Sumi Garden

Shodou okolností jsme zrovna včera byli na (víceméně) japonský večeři v Sumi Garden (v Praze u Jiřáku). Dcery si vybraly, výroční odměna za školní úspěchy a tak. A tak trochu smíšené pocity. Úplně nejlepší byla polívka Spicy Miso Ebi, to byl karneval v hubě. Holky si vybraly na předkrm nějaký knedlíčky a kuličky. Dim sum jsem ani nechutnal, ale prý byly standardní. Ty kuličky byly s chobotnicí a zelím a kdovíčím, nebylo to špatné, ale byla to taková hmota ze spouty krémovýho sýra a majonézy, ze který trošku zřetelněji vystupovalo akorát to zelí. A ty tuňákový vločky nahoře. Já jsem si se ženou dal napůl jeden "raisabuga" (rýžový burger), což se ukázalo být vlastně jen obří suši rolkou. Opět spousta creamcheese a majonézy, která spolehlivě zabíjela všechny ty skvělý a jemný syrový lososy, krevety a kraby uvnitř. Žena suši moc nemusí, tak z toho byla trochu zklamaná. Zkusila, ocenila, že to není zas tak zlý, ale větší půlku s radostí stejně dojedla naše nejmladší sušifanatička. Jako hlavní měla žena úhoře na grilu, ten byl naopak skvělý. Jen salát byl pokydaný jakousi přesnídávkou s příchutí zázvoru, to jí nechutnalo vůbec. A pak přinesli to suši. Já si dal jednu tempura roll (která měla být ostrá, ale nebyla ani trochu) a holky každá set maki, jednu tempura roll a dohromady ještě jednu california rolku. Zvyklé z jiných sušáren a znalé, kolik toho dokážou sežrat. Tady je trochu zaskočily tempura rolls a jejich velikost. Za mě je jedna na slušný oběd pro dospělého. My měli 4 pro 3 lidi. A ještě ty maki… Maki byly dobrý, slušný standard, příjemný lehký suši. Ale ty tempura/california, to je teda něco. V podstatě opět totéž co ty kuličky, totéž co ten raisabuga – hlavní dojem: různě ochucená majonéza. Jeden dílek se nevejde do pusy, ale je to vážně skvělý, plný chutí, strašně bohatý, mastný a sytý. Hromady kaviáru kolem byly bezva. Ale jinak všechno dost na jedno brdo, rozdíly mezi jednotlivými rolkami naprosto minimální, všechno takový krémově majonézový. A opravdu strašně, ale strašně sytý. S normálním lehkým suši se to nedá absolutně srovnat a chuť těch rybek uvnitř úplně zabitá.

Takže jsme zaznamenali rovnou i historický rodinný rekord. Do včerejška u nás platilo pro suši (stejně jako pro bramboráky a smažený květák): není nic jako "příliš", neexistuje množství, které by se nesežralo. Pro suši už to neplatí, odcházeli jsme se zbytkem (cca jedna ta velká rolka) zabaleným v krabičce.