Dneska už to není vůbec problém, vlastní knížku si může vydat kdokoli kdykoli, v množství od 1 kusu po miliony. Fotoknihy si už takhle pro vlastní potřebu dělá spousta lidí, vytisknou a svážou vám je v každém slušnějším fotolabu. A úplně stejně to může fungovat, když tam místo fotek budou vaše povídky, sbírka básní nebo pojednání o využití Wankelova motoru v živočišné výrobě. Pokud to ale myslíte vážně a nechcete knihu jen v pár kusech pro vlastní potřebu a rádi byste ji prodávali lidem, je to už o něco složitější. Pořád to může zvládnout každý, ale vyžaduje to o trochu víc úsilí.
To máte korektury, tiskárny, tvárnice…
Úplně pominu tvorbu knihy samotné, to by bylo na úplně jiné povídání. Řekněme, že jste právě dopsali svůj senzační román nebo technickou příručku, o které si myslíte, že je tak skvělá, že se o ni budou lidi prát. Jediné, co potřebujete, je přetavit ten rukopis do fyzické knihy a k těm lidem ji dostat. Co vás čeká? Není toho málo: redakce, korektury, ilustrace a fotky, kalkulace, volba technologií, materiálů a tiskárny, volba způsobu prodeje a distribuce, grafický návrh, sazba obsahu, grafická úprava a sazba obálky a dalších přidružených věcí, přidělení ISBN, technická korektura, finální korektura, preflight a export pro tiskárnu, zadání objednávky v tiskárně, výroba, naskladnění a doprava, povinné výtisky do knihoven, prodej a distribuce a účtování…
A to nikoli nutně v tomto pořadí. Všechny tyto kroky můžete udělat kompletně sami, nebo je za vás může udělat kompletně někdo jiný. Anebo něco tak a něco tak. Některé body jsou snadnější, některé je vyloženě nešťastné dělat úplně sám — ale možnosti jsou všemu otevřené.
Nakladatelství: nejpohodlnější cesta
Zdánlivě nejsnazší — a dřív téměř jediná možná — cesta je vydat knížku prostřednictvím nakladatelství. To je firma, která se na tuhle činnost specializuje a všechny kroky z výše uvedeného seznamu umí zajistit. Vy s nimi jen podepíšete smlouvu a víc se o nic nemusíte starat. Má to ale několik „ale“.
V prvé řadě platí, že nakladatelství si autory vybírají, a to dost pečlivě. Čím renomovanější, tím pečlivěji. A zájemců je hodně, mnohem víc než vydávaných knih a je jich čím dál víc. Je daleko pravděpodobnější, že nakladatel váš rukopis odmítne, než že se okamžitě dohodnete a ještě si budete moct vybírat, komu dovolíte vám vaši vysněnou knížku vydat. Nicméně jestli chcete jít právě touhle cestou, za pokus to vždycky stojí. Najděte si na webu, komu se ve vámi vybraném nakladatelství posílají rukopisy, napište k tomu nějaké stručné povídání, o co jde a proč by se jim zrovna tahle knížka mohla líbit, přiložte soubor s rukopisem — ideálně nějaký běžný formát, třeba PDF nebo MS-Word, nejlépe jen minimálně formátovaný text, nesnažte se o nějakou vlastní sazbu — a pak čekejte. Počítejte s tím, že nejmenší měřitelnou časovou jednotkou je v téhle branži týden, běžně se tady čas měří na úrovni měsíců a roků. Budete čekat. Na všechno. I když si vaši knížku nakladatel vybere, nepočítejte, že vyjde za měsíc. Nepočítejte, že vyjde letos. Ediční plány se připravují na rok dopředu. Když budete mít štěstí, vyjde do roka, když ne, může ležet a čekat na vydání i mnohem déle. Nicméně nic vám nebrání takhle oslovit více nakladatelů současně a v případě zájmu si mezi nimi sám vybrat, a neztrácet čas jejich postupným obesíláním až poté, kdy vás někde odmítnou.
Tím ale nevýhody nekončí. Jak bylo řečeno, od podpisu smlouvy se nemusíte o nic starat. Plyne z toho ovšem také to, že se o nic starat ani nemůžete. Dál je téměř vše mimo vaši kompetenci a rozhoduje nakladatel. Jak bude kniha vypadat, kolik bude stát, kde a jak se bude prodávat, jaký bude mít marketing atd. Z pohledu autora je nakladatelství černá skříňka, kam se z jedné strany hodí rukopis a z druhé vypadane hotová knížka do regálu knihkupectví a vám jen přijdou tantiémy.
To je ta další mrzutost. Nebudeme si mazat med kolem huby, jako spisovatel se u nás prakticky živit nemůžete. I ti nejlepší a nejprodávanější autoři mají psaní jako bokovku a živí se jinou prací. Český trh je malý a opravdové bestsellery, jakých se objeví jeden dva ročně, vydělají autorovi v lepším případě pár set tisíc. Ale to jsou jen výjimky. Většina knížek vychází v jednotkách tisíc výtisků — i pouhý jeden tisíc je poměrně běžný náklad — a obvyklý smluvní honorář od nakladatele bývá kolem 8 % z maloobchodní ceny prodaných kusů. Začínající autoři můžou čekat spíš míň, renomovaní se údajně dostanou třeba i nad 10 %. Pokud se vaše knížka bude prodávat za 300 Kč, dostanete tak třeba dvacetikorunu z každé. Takže pokud se zadaří a rozprodá se celý tisícový náklad, přijdete si na pěkných 20 tisíc brutto. Jak dlouho že jste se s tou knížku mořili? Rok? Dva? Pět let?
Nicméně pak už jste to měli bez práce, všechno za vás udělalo nakladatelství. Jak to obejít a vzít otěže vydávání do vlastních rukou? Má to spoustu výhod i spoustu nevýhod a rizik.
Sám sobě vydavatelem
Dobrá, rozhodli jste se nečekat na milost a nemilost nakladatelství a vydat si knížku sami. Pak rozhodně doporučuju začít vymýšlet od konce toho dlouhého procesu: kdo knížku bude tisknout, jakou technologií, kolik výtisků a jak se bude distribuovat? Já tady nebudu předbíhat, všechny zádrhely a radosti jednotlivých kroků najdete níže — ale měli byste začít od nich. Budete tisknout v klasické tiskárně nebo malonákladově a digitálně? Bude to 200 kusů nebo 5.000, černobíle, nebo barevně? Půjdete cestou knižní distribuce a maloobchodu, nebo si to hodláte prodávat sami ze své garáže?
Když si to aspoň zhruba ujasníte a promluvíte si s dotyčnou tiskárnou, budete mít aspoň přibližnou představu o nákladech a už si budete umět orientačně spočítat, kolik knížka bude muset stát (vzorovou kalkulaci najdete níže), kolik to bude stát vás a jestli už nedává smysl se na to raději vybodnout a jít se raději brouzdat spadaným listím do křivoklátských lesů. A jestli vás ta kalkulace dostatečně neznechutila a pořád do toho hodláte jít, tak je čas si vyhrnout rukávy a začít.
Redakce
Pro začínajícího autora to může být jedna z největších přidaných hodnot od nakladatele a taky největší zdržovák, který může vydání oddálit klidně i o několik let. Kvalitní redaktor vám může pomoci odhalit nesrovnalosti v ději, nelogické jednání postav, pomůže vám se stylistikou a dopilovat váš osobitý styl, náležitě vyklenout dějové oblouky a vůbec celkově zlepšit vaši knihu. Pokud ovšem máte neskutečně štěstí nebo žijete v zemi, kde má tohle tradici a opravdu funguje. U nás spíš počítejte s radami typu „tohle zkraťte“, „tohle je moc ukecaný, to bych vypustil“ nebo „tuhle kapitolu vyhoďte úplně“. Anebo rovnou „tu druhou půlku přepište a přijďte za rok“. Stejně jako autoři, ani redaktoři nejsou u nás kdovíjak placeni a na nějaké hluboké ponory do rukopisů a velkou dramaturgii není prostor. Počítejte spíš s mechanickou a technickou redakcí — jestli máte všechno, jak se očekává, jestli sedí rejstříky a odkazy, jestli má knížka vhodnou strukturu apod.
Jsou určitě čestné výjimky a držím vám palce je v nakladatelstvích najít. Jiná situace bude u redaktorů na volné noze, které si můžete na tuto práci najmout. Počítejte ovšem s odpovídající cenou, kterou musíte zakalkulovat do svých nákladů. Ale i tak od najatého redaktora očekávejte spíš jen takovou nadstandardní korekturu, kdy vám kromě překlepů, gramatických chyb a interpunkce pomůže opravit i nevhodnou stylistiku, očividné nelogičnosti, faktografické úlety a podobné lokální drobnosti. V tom hlavním si raději buďte jistí v kramflecích, a věřte si, že jste svou knihu vysoustružili tak dobře, jak jen to šlo, a dále děj se vůle boží.
Korektury
Jazyková korektura je nezbytnost a je to jedna z mála věcí, o které se opravdu nepokoušejte vlastními silami. Tady více než kde jinde platí, že víc očí víc vidí a jako autor ve vlastním textu budete mít tendenci donekonečna přehlížet i doočíbijící chyby. Když nic jiného, tak externí korektor by měl být ten jediný člověk, kterého si určitě na svou knihu najmete.
Obvykle se dělají korektury aspoň dvě: první na rukopisu, má za cíl vychytat hlavně gramatické a stylistické chyby. Pokud se vám podařilo sehnat nějakého redaktora, tak tu úvodní korekturu většinou zvládne on při jednom. A nezbytností je finální korektura hotové, zalomené knihy, kde se musí odchytit i zavlečené chyby — chybná interpunkce, chyby v sazbě, špatné dělení slov, typografické chyby, chyby ve vložených ilustracích a schématech, špatné odkazy atd. Máte-li rozpočet jen na jednu korekturu, tak je to na tu finální.
Ilustrace, fotografie a další dodatky
Chcete-li mít ve své knize kromě textu i něco navíc, třeba ilustrace nebo fotky, myslete na to včas. Obrázky je potřeba namalovat, fotografie vyfotit, vše se musí zpracovat a připravit pro tisk. To může trvat měsíce a taky to nebude zadarmo.
Freelanceři
Nejlepším zdrojem pro všechny ty redaktory, korektory, ilustrátory, fotografy a grafiky je komunita freelancerů, tedy lidí pracujících na volné noze a nabízející jednorázově své služby do projektů pro lidi jako vy. Skvělým místem je portál NaVolneNoze.cz, kde najdete stovky takových „volnonožek“ všech možných profesí i s referencemi jejich prací. Já jsem si svou skvělou ilustrátorku dětské knížky i jazykové korektory našel právě tady.
Výběr technologie
Pro samotnou výrobu knížky máte v podstatě dvě základní možnosti: klasický offsetový tisk a tisk digitální. Nebudu vás zdržovat detaily — polygrafie je dost složitý obor na pár let studia — a vezmeme to jen velmi zjednodušeně.
Klasický tisk používá tiskové barvy, které se nanášejí na tiskové matrice na válcích a z nich se přenášejí na velké archy papíru. Buďto se tiskne jen černou barvou, nebo barevně pomocí soutisku čtyř základních tiskových barev, čímž se vytvoří barevné stránky. Je to trochu věda, ale pro nás je podstatná jedna informace: tahle technolgie má vyšší fixní náklady, hlavně na vytvoření těch tiskových desek (obvykle vznikají fotochemickým přenosem obrazu na kovové pláty) a samotný tisk je pak už relativně levný. V kalkulaci od tiskárny tím pádem narazíte na disproporci, se kterou musíte počítat: čím méně kusů necháte vyrobit, tím dražší jeden kus bude. Například 500 výtisků vyjde na 100 Kč/ks, ale 5.000 výtisků už bude stát třeba jen 40 Kč/ks.
Digitální tisk funguje zjednodušeně řečeno jako velká barevná laserová tiskárna. Na papír se tiskne rovnou, bez nějakých speciálních příprav, takže jednotková cena je v podstatě pořád stejná. Největší výhodou je možnost tisknout opravdu malé náklady, skutečně od jediného výtisku. Nevýhodou je pak vyšší jednotková cena u vyšších množství. V současné době předstihnou náklady na digitální tisku klasický offset i s jeho vysokými fixními náklady už u několika set kusů. U tisíce výtisků budete s digitálním tiskem obvykle o několik desítek korun na výtisku dražší.
Ne vždy to musí být špatně a třeba se vám do kalkulací digitální tisk i tak vejde a bude pro vás z nějakého důvodu vhodný. Jen je potřeba to všechno zvážit a zahrnout do svých kalkulací. Včetně termínů, nákladů na dopravu atd. Přeběžnou kalkulaci vám každá tiskárna udělá na požádání.
Způsob prodeje a distribuce
Tenhle bod je až překvapivě prostý, máte totiž v zásadě jen dvě možnosti. Buďto svěříte distribuci a prodej zavedenému knižnímu distributorovi, nebo si to budete prodávat sami. Zapomeňte na to, že byste sami rozváželi knížky do nějakých knihkupectví, pro většinu je to strašně komplikovaný zásek do zavedeného systému a nebudou o tom chtít ani slyšet. Nemluvě o to, že snažit se jednotlivě komunikovat s těmi stovkami, ne-li tisícovkami prodejen knih a objíždět je s dodávkou je pro jednotlivce hotová sebevražda.
Knižní distribuce
Knižní distribuce je zavedený byznys se svými pravidly, se svými hodnými hochy i padouchy. Nicméně o vaši knížku se postarají od naskladnění po distribuci do sítě knihkupectví a eshopů po celé zemi, správu reklamací a vratek, po vyúčtování. Ale nechávají si za to řádně zaplatit: v průměru se jedná o polovinu maloobchodní ceny knihy. Někdo vám může nabídnout 48 %, jiný distributor si vezme 52 %, ale v průměru je to přibližně polovina.
Ovšem než s někým podepíšete smlouvu, dobře se vyptejte na detailní podmínky a poptejte se kolem na zkušenosti. Osobně mám zkušenosti jak s good guys, tak i s těmi bad guys. Svou první knížku, co jsem si vydával sám, jsem svěřil Euromedii (EMG), což je největší knižní distributor u nás. A bohužel své postavení dost zneužívají, hrají si tak trochu na pány světa a můžou s vámi nepěkně zamést. Já předem upozorňoval, že moje odborná knížka nebude žádný bestseller na první víkend, ale bude se nejspíš prodávat po kusech, ale setrvale a dlouho. A měl jsem v tomhle naprosto přesný odhad — ovšem z EMG mi po měsíci nebo dvou oznámili, že je prodávání mé knížky už nebaví, a že si mám zbytek odvézt. Zůstal jsem tehdy jak opařený a absolutně nevěděl, co dělat. Máte pocit, že jste svěřili knížku do distribuce a ona bude na pultech knihkupectví, dokud se neprodá. Jenže takovýhle mocný distributor tahá za delší konec provazu a může si dělat, skoro cokoli se mu zlíbí. Narychlo jsem sháněl náhradní řešení a vyšli mi vstříc u Kosmasu, kde mi ochotně ty asi dvě třetiny nákladu naskladnili a postupně je pak během asi tří let všechny do poslední knížky prodali. Jenže aby toho nebylo málo, při převážení ze skladu do skladu s knihami EMG zacházela tak, že jich několik set poškodili do neprodejného stavu a já s tím nemohl vůbec nic dělat. EMG od toho dala ruce pryč a já se narychlo zbavoval hromady balíků knih odřených, ušpiněných, s ohnutými rohy. Naštěstí nakonec snad posloužily dobrému účelu — i když mě to stálo pěkných pár tisíc.
Ve srovnání s padouchem Euromedií je tenhle Kosmas jasný good guy. Stejně jako oni nabízejí kompletní distribuční služby, ale berou si menší procento a především se nechovají jak hovada a ochotně mi vždy vyšli ve všem vstříc. Myslím, že něco takového, jako že by je distribuce vaší knížky přestala bavit a vy pak nevěděli, co si s tím zbytekem počít, se v Kosmasu stát nemůže. A navíc máte možnost nabídnout jim knížku k výhradní distribuci (tj. nebudou ji vozit do jiných knikupectví, ale budou ji nabízet jen v těch svých) a pak dostanete ještě lepší podmínky a nadstandardní péči. Víc informací na https://firma.kosmas.cz
Samozřejmě tohle nejsou jediní dva knižní distributoři u nás. Je jich víc, distribuci do vlastní sítě nabízejí i různé knihkupecké řetězce atd. Výběr je na vás, ale vybírejte dobře — tyhle dva příklady jsem vybral jako ukázky toho, co vás taky může potkat.
Vlastní distribuce
Tohle je možnost, kterou já jsem ve všech svých úvahách okamžitě zavrhl. Jak jsem říkal, rozvážet s dodávkou knížky po knihkupectvích je čirý nesmysl — ale pořád zbývá prodej po internetu, což je pro spoustu lidí celkem lákavá představa. Hlavně při pohledu na ten poplatek knižnímu distributorovi. Jenže já vím, jak vypadá taková halda 1.000 knih. A co za otročinu je balit a rozesílat knížky po jedné zájemcům a běhat s nimi na poštu. OK, možná máte v garáži místo na jednu dvě palety plné balíků knih a třeba vás rozesílání balíčků baví. Anebo máte těch knih jen maličko a víte, že něco budete odesílat jednou za čas. Prosím, jen směle a vzhůru! Hodně štěstí. Já bych do toho nešel ani za nic.
Kalkulace
Když máte to hlavní rozhodnuto, máte i představu o hrubých nákladech a můžete si spočítat, kolik tak může vaše knížka nakonec stát. Ona ta kalkulace je ve výsledku poměrně prostá. Od maloobchodní ceny (MOC) knížky odečtete 10% DPH, ze zbytku vezmete polovinu, kterou dáte distributorovi a zbude vám váš podíl. Z něj musíte odečíst všechny náklady — především cenu výroby jedno kusu (to je hlavní složka) a rozpočítané náklady za redakci, korektury, grafika atd. na jeden kus (to je většinou jen malý zlomek). A zbytek může být váš zisk.
Nejlépe ukázat si to na příkladu. Řekněme, že výroba mé knížky vyjde podle rozpočtu tiskárny na 85 Kč za kus (při tisícovém nákladu). Redakci si dělám sám, za korekturu dám 2.000 Kč, grafik dostane 10.000 Kč (za grafický návrh, obálku a sazbu), zbytek jsou prkotiny, řekněme za 3.000, ať se to dobře počítá. Mé náklady jsou tedy 15.000 Kč, to jest 15 Kč na výtisk. Plus 85 za výrobu dělá rovných 100 kč. Když přidám druhých 100 Kč pro distributora a 10% DPH, vychází cena knihy 220 Kč s čistou nulou zisku. Pokud se náklad rozprodá, budu finančně na nule. To já ale nechci, chci z toho mít aspoň něco málo a taky musím dát něco paní ilustrátorce, se kterou jsme se dohodli na podílu z prodeje. Řekněme, že tedy budu chtít aspoň 30 Kč na knize. Základ tedy stoupne na 130, stejně tak podíl distributora, to je celkem 260 a k tomu DPH a jsme na maloobchodní ceně 286 Kč.
Když jde o nějakou spotřební beletrii nebo dokonce dětskou knížku, o moc výš se jít nedá, protože víc by za to málokdo dal. Takže je potřeba dobře vybalancovat cenu, aby se to ještě dalo prodávat a nebyl bych aspoň v mínusu. Takže budu knížku prodávat za těch 286 Kč, vyslechnu si, jak je to otřesně drahý, za těch pár potištěných stránek — a užiju si svých úžasných 30 Kč profitu.
Lepší je to u speciálních publikací. Pokud máte nějakou odbornou knížku, o kterou bude mít nějaká uzavřená komunita velký zájem, nebo ji budete třeba prodávat na svých školeních apod., můžete si dovolit cenu vystřelit mnohem výš. Sice víc než půlka z toho padne na DPH a distributorovi, ale aspoň se trochu zahojíte. Řekněme, že máme stejnou knížku, ale vím, že ji dokážu prodávat třeba za 500 Kč. Takže opět: cena bez DPH 455 Kč, polovina (228 Kč) distibutorovi, zbývá 227 Kč. Náklady byly 100 Kč, mám 117 Kč zisk na každé prodané knížce. To už je mnohem veselejší, kompletně prodaný tisícový náklad mi vydělá přes sto tisíc. Ale bude to trvat spíš několik let a musím mít štěstí — a taky jistotu, že jsem napsal publikaci, o kterou bude mít aspoň tisíc lidí opravdu zájem.
Zpátky do studia
Jakkoli jsou ty výrobní věci a kalkulace zcela zásadní a musíme je znát předem a rozhodovat se podle nich, chronologicky na ně dojde až mnohem později. Teď musíme odložit kalkulačky, otřít zpocené čelo a vrátit se zpátky do studia, kde zatím nemáme víc než zredigovaný a nahrubo opravený rukopis.
Grafický návrh a sazba
Nic si nenalhávejme, lidi opravdu vybírají knihy podle obálky a jak její grafická úprava, tak i vzhled obsahu knížky jsou hodně důležité. Potřebujeme grafika. Stejně jako u ostatních profesí bude asi nejvhodnější sáhnout po nějakém grafikovi na volné noze, případně nějakém našem známém, jestli takového máme. Máme přitom dvě možnosti, buďto rozdělíme profese grafika a sazeče mezi dva různé lidi (což dřív bylo zcela běžné), nebo najdeme grafika, co dělá rovnou i počítačovou sazbu (DTP) a umí knihu připravit kompletně pro tisk. To je naopak poměrně běžné dnes.
Grafikovi bychom měli vysvětlit, co od knihy očekáváme, jaký styl, jak by měla působit a pro koho je určená — případně si podle nějakého autorského rukopisu rovnou vybíráme i vhodného grafika. Pokud už jsme rozhodnuti o formátu a technologii výroby, budou to pro grafika naprosto závazné vstupy, kterými se musí řídit a dodržet všechny zadané rozměry a technologické možnosti. Postupovat lze i opačně, kdy tyto věci navrhne grafik, a pak teprve budeme zjišťovat, kolik by právě takové řešení stálo (a následně utíkat s pláčem zpět za grafikem a hledat kompromisy, protože jeho velkorysé řešení si nemůžeme dovolit).
Hlavními parametry, které v téhle fázi zohledňujeme, jsou rozměry knížky, počet stran, druh a gramáž papíru, barevnost, technologie tisku, tisk na spad, typ obálky, příp. i přebal a předsádka.
Papír — čím bělejší, lesklejší a těžší, tím dražší. Může nám stačit našedlý/nažloutlý a dřevitý papír, který bude levnější, nebo naopak budeme chtít krásné fotografie na lesklé „křídě“ a budeme si muset celkem citelně připlatit. Gramáž papíru taky ovlivní celkovou tloušťku knížky.
Rozměry — čím větší knížka, tím víc papíru, tím dražší výroba. Snazší je držet se standardizovaných formátů (např. B5 nebo A4), ale pro tiskárny dnes není velký problém prakticky libovolný rozměr. Dobré je myslet i na kontext knihkupectví, jak bude kniha působit mezi konkurenčními tituly.
Barevnost — naprosto zásadní rozhodnutí. Bude knížka vytištěná celá černě, budou tam nějaké barevné stránky, nebo bude dokonce plnobarevná? Barevný tisk je pochopitelně o dost dražší než ten jednobarevný. Taky musíme myslet na to, že jediný barevný prvek na stránce znamená plnobarevný tisk celé strany archu (viz dále). Je-li to možné, je proto vhodné soustředit barevné stránky na stejný arch.
Počet stran — opět, čím víc stránek, tím víc papíru, tím dražší výroba. Ale je to ještě zpestřeno tím, jak se knihy vyrábí. Zjednodušeně řečeno, nejprve se potiskne jeden veliký papír (tiskový arch) stránkami uspořádanými specifickým způsobem, ten se poskládá napůl a napůl a napůl, hrany se nakonec rozříznou a vznikne kus knížky o 16 stránkách (příp. i jen 8 nebo naopak 32). Tyhle poskládané archy se pak slepí nebo sešijí a vznikne knižní blok, který se vlepí do obálky. Plyne z toho, že je docela výhodné vyrobit vnitřek knihy tak, aby počet stránek byl násobkem 16. Protože když vám náhodou vyjde obsah třeba o jednu stránku delší, bude se tam muset přidat 15 prázdných stránek zbylých na archu (nebo aspoň 7 z půlarchu, pokud to je tiskárna ochotná dělat).
Technologie — tady už narážíme na hranice vyšší odbornosti, kterým nutně nemusíme rozumět. Ale náš grafik, resp. sazeč by tomu rozumět měl a všechny technologické požadavky a limity musí zohlednit. Musí odpovídat rozlišení obrázků, barevné prostory, gamuty, musí se zohlednit způsob zisku a případné rozpíjení barev na papíře, tiskové barvy, jejich vzájemný přetisk a spousta dalších odborných technických pindů. My to chápat nemusíme, jen si musíme ohlídat, že jsme si na to vybrali dostečně fundovaného sazeče a nenecháváme si knihu dělat od sousedčina kluka, co se kdysi naučil dělat v Corelu a slova jako spadávka, přetisk nebo preflight mu nic neříkají. Od takového raději pryč.
Spad čili spadávka — celkem důležitý parametr, na který laici často zapomínají. Jde o to, že normálně se všechno na stránky tiskne nějaký kus od okraje. Ale pokud chceme ilustraci, fotku nebo grafický prvek zasahující až úplně ke kraji papíru (jako to známe z barevných časopisů), musí se to na něj vytisknout o kus větší, tzv. na spad, aby poté, co se stránka ořízne na výsledný rozměr, sahal obrázek až na kraj papíru. Tento přesah bývá obvykle 3 mm, ale tiskárna si může stanovit i jiný rozměr. Sazeč ho musí znát a musí podle toho připravit celou sazbu — ta potom, stejně jako celý výsledný tisk, je větší, je víc odpadu a spotřebuje se o něco víc papíru.
Obálka a spol. — obálka jsou desky, do nichž se vlepí blok potištěných a poskládaných archů. Drží to celé pohromadě a současně dělá „ksicht“ celé knize. Obecně se používají tři hlavní typy obálek. V2 je měkká obálka s lepeným blokem, často se jí říká brožované vydání. Obálka V4 je podobná, ale blok je už sešitý. Obálka V8 pak je z tvrdých desek, do kterých je vsazen sešitý blok. V8 je nejkvalitnější a také nejdražší. Knihám s vazbou V8 se také říká anglicky hardback a V2/V4 naopak paperback.
Obálka může být z kartonu potaženého plátnem nebo dokonce kůží, čistá nebo s ražbou, ale nejčastěji je z papíru, potištěná a navrch potažená folií (laminovaná). Rozměry obálky záleží rozměru bloku, tj. na počtu stran a typu papíru, a její přesný rozkres a rozměry vám dodá tiskárna, až budou známy všechny tyto parametry. Pak na tento rozměr grafik/sazeč vyrobí design obálky. Přes obálku může být ještě navlečen další kus papíru, přebal. Ten bývá obvykle z lesklého papíru, a potištěný včetně záložek na obou stranách, jejichž obsah a design je taky na vás. Kromě obálky a bloku knihy se někdy potiskuje i papír, který obě tyto části spojuje, tzv. předsádka. To je vlastně vnitřní strana desek knihy, někdy na ní bývají historické mapy nebo různé ornamenty apod. Může být i z barevného papíru.
Přidělení ISBN a EAN
Abychom knihu mohli dát do běžné distribuce, musí mít dle Zákona o neperiodických publikacích přidělený kód ISBN, což je mezinárodní číselník knih a každá vydaná kniha má své unikátní ISBN. To nám přidělí Národní knihovna ČR, dnes se to dá vyřídit celkem snadno a rychle online. Pokud se rozhodnete vydat víc než jen jednu dvě příležitostné knížky, budete se pak už muset zaregistrovat do systému NK jako vydavatel.
ISBN musí být v knize uvedeno, obvyklé místo je hned vepředu u copyrightu a pak také vzadu v tiráži. A z ISBN je také odvozen EAN (čárový) kód, který byste měli mít na zadní straně obálky (resp. přebalu). Ten slouží hlavně pro potřeby distribuce a obchodu. Je vhodné se předem dohodnout s distributorem, kam bude nejlepší vhodné kód umístit a především jaké má požadavky na jeho rozměry. Samotný kód si pak můžete vygenerovat pomocí nějakého online nástroje a vložit ho do hotové sazby, nejlépe jako vektorový obrázek (SVG nebo EPS), nikoli jako bitmapu (např. GIF), ta je vhodná spíš na obrazovku než pro tisk.
Když vám všechno sazeč připraví, doplníte ISBN, EAN kód, necháte si udělat finální korekturu a zanesete z ní opravy všech chyb, projde bezchybný preflight (automatická kontrola všech tiskových podkladů před tiskem) a vyexportuje se to ve formátu požadovaném tiskárnou (obvykle jde o standardní formát, buďto starší PDF/X-1a, nebo stále častěji i modernější PDF/X-4) a tiskárna všechny tiskové podklady schválí a přijme, máte to hlavní za sebou a můžete jen čekat na termín dodání.
Výroba a dál
Dřív bylo běžné jezdit do tiskárny na náhledy, zkontrolovat vytištěné archy, jestli nedošlo k nějakým tiskovým chybám a je vše v pořádku. Dnes už je to skoro zbytečné, většina tiskáren vám před výrobou pošle digitální náhled, model knihy se stránkami, jak budou vypadat po montáži a oříznutí, který schválíte, a je pak na zodpovědnosti tiskárny jej přesně dodržet.
Zatímco se kniha vyrábí, bude po vás chtít distribuční sklad (s nimiž už jste na distribuci knihy domluveni) nějaké technické údaje — rozměry knih, jejich hmotnost, po kolika budou baleny, jestli budou balíky na paletách nebo jednotlivě, kdo a kdy je naskladní. To vám zase sdělí v tiskárně a vy jen předáváte informace z jedné firmy do druhé. Součástí dodávky tiskárny je i doprava, jak na distribuční sklad, tak i na vaši adresu, protože pár balení knihy budete určitě chtít pro vlastní potřebu. To si musíte taky včas předem s tiskárnou dohodnout.
Povinné výtisky
I kdybyste vlastní knížku nechtěli ani vidět a o autorské výtisky nestáli, budete jich aspoň 5 stejně potřebovat. Ze zákona je totiž musíte rozeslat do několika hlavních knihoven v zemi a asi 17 dalším pak napsat nabídkový email, aby si knihu mohly koupit do svých sbírek. Všechny instrukce a adresy dostanete od Národní knihovny při přidělní ISBN, je to snadné a srozumitelné. Jen ty knížky musíte osobně zabalit a poslat.
Prodej a vyúčtování
Knížky jsou v distribuci, tiskárně jste zaplatili fakturu za výrobu a teď už budete jen čekat na to, jak se knížka bude prodávat. To se budete dozvídat z pravidelných vyúčtování, které vám bude distributor každý měsíc (příp. jen kvartálně) posílat do emailu. A vy podle těchto vyúčtování budete jednou za čas vystavovat faktury, které pošlete na fakturační oddělení distributora. Zapomeňte ovšem na nějakou čtrnáctidenní splatnost — jak bylo řečeno na začátku, v téhle branži se vše počítá na měsíce. 30 dní bývá minimum, EMG požadovalo splatnost i 60denní.
No, a to je v hrubých obrysech vše o cestě vašeho rukopisu ke čtenářům a zlomku jejich peněz zase zpátky k vám. Pokud se do toho rozhodnete opravdu pustit, upřímně a moc držím všechny palce.