www.pixy.cz → soukromé stránky / zábava → básničky
Jste kapela, skladatel, muzikant a potřebujete textaře? Mě zase psaní textů chybí a občas bych si rád nějaký napsal. Ozvěte se mi, třeba se domluvíme.
V šuplíku se mi povaluje hromada písní, ba i ještě nezhudebněných textů. Berte to spíš jako moje úložiště, takový digitální šuplík... Nicméně, pokud by se nějaký text náhodou někomu k něčemu hodil, nech sa páči - ale budu docela rád, když mi aspoň dá vědět...
A mírně atypické texty:
(Pseudo-)Spirituály:
Ve stínu v rohu jak tečka na papíře Ve vráskách čela skryté mnohozvíře, zjizvená, pravěká Temná a chladná jak chodby v Altamiře Lukrécie stoletá Škaredá Lukrécie, jak podivně chutná tvé archivní Chardonay Škaredá Lukrécie, to není tep, to se řítí Kartaginci na slonech Její hlas skřípá requiem jediné noty V očích šeď bouří a černé redingoty, odvěká, staletá Kamení v pěstech davů u Golgoty Lukrécie prokletá Škaredá Lukrécie, jak podivně chutná... V vzpomínkách vrytý křik dívek na hranicích Zhojené cejchy zaschlá krev v palečnicích, ponurá, daleká Kázání kněží vrací se v havraních křicích Lukrécie odvěká Škaredá Lukrécie, jak podivně chutná...
Prsty šlapou po hmatníku struny mají uši Lehká holka na chodníku s černou duší Dvě ručičky na budíku ví kolik je hodin Zatím se tmou večerníků brodím Je po kotníky na ulici rozhoupaných boků Holek který neví, kam by Napsaly svou se skořicí promíchanou sloku Velkoměstský noční samby Neóny se červenají ví že jejich vinou Hosty v nočním baru hlavy bolí Žijí v třetím ráji svojí věčnou kocovinou Krysy nosí v klopách moly Je po kotníky na ulici napadaných kroků Básníků co neví, kam by Napsali svou pryskyřicí promáčenou sloku Velkoměstský noční samby
Ulice ohluchnou bíle se šeří Sousedé pod duchnou v prachovém peří Od dveří ke dveřím od bytu byt [: končí se advent a všude je klid :] Barborky v ložnicích za okny chvojí Ve vanách kapříci rána se bojí Stromek už stojí jen rozsvítit [: končí se advent a všude je klid :] Ať bílo je bílo, hej zimní vílo Do saní zapřahej, vyleť jak šíp Ať bílo bílo je, bílým závojem Celý svět přikryj - ať [: lidem je líp :] Na sklech si Mrazíci se štětci hrají Plno je v lednicích každý se nají Hvězdy už padají Měsíc je skryt [: končí se advent a všude je klid :] Z papíru jesličky Josef a Máří Skořápky na svíčky světýlka září Jen ať se daří to nepokazit [: končí se advent a ještě je klid :] Ať bílo je bílo, hej zimní vílo...
Stádo černých hřebců na irských pláních Osedlám ten pocit a paty do slabin Dolů z mlžných kopců za smíchu a ržání Vlajou černé hřívy mých výčitek a vin Dún Laoghaire, víš co dělat máš Dún Laoghaire, zatluč okna postav stráž Dún Laoghaire, už se řítí sem Už duní zem pod kopyty černejch stád Ze skály a prachu jiskry ostře pálí Hořím a kraj kolem je suchý jako troud Černá jízda strachů údolím se valí Jen zavřít oči s přáním Stát a ani hnout Dún Laoghaire...
Tvůj tep do uší buší lásko - tvůj tep tvůj tep gavota unylá skoro mně spaluje tvůj tep Tvůj tep; dobře je když hřeješ slunce - tvůj tep tvůj tep na nebi tisíce Lun cesta se svažuje a po ní další letí dolů tóny rytmy malé kapky vitriolu tvůj tep Tvůj tep; mám hlavu na měkkém lítám - tvůj tep tvůj tep; zvířetem člověkem pálí tam v hloubi jsem tvůj tep Tvůj tep; jsme sami tamtamy cítíš - tvůj tep tvůj tep; stroječek hrací tiše mi vrací ten hloupý sen všechno se mnou letí dolů tóny rytmy malé kapky vitriolu tvůj tep Tvůj tep; do uší buší s láskou - tvůj tep tvůj tep; gavota pomalá zkouší mě podetnout - tvůj tep Tvůj tep; do tmy se rytmy už vpíjí - tvůj tep tvůj tep; padám kdo spí-nespí jízdenka pro hvězdy s kometou všechny se mnou letí dolů tóny rytmy malé kapky vitriolu tvůj tep
Chováš se jak malej kluk říkáš když chceš být dámou A já si koupil bublifuk ať se mi klidně chlámou Neříkej mi že jsem tele, s lahvičkou a očkem z drátu Cítím se být stvořitelem světů z kapky saponátu Usměj se a dej mi ruku Na bublině z bublifuku Poletíme mezi mraky Já už letím Ty pojď taky Nekoukej jak spadlá z buku Přestaň dělat tolik hluku Nasedni si na tu svou Dokud letíš Neprasknou Nebuď chladná jako led do vlasů dej si stuhy Každý tenhle malý svět je z malých kousků duhy A duhoví lidičkové v domcích z duhy lebedí si Maj' duhové ledničky a v nich bublin plné mísy Všude kolem vidíš kluky holky taťky strejdy tety Drží v rukou bublifuky a z nich foukaj' další světy Usměj se a dej mi ruku...
Jak list kterým na ulici vítr sem tam smýká
Stejně jako na patře se převaluje víno
Našel by se dobrý ročník víš to Karolíno
Loňský ale nestál za nic těžko se to říká
Jak oblázek v karuselu jak v sekačce tráva
Poslední list v leporelu se kterým ty máváš
Jen zrníčko z kupy prachu jedna z černých sazí
Jsem jeden z té hrsti hrachu co na stěnu házíš
Malý bůžek v tabernáklu na Davidy krátký
Bílý mramor oplácaný sádrou dehtem hlínou
Nemyj si ty ruce máš to marný Karolíno
Už se stmívá není ráno nejsme pět let zpátky
Jak oblázek v karuselu...
[: Karolíno, odvaž tu kotvu otevři klec
Karolíno, nejsem tvoje věc :]
Co jsi tenkrát přecházela milým pousmáním
Dnes mi vracíš volejem zrak retušován krví
Já vím že jsem nebyl prvý mohli jsme se minout
Jenže to je Karolíno jenom moje přání
Nehádej se kdo čí vinou nehledej tu jinou
Odmotej mě z toho prstu neskrývej mě dlaní
Jak oblázek v karuselu jak v sekačce tráva
Poslední list v leporelu se kterým ty máváš
Slepá mina v minometu po porážce sláva
Jsem bezvěrec v minaretu tvoje mletá káva
Ponožka co není v páru prorok před Kartágem
Bílá koule v biliáru ty už míříš tágem
Jen zrníčko z kupy prachu jedna z černých sazí
Jsem jeden z té hrsti hrachu co na stěnu házíš
[: Karolíno, odvaž tu kotvu otevři klec... :]
Já mám strejdu v Africe až z Adis-Abeby Vyrábí tam pro černoušky masti na bebí Já mám totiž prazvláštního strejdu šamana Kolem ohně zmalovaný dělá tanana Když je sucho stačí třikrát kolem ohně hop! Když se škrábneš pomaže to trusem antilop A když těžce onemocní někdo z rodiny Hodiny a hodiny dělá tanyny Na vánoce neuvidím v bedně pohádky Musím hlídat přiletěl k nám strejda na svátky V obývacím pokoji si hraje s kamnama Přikládá a svlíká se a dělá tanana Hambatý a počmáraný děsí manželku Naší Julče vypatlal poslední pastelku Od sousedů ráno schytám pěkný modřiny Ještě ve tři hodiny dělal tanyny Ráno místo müsli chřoupem prášky na hlavu Přemýšlíme jak mu najít jinou zábavu Strejda zatím v koupelně si hraje s kaprama Jednoho už oživil a dělá tanana Ani fotbal ani kino zívá ospale V neděli jsme ještě vzali strejdu na balet Díky bohu za ten nápad naší maminy Zíral celé hodiny na to tanyny Spávám zase v noci v klidu strejdou nerušen Hned druhý den odletěl vrátil se do buše Před chatrčí dává lekce učí šamany Jak se správně světově má dělat tanany tanyny tanana tynana a tanany
Když jsem tohle vyhrabal ze šuplíku, hned se mi vybavilo, jak jsem to skutečně kdysi hrával a málem si při tom - zcela v intencích toho textu - polámal prsty. Dnes už bych to dohromady nedal, ale matně si vybavuju, jak refrén začínal na Skoumalovské "Cé dur, Gé zvětšený, Cé dur, Gé zvětšený..." a jeho poslední verš byl napasovaný na konec fráze Entertainera a v mezihrách se v něm ještě kousek pokračovalo (o něm to celé ostatně je).
Je mi tuším celkem na závadu že Kytary se držím jako lopaty Mám jasnou vadu prstokladu a Používám navíc špatné obraty Asi by to bylo myslím fajn Moci začít znova od piky S chutí vrhnul bych se na ragtime A nemusel devastovat klasiky R: Je mi líto pane Joplin Prosím neračte se smát Kdyby to šlo tak začnu od plín A naučím se správně hrát Nezlobte se pane Jopline Já stejně hraju hrozně rád Ještě sice spousta vody uplyne, pak Naučím se možná ten váš ragtime hrát Odborníci ti se diví V úžasu na židli se posadí Že na hraní mám prsty křivý a Áčko déčko géčko háčko neladí Nejtěžší jsou první kroky Pak učit se je třeba mnoho let Například barréčka jsem trénoval tři roky A občas se mi povede i flažolet R: Je mi líto pane Joplin Prosím neračte se smát Kdyby to šlo tak začnu od plín A naučím se správně hrát Nezlobte se pane Joplin Je mi fajn když můžu hrát a Z kytary nenadělám hromadu hoblin Jen proto že nejde mi to jak bych rád
Tak to byl jazzík, to si pamatuju velmi živě. Cituji z akordového doprovodu: Ami7/9, D7/9, E7/3-, Bmi7, Ami7/9. A to jsme teprve u "válí".
Dým Z krbu se po koberci válí Do rána zamračný vstávám I když bych spal Tvůj Mrazivý pohled v zádech pálí Pod kůži se mi zavrtává Dál Máš Po ránu pomačkaný tváře Ze sna se nikdy neusmíváš A pořád lžeš Spíš Obličej skrytý do polštáře Přesto mám pocit že se díváš Sbal se a běž R: Jsi vlhký troud Jsi vyhlaslý krb Kdo po tobě chlebem Ty po něm kamenem Jsi studený oběd Jsi vypadlý zub Když někdo hodí Uhneš ramenem Rád Sedávám na okenním rámu Spálený sirky na zem házím Číháš jak rys Máš V kabelce fotky cizích pánů Ta moje do sbírky ti schází Tu máš a zmiz R: Jsi vlhký troud...
(Pro D.)
Mráz lehce běhá po těle A z mraků barvy ocele Si na obzoru někdo hrady tvoří Už kapky buší do plechů Tiše potmě a bez dechu Díváš se jak oheň v krbu hoří R: Plamen a dým nahoru stoupá Řekneš já vím, vždyť nejsi hloupá Posloucháš jak praská dřevo Trocha tepla pro každého Plamen zbaví všeho zlého A je zase třináctého Pátek Sladkým potem leskne Tvé tělo vždy když blýskne se V žilách krev ti pomaličku pění Jen vlasy shodíš s ramene Jsou v barvě toho plamene A za oknem se pekelníci žení R: Plamen a dým nahoru stoupá...
Spíkr už dočet' noční zprávy Zbejvá jen počasí a sport Reportáž z deštných lesů Jávy A detektiva čeká další těžkej mord Venku je dneska děsný dusno Zdá se že k ránu začne lejt Marně se snažím znovu usnout V rádiu mi hrajou sladký Love Is Great R: Blázni prej nemaj' smůlu Blázni prej nemaj' pech Jak opička na gumě Dolů a vzhůru Skáču Až se tají dech Blues který kulhá na tři doby Kapky už pleskaj' o asfalt Pláštěnky nosej' jenom snobi Je půl třetí ráno a nemám žádnej kvalt Ospalej řidič noční linky Z termosky pije horkej čaj Zdraví se s chlápkem od benzínky Oba dva se těší až je ráno vystřídaj' R: Blázni prej nemaj smůlu... Nad domy lítaj' noční můry Někdo má sny a někdo sex V nádražní herně cinkaj' bůry Víno musíš zvolna a hořkou zase ex Té slečně zmokly všecky šminky Déšť lehkejm holkám přitíží Hloupoučká píseň z hrací skříňky Vkrádá se mi do snů jako myši do spíží R: Blázni prej nemaj smůlu...
(Pro D.)
Od západních hor zase fouká Bez šály to zastudí Marně se k těm kopcům koukám Za ně stejně neuvidím Dvorky listí do vírů hází Smetí ťuká do oken Nikdo se dnes neprochází Sedí s knížkou v teple u kamen R: Slova jen tak po větru pouštím Vzkazy po něm posílám Na ten vítr každý den pískám Snad se jednou otočí k vám Na střechách se kočky hádaj' Jim ten vítr nevadí Oslavy se nepořádaj' Předpověď mi neporadí Každou chvíli nahoru koukám Kterým směrem poletí mrak Od západu stále fouká Nejpíš za to může ten tlak R: Slova jen tak po větru pouštím...
Kdysi byla v časopise Folk&Country jakási soutěž, Textáze se jmenovala. Účastníval jsem se jí s chutí, semo-tamo byl dokonce i mezi vyceněnými. Jedním z reliktů této soutěže je část mých limericků, další pak tento text. Přesné tehdejší zadání už si nepamatuji, bylo to ale něco kolem Ježčí písně, kterou zpívá Pratchettova Stařenka Oggová a dán byl refrén "Jen paní Ježková, i když se neschová, věrnost si uchová". Akordy v tomhle případě nepíšu, nejsou důležité (i když je mám, stejně jako melodii).
Veselá je píseň ježčí
neboť ten má život lehčí.
Brouky, daňky, rarohy
všechny čekaj' parohy
jenom ježek
jenom ježek
může klidně spát.
Choď v pyžamu v zimě, vedru,
uchvátíš tím jistě zebru,
pokud nemáš útlou nožku,
snadno svedeš nosorožku.
Za hrst cetek ze smeťáku
získáš lehce každou straku,
za pár něžných přes prdýlku
masochistku-krokodýlku.
[: Jen paní ježková
i když se neschová
věrnost si uchová. :]
Když ti raší bujná kštice,
neodolá žádná lvice,
dusný mejdan dole v noře
neodmítne žena tchoře.
Pod kamenem u altánku
najdeš chtivou leguánku,
za kus sýra na podbřišku
polechtáš nejednu myšku.
[: Jen paní ježková... :]
Dvě-tři sklenky, až se zpije,
povolná je lesní zmije,
Džbánek Müller Thurgau v sklípku
zvláční krůtu, hus i slípku.
Ucítí-li sílu lovce,
v řadě budou čekat ovce -
počmárej se na křidýlku,
v trávě číhej na motýlku,
Zezedu a jednom v tílku
dostaneš se na kobylku,
v brnění zas pod kytlicí
tancuj dupák před hrošicí.
Jako dravec padni z výšky,
kůži stáhneš ze slepýšky,
ve skafandru bitém cvočky
můžeš s klidem na žraločky.
S řádným lasem na silnici
ulovíš si bizonici,
hlavou dolů budeš zírat
zjihne žena netopýra:
[: Jen paní ježková... :]
Jen pro ty, kdo znají Pohádku od Karla Plíhala...
A takhle nějak bylo to dál: svatební hosté opuští sál král shodil s úlevou hermelín s ramene skočil si do krčmy na jedno točené Stydlín si odvádí Popelku do drožky Sněhurka štupuje sedmery ponožky a v lesní chaloupce Mařenka s Jeníkem koupili od baby pytlíček s perníkem Vybledly girlandy, povadly květiny prostřední sudička má záda od hlíny vrátný si dopíjí včerejší podmáslí paprsky luceren ztichly a pohasly Náhle se za oknem objevil skřítek...
Můj první - starý, prastarý - pokus o "spirituál". Nejsem sice žádný křesťan, ale gospely a podobnou muziku jsem měl vždycky moc rád, takže je celkem logické, že jsem zabrousil i sem.
Pre: Pojď pojď s námi ať štěstí nás provází
Pojď pojď s námi tam kde slunce vychází
Na těle máš krvavý šrámy
Povím ti kudy z nesnází
Shoď svý těžký pouta a pojď s námi
Slunce už vychází
R: Povídám pojď rychle s námi
Ať nás štěstí provází
Pojď s námi jen s námi
Tam kde slunce vychází
Zahojí se tvoje rány
Tak zahoď ten svůj těžký kříž
Staň slunci tváří a pojď s námi
Už zítra mu budem blíž
R: Povídám pojď rychle s námi
Tam nemusíš se bát už pánů
Tam budeš svůj vlastní pán
Tak pojď už s námi za svítáním
Pojď už rychle s námi tam
R: Povídám pojď rychle s námi
Tuto píseň svého času hrála Devítka, kdysi to dokonce dostalo jakousi Portu, pokud se nepletu. Nebo to byl až ten následující "spirituál"? Ale to už je prehistorie a asi ani Honza Brož už si to nejspíš nepamatuje...
Dnem nocí s nadějí jdem k svému cíli míříme ke břehům zaslíbeným, každému pomalu dochází síly, před námi jen písek a dým, před námi jen písek a dým. R: Nikdo z nás neví kudy jít dál, hádáme kde leží Jordán, každý z nás narodit se vždycky si přál v místech kde leží Jordán. Kupředu přes moře než zavře se brána, cestu zpět zapomeň, jen dopředu smíš, tvé oči uvidí pak jednoho rána zem tvoji o které sníš, zem tvoji o které sníš. R: Nikdo z nás neví kudy jít dál... Jen pospěš příteli náš pán nám mává, rány, co bolí, zacelí čas, jen pohleď příteli, tvůj národ vstává, víra je síla, co dovede nás, víra je síla, co dovede nás. R: Nikdo z nás neví kudy jít dál... Každý z nás narodit se vždycky si přál v místech kde leží Jordán
Za to já nemůžu, takhle šíleně to kdysi pojmenoval Honza Brož (nebo někdo jiný z Devítky), protože stejně jako předchozí i tuhle svého času hrávali. A skvěle. Ba jo, nakonec si myslím, že tu Portu dostala spíš tahle než ta předchozí...
Mám záda navždy ohnutý Mý nohy jsou jen černou kůží obutý Pořád slyším rány bičů nad hlavou Mí bratři svou krev potí dál Já nestojím tak pevně jak jsem vždycky stál Ale neztratil jsem nikdy víru svou R: Tak naber dech, naber druhej dech I když krev ti stéká po zádech Vždyť dlouhou cestu máš před sebou Svých nářků nech, svých nářků nech Jednou nás čeká druhej břeh Když neztratíš nikdy víru svou Znáš jenom bič a taky žízeň znáš Už rány a křik ani nevnímáš Jen tiše hladíš rány bolavý Dál pevně stůj stůj a čekej jen Dobře víš víš že přijde velkej den Kdy shodíš na zem těžký pouta svý R: Tak naber dech... Jsi jenom prach a sám to víš Jsi jenom prach a v prach se zpátky obrátíš a čas ti letí jako divej proud Já věřím přejde doba zlá Zas vrátí se ti síla tvá Já věřím je blízko den kdy přijde soud R: Tak naber dech...
Copyright © Petr Staníček (www.pixy.cz)