IT, Všeobecné12 komentářů u textu s názvem Tupci v a(u)kci

Rozbitý ovladač. Chcete ho?

Univerzální ovladač Logitech Harmony 885 nám celkem dobře sloužil několik let. Pak se ale asi čtyři nejpoužívanější tlačítka (hlavně kolíbka Volume) vyklechtala a přestala fungovat. Jak a zda to vůbec jde opravit, netuším, vyhodit je mi to líto. Přece jen to byla docela drahá a chytrá mašinka a až na těch pár tlačítek je plně funkční. Měl by někdo zájem? Zadarmo, v případě, že se pro něj někdo stavíte u mě na Kladně, resp. za poštovné (a balné, protože balím a na poštu chodím velmi nerad). Vydraženo, děkuji všem.

Petr Staníček, 10. 6. 2008 000 20.12 • Rubrika: IT, Všeobecné28 komentářů u textu s názvem Rozbitý ovladač. Chcete ho?

Televize Z1: čirá amatérština

Zpravodajská televizní stanice Z1 začala vysílat 1. června.

Sláva! Zpravodajské televize a online zpravodajství mají další konkurenci. Nevadí, že ji málokdo chytí, nevadí, že web jim moc nefunguje, cení se hlavně snaha. Černo-rudá barevná kombinace i ozvěna symbolu SS v logu naznačují, že se snad konečně můžeme těšit na vyhraněně pravicovou stanici, která na našem trhu citelně chybí. Držme jim palce, ať se i přes svůj kostrbatý začátek v éteru udrží.

Pominu raději nepříjemně flekatý „oldskúl“ design webu a soustředím se na technickou stránku věci. A uvidím věci nevídané! JS framework MooTools funguje spolehlivě se všemi moderními browsery, a přesto ho webdesignéři stanice Z1 dokázali použít nějak fikaně a zařídit, že jejich web funguje jen v IE (a to ještě ne vše a všude, mně třeba nejde zvuk). S Mozillou, Operou nebo Safari se moc nepobavíte. Ryzí amatérština, jak si s něčím takovým někdo troufne vylézt v dnešní době na veřejnost, vůbec nechápu.

Petr Staníček, 10. 6. 2008 000 10.10 • Rubrika: IT, Všeobecné, Webdesign3 komentáře u textu s názvem Televize Z1: čirá amatérština

UPC: hra na schovávanou před zákazníky

Snahou všech líných namyšlených a nabubřelých společností je maximálně se odříznout od zákazníka a nepustit si ty otravné kretény vůbec k tělu. Začalo to před lety, kdy firmy postupně rušily své pobočky a začaly směrovat zákazníky na centralizovaná pracoviště telefonní podpory. Evidentně to nestačilo, lidi to neodradilo a pořád opruzovali s nějakými problémy a rušili key accounty při teambuildingových aktivitách.

Přistoupilo se tedy ke kroku dvě. Telefonní podporu je třeba maximálně omezit a zákazníky tlačit do komunikace přes webové formuláře. Místo okamžité reakce jsou tak dotazy, stížnosti a připomínky vyřizovány „do 48 hodin“, a to nejčastější formou „váš dotaz jsme vzali na vědomí a budeme se mu v budoucnu věnovat“. Webový formulář je pro tyto firmy skutečný poklad: po telefonu nedokážete tak snadno nechat problémy vyhnít…

Přeborníkem v „norování před zákazníky“ je UPC, dnes již prakticky monopolní kabelový operátor u nás. Především zde pro jistotu telefonní podporu zpoplatňují – zatímco jiné společnosti provozují aspoň zelené linky (předčíslí 800, bezplatné volání), UPC má linku modrou (předčíslí 844, volání je zpoplatněno) – ovšem aby měli opravdu jistotu, číslo zákaznické podpory UPC před lidmi pečlivě tají. Na jejich webu tak najdete leccos, od popisu voleb hlasového průvodce po sazbu za minutu volání, ale telefonní číslo nikoli. Schválně si to zkuste: kdo by našel na webu UPC číslo telefonní podpory, má u mě flašku dobrého vína. (Upozornění: 844 222 111 není číslo telefonické podpory.)

Nezbývá než očekávat i další kroky. Webové formuláře budou nahrazeny poštovní adresou s termínem vyřízení do 30 dnů, a následně pak bude komunikace se zákazníky zcela zrušena. Firmy se budou prezentovat falešnými adresami a řídit se heslem „prodat a zmizet“. Některé průkopnické firmy to praktikují už dnes a pořád prodávají, fungovat to asi bude.

Update: Díky promptní reakci raptora v komentářích je jasno. UPC je obzvlášť blbý rafinovaný a ač ta telefonní čísla v kódu stránek má, skrývá je a zobrazuje nějakým pofiderním kódem, který nefunguje všude. Čili většina z vás tam ta čísla bez větších problémů uvidí, mému prohlížeči ale zůstávají utajena.

Petr Staníček, 25. 5. 2008 000 14.52 • Rubrika: IT22 komentářů u textu s názvem UPC: hra na schovávanou před zákazníky

Ostrov chameleonů

Na jednom ostrově žije 45 chameleonů: 15 zelených, 17 žlutých a 13 oranžových. Když se potkají dva chameleoni různých barev (řekněme zelený a žlutý), změní oba barvu na tu třetí (zde tedy na oranžovou). Můžou skončit všichni se stejnou barvou?

Petr Staníček, 23. 5. 2008 000 16.20 • Rubrika: Mozkomor10 komentářů u textu s názvem Ostrov chameleonů