www.pixy.cz → soukromé stránky / zábava → básničky
Autor: Petr Pixy Staníček
Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále? Řek' bych vám, nevím sám. Hop! a skákal dále.
Můj Bože, jaká nádhera, ty zlaté klasy ovsa. Hle tamť, přes louky zelené veselý pejsek hopsá. Zdeť v klobouku má myslivec co diadem vetklá pera Jaký Ty's velký umělec, jesť to Tvá přenádhera!
Po polích přímých dálných lánů, po luzích vláčných zelených uhání psíček, lehký vích, dalekosáhlým během svým. V korunách vzrostlých nad jeho hlavou vítr si pohrává s větvovím. Viselce tělo tam teskně tlí, beránky bílé do dálav plavou. Z odění zeleného už jen cáry a pohled planý v prázdno plyne, bezvolně stoupá, kam z lesů páry, odnášen vánkem bez cíle. Pro lásku žil a pro ni hyne. Viléme, Hynku, Jarmile!
Přiskákal pes ovsem, lukou, nese v hubě psaní, to mi píšou páni z Vídně hezký pozdravení. Za ním sem jde mysliveckej, říšskej žandarm k němu, že mi komis darovala urlaub ve Brixenu.
Oves a lány, kosy svíííst Hrábě. Polonahé ženy Bouda je áčko Řetěz přetržený Kulovnice, kroky, klobouk A pera, mocné zbraně Vepředu vořech Hop, hop, hop Řetěz a laně
Myslivec se psem urousaným chodili čtvrt sta let po zemi. Kráčeli lukou i ovsem planým, za městem hluboko v obilí, i v lesích, všudy ti nerozluční, všudy ti dva spolu chodili. Žilnatá ruka pušku svírá, stále se muži na mysl vtírá: Proč ten pes pořád je veselý? Však je to jenom podobenství osudů člověka a sudby psí. Že šťastný je, on nikdy nedozví se, že nešťasten já jsem, se nedozví. Stačí mu trocha zbytků v míse, svou věrnost k nohám snese ti. Dnes, jako před lety dvaceti pěti, když štěněti otevřel prvně jsem klec, zas lukou a ovsem jak vítr se rozletí za ním se vláčím, já, smutný myslivec.
Po polní cestě od Bašky k Frydku vracel se adjunktus, burmistr mladý nejmladší synek Laryše-grófa Proti mu Portáš, Magdonů pes. V Gerových lesích zajíce zahryz ke Starým Hamrům ho v mordě sám vleče tam čtvero sirot hladových čeká. Za otce Portáš, Magdonů pes. Zle hledí Laryš, rozkročen zastal, nesytný grosbyrgr, na rukou krve kovkopů-otců, pomřelých v dolech. Zastavil Portáš, Magdonů pes. Zavětřil grófskou, spraví se k skoku, chuť černé krve v mordě jak jedy... Cesta zas volná k hamerským haldám Tam běží Portáš, Magdonů pes.
Psíku můj, můj drahý psíku ptávám se každou neděli, věren svým pradávným zvykům: čím to, žes stále veselý? Proč, ach proč, ach proč skáčeš tak rozjařen v lukách, brodíš se v lesních studánkách, zatímco srdce mi puká. Pérko, ach pérko mé v klobouku, kdysi snad bývalo's sojčí; čas barvy zbělil už docela, však psík dál hopsá a trojčí. Psíku můj, můj drahý psíku kéž jenom bychom věděli, nevíš to ani ty, nejdražší psíku: čím to, žes stále veselý?
Jak hvězdy září drobný sléz zelení luk, když noc se snáší. Jásavý štěkot víly plaší, to nivou k polím míří pes. A za psem hajný kráčí dnes. Pod trsy trav podléšky raší. Jak hvězdy září drobný sléz zelení luk, když noc se snáší. Na mušce pušky matný rez je němým svědkem sudby naší. Pozvedá meč svůj Damokles a psík si dál skotačí v šáší. Jak hvězdy září drobný sléz zelení luk, když noc se snáší.
Okolo louky černý les, přes oves polem skáče pes. A pěšinou kol kopretin myslivec jde a jeho syn. "Pověz mi, otče, pověz vari, když jsme matičku pochovali, na hrobě ještě vadne květ - proč toho psa tak těší svět?" Ach není, není odpovědi. "Pověz mi, otče, pověz přece, stračena naše krev má v mléce, do rána jistě nedožije - proč ten pes tak veselý je?" Ach není, není odpovědi. "Pověz mi, otče, pověz vari, konec se blíží, pes je starý. Hluchý a stěží hlavu nese - a přesto pořád raduje se?" Klopí se oči, co už vědí: Ach není, není odpovědi.
Tančí trav stébla tichý arabes, zní rákosím šum větrů jinotajný. Psík plavě sivý skáče přes oves, v patách mu chmurný kráčí hajný. Táž otázka vždy line se mu s retů: odkud ten esprit je, to radostné niveau? Neví však nikdo. Navždy utajeno světu. Psík bezstarosten dál se brodí nivou.
Po poli půjdu žlutozlatém, jsa pěšákem a pánem lesů. Hvozdů jsem lékař a jsem katem, popravčí meč na rámi nesu. Přede mnou pluje pružnohřbetý tvor, sbíraje rosu z ovlhlých niv, s štěkotem uhání za obzor. Veselý dnes, jak včera, jak dřív. Veselý tvoreček, bezstarostliv, šťastně se válí v rozpuknuvším vřesu. Pochopím stěží ten všech divů div, když nástroj popravčí na rámi nesu.
Proschlý lán ovsa Jak ladně se neseš pejsku Kde je myslivec?
Jeden pitbul z Olomouce skákal na zelené louce. šel za ním hajný a že byl tajný pes ho sežral na palouce.
Jestliže zdravý pes poskakuje ovsem, je to celkem prima věc. Pokud však myslivec dělá totéž - ovšem, je to blb a pitomec.
Skáče pes přes oves, přes zelený luh. Jde za ním myslivec, vleče těžký pluh. Z velké lásky ke mně, selce, stal se lesník zemědělcem I když orá jemně, mělce, já jsem šťastná, juch!
Sedmero mil vlček v botě kol šestera tyček v plotě ku pateru lesních skepsí za čtverem noh pílí vepsí. Až tři vepře zapře tetřev na dvě hlavně hleďme hlavně. Jedno pero na sombrero. Šup myslivca do ovsa!
Myslivce i jeho psa naučil jsem nehopsat. Jak si hajní pohopsají Poznají hned koho psa jí. Koho psa jíš, toho píseň zpívej!
Já kráčím přes zrosené pole. Jdu v patách veselému psíku. Já kráčím ve své kamizole a hořko cítím na jazyku. A hořko cítím po absinthu, a cítím hořko ve své hlavě. Je však tak snadné shodit flintu, je snadné vyválet se v trávě. A sladko chutná po tvém těle. Zejtřek je zejtra, dneska pijme. Zejtra snad na máry, dnes do postele! Tam já tě přijmu a ty mě přijmeš. Já kráčím ve své kamizole brodím se travou za svým psíkem. Já kráčím přes zelené pole a sladko cítím pod jazykem.
Má malá antikvární krásko barmanko Lucie
zašitá snad už navždy v oprýskané Axe na Perštýně
Přines zas něco ze svých pokladů zpod pultu
Ještě aspoň jednou Skákavého psa
Nebo ten tvůj Ovesný dryák
Aspoň rum
A nalej si taky
Sedni si ke mně Zahrajem si zase zelenou louku
nebo domino
Budeme vzpomínat Tak krásně se mi s tebou
vždycky vzpomínalo
Na instalatéra Bedřicha S natrženou harmonikou
vždycky vyhrával v pasáži Jalta
odrhovačky z tingltanglů
večer po šichtě
Na tu slečnu z rohu Perlovky Jak šilhala
Na jednoho fízla a jeho notes a jak mu tady někdo
šlohnul tužku
Na tvýho chlapa Já vím žes mu nelhala
Na tu soudružku
co ti vždycky v únoru lepila vlaječky do výlohy
Na zedníky co látali díry v Týnském chrámu
hned v květnu v pětačtyřicátém
Na Kainara a Milese Davise a sedm primabalerín z Opery
Na ty jejich
nohy
Na profesora latiny co měl brýle vyspravené drátem
Na hluchého Václava Na jeho francouzské hole Jeho slepou mámu
Na jednu bláznivou holku
No tak přines aspoň myslivce
A pero
ubrousků
je tady
dost
Skákal. Skotačivě skákal. Rozpustile. Z dlouhé chvíle. I přehopsal, co kde potkal. Louku. Pole. Role. I oves. "Stůj!", kráčel za ním. Nezastavil. Sledoval jeho psí krásu, v zářném jasu lad těch skoků, vlny vlasů. Kůži, která za pár roků zahřeje v bederním pásu. Nezastavil --- Skákal. Rozpustile, z dlouhé chvíle. Přes louku. Pole. "Stůj", volal za ním. Nezastavil. Sledoval ho. Jak by víla skotačila v svitu Luny na palouce nahá. Ladná. Klobouk z týla odsunul si. Srovnal pírko. Zvolna nabil --- Nezastavil.
Obojek s hroty Zeleň luk svádí k hříchům Jak kdysi v mládí
Chladné noci únorové ve hvozdu, jenž Temný slove, bloudil jsem předlouhé míle, opustiv již dávno dav. Tu v měsíčním polostínu spatřil jsem, jen na vteřinu, hostinský dům potemnělý. Sním? Či hlady nejsem zdráv? Na vývěsním štítě stojí: "Vrahův blaf". Uvnitř není nikdo více, jeden stolek bez lavice, slabé světlo jedné svíce halí místnost v tmavý háv. Cítím zrak, jenž na mne hledí: v nejtemnějším koutě sedí zchromlý pes, již olysalý, černý vlkodav. V menu řádek jediný je: Vrahův blaf. Psisko povědomé zdá se - je to ten, co v mladé kráse po polích a po lukách se nosil s lesním jako páv? A ta krčma, věřím tomu, stojí v místech jejich domu, pomalu tu chátrá v čase, jenž dovršil bědný stav. To snad okenice skřípou: "vrrahův blaf". Živé duše však tu není, jenom v kotli cosi pění. Již jen krůček k rozednění, když jas svíce náhle ztmav'. Průvanem mi kolem očí proletělo pírko sojčí, co nosíval za kloboukem onen lesník, Jaroslav. Svíce zhasla. Zlověstné zní: Vrrrahův blaf.
Ach Asto, sladká čubičko, kráskou všech psů jsi byla kdysi. Přes pole, louky, Astičko, za tebou táhli jako krysy. A stejně žádný neužil si, ocit' se s tebou v divném spolku - na zdi dnes jeho kůže visí. Čert aby vzal tu čubčí holku! Ach Lili, sladká holčičko, kdeže jsou dnes tvé hladké rysy? V šantánu, líčko na líčko, Za výstřih růži dala jsi si. Na stole chtěla's plné mísy - já propil psa i kamizolku, a stejně potom řeklas: Jdi si! Čert aby vzal tu čubčí holku! Ach Lili, malá kurvičko každičkou noc jsi byla čísi. Dávalas jenom maličko a brala svraby, syfilisy. Skrývej teď svoje strupy, hnisy, a sedej u prázdného stolku. Dnes se mnou každý přisadí si: Čert aby vzal tu čubčí holku! Poslání nechť z básně čiší, vpálím je hned a bez okolků. Nahlas, ať to každý slyší: Čert aby vzal tu čubčí holku!
Temným lesem
hordy
vlků
A před nimi
hop
skok
hop
a hop
psík bílý
veselý
s nadějí
jiskrou
v oku
Však jistě!
po jeho boku
Myslivec
Chrabrý!
Bohatýr!
Švihácky
zatočený knír
Vintovku
v ruce
ratata bum!
Na čapce
hvězdu rudou
Výstraha
černým psům
co byli
jsou
co budou
Ať přijdou!
Jejich vina!
Ať z nich zbudou
rozbité kosti
krev
a žluč
jedy a zlosti
žlutá slina
a černý chlup
a trouchnivina
Ať si jen přijdou!
Jejich věc!
Práchnivé cáry jejich
potom
dup
dup
dup
do země hrdou
botou
Zašlape
sokolík rudý,
myslivec!
Znaven, ach znaven jsem věru až k smrti krokům tvým údy mé dávno již nestačí. Ruka, jež vládla i kameny drtit, o řadu podzimů nyní je bohatší. Jen běž a raduj se, příteli nejdražší, poskakuj po lukách, užívej žití. Tvá radost nehraná, věrnost psí byla vším, a je mi průvodcem u konce bytí. Okvětí sedmikrás v slunci se třpytí letí kam odlétlo pírko mé z klobouku. Stejně nám v soumraku paprsky svítí, sám už však nazítří vyběhneš k palouku. Vši tíhu sejmou mi ve spánku s ramen. Naposled lehám dnes, znaven, ach znaven.
Jsi sám psíku uprostřed luk a polí Klasy se vlní v odpoledním jasu Čeří se jako střechy Montparnassu U Odéonu se plazí tramvaj od Saint-Michel Při kávě slečny z bureau špitají si tiše Stejné jak tehdy Jenom u stanice Raspail Nad hřbitovem jak hůl Cháronova ze skel Vyklíčila věž A jeden kříž rozežral červotoč Klasy se vlní jako město co tu není Jsi sám psíku soumrak přichází Revírní chřestí svou puškou na rameni A ty jsi veselý. Proč? Proč? To bolí
osamělý pes plující rozpáleným letním polem ovsa sotva se vleče ochablý ocas mezi nohama mu cinká o koule a za sebou pořád toho chlápka v zeleným je to Henri Miller zabalenej v prostěradle co mu zbylo po tom flámu na patologii už nemůže teda ten pes - Henri ten může pořád péro má až za kloboukem a je na psy mimo jiné
Zkřížené klasy Zákaz vstupu štěňatům Zákaz radosti
Žil byl pes. Ten pes prch' v lán, kde dal se v klus a běh a v skok. Tu zří, jak kol jde chlap. Přes hřbet má zbraň, tak na šest ran a za fez dal si brk - snad fořt či co, kdo ví. "Stůj, pse," hřmí ten chlap. "Čím to, že ty's vždy jen hej a juch, že znáš jen smích a rej a prost jsi chmur?" Však pes, ne že by štěk' či mrk' - jen na něj vzhléd' (jak byl by hluch či blb) a než řek' bys švec: hop! a byl ten tam.
Spoluautor: Ota http://www.bloguje.cz/blogy/ota
Jonatán je pes, rodem český voříšek, ale voříšek nebývale dobře zkřížený, to mu říkala už maminka od doby co byl ještě štěnátko, říkala ty ses nám Jonatáne nebývale dobře zkřížil, ty budeš hrozně chytrý pes, ty budeš nejchytřejší pes na světě, a Jonatán si to vzal k srdci a stal se nejchytřejším psem na světě, od malička se učil, přečetl všechnu povinnou literaturu a brzy spořádal i tu nepovinnou a doporučenou a pomalu se prokousával i tou vysloveně nedoporučenou a studoval algebru i deskriptívu, zákony dědičnosti i setrvačnosti, bravurně ovládal citoslovce, přemyslovce i blanokřídlé a důvěrně znal všechny ný, naté, ba i ičité, a pokaždé když šli s jeho pánem hajným Kadrnožkou na vycházku, tak vesele hopsal travinami a radostně hlásil tohle je psárka luční a tohle zase srha laločnatá a tady prosím pěkně máme oves setý, neboli avena sativa, a měl obrovskou radost, kolik toho zná, a pobíhal kolem svého pána o koulil na něj prosebně oči, jestli by třeba taky od něj nechtěl něco vědět, a pan hajný Kadrnožka se na něj jen podíval a povídá tedy mě by zajímalo, proč ty jsi pořád tak veselý, a Jonatán se diví, to jsou mi teda otázky, kdyby třeba chtěl vědět jaká je stojedenáctá odmocnina ze stojedenácti, nebo kolik ploutví má latimérie podivná, no to prosím, ale pch, takovéhle hloupé otázky, kroutí hlavou nejchytřejší pes na světě a popoběhne raději přes psárku a srhu a avenu sativu o kus dopředu, aby je už nemusel poslouchat.
Na blatech mlhy Jinovatka na tlapkách A v očích štěstí
Dalmatin skáče přes ozim znám ho už dlouho, něco zim I přes tu lehkost ladných skoků I přes tu jiskru ve psím oku Dál cítím pušku na svém boku Dál ho provázím Skáče svou ódu na radost Smrtka je pro něj prostě kost Ten pocit těžko přenosný je Dalek jsem toho, kde on žije Kde bere se ta euforie To se nedozvím To se nedozvím
Poslechněte páni, dámy, strýcové i tchýně
o tom, co se přihodilo jednou v městě Týně.
Jak si se psem vyšel hajný, velký dobračisko,
a co mu pak způsobilo tohle jeho psisko.
Ref: Hafy haf, jen se bav, hračky plačky opletačky,
Hafy haf, jen se bav, budeš z toho paf.
Kolem Týna širé lány, lesy, louky, nivy,
chodí se tam na procházky, babky na kopřivy.
Celé tohle polesí je rajón Franty Kytla,
denně chodí meze hlídat, neřádí-li pytlák.
Taky dnes si vyrazili, hajný se psem Brokem,
flintu, péro za kloboukem, kráčí volným krokem.
Pes Brok vpředu poskakuje, skotačení spousta,
a Franta se loudá, v hlavě nesmrtelnost chrousta.
Ref: Hafy haf, jen se bav...
V poli Brok se slastně válí v brázdách jarní orby,
Frantu přitom trápí žlučník, daně, žena, volby.
Jak to děláš, mluví na psa, žes tak vesel stále?
Já mám dluhy, blbý děti, starou ve špitále!
Jak to děláš, laudon himl?! Franta teď už ječí,
lidi kolem zastavují, menší děti brečí.
Zasáhla až motohlídka s celým arzenálem,
Frantu s flintou odvezli si - a pes skákal dále.
Ref: Hafy haf, jen se bav...
Plyne z toho poučení nejen v městě Týně,
že mluvení se psem může vést do soudní síně.
I když znalec nepopíral možnou epilepsii,
Franta vyfás podmínku a zákaz styku se psy.
Ref: Hafy haf, jen se bav...
Lituji,
že s chutí pohopsat
dokáže si jen Alík
Žaluji,
žaluji toho psa
Že vedle něj jsme malí
Uprostřed července
je doba k poezii
Srnec i jelen se
do chládku pod mez skryjí
Jen ten pes kozelce
po louce, poli metá
Stulím se k manželce
dnes voní po limetách
Lituji,
že s chutí zahopsat
si může jen ten Alík
Žaluji,
žaluji toho psa
Že vedle něj jsme malí
Na střechy Kostelce
prasátka slunce pouští
Tam bych rád vracel se,
ne to se neodpouští
Tam bych rád prošel se,
ne to se nepromíjí
Přeněžně přetence
vyznání šeptám v houští
zbrani, své milence,
mazlím se s její spouští
Podobna pastelce
rudá se v plátno vpíjí
Fotku máš v kabelce
Vždyť jenom psi tu žijí
Žaluji,
žaluji toho psa
jak vedle něj jsme malí
Tisíce psů hrdě kráčí po bulváru Tisíce psů a smutný teriér Smutné má oči, jak mívají psi k stáru A těžké nohy s davem sotva drží směr Bývali jsme byli, mladí bohatýři Vepředu já, za mnou On s puškou při boku Kde je nám konec, není, kdo by mířil Jen s vlky výt, v průvodu jít se salvou do kroku. Vzpomínky táhnou se jak čůrky medu z pláství vzpomínky na pole a jarní osení Kde je ta louka, kam zmizela, kdo z vás ví V asfaltu zalita a více jí není Bývali jsme byli, mladí bohatýři ... Tisíce psů kráčí slepých po bulváru Tisíce jdou a jeden zastavil A v hrdých očích jiskry po požáru A v těžkých nohou statisíce mil Bývali jsme byli, mladí bohatýři ...
Nechci o tym zpivat, zvlaště když se stara diva, Tenkrat to byl pěkny džihad, při řece u Oder. Tenkrat jsem robil v lese, jezdil s čoklem po okrese, Za klobukem pero měl sem a v podpaždi dezoder. Jak se k Odram jede, tam luky vam su hněde Věčně rozbahněne, no kdo by tam chtěl lezt. Šli zme tam ku posedu, psisko poskakuje vpředu Všude vidět jen tu hnědu bo prši o sto šest. Jak cesta byla zmokla, tu se mi noha potkla, Kopnul jsem teho čokla, vykviknul jak ščur. A kajsik z břehu pada, stara nebyla by rada, Tož hažu za nim zada, zmokly jako kur. Psa jsem chytil ještě v letu, dobre chodit do baletu, Nohama sotva pletu, jak škrabeme se ven. Pak stojime zas v polu, ja ždimu kamizolu, Ale psisko chce zas dolu, no hotovy kreten. Ještě hlava se mi toči, řikam mu, koukni mi do oči, To jestli tam zas skočiš, si u mě mrtvy pes. Tuž tak to tehda bylo, na psy mě nikda neužilo, Stejně sežral masa kilo, jenom křečka mame dnes.
Západ slunce v půli svátků Pesach Krvavý jak císař Herodes Klopí zrak, kdož vycházejí z lesa Stoletý myslivec a před ním jeho pes Přes oves a přes ostřici skáče Urousaná srst a vlhký nos V duši střípek skály z Apalače Z půlky vlk, z třetiny Kerberos Muž kráčí za ním, tváře sluncem rudé Ostré rysy tváří Moai Pes šťastný je, když neví, co s ním bude Muž kráčí a závidí potají Západ slunce, jenom cípek zbývá Jako nakousnutá hostie Augiáš už čeká u vrat chlíva Tma tu spoušť pak něžně zakryje
Skákal Skákal pes skákal Přes louku skákal V loužích se cákal, skákal Skákal Černej pes skákal Přes mokrej oves skákal Měl zákal a stejně skákal, sakra Skákal A ty jdeš za tim psem seš zmoklej On vyvádí jak zcvoklej Tak čokle, neslyšíš, hej čokle! Jeden je veselej A jeden zmoklej, tak ho proklej, oukej Čokle! On vyvádí jak zcvoklej Tak čokle, hej čokle! Jeden je smutnej A k tomu zmoklej Zmoklej Najednou koukáte si do vočí Nikdo nic neřekne Von se pak jenom votočí A zase přes tu louku a přes ovsy a přes potoky uhání a po tobě ty vole ani pes neštěkne! Skákal! Skákal pes skákal Přes louku skákal V loužích se cákal, skákal Sakra Skákal Černej pes skákal Přes mokrej oves skákal I přes ten zákal skákal, sakra Skákal ...
Každý náš výlet V ovesných polích Chtěl by snad střílet Ale něco ho kdesi až v svědomí Bolí Náš výlet V zelených lukách V nohou mám míle On topí se pochybách Topí se mukách Krásně volně lítám Štěstím zmítán Když ještě na smích je moc brzy Krásně volně skáču Štěstím pláču Ty svoje psí slzy Jeho to mrzí Za mnou se plouží Když skáču v loužích Když už noci se mu dlouží Když už dávno přišel do let A další záplatu má v kamizole Krásně volně lítám Štěstím zmítán Když ještě na smích je moc brzy Krásně volně skáču Štěstím pláču Ty svoje psí slzy Jeho to mrzí Tak mrzí
Skače čuba přes obile šibko hupe přes luku. Za ňu chachar v kamizole fájne brko v klobuku. Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cyp? Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik.
Bere čokl glajze grýnó hópe lúpink přes Kajzec. Za nim kópe plótve rýnó plotňák jégr na Oltec. Co se pecní, těžké lochec? Šlajfuj fligny, haltni vály. Žádné ánunk, čokl borec migne cemrem a de pali.
Helfka pro Švédy / Doslovný překlad pro nebrňáky:
Utíká pes po zeleni skáče salta brněnským Wilsonovým lesoparkem Za ním si rosí nohy příkopem rodilý Brňák-myslivec směrem na Staré Brno Čemu se jen pořád směje, co ten veselý smích? Přibrzdi s těmi legráckami, přestaň si z nás dělat švandu. Nemá ani ponětí, pašák pes hodí pozadím a jde pryč.
(nová verze)
Sky call pass press of ass, press sell an owl low quo. Shells on him Miss Lee Woods, pear on a club oh cool. Pays coon ash, sod yeah lash, jazz tuck vessel stall ah? Jack big wham, nab vim sum. Hop, ask cock old alley.
Pokud ve svém systému máte něco jako "Speak selected text" (jako je to např. v MacOSX), nechejte si tuhle verzi počítačem přečíst. Anebo si poslechněte, jak to čte Mac.
Šinesito Pej-san klasamažita, ókolo niwa, ótawa kušimusaha. Zapatama samurai cokamizoluma načepici našišato perojako dekoraci. Ówinaši Pej-san, copato japato Óduchakuchu den-coden? Cotišibe? Neporuči-pan janemohuto. Netušito. Šinesito zanašichatu wen.
Ve spolupráci s Otou http://www.bloguje.cz/blogy/ota
Szkökal péz ovszöm Loukaját zélényim Sélzanyim miszli vécs szpérem nacépicos. Pézkunás csogyölás Zsösztakvészöl sztalä gyölbyhvám névímszám hópaszkákal dálö...
Autor: Martin Malý / upravil -pixy-
Piajszek przes ówosz się skokówał czy przes ląke ziełone I dla niego chłap bardzo ziełony wypochodował, pjierko wpiśćene w ćepycę ziełonę. Piajszek nasz, czo źe pan zróbiłem? Dla czego źe pan w permanencji szczastłiwy tak? Ja powiedziałem bym, ja newiedziałem. Hop i skokówal się dałę. Tak.
Ein Hundfolgendefederhütejägermeister fragst einem Überhafer-Grünewiesespringerhund: "Unserhündchen, was machst du den, dass du so immerwährendlustig bist?" Der Unwissenheitlichgernegesprochenhund ist weitergesprungen hop.
Popo-Li Že-Ne Se Ha-Fan Tua Tam Wen Či Ho Haj-Nej Wi Ťa Zau Chem Pe-Ro Soj Či Fuj Žeje Tak Či Li Ho Šan? Oho-Nem V'r Ťi P'La-Šan? Wi Ťa Se-Di Wi Ha-Fan Seo To Či O'Bo Či Po K'r Či Ne-Tu Ši Šu-Lin Chuj
Cé hákong cuk-hijálá` šuam belonk trápong Či r cuk-hijálá` šubachmr šubachmri Cé mat puorá ó takapuori belonk hákong puorá Či šu kalaši takataka belonk r
(Podrobnosti a jazykový rozbor)
Jsem silnej chlapík
Co má svýho pejska
Chodím s ním po poli
I do lesa zajdem
Můj pes má rád pohyb
A vážně dost skáče
Tak už to prosím pochop,
Že
Ref: Pes je nejlepší přítel člověka
Když ho čeká cesta daleká
A tak to prostě je
S tím nic nenaděláš
I kdyby sis na hlavu stoup'
Jak se do lesa volá
Tak se z lesa ozývá
To dávno vím
Vždyť humor je kořením života
A v lese těžká robota
Tak už sem nenos dříví
A pochop, že...
Ref.: ...
Autor: Martin Malý
Frankie, to byl honák krav, jupijou a jupijé,
V Arizoně šel z něj strach, jupi já a jééé
Všichni starý honáci, jupijou a jupijé
měli rázem po práci, jupi já a jééé
Ref.: Hej, hej, Frankie, kde máš stáda svý?
táhnou sama prérií, to Frankie dávno ví
Jednou, když hnal stádo krav, jupijou a jupijé,
jeho pes, ten starej brach, jupi já a jééé
začal skákat po polích, jupijou a jupijé
a Frankieho přešel smích, jupi já a jééé
Ref. ...
Marně psovi nadával, jupijou a jupijé
ten si klidně skákal dál, jupi já a jééé
Frankieho div nevzal ďas, jupijou a jupijé
se psem tady marní čas, jupi já a jééé
Ref. ...
A tak Frankie z koně slez, jupijou a jupijé
"Copak tady velí pes?", jupi já a jééé
Odplivnul si velice, jupijou a jupijé
a už sedí v putyce, jupi já a jéé
Ref. ...
Od těch dob už nejezdil, jupijou a jupijé
jenom whisky do dna pil, jupi já a jééé
žil jak žijou vandráci, jupijou a jupijé
kvůli psu přišel o práci, jupi já a jééé
Ref. ...
Autor: Martin Malý
Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti.
Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy.
Provedli jsme zajištění obouch pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr. zák.
Autor: Martin Malý
Myslivcův pes skákal a myslivec Ivan na něj hulákal radostně přes oves skákal jeho pes taky přes louku skákal dnes! Ivan za svým psem šel na klobouku sojčí péro měl. Mají dnes oba důvod k radosti: Auto vyhrajou v rádiu v soutěži lákavé ceny za básničku vyhrajeme Impuls když poslouchat budeme
Autor: Martin Malý
Adjunkt Arnošt Adámek (abrahámoviny) apaticky aportuje Azorovi. Azor (adolescentní afgháňák) - aj, alegorie agilnosti! Atavistická animálnost amplifikuje androgeny a adrenalin. Alpinistickými akcemi atleticky aportuje arnikou a avenou. Ale akceschopnost adjunkta Arnošta absentuje, an atakován akutní angínou. Aplikoval aspirin a alnagon, ačkoli anesteziolog akceptoval apriori antibiotika. Aťsi, aspirin - ale absint a anýzovka? Arci atypický apetýt... Alkohol a analgetika akumulují a Arnoštova astmatická, atrofovaná anatomie automaticky abdikuje. Arnošt angažoval aj astrologa, absurdně argumentoval alchymií, amulety anebo abnormální aurou. Amatér. Akceschopnost aktivizována abstinencí, Adámku! Avšak alkoholická anamnéza anemického adjunkta absolutně autuje. Amen, Arnošte - a adresuj ahoj andělům a apoštolům. Adié. Aspoň Azor aportuje adlibitum...
Bílý buldok Baryk bezstarostně běží blatouchy, blaženě brázdí bezprašné brázdy. Bohorovně bojkotuje bečící berany, blahosklonně bere bokem bučící brav. Blízko bloumá Bedřich Bedrna. Bledězelená bunda, brokovnice, baret, bílé brko: byrokrat brdských borů. Bezmyšlenkovitě brnká botou brázdami, bloudí blaty. Béďa býval básník - "Brdské balady", "Bledé bory bludných bohů", "Bobří básničky"... Bohužel básně bývají blbý, ba beznadějný byznys, Béďa-básník bankrotuje. Bože! Béďa bude biflovat. Bambilióny bichlí, bezpočet blábolů (biologie, bankovní bilance, balneologie, bonita, bonton byznysu): bang! Béďa bude bakalářem. Ba, ba, báječná budoucnost. Buldok Baryk brzdí, blbě brejlí: Béďa bezpochyby blázní! Brrr, Béďa byznysmen? Bonviván? Baúú! Baryk bafne, bere brázdu. Bláhoví básníci...
Cestou cválá cvičená cejlonská cibetka Cecilka. Cyrilova Cecilka. Cyril Cajthaml (ctitel cibetek), celkem civilizovaný cesťák, cupitá cestou, Cecilka cudně courá cereáliemi. Cestují cíleně - cílem Cyrilovy cesty cerhonické cété (Cyril celoročně cítí cévkovanou cystu). Cidlinou cákají candáti, cejni; cvrčci cvičí cis, cestu cloní cypřiše, cedry, cesmíny. Copak, copak? Cecilka couvá. Cáry celty, cizí cetky, cinkají citery, cimbál. Cikánská citadela. Cachtající caparti cumlají cukrátka, cuchají cikánkám copy. Cikáni civí - cákryš, cibetka! Cecilka cítí celer, cibuli... "Cena?" cekne Cikán. Cyrilovi cuká cvikr, cedí: "Cože?! Cyničtí cvoci! Cizopasní cizinci! [cenzurováno]". Cloumají cibetkou, citlivka Cecilka cvrkla. Cyril cpe Cikánovi cigarety. Couvá, cikcak cválá curyk cestou.
Čistokrevný černý čuvač Čip čiperně čvachtal čekankou. Čeřil čemeřici, čile čechral čtyřlístky. Čpěl česnek, čejka čarokrásně čiřikala. Čupr čuvač číhal - čekal Čendu Čížka, Čipova člověka. Čtvrtého. Čtyřikrát Čipovi člověka čapli: často čórovali. Čip čeká. Čtrnáct čtyřicet - čoklův černý čumák čichá člověčinu: číhající četníci. Čenda! Čendo, čum: četníci! Čapni čáru! ... Čulibrk. Čímani četníci Čendu čapli. Čítají Čížkovy činy (článek čtrnáct, část čtvrtá). Čenda čechrá čupřinu, časem červená. Čeká černá čajka, četnická čekárna. Člověče, Čendo... Čachrovals čímsi? Čerpal částky či čaroval červenými čísly? Častovals čímsi četníky, čutal Číňany - či činils čestně? Čertví. Čuvač Čip čvachtá čekankou. Čubky čekají...
Dobrman Don dusal doubravou. Dupal drny, drápy dral divoký dymián. Dona doprovázel dejvický dandy David Drda - defacto docela debilní drvoštěp doškolený do dispozic dřevařského dozorce. Držel dvouhlavňovku (druhá dlaň dírou dodraných džín drbala Davidův dosed). David doufal: dnes dozajista dostanu divočáka! Dobrá. Deset devatenáct, divné dunění. Drobnými doubky Davidovi do dráhy doopravdy dodusal divočák. David dí: Done, drž! Dobrman dělá drahoty. Dost divné. David dvihá dvouhlavňovku, doostří, domáčkne detonátor... Dong. Doprčic, dělej, dělo debilní! Darmo doufá. Dřevaři dali dementnímu Davidovi do držení dřevěnou dvouhlavňovku. Dobrman Don dávno dostatečně daleko, Davidovi dochází důsledky. Divočák dofuněl do dosahu, děsivě dýchá, dramaticky dupe dvěma drápky do drnu: da-da-da-dam, da-da-da-dam. Drsné dusno. David definitivně donucen do defenzivy, dilema dořešeno. Držíc dvouhlavňovou dekoraci dvěma dlaněmi, drcnul divočáka dřeviskem do držky, drsným držadlem dřel dásně, dlouhými dloubanci drasticky dráždil divousovy dávicí detektory. Divočák divně dýchá, dřevem doraženým do držky dávení divouse dusí. Dupání duní do daleka, divočák dusá dokolečka, drásá dráždivý dřevěný dudlík. Darmo. Dochrochtal, dosípal, definitivně dopadl do dutiny dubu. David dotáhne divouse do Dejvic, důkaz dřevařům: dostal divočáka dřevěnou dvouhlavňovkou. Devótní dobrman Don doprovází Davida domů - dostane drůbky, dušenou divočinu. David Dona dobrácky drbe. Debil.
Endy, energický eskymácký elghund, exhiboval ejpovickým eldorádem. Emitoval extatické emoce: ejchuchu, ejchuchu. Éro. Endyho eskortoval Emilio Ebibi - etiopský emigrant. Exotický exteriér, ebenový email, excelentní exemplář elegána. Etiopská epidemie e-coli eskalovala, ekonomika explodovala, elita emigrovala - evropské Ejpovice Emiliovým exilem. Emeritní encyklopedista-etymolog Emilio exceloval epigramy, esejemi (epigon Ezopa) - ehm, Emiliova exprese enom etiopsky, eventuálně esperantem. "Enervo, Endy! Enervo!". Ech... Endy, ejpovické embryo, etiopsky e-e. Enormní elán expanduje, Endyho ego exhibuje. Ejchuchu, ejchuchu! "Enervo!," Emiliovo echo. Endy e-e. Emoce evidentně eskalují: "Enervo! Enervo!!" Emiliovo EKG exploduje, emituje extrasystoly. Éééé. Exitus. Eňoňuňo euthanázie.... Epilog? Endyho ejchuchu, ejchuchu.
Foxteriér Ferda fofruje flórou. Ferdu fízluje funící financ František Fajt (Frantu fascinuje fixlování fakturami, fiskální fáze, fúze filiálek firem). Fajnově fouká fén, foxlík Ferda furiantsky frčí fazolemi, fialkami, fenyklem. Franta funí: feťák. Fakt, František férově fedruje fenmetrazin. Flamendrova fyzička falíruje. .... Franta fotografuje. Famózní fotograf. Fotí furt. Fortelně fotí fialové frézie, fotbalové fanoušky, fascinující filigránské fiály, francouzské fontány, filmové festivaly, folklórní fašanky, fšechno. Fíha! Freudovsky frustrovaný foxteriér Ferda: frnk! Frivolní fešná fenečka. Frčí feromony, Ferda fofruje flámovat. Franta frkne fistulí: "Fuj, Ferdo! Fuj, fix fagot!" Fiasko. Ferda frnknul. Franta fláknul flintou, forhandem fláknul foťákem. Franta funí fortissimo, fialoví. Fyziologické funkce futrované fetem finišují. Fantastická frekvence funění, finální fáze: fjú! Frantova fýzis foukla. Finito, fošna, funus. Fajn fór, Ferdo.
A takhle by to mohlo pokračovat až k Z, ale koho by to ještě bavilo, že.
Scott Joplin: The Jog Dog Rag - nízká kvalita (MP3 259 KB), vyšší kvalita (MP3 1,5 MB)
Scooter: Halte den Hund! - nízká kvalita (MP3 340 KB), vyšší kvalita (MP3 2,8 MB)
Vangelis: Dog Runner Theme - nízká kvalita (MP3 160 KB), vyšší kvalita (MP3 1,2 MB)
Ennio Morricone: For a Few Barks Only - nízká kvalita (MP3 250 KB), vyšší kvalita (MP3 2 MB)
– New Orleans Mood (jazz) - střední kvalita (MP3 768 KB) Autor: Adam Javůrek
Ačkoli jsem tyto parafráze už potkal na mnoha více i méně uvěřitelných místech, jsem stále jejich autorem (až na výslovně uvedené výjimky v části „mimo soutěž”). Rozhodně mě těší, že se má dílka vesele šíří po světě, a mám opravdu radost, když se někomu líbí. Ale vadí mi, když je někdo vydává za svá nebo je dokonce někde publikuje pod svým vlastním copyrightem. Pokud se s texty nebo skladbami z této stránky v takových souvislostech setkáte, velmi ocením, když vydavatele upozorníte na tuto stránku. Mnohokrát děkuji.
Copyright © Petr Pixy Staníček (www.pixy.cz) a uvedení spoluautoři.