www.pixy.cz --- básničky


Opravdová poézyje

Rád jsem psával v klasických formách - balady, sonety, rispetta a další. Asi už je to všechno kdesi v prachu... Tak si sem tam zase něco klasičtějšího napíšu pro potěchu.


Rondo zralé romantičky

Pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 
Proč rytíř nechrání před lítou saní, 
s galantní úklonou nepodá růži? 

Vyznání psávaná vyrudlou tuší 
v představách zúží dech; neslyšná přání 
ukrytá stále až v hlubinách v duši 
v kapičkách távají na horké kůži. 
Pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 

Projíždí pláněmi: v spáncích jí buší, 
pro větší slávu, pro překrásnou paní 
když ostří blýsknou, když pozvednou kuši. 
Procitá zkroušená, srdce má v skruži, 
pochmurná vnímá to odvěké zdání: 
nežijí s námi už skuteční muži? 

Pohlíží vzhůru a slzy své suší, 
vždyť dluží jemu těch šedin pár v skráních. 
Zas před ní váhá, zas červené uši, 
s kytičkou máků (ach, nesehnal růži). 
Smířená vnímá to odvěké zdání: 
pro slepé nežijí skuteční muži. 

Marie třetího milénia

Marie z Levanty 
s malinko strhanými rysy 
opřena o panty vrat dávno trouchnivého chléva 
vzpomíná. 
Tak tady, kdysi... - to byla teda trefa... 
Úsměv jí zahraje vzpomínkou na Josefa. 
A cítí se jak lehká děva.