Záhlaví obsahuje stručný a výstižný titulek...
Autor vždy musí počítat s tím, že titulek dokumentu může existovat jen sám o sobě, bez kontextu -
používá se jako název záložky, jako nadpis při automatické indexaci dokumentů atd.
Obsah značky <title> proto musí být stručný a přitom výstižně identifikovat dokument,
a to jak v kontextu webu, tak i v kontextu celého Internetu.
... jméno a e-mail autorů kódu...
Uživatele obvykle autorství kódu nezajímá. Zde je požadováno především jako pomoc autorům samotným. Pokud se totiž autor k zásadám W4D hlásí, má patrně zájem na tom, aby jeho kód byl co nejdokonalejší a dokumenty přístupné opravdu pro každého. Nikdo ale není neomylný a uvedu-li v dokumentu svůj kontakt, dávám všem šanci, aby mě upozornili na případné chyby a problémy s použitelností dokumentu.
Jména a kontakty na autory se zapisují do metaznačky, např. ve tvaru:
<meta name="author" content="HTML code: Petr Stanicek; e-mail: pixy@pixy.cz" />
nebo v samostatném dokumentu odkázaném v záhlaví značkou <link>
Jména by měla být přepsána podle obvyklé transkripce do angličtiny - japonské či ruské jméno se může latinkou zobrazit jako "???? ???????", což moc užitku nepřinese.
... a kódování dokumentu, pokud se liší od výchozího kódování.
I když je kódování předáno v http hlavičce a dokument se zobrazí korektně, pokud si jej čtenář uloží na disk, informace o kódování se ztratí a příště už dokument nemusí být čitelný. Proto je důležité zapsat použitou znakovou sadu přímo do dokumentu.
Kódování se uvádí v metaznačce, např.:
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=iso-8859-2" />
Dokumenty s deklarací XML musí obsahovat kódování i v této deklaraci, např.:
<?xml version="1.0" encoding="iso-8859-2"?>