www.pixy.cz → soukromé stránky / zábava → básničky
To tak občas člověk narazí na nějaké rýmovací hrátky a podobné soutěže… Když mě to baví, no…
Veršotepání na Facebooku: rispet na slova otec, slovo, cesta, strana, jehla.
Perlovkou vznáší se, jak pluje na jehlách A v hlavě slova zní jejího otce: Dcerunko doba, víš, doba dnes ta je zlá Beránka pozře vlk, když kráčí krotce Nemyslí, že sešla se správné cesty (Po tomhle končíme, ten je dnes šestý A půlku peněz si uložím stranou…) Dostanu patnáct set. Tak nashledanou.
Veršotepání na Facebooku: rispet na slova otec, slovo, cesta, strana, jehla.
Praví slovo boží Cílem prý je cesta Život že máš prožít Jít a stranou nestát Do žil pícháš jehly Dumáš, co jsi přehlíd Řekni: Idiot jsem! Cílem je být otcem
Veršotepání na Facebooku: triolet na slova radost, stůl, sekt, kluk, vráska. Text napsaný od boku jen coby demonstarce podoby trioletu.
Na čele další nová vráska A lahev sektu na stole Poslední chlebíček jsi stláskal Na čele další nová vráska Radost dnes hledáš na procházkách Už nejsi klukem, ty vole Na čele další nová vráska A lahev sektu na stole
Veršotepání na Facebooku: triolet na slova radost, stůl, sekt, kluk, vráska.
Ne, neztratil jsem radost, to se vám jen zdá A ta vráska, to je přece vráska smíchu V duchu jak kluk se bavím, jako za mlada Ne, neztratil jsem radost, to se vám jen zdá Že sedám za stůl zlomený a odevzdán Když svou lahev sektu usrkávám v tichu Ne, neztratil jsem radost, to se vám jen zdá A ta vráska? To je přece vráska smíchu
Veršotepání na Facebooku: triolet na slova radost, stůl, sekt, kluk, vráska.
Z náboženských sekt zní stálé výzvy Prý radost sdílej, vrásek svých si važ Mé vrásky dávno smázly příčné jizvy Však z náboženských sekt zní stálé výzvy Prý zůstaň klukem, mládí k hrám svým přizvi Já u stolu však pouze mívám stráž Dál z náboženských sekt zní stálé výzvy Prý radost sdílej, vrásek svých si važ
Veršotepání na Facebooku: sonet na slova čtvrtka, škola, pivo, slza, klacek.
Má holčičko, má nejdražší, nech na jindy své slzy Ještě přece o nic nejde, pláč ti za to nestojí Usmívej se na mě, víš, že s tím se vždycky spokojím Na slzičky jednou dojde, teď je ale brzy Až zjistíš, že jsme pro tebe najednou až ti druzí Až za školou tě v parku první sladká pusa odzbrojí Až prvně s čtvrtkou bílého se vzteklá zamkneš v pokoji Až s kytkou jednou zazvoní tu Ten Tvůj klacek drzý – Však zatím, milá, neumíš víc nežli čurat do plínek A tvoje krůčky těžko moh' by někdo nazvat chůzí Má teprv první kapitolku tvoje knížka vzpomínek… To mně pak jednou do piva skápne ten slaný pramínek Má holčičko, má nejdražší, nech na jindy své slzy Pojď ke mně, já je osuším. Se vší svou láskou. Tatínek.
Veršotepání na Facebooku: ritornel* (ABA CDC EFE F) na slova dárek, ruka, člen, projev, úkol. A jeden akrostich navrch.
Rukou mi třesou, potlesk zní plénem I dárek prý bude (až projdu zkouškou) Tak už tě máme. Teď už jsi členem! Objetí chlapská, poslední projev Rázem sám stojím v setmělém sále Než já a ona: hromada hnoje. Elán mládí srší vůkol Lítá sláma, vidle sviští Energicky plním úkol Kydám hnůj za lepší příští!
Veršotepání na Facebooku: ritornel* (ABA CDC EFE F) na slova dárek, ruka, člen, projev, úkol. Pro změnu trošku aliterační.
Po ruce leze mi tiše Plaše a bojácně zvolna Podivný člen hmyzí říše Puntíky na splihlém křídle Projev má pomalý, vláčný Plavně mi přistála v jídle Pro ni to úkol je trudný Předloktím prodrat se vzhůru Pro mě zas dárek – přec nudný Přistihnout v polívce můru
Veršotepání na Facebooku: tercina (ABA BCB CDC …) na slova hřích, slečna, plod, kámen, netvor. A akrostich z prvních slabik.
Já, netvor dějinný, já busta z kamene Rakouska C&K plodem jsem ještě Cizák, co na něj už sotva kdo vzpomene? Mrzí vás sláva má? Do háje běžte! Mandle vám nadzvednu, vědecký potěre Stáří a hříchy své dobře si střezte Ležící, spící snad, jak si kdo přebere Živý však, s tím se, vy slečinko, smiřte Je to tak. Navěky, můj drahý Fiedlere
Veršotepání na Facebooku: stanca (ABABABCC) na slova farář, dogma, rvačka, samota, víno.
Vínem trochu rozjařen Farář si drbe varlata Samota je na faře Ale ty pitomý dogmata! Já jsem takhle obdařen A Bětka spává nahatá… Tak ovíněn křesťanský bohém Chystá se na rvačku s Bohem
Veršotepání na Facebooku: stanca (ABABABCC) na slova farář, dogma, rvačka, samota, víno. Včetně významného akrotsichu z prvních slov.
To víno, co tu cítím, pane můj Co na splín lék jen farář vždy pívá Jsem kupka kostí, marně oroduj Teď trudně hledíš, samoto živá Já láskou žil a rvačkou, stůj co stůj Jednou vše skončí, tak jak to bývá Budeš dál věřit svému dogmatu? Ty tam půl živý – a já kostra tu?
Veršotepání na Facebooku: oktina (ABACCDDB) na slova sluha, bouře, chuť, poník, lampa.
Z lampy stín se lehce třese Bouře hluk sem proniká Večeři již sluha nese Blesk za bleskem blýská Za hromem hrom tříská Stáje prázdné už teď máme Naposled dnes vychutnáme Nasládlou chuť poníka
Veršotepání na Facebooku: oktina (ABACCDDB) na slova sluha, bouře, chuť, poník, lampa. Slova byla vylosována z Pána Prstenů, takže tématicky, včetně akrostichu.
Jeden k jídlu nemá ani chuti Prsten nesu bouřemi i boji Vládne tu však jakés divné pnutí Všem se chmurný strach do srdcí vrátil Jeden poník dokonce se ztratil! Jim stačí, když holí-lampou mává Všem ten sluha čarodějů lhává Káže nám tu o cti, sám se bojí
Veršotepání na Facebooku: oktina (ABACCDDB) na slova sluha, bouře, chuť, poník, lampa.
Bouří cválá hřebec hrůzný Hladný, stále při chuti Rozmetává do mraků sny Lampy dechem rozsvící Všichni plaší poníci Za ním klušou, první druhou Klekni rabe, postůj sluho I němé k ržání přinutí
Veršotepání na Facebooku: rondel (ABba-abAB-abbaA) na slova prdel, žena, lednice, rok, nůž.
Pánové, jsme jednou provždy v prdeli Respektive – pokud chcete – v řiti Další rok zas bojem o přežití Energie mizí, což jsme věděli Letargicky poleháváš v posteli Ač máš ženu krásnou, nestojí ti Pánové, jsme jednou provždy v prdeli Respektive – pokud chcete – v řiti Doktoři si nože brousí, příteli Elektrické šoky vrní v síti Lup, pak světlo za tunelem svítí A jen šuplík v lednici ti přidělí Pánové, jsme jednou provždy v prdeli
Veršotepání na Facebooku: rondel (ABba-abAB-abbaA) na slova prdel, žena, lednice, rok, nůž.
Mám rád ženy s velkou prdelí Mám rád ženy labužnice Chci sprostou flundru do ložnice Chci dámu do opery v neděli Já býval vždycky chlapec nesmělý Rok od roku jsem smělý více Mám rád ženy s velkou prdelí Mám rád ženy labužnice Mám rád ty poživačné, chcete-li Co mlsat chodí hrdě do lednice V erbu mám nože, vidličky a lžíce Proč si lhát, jsme přece dospělí Mám rád ženy s velkou prdelí
Veršotepání na Facebooku: rondel (ABba-abAB-abbaA) na slova prdel, žena, lednice, rok, nůž. Nic proti nikomu, je to jen řešení složitého rébusu s naroubováním tématického akrostichu, pevně dané formy a daných slov včetně jednoho pekelného šrapnelu navrch.
Kdo naostřil tak jazyk něžným ženám Mlčí snad jen ze spaní – a v márnici Zdá se být jak nůž pod naší bránicí Se žvásty co dáno přežít je nám Že došlo mléko v lednici, že prý je málo chtěná Souhlasí – je-li naložená – se stykem, dál žvanící Kdo naostřil tak jazyk něžným ženám Mlčí snad jen ze spaní – a v márnici Když zjistí – bože! – že je neslyšená Všichni že se snaží uši zakrýt si Křičí, A jste v prdeli vy hajzlíci! Tak roky jdou jak od huby jde pěna Kdo naostřil tak jazyk něžným ženám ?!
Veršotepání na Facebooku: tercina (aba-bcb-cdc-ded…) na slova přání, ostrov, oko, tělo, maso. Akrostich lehce erotický, však stále tématický.
Nad námi matný lesk Týnského chrámu Noční třpyt, magie génia loci Prahou když kráčíme za ruce k ránu Hvězdy co ostrovy na mořích nocí Zářily v očích jak přání tak smělá Jasně chci ze rtů číst verš o bezmoci Vidět a cítit a znát, co by chtěla Ji tak mít přečtenou, nehledat v knížkách Nahou řeč masa a tichý pláč těla Začnu jen pokradmu, plachý jak myška Sám před ní stojící před chrámem božím Skládat jí sonátu v nebeských výškách Básně že nechci psát, báseň chci prožít
Veršotepání na Facebooku: triolet (ABaAabAB) na slova loutka, děcko, sirka, pole, krasavice.
Jsme jenom z lípy vyřezané loutky Figurky na polích antických šachovnic Dřevěné mozky, ze sirek drobné zoubky Jsme jenom z lípy vyřezané loutky Bohů děcka když hrají Mrchožroutky Hračky jsme v budoárech božských krasavic Jsme jenom z lípy vyřezané loutky Figurky na polích antických šachovnic
Veršotepání na Facebooku: tercina (aba-cdc-efe-f) na slova pes, válka, okno, kamarád, pant.
Pod oknem vedou psi své války Kamarád vedle mele pantem Já slyším je jak z dálky Jsem zde ze snů emigrantem Jak medonosky na pupálky Slétají se spánky largo antem Navlékám je na korálky Klimbám v chůzi, za volantem Netrápí mě dumky žalky Jsem jen ze snů emigrantem
Veršotepání na Facebooku: tercina (aba-bcb-cdc-ded…) na slova jaro, vlas, stůl, bič, zvon.
Prásknutím biče Začlo jaro přívětivé Z dítěte na rodiče Mění se dívky vnadné, chtivé Vyčesat vlasy, džíny (zas!) do zvonu Tak pulzující, tak strašně strašně živé Muži, ty ubohé uzlíčky hormonů Hřmí túrování přeplňovaného chtíče Od stolů vyskakují vyseknout poklonu
Veršotepání na Facebooku: sonet na slova papír, chlap, lež, chrám, zrcadlo.
Jsa prostý kmán žijící v koutě zapadlém Já stovky veršů složil už jsem pro lásku Však papír nese stále tutéž otázku: Je jazyk můj mým vlastním věrným zrcadlem? Můj chrám i tvrz, má Golgota, můj živný šém Mé pláže slůvek ze sta tisíc oblázků Já prostý chlap, co skládá obraz z obrázků Zas ptám se, zda můj jazyk je mým zrcadlem? Tož netrapte se nikdo s těžkou odpovědí Já už jsem se dávno v sobě rozsoudil Sám žalobcem a sám sobě i soudcem jsem: Jsou povětrná slova — a jsou ta, co sedí Jsou velké pravdy — a lži, co jsem utrousil A jazyk je mým pokřiveným zrcadlem
Veršotepání na Facebooku: villonská balada na slova zlato, touha, brána, loď, ráno.
Ach, ženy… Ač je to k nevíře Na oko láká je pozlátko To však jen zdánlivě, nakrátko Zlato co nezvážíš mincířem Muž z bronzu odlit a postříbřen To není to co chce, co potřebuje Ta touha prastará, ta věčně tu je: Chce vidět v muži svém rytíře Tvář skrytou pod černým šlojířem Nad ránem vezou ji, děvčátko Drakovi – známe to, pohádko Z jeskyně páchne to po síře Chvějíc se ovívá vějířem Dech dračí blíží se z tajemné sluje A branou cválá On, zachránce tu je Miluje v muži svém rytíře Buď třeba pastýřem, účetním, malířem Buď pyšné zhýčkané princátko Naivní hloupoučké jehňátko Ona však musí žít ve víře Že mužně rozkročen do šíře Chopíš se kormidla, když fén se vzduje Že s lodí bezpečně k přístavu pluješ Chce vidět v muži svém rytíře Netřeba slavný rod, co jménem sluje Netřeba odít se pancířem Navždy tvá, navždy už nepochybuje Když vidí v muži svém rytíře
Copyright © Petr Staníček (www.pixy.cz)