Pixylophone - archiv

Autocenzura 2

Škoda. Nenapadlo mně, že tu mou "autocenzuru" bude někdo brát vážně... Naivně jsem si myslel, že většina návštěvníků mého webu něco ví o HTML a CSS — a že je napadne zmáčknout třeba Ctrl-A (nebo vypnout styly)... No nic. Na druhé straně mě těší, že to celé pochopil aspoň někdo a odvodil si z toho částečně i obsah našeho e-mailového monologu-rozhovoru s panem Zandlem.

AM GOD...

Rožánek si myslí, že když si Baldýnský myslí, že neustálé přepinkávání mezi blogy je pěkný hnus, budou si to chtít povinně myslet i ostatní. Darkmaster z Poohova lesíku myslí, že to je k ničemu, ba tvrdí, že Baldachýn není ani blogger. Oborský i Hlava si to myslí taky [2]. Pooh si myslí, že je důležité odkázat na elka.cz, který si myslí, že si to nemyslí. A já si myslím, že mi to nemyslí vůbec.

Autocenzura

Ano, pane Zandle, mám problémy se čtením, nejsem štont myslet, jen kydám špínu na cizí práci a přitom nejsem ani schopen přes routery vystopovat váš přesunutý web. Z vlastní iniciativy k tomu dodávám, že jsem blb a negramotné hovado, které ve vaší studii někde mezi řádky úplně přehlédlo popis všech těch nepřeberných možnosti, které všemožné redakční systémy mohou nabízet, včetně rozsáhlé nabídky konkurenčních produktů a všímal si jen písmenek hovořících o celé problematice výhradně z pohledu vašeho systému Genesis. Protože si jakožto takovýto lempl nezasloužím, aby vaše oko více spočívalo na mých odporných slovech, sám si vlastní článek zpětně cenzuruji:

Reklama,víc než nechutná

Marek dnes na Sově odkazuje na údajnou "studii" Internetové redakční a publikační systémy, dokonce z ní cituje. Bohužel už si nevšiml, že se jedná o velmi nechutnou skrytou reklamu produktu Genesis2. Navíc reklamu, kterou si musíte objednat (!) a zaplatit (sic!) — ne sice penězi (je zdarma), ale souhlasem se zasíláním dalších reklamních materiálů.

Tato "studie" se přímo vyžívá v uvádění právě Genesis2 jakožto vhodných příkladů ideálního redakčního systému "pro každého". Není divu, jedním z jejích autorů je Patrik Zandl, s Genesis více než bytostně spjatá osoba (sám mi tento systém kdysi osobně prezentoval). Tato "studie" se jen v závěru letmo zmiňuje o existenci další redakčních systémů (jmenuje ale pouze zahraniční PHPNuke a Blogger), zato Genesis se zde vyskytuje přinejmenším 19x (včetně ukázek editorů a vzoru šablon).

Přitom je pohled na redakční systém podle Genesis jen jedním z mnoha možných, a rozhodně ne ideálním — a už vůbec ne vhodným pro každého (mně osobně nevyhovuje ani trochu, o jeho nevýhodách se zde zmiňovat nebudu). Je ale důležité si uvědomit, že oblast internetových publikačních systémů je velmi široká a potřeby jejich uživatelů velmi různorodé — proto i jednotlivé systémy různé věci řeší diametrálně odlišně a názor autorů jednoho konkrétního systému není a ani nemůže být směrodatný.

Osobně s několika redakčními systémy jistou zkušenost mám a něco málo o této problematice vím (a nejsem rozhodně zainteresován na prodeji jakéhokoli z nich). A s jistotou mohu říct, že mně napadá přinejmenším pět typů publikačních systémů, relativně ideálně vybavených pro své typické nasazení, které jsou navzájem nezaměnitelné: tj. kterýkoli z nich by pro ostatní účely byl méně vhodný, či dokonce zcela nevhodný oproti tomu jednomu cíleně použitému.

Je mi proto celkem zle z takto nechutně pojaté pasti na důvěřivé potenciální zákazníky — kteří o redakčních systémech mnoho nevědí, v dobré víře si objednají "studii" kohosi, kdo se tváří snad jako mediální agentura(?) a upadnou do léčky skryté reklamy jednoho konkrétního výrobce. Možná by se někdo, kdo rozumí právu lépe než já, mohl podívat na to, jestli to náhodou není i kdesi mimo zákon. Nechutné to ale rozhodně je.

Update 18.03: Opravdu jen chvilinku poté, co jsem dopsal tenhle článek, web ariga.cz zmizel. Nevím, co si o tom myslet...

Update: 21:10: Jak jsem mohl být tak hloupý: ... Pokud jste ještě štont myslet, tak jste se mohl podívat na routování k webu ariga a zjistil byste, že došlo k změně jeho umístění...

Ranní výplky

Tak mně napadá, kdo to vlastně ryje rypáky v irácké poušti. Angličani (pravda za 1. světové byli bombardovaní, ale jinak tam měli bitvu snad naposledy mezi Lankestrama a Jorkama), Američani (někdy před dvěma a půl stoletími se řezali navzájem a jinak je největší válečnou tragédií na "jejich území" vymlácení Pearl Harboru, nebezpečných 2560 mil blízko kontinentu) a Australani (tam snad bitvu nezažili nikdy). Že by v tom byla souvislost a kdyby někdy v "nedávné" historii někdo převálcoval home sweet home od Oregonu po Maine stejně jako hned dvakrát za posledních sto let Evropu, vypadalo by to možná všechno jinak? Těžko říct...

Ne že bych byl z letošního předávání Andělů nějak na větvi — ani jako zvuková kulisa zády k přístroji to za moc nestálo, koukat se na to nedalo vůbec (a to jsem kvůli tomu přepnul po několika týdnech na Novu). Ale že bych tam, jako Pavel Klusák v posledním Týdnu postrádal nějaké reakce na aktuální mezinárodněpolitickou situaci a připomínání dluhu za Novu (tzv. DUH, daň z ubrané hodnoty), to tedy ne. Viz dále.

Brněnské hantec má moc pěkný výraz pro kolotočáře, estrádníky a komedianty všeho druhu: šauglaři. Vždycky si na to vzpomenu, když někde vidím všechny ty baviče, sportovce a jiné génie ducha, potící na veřejnost své hlubokomyslné postřehy a poselství k světu. Možná že právě současná gloriolizace všech těch přitoublých gladiátorů na úroveň duchovních špiček národa, je možná tím hlavním důvodem mé nebetyčné averze ke sportu, resp. k šoubyznysu, do nějž již dávno přerostl. Nebo si dovedete představit, že by například byvší Národní listy či Lidovky vyhradily pravidelný sloupek k zamyšlení třeba Karla Frištenského? Hned vedle Karla Čapka? Ale kdo by dnes četl Čapka, že. In jsou dneska šauglaři.

BTW, doneslo se mi, že Nova prý bude měřit íkvé národa. Jen bych rád upřesnil, že to je omyl. Pokud něco, tak bude měřit IQ diváků Novy, což mi připadá jako ne nepatrný rozdíl. Ale taky dobře, třeba bych jim kazil průměr.

Update: To je krásně vidět, jak mi to po ránu (ne)myslí. Jasně, že emerycká občanská byl před sto padesáti lety a že anglány bombardovali ve druhé světové. Díky, Marku.

Odpověď ministra Mlynáře

Dnes mi dorazila odpověď od ministra informatiky na nedávný otevřený dopis. Protože reakci na otevřenou korespondenci považuji automaticky rovněž za otevřenou, celou odpověď zde přetiskuji v plném znění, bez jakýchkoli úprav:

Vazeny pane Stanicek

Dekuji za Vas otevreny dopis. Ujistuji Vas ze problematiku Open Source sleduji a zabyva se ji i Ministerstvo informatiky. Sdílím Vas nazor ze není spravne — a řekl jsem to také opakovane verejne — když statni urady vyzaduji pro sve aplikace konkretni softwarove vybaveni, vestinou MS. V poslední době jde o pripad elektronického podani DPH, ci seznamu agentu Stb na stránkách MV. V obou pripadech jsem jiz pozadal prislusna ministerstva o zjednani napravy.

Pokud jde o vasi kritiku kvality webovských stranek uradu verejne spravy, musim vam sdelit, ze prozatím neexistuje zadny zavazny standard, který by urady musely zavazne dodrzovat. MI CR pripravuje takovy standard, který bude napriklad zavazne stanovovat komunikacni rozhrani XML, nicméně ještě nebyl oficiálně vydan. V soucasnosti tedy dotcene urady zadny predpis neporusuji. Stejne je tomu i v pripade prijimani dat od obcanu. Ani v tomto smeru není prozatím urcen zavazny technologicky standard.

Problem technicke neutralnosti všech e-aplikaci užitých ve verejne sprave je jednim z ukolu Ministerstva informatiky a moji lide na nem pracuji.

Verim ze brzy uvidite vysledky naší práce.

Zdravi

Vladimir Mlynar

Nebudu to nyní nijak rozebírat, každý si může obrázek udělat sám. Při pozitivním pohledu je ale nutné ocenit přinejmenším snahu řešit aktuální problémy — především elektronické podatelny a "seznamy agentů StB".

Pozn.: Tímto také ukončuji podepisování dopisu a odesílám seznam signatářů ministrovi společně s odpovědí. Dopis společně se mnou během uplynulého týdne podepsalo dalších 867 osob.

Redesign stránek

Doufám, že nový vzhled nikoho nevylekal. V prohlížečích podporujících alternativní styly (čti "v Mozille") funguje jejich přepínání. Navíc na každé stránce nahoře jsou odkazy, jimiž lze ve většině prohlížečů styly přepínat, nebo úplně vypnout (patrně to nezafunguje v Opeře a Safari). Máte-li navíc povolené cookies, změněný styl se uloží a použije se pak na všech dalších stránkách.

Nyní jsou k dispozici tři styly + zobrazení beze stylů, časem možná přibude nějaký další. O případných problémech mi prosím dejte vědět.

Fonty v praxi

Konečně jsem měl "štěstí" a odchytil přímo ukázkový příklad, jak to dopadne, když jsou české fonty v CSS definovány nevhodně. Tohle je blog Nárazník, kdybyste ho náhodou nepoznali (kliknutím obrázek zvětšíte):

Na vině jsou defince FONT-FAMILY: verdana, arial, helvetica, sans-serif; nebo FONT-FAMILY: geneva, verdana, sans-serif;. A co je na tom špatně a proč? Inu proto.

DOM inspektor jako bookmark

Pomocí bookmarkletu se dá udělat i malý jednoduchý DOM inspektor právě otevřeného okna a dokumentu v něm. V Opeře to asi nebude k ničemu, ale v IE6/XP, IE/OSX, Mozille a Safari to chodí. Za inspiraci děkuji Petrovi Pelikánovi.

Tak dejte mu ten banán, proboha!

Audioknihy — díra v trhu?

Moc by mě zajímalo, proč se poslední dobou často mluví o jakémsi boomu audioknih... Všechny odkazy, které jsem potkal, jsou přitom pouze na sice skutečné mraky audioknih v MP3 (např. audible.com), jenže vesměs v angličtině, o což opravdu nestojím. Dá se, pravda, najít i sdostatek audioknih českých (prakticky jen na audioknihy.cz) — ale ty jsou zase nabízeny výhradně na kazetách...

Pochybuji, že je každý takový nadšenec, co si takovou "knihu" koupí na kazetě, nahraje v HQ (hrůza-kvalita) do počítače a sám si ji pak převádí do MP3. To mi přijde tak trochu jako nesmysl. Osobně bych přitom o české audioknížky hodně stál — a nabídka nikde žádná...

Jestli náhodou někdo víte o nějakých českých audioknihách (nebo jiných nahrávkách mluveného slova) v MP3, dejte mi vědět, prosím.

Favelet: Výpis vypočítaných stylů

Vyrobil jsem nový favelet/bookmarklet, který vypíše seznam vypočítaných (kaskádovaných) stylů. V novém okně se zobrazí vypočítané hodnoty vybraných vlastností (nyní zobrazuje vlastnosti font-size, font-family, font-weight, color, background-color, top a left) všech prvků dokumentu (podle pořadí ve stramu dokumentu). Seznam vypisovaných vlastností lze změnit a vytvořit tak další vlastní bookmarklety (např. "zobrazit aktuální marginy a paddingy","seznam vypočítaných hodnot font-size" atd.). Každou vlastnot je třeba zadat dvakrát — jednou jako vlastnost CSS (např. "font-size") pro metodu defaultView v Mozille, podruhé jako vlastnost JS/DOM (např. "fontSize") pro metodu currentStyle v IE. Testováno v IE6/Win, IE5/Mac a Mozille; Opera a Safari tento skript podle všeho nepodporují.

Otevřený dopis ministru informatiky — dodatek

Po pečlivém zvážení a vyslechnutí mnoha argumentů od lidí, kteří (narozdíl ode mne) mají o problematice informačních systémů ve státní správě podrobnější informace, jsem se rozhodl z Výzvy ministru informatiky odstranit požadavek na používání OpenSource softwaru.

Uznávám, že takový požadavek je příliš razantní a ztěžuje přijetí opatření k zpřístupnění webů veřejných institucí, o které mi jde především. Jakkoli bych používání otevřeného softwaru ve státní správě uvítal a budu se o něj zasazovat i nadále, zde jde o problém sekundární a neměl by být směšován s přístupností informací a zlepšením komunikace institucí s občany.

Tento dodatek byl zaslán na vědomí ministru Mlynářovi.

Všechny stávající signatáře ujišťuji, že text výzvy byl změněn pouze v tom smyslu, že z něj byl vypuštěn bod jedna, část bodu dvě a poznámky týkající se OpenSource softwaru, je tedy pouhou podmnožinou původního textu a neobsahuje další dodatky. Pokud však někdo s touto zkrácenou podobou již nemůže souhlasit, nechť mi pošle zprávu a jeho podpis nebude napříště pod výzvou uveden.

Ad: Proč nepodepíšu...

V prvé řadě chci všechny upozornit, že to, jestli se pod otevřený dopis ministrovi někdo chce nebo nechce podepsat, je každého osobní věc.

Vzhledem k některým reakcím chci ale pár věcí osvětlit. Nejprve z dopisu jednoho čtenáře:

Velkou nevoli ve me vzbudil bod cislo jedna a tak trochu i bod dva, ve kterem ... pozadujes ... používat pro všechny formy interní i externí elektronické komunikace výhradně software s otevřeným kódem (OpenSource). Dle meho nazoru totiz nelze odsuzovat komercni software a vyradit jej uplne mimo hru. Ano, reseni, ktera byla ve statni sprave vystavena na technologiich komercniho software nejsou pripustna. Ale tohoto stavu muze byt dosazeno i pri pouziti OpenSource. Z Tveho dopisu mi vyplynulo, ze reseni postavena na otevrenem kodu, nemohou byt spatna. To je podle me zavadejici.

Nikde netvrdím, že aplikace OpenSource nemůže být špatná. Navíc si (bohužel) mnoho lidí často mylně zaměňuje dva různé pojmy — "OpenSource" ale opravdu není totéž co "freeware", i OpenSource projekt může být komerční. A každý software, ať s veřejným kódem nebo bez něj, může být dobrý i špatný. OpenSource má ale tu výhodu, že jako uživatel mám možnost ověřit si, co přesně program dělá, jak to dělá a když usoudím, že něco dělá špatně, můžu si to (nechat) změnit.

Myslim si, ze reseni postavena na dodrzovani norem mohou poskytnout jak firmy vyuzivajici produktu komercnich firem, tak take firmy pouzivajici produktu OpenSource. A to by melo patrit do jednoho z klicovych bodu, pri vyberu vhodneho partnera pro zajisteni dodavek pro statni spravu.

Jistě, s tím se dá souhlasit — jako s obecným postupem pro výběrové řízení v kterékoli firmě. Ale stát, který spravuje údaje o nás všech, zpracovává citlivé soukromé informace a data důležitá pro chod a bezpečnost celého státu, je něco jiného. Nejen on, ale i každý občan by měl vědět, co přesně se s jeho daty děje, a neměl být odkázán na (libo)vůli programátorů nějaké konkrétní firmy. A mimochodem — když se mluví o "výběru vhodného partnera pro státní správu", víte někdo o tom, že by kdy proběhlo výběrové řízení na kancelářský software ve státní správě? Skoro bych se vsadil, že ani náhodou a MSOffice se prostě bere jako jakási samozřejmá součást počítače. A pokud náhodou ano, vážně mě zajímají argumenty, v čem je (proboha) americký, mohutný a drahý MSOffice lepší než např. český a skoro bezplatný 602Office. Například.

Ale především — výzva ministrovi se týká pouze komunikačních nástrojů. I když by se jistě dalo jít dál — osobně jsem bytostně přesvědčen, že používání produktů Microsoftu je drahé, neefektivní a nebezpečné; a když už, existují srovnatelné a levnější tuzemské produkty (to je na dlouhé povídání)... Nemyslím si však, že by současný ministr informatiky byl natolik silnou osobností, aby si troufnul zajít až tak daleko (viz např. známá kauza Peru vs. Microsoft). Toho jsem si vědom, a proto mluvím jen o nástrojích pro komunikaci.

Co to znamená? Nic víc, než že si troufám tvrdit:

• že pro webové servery je třeba Apache bezpečnější a vhodnější než IIS;
• že používat ke komunikaci s občany mailový program, který má ve výchozím nastavení nestandardní kódování windows-1250, automaticky otevírá přílohy, skrývá jejich přípony a nabízí psaní mailů v MSWordu není opravdu nejšťastnější řešení;
• že nevědět, co se přesně děje s důvěrnými dokumenty kolujícími v Outlooku na serveru ministerstva není to pravé;
• že posílat bitmapové soubory v prostředí, kde je výchozím formátem BMP, je plýtvání gigabyty diskového prostoru a přenosových kapacit;
• že mít k dispozici zbraň hromadného ničení s krycím názvem ActiveX na počítači nějaké veřejné instituce je naprostá zhovadilost
• atd. atd.

O ničem jiném onen bod 1) nemluví.

Otevřený dopis ministru informatiky

Vážený pane ministře,

chci vás touto cestou upozornit na několik vážných problémů vyskytujících se oblasti komunikace organizací veřejné správy České republiky s občany. Vesměs se týkají toku informací a jsou tedy především v kompetenci vašeho resortu. Současně vás žádám, abyste se zasadil se o přijetí takového řešení, které tyto problémy odstraní.

Poskytování informací

Podle zákona 106/1999 Sb. "O svobodném přístupu k informacím" ve znění pozdějších předpisů jsou subjekty povinnými svobodně poskytovat informace především státní orgány, orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky (§2, odst. 1). Tyto organizace jsou pak povinné zveřejňovat informace ... též způsobem umožňujícím dálkový přístup (§5, odst. 2), což dle zákona znamená přístup k informaci neomezeného okruhu žadatelů pomocí telekomunikačního zařízení (například prostřednictvím sítě Internet) (§3, odst. 2).

Rád bych vás upozornil, že většina veřejných orgánů tento zákon porušuje, mnohdy velmi hrubým způsobem, a to především ve smyslu nedodržení povinnosti poskytovat informace neomezenému okruhu uživatelů. I když většina institucí zákonem vyžádané informace nějakým způsobem prezentuje na svých webových stránkách, v drtivé většině tyto stránky:

1. porušují standardy pro tvorbu WWW dokumentů, takže jsou přístupné jen v omezeném okruhu prohlížečů;
2. používají proprietární technologie konkrétních produktů a operačních systémů, takže jsou přístupné jen v omezeném okruhu aplikací a systémů; jiné platformy a aplikace pak obvykle nedokáží tyto nekorektně publikované informace čitelně (či dokonce vůbec) prezentovat;
3. porušují prakticky všechny zásady přístupného webu, čímž zmenožňují získání informací všem osobám se zdravotním či jiným postižením i všem uživatelům s dalšími specifickými potřebami.

Desítky i stovky konkrétních případů lze jmenovitě specifikovat — dokáže to každý odborník v oblasti tvorby WWW stránek. Způsobů porušování zákona 106 Sb. je však takové množství, že výše uvedený obecný popis je pro tento účel více než dostatečný. Platí přitom, že kvalita a především přístupnost poskytovaných informací klesá přímo úměrně směrem dolů ve struktuře veřejné správy — zatímco prezentace vlády, ministerstev a sněmoven porušují zákon v menší (stále však velmi vysoké) míře, nejhorší situace je potom u prezentací obcí a malých organizací veřejné správy (obce, katastry nemovitostí atd.)

Přijímání informací

Při opačném toku informací (ve směru od občana k úřadu) je situace ještě horší. Zatímco poskytování informací upravuje zmíněný zákon 106, o způsobu a pravidlech přijímání informací v elektronické formě se nezmiňuje a jsou řešeny (pokud vůbec) pouze zvláštními předpisy, mnohdy velmi nepřesně a neurčitě.

Některé instituce ani neposkytují kontaktní informace na své úředníky (elektronické adresy oprávněných pracovníků) a pokud ano, nemají tito zaměstnanci většinou nikde předpsánu povinnost elektronickou korespondenci vyřizovat, přistupují k ní často jako k méněcennému komunikačnímu kanálu a na elektronickou poštu ani neopovídají (je otázkou, zda ji vůbec čtou).

Elektronické podatelny veřejných institucí jsou pak zcela specifickou otázkou. Například veřejně často prezentovaná podatelna Ministerstva financí je ukázkou nejhorší možné cesty komunikace s občany a bezprecedentním příkladem zcela proprietárního a obecně nepřístupného řešení. Její použití je striktně omezeno na jedinou konkrétní kombinaci softwarového a hardwarového vybavení, které uživatel musí mít — jinak mu stát tuto službu odmítne poskytnout. A dokonce technické specifikace této sluzby neuvádějí plné a přesné požadavky, s nimiž pouze je možné službu využívat; celá řada konfigurací, vyhovujících těmto požadavkům stále není pro provoz Podatelny dostačující.

Domnívám se, že tento postup veřejné správy kromě řady zásad slušnosti, vstřícnosti a korektního přístupu k občanům přímo neporušuje žádný platný zákon ČR (vyjma zákona autorského) — ale patrně jen proto, že žádný zákon tuto problematiku dosud neřeší. Je pouze na zvážení příslušných úřadů, zda nepřímo neporušuje zákony jiné: je velmi těžko pochopitelné, proč český stát vybral a použil řešení, které:

1. vyžaduje konkrétní operační systém společnosti Microsoft;
2. vyžaduje konkrétní prohlížeč společnosti Microsoft;
3. vyžaduje konkrétní, navíc nestandardní implementaci prostředí Java od společnosti Microsoft;
4. vyžaduje aktivní Javascript určité verze (bez něj nejsou fukční ani okolní stránky, které nejsou součástí aplikace);
5. neumožňuje přístup osobám s poruchami vidění, slepým, jinak zdravotně postiženým a osobám s dalšími specifickými potřebami;
6. hrubě porušuje použitou licenci GPL, a tedy i příslušné autorské zákony,

když přitom je technicky možné vytvořit řešení, které je obecně použitelné, využívá pouze všeobecně přístupných standardů a technologií a je tak přístupné neomezenému okruhu uživatelů.

Stávající řešení je navíc svou alibistickou snahou tvářit se jako internetová (a tedy všeobecně přístupná) aplikace kontraproduktivní — pokud by toto řešení bylo nabídnuto ke stažení jako spustitelný soubor .exe pro systém Windows 95 a vyšší, bylo by použitelné pro daleko širší okruh uživatelů. Ministerstvo by jistě sklidilo kritiku, že protežuje jediného konkrétního výrobce — což však nyní zcela bezostyšně dělá také, pouze by to stát alespoň veřejně přiznal.

Závěr

Pane ministře,

je jistě na vašem zvážení, jak přistoupíte k závažnému porušování zákonů v oblasti působení resortu Ministerstva informatiky a k protežování jedněch a znevýhodňování jiných skupin občanů. Možných řešení je jistě celá řada, rád bych ale zmínil jedno, které by podobným problémům zabránilo.

Chci vás požádat, abyste se zasadil o vytvoření a přijetí zákona, který by všem veřejným organizacím dle §2, odst. 1 zákona 106/1999 Sb. ukládal:

1. poskytovat a přijímat informace v elektronické formě pouze ve všeobecně přístupných datových formátech;
2. prezentovat informace na veřejně přístupných sítích s respektem k zásadám a doporučením bezbariérové přístupnosti (např. WAI);
3. postavit elektronickou komunikaci na stejnou úroveň s ostatními komunikačními kanály a zakazoval upřednostňovat jiné formy komunikace na úkor komunikace elektronické.

Jakkoli může být práce na prosazení takového zákona náročná, věřím, že se dokážete zasadit o řešení, které ze své podstaty přinese řadu pozitiv pro stát, jeho správu a jeho občany nezbytných: především všeobecný a neomezený přístup k informacím, bezpečnost a integritu dat, úspory veřejných financí, nezávislost státu na vůli konkrétních (často zahraničních) společností, odstranění všech omezení pro volnou výměnu dat, odstranění diskriminace některých občanů v přístupu k informacím a mnoho dalších.

Jsem přesvědčen, že stejně jako já stojíte o kvalitní a dobře použitelný systém elektronické komunikace jak v rámci veřejných organizací, tak i mezi nimi a všemi občany tohoto státu. Pokud je tento můj předpoklad správný, vaším vstřícným krokem k řešení by mimo jiné mohlo být otevření veřejné odborné diskuse k tomuto tématu.

Petr Staníček
a níže podepsaní

Doplněno 2003-03-18,13:45 — Na žádost čtenářů jsem umístil text dopisu i na samostatnou stránku http://www.pixy.cz/otevreny-dopis-mi/dopis.html.

Doplněno 2003-03-18,23:10 — Z textu výzvy byly vypuštěny požadavky na používání OpenSource softwaru. Více v samostatném příspěvku. Původní znění dopisu najdete na adrese http://www.pixy.cz/otevreny-dopis-mi/dopis-orig.html.

Bookmarklety, favelety a jiné lety

Znáte je? Používáte je? Pokud jste se s podobným termínem dosud nesetkali, určitě bude užitečné se s nimi seznámit — a až je vyzkoušíte, začnete přemýšlet, jak jste bez nich vůbec mohli existovat.

Idea je jednoduchá — využít boorkmarků (záložek, favorites, oblíbených) v prohlížeči pro různé funkce, které se stránkou (nebo i nezávisle na ní) můžete provádět. Taková záložka není nic jiného než uložený odkaz ve stejné podobě, jako se vyskytuje na stránce. A protože odkaz může být i ve tvaru href="javascript:nějaký kód", jsme u toho. Pokud takový odkaz uložíme jako záložku, kód v něm zapsaný se při otevření záložky provede. Může mít za následek nějakou operaci nad obsahem právě zobrazené stránky (nastavení, skrytí či přepnutí stylů, zobrazení informací o jejím kódu atd.), odeslání jejího kódu k dalšímu zpracování (validace HTML a CSS, kontrola obsahu atd.), nebo může být na aktuální stránce zcela nezávislý (kalkulačka, převod jednotek atd.)

Na Internetu najdete celou řadu hotových bookmarkletů, od velmi kvalitních až po velmi pochybné. Existují dokonce specializované weby (odkazy na ně najdete na mé stránce Favelets), s bookmarklety řazenými do kategorií podle jejich typu, případně i s hodnocením a komentáři uživatelů.

Podívejte se na některé populární bookmarklety, vyzkoušejte a pokud se vám líbí, už je ze svých oblíbených záložek nedáte ani za nic. Jakýkoli bookmarklet uložíte do oblíbených stejně jako každý jiný odkaz — většinou kliknutím pravým tlačítkem myši a výběrem položky Add link to favorites, Přidat do oblíbených, Save (as) bookmark atd.

Výběr bookmarkletů a další odkazy.

ABSOLUT webdesign

Taky máte rádi reklamy na Absolut? Já tedy rozhodně. A taky si čas od času pro radost nějaké zkouším splichtit. Dneska tu mám dvě nové (po kliknutí se obrázek zobrazí v plné velikosti):

Indukční Indulona

Mám doma několik živoucích důkazů nekonečna. Tak třeba nekonečnou tubu Indulony. Možná někomu něco říká pojem "matematická indukce" — je to jeden z postupů, jak se v matematice dokazuje, že nějaké tvrzení platí pro všechny prvky nějaké nekonečné množiny. V kostce: jde o to, že když tvrzení platí pro nějaký libovolný počet (n) prvků a nepřestane platit, přidáme-li ještě jeden prvek (n+1), pak to nutně platí pro jakýkoli počet prvků, potažmo pro úplně všechny...

Už na škole jsme zaváděli indukci do praxe — třeba když jsme jezdili z kolejí indukčními autobusy: podle pravidla "jeden se sem vždycky vejde" tak měl autobus prakticky nekonečnou kapacitu.

A teď jsem doma našel nekonečnou Indulonu. Leží na ledničce už několik let a pořád není prázdná. Dnes (jako už poněkolikáté) jsem z ní horkotěžko vytlačil trošku krému a s myšlenkou "no, aspoň na jednou tam ještě je" ji vrátil na lednici. Ta Indulona je prostě indukční a není možné ji vyprázdnit...

Tak mě napadlo — co když je to prostě nedokumentovaná funkce tub, kterou výrobci přísně utajují? Co když žádnou tubu není možné vyprázdnit a vždycky jenom vyměkneme? Vyhodil snad někdy někdo úplně prázdnou tubu (od krému nebo zubní pasty)? Já ne — čas od času to jednoduše vzdám, vyhodím skoro prázdnou tubu a koupím novou. A přitom v té staré vždycky ještě aspoň jedna dávka je...

Redesign W3C

Když WThRemix vyhlašoval soutěž o redesign webu W3C, říkal jsem si, že to určitě bude zajímavé, ale ani mě nenapadlo se účastnit. a) předpokládal jsem, že bude tolik kvalitních návrhů, že nemá cenu se mizi ně míchat; b) o vypsané ceny vůbec nestojím. Když jsem ale viděl ty zaslané soutěžní návrhy, tak vážně nechápu...

No prostě mi to nedalo a zbastlil jsem dneska narychlo taky svoji verzi. Pěkně po uzávěrce, jen tak... Silně ale pochybuju, že by W3C mohla ze soutěžních návrhl nějaký použít — stránky si sami pořádně udělat neumí, ale zbytky soudnosti snad mají.

Pooh si hraje na odborníka...

... i tam, kde na to evidentně nemá. Jeho nesmyslné vnucování textové verze webů nic netušícím, důvěřivým autorům už vyvrací Marek na SVS. Hned vedle se ale Pooh pouští do pojednání na téma "nepoužívejte skripty tam, kde to není životně nutné".

S tímto obecným tvrzení se nedá než souhlasit, jistě. Ale další dovozování už je hodně pofiderní.

Celý příspevek stojí především na úvaze: V žádném případě by na skripting nemělo být odkázano například to, jak váš web vlastně vypadá. ... Vím ale jedno, nikdo by neměl používat skripting k zajištění nejzákladnějších funkcí svého webu.

Já vím také jedno. Chcete-li vytvořit všeobecně přístupný a bezbariérový web, neměli byste brát vážně doporučení někoho, kdo CSS layout webu považuje za jeho nejzákladnější funkci. Dan Dočekal se rád pouští do kontroverzních výpadů — možná má dobrý přehled o spoustě oborů týkajících se Internetu, ale webdesignu a problematice přístupnosti webů rozumí pramálo.

Nejzákladnějšími funkcemi každého webu jsou jeho srozumitelný obsah, který chce uživatelům sdělit, dobrá a přehledná struktura poskytovaných informací a jejich univerzální dostupnost bez ohledu na použité zařízení. To, jak stránka vypadá v tom kterém prohlížeči, je až druho- ne-li třetiřadý doplněk.

Jestliže si autor není jist, jak jím předepsanou vizuální prezentaci (vzhled popsaný CSS) zpracují všechny, i ty obskurní prohlížeče, je celkem legitimním řešením nabídnout jako výchozí vzhled pouze neformátovanou stránku, kdy si alternativní vzhled může uživatel dodatečně zvolit. Netvrdím, že zrovna to byl záměr na kritizovaném Michálkově webu, ale ať je to chyba nebo úmysl, výsledek je korektní.

Pokud svým uživatelům nabídnete lepší vzhled stránek teprve když budou mít funkční Javascript a/nebo vámi zvolený "vhodný" prohlížeč, může to být chyba nanejvýš z obchodního hlediska (většina uživatelů uvidí napoprvé graficky nezajímavou stránku a nemusí je na první pohled zaujmout) — ale primární je kvalitní obsah a poskytované služby. Drtivou většinu webů čtenáři navštěvují a vrací se na ně kvůli jejich obsahu, ne proto, jak vypadají. Jistě víte, jaká je nejnavštěvovanější stránka na světě — její vzhled se přitom nedá rozhodně označit za jakkoli exkluzivní, zajímavý či originální.

Takže ať si Pooh říká co chce, pokud mluví o webdesignu a accessibility, neberte ho příliš vážně. Možná jsou to dobré náměty do diskuse, možná schválně provokativní texty pro zvýšení návštěvnosti, ale ne věrohodné a směroplatné informace.

Pevně doufám, že jsem v textu nechal nějakou tu chybu, aby se do mě Dan měl proč navézt. Veřejně už jsme se nepohádali asi tři roky

České blogy, e-depka, Prokop Diviš a Cimrman

Čas od času si začínám připadat jako výše uvedení pánové. Ne že bych se chtěl nějak srovnávat s jejich výkony; ó, to nikoli. Ale příležitostné bloumání webem mi někdy připomíná scénu, kdy Cimrman opět stojí před patentovým úředníkem sdělujícím mu: "Teď tu byl, pane Cimrman. Teď tu byl..."

Dám dohromady hack na svislé zarovnávání v CSS, čtvrt roku na to vyleze s něčím podobným Gillespie, proletí to blogy včetně SVS a přitom je to jen polovičaté řešení. Napíšu sem o nahrazování textů obrázky na pozadí v CSS, tři týdny na to totéž přinese SVS jako Bowmanovo řešení, které zase zůstává jen na půli cesty... Počítám, že o zatím nejnovějším hacku na min-height se někdo dozví, až s tím za půl roku vyleze třeba Zeldman. A určitě to zase bude jen tak napůl...

Nedělám si o všech těch "světoznámých odbornících" žádné přehnané iluze. Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ale jsem přesvědčen, že jediný rozdíl mezi všemi Zelmany, Nielseny, Pilgrimy, Holovatymi, Saily atd. a Markem Prokopem, Martinem Koptou, Martinem Snížkem, Jirkou Koskem a dalšími (a třeba i mnou) je jen v tom, že ti první prostě publikují v angličině. Tečka. Vycházet třeba Sova v síti anglicky, jsem si skoro jist, že by se brzy stala světově významným, často citovaným a respektovaným ezinem.

A třeba já se sem přitom snažím dávat jen (pokud možno) dotažené nápady — takové ty okamžité náměty, drobnůstky a polohacky, o jakých píší všichni ti anglofonní autoři velké zásadní články a čtou je statisíce čtenářů, bych sem mohl házet někdy i dva denně... Pravda, jsou výjimky — třeba takový P. P. Koch si publikovat nějaký rychlokvasný polotovar (na rozdíl od třeba Holovateho či Gillespieho) rozhodně nedovolí.

Ale stejně — ať si dám záležet nebo to odfláknu, kdo to bude číst? Na to, abych psal blog v angličtině, nemám (ani čas, ani jazykovou výbavu); píšu s vědomím, že to stejně čte těch dvacet, třicet českých (a slovenských) webdesignérů, z nichž třeba pět to možná zajímá... I pro ně to snad stojí za to, ale ten sysifofský pocit je i tak neodbytný.

Ledaže by se našla nějaká dobrá duše, ochotná překládat mi ty zásadnější příspěvky do angličtiny... Anebo by tady snad moje pigin english byla únosná? Anebo se na to vybodnu úplně...

CSS hack: min-height

Pro různé CSS-hacky se obvykle využívají chyby v jednotlivých prohlížečích. S úspěchem však můžeme použít nejen chybné zpracování některých podivných konstrukcí (viz např. Celikův hack), ale i rozdílnou úroveň podpory konstrukcí zcela standardních.

Týká se to především selektorů — některé složitější jsou podporovány jen v konkrétních prohlížečích, zatímco ostatní je ignorují. Díky takovému selektoru pak můžeme popsat prvek jinou cestou a upravit zde jeho vlastnosti; tyto nové definice se pak použijí jen prohlížečích, které daný selektor zvládají. Příkladem takového řešení je např. Owenův hack.

Problém min-height

Vlastnost min-height v CSS určuje minimální výšku prvku. Pokud jeho obsah na vyplnění specifikované minimální výšky nepostačí, ponechá se pod ním prázdné místo. Bohužel min-height dnes podporují pouze prohlížeče Opera a Mozilla (MSIE 6 jen ve fixních tabulkách, takže prakticky ne). Tato vlastnost je užitečná především tam, kde neznáme skutečnou výšku obsahu (např. když se stránky tvoří dynamicky z nějaké šablony) a příliš nízký prvek by poškodil layout celé stránky.

V MSIE/Win to lze snadno vyřešit kvůli jeho chybné interpretaci vlastností height a overflow — pokud má totiž prvek danou výšku (např. height:50px) a je nastavena (výchozí) hodnota overflow:visible, tak v případě, že jeho obsah je vyšší, prvek se natáhne. Což je chyba — při overflow:visible má obsah přetéci ven z prvku. Ale protože jiné prohlížeče (např. Mozilla i MSIE/Mac) se chovají korektně, při pevně nastavené výšce obsah skutečně přeteče a může překrývat sousední prvky.

Řešení

Chceme-li prvku nastavit minimální výšku (např. 100px), můžeme skombinovat oba přístupy. Nejprve kromě min-height:100px nadefinujeme také pevnou výšku height:100px (to použije MSIE a při vyšším obsahu prvek natáhne). Následně prvek popíšeme selektorem, který podporují pouze Opera a Mozilla a v něm výšku změníme zpět na auto. Takovým selektorem je např. selektor s atributem. Stačí tedy, aby náš prvek byl umístěn v nějakém prvku, který má (jakýkoli) atribut. Řekněme, že se jedná o <div id="box"> a je uvnitř <body class="homepage">. Řešení pak bude vypadat takto:

#box {
   min-height:100px;
   height:100px;
   }
body[class] #box {
   height:auto;
   }

Druhé pravidlo pochopí a použijí jen Opera a Mozilla, které tak prvku nastaví výšku auto, ale protože oba podporují min-height, prvek zobrazí minimálně 100px vysoký.

Tento hack nebude fungovat např. v Safari/Konqueroru (Safari je ještě beta, možná finální verze bude min-height umět) — ale pokrývá všechny majoritní browsery: všechny verze MSIE, browsery používající Gecko (Mozilla, NN6+, Chimera atd.) a Operu od verze 4. V nich se takto definovaný prvek zobrazí minimálně 100px vysoký a pokud bude obsah vyšší, prvek se natáhne.

Jediný problém se objeví v MSIE/Mac, který sice min-height nepodporuje, ale overflow zpracovává korektně (prvek se při delším obsahu nenatáhne). "Naštěstí" pokud obsah z prvku přetéká, natáhne jeho rodičovský prvek, nemá-li pevnou výšku (což Mozilla neudělá). Stačí tedy obsah obalit ještě jedním prvkem div — vnější prvek bude mít definovaný rámečke, pozadí atd., na vnitřní použije min-height a uvedený hack.

Podrobnější popis s ukázkami (anglicky).

Soutěž o nejlepší definici písem

Když jsem vytvářel optimalizované definice českých písem pro CSS (a podrobně v knize), věděl jsem, že nejsou stoprocentně funkční úplně všude — takové nejde ani vytvořit. Všechno ale navíc komplikuje spousta dalších faktorů, občas dostanu mail podobného typu:

Jiz podruhe jsem se dnes setkal s odkazem na vasi definici "spravnych" pisem v CSS. Vzhledem k tomu, ze na vas odkazuji i dalsi weby ..., chtel bych vas upozornit, ze minimalne u definice Verdany mate nesmysl. Font Verdana CE totiz neexistuje. Microsofti Verdana byla, pokud vim, vzdy distribuovana jako unicodovy font, ktery verzi pro stredni Evropu nepotreboval; pouze pokud se vyskytly programy, ktere neumely unicodove fonty (typicky graficke produkty Corelu, popr. Photoshop apod.), bylo moznost CE verzi substituovat ve win.ini nebo registrech (podle typu systemu). Vzhledem k tomu, ze vetsina pocitacu tuto substituci nema nastavenu a naopak substituce unicodoveho Arialu na Arial CE defaultne nastavena JE snad ve vsech Windows, ktere maji vychozi ceske locales (i treba v mych WXP US), je vysledek takovyto:

1) prohlizec se pokusi nalezt font Verdana CE => ten nenajde, protoze neexistuje, existuje pouze Verdana
2) prohlizec se pokusi nalezt Arial CE => ten najde, substituce standardne jsou.

Vysledkem je, ze Verdana se proste NEMUZE zobrazit, i kdyz na cilovem pocitaci je a autor stranky ji pouzit chce. Pouze pokud majitel pocitace drive substituoval Verdanu na Verdanu CE, je vysledek spravny. Opravdu si myslite, ze vase reseni je skutecne v poradku? Osobne si myslim, ze ne, je potreba pracovat i s tim, jestli je dany font k dispozici v unicodove ci neunicodove verzi. Zkousel jsem to na WXP i W9x s ruznymi verzemi IE i Mozilly, vzdy jsem dosel ke stejnemu zaveru.

Pominu-li fakt, že pisatel zapomíná, že existují i jiné platformy než Windows (a navíc písmo "Verdana CE" ve svém počítači mám) — čistě v rámci Win95 a novějších má jeho postřeh jistou váhu. Další problém nastává, pokud má uživatel ve Windows kromě TrueType písem také písma Type1 (ne-unicodové, jednojazykové postscriptové fonty) — pak má rozdělení na CE a ne-CE písma smysl i ve Windows. A aby toho nebylo málo, vše komplikuje nástup MacOSX s jeho unicodovými písmy. Takže jak z toho ven?

Jsem přesvědčen, že není možné vytvořit univerzální definici českých písem, funkční opravdu všude. Otázkou zůstává, jak by tedy měla vypadat optimální a co nejkompatibilnější definice font-family v CSS. Zkusím připomenout možné varianty a komplikace, které mohou nastat. Pro jednoduchost se omezím na variantu, kdy chceme, aby se text zobrazil ve Windows písmem Tahoma, jinde písmem podobným (např. "Lucida Grande CE" na macu a "lucida" na Linuxech).

font-family: Tahoma, sans-serif;

Nesmysl. Tahoma je nativní písmo jen ve Win98 a novějších, jinde buďto neexistuje (lepší varianta), nebo má jiný význam (horší varianta) — např. na MacOS každá aplikace Microsoftu nainstaluje písmo Tahoma v US verzi. Místo českých znaků je zobrazen sypaný čaj. Ve starších Windows není vůbec, text se zobrazí výchozím bezpatkovým (většinou Arial). Ve Win3.x (používá hodně pod 1 % uživatelů, ale 0 to stále není) může existovat, ale pak je to US písmo (sypaný čaj).

font-family: "Tahoma CE", "Arial CE", "Lucida Grande CE", "Helvetica CE", Tahoma, Arial, lucida, sans-serif;

Zdálo by se ideální. Win3.x uspějí nejpozději na Arialu CE. MacOS použije nejpozději Helvetiku CE (může zde ale být i Tahoma CE nebo Arial CE), Linux obvykle skočí až na lucidě. Je tu ale zmíněný problém se substitucí — některá Windows proto uspějí už s "Arial CE", když "Tahoma CE" trapně ignorují.

font-family: "Tahoma CE", "Lucida Grande CE", "Helvetica CE", Tahoma, Arial, lucida, sans-serif;

To je lepší z pohledu Win95+; vyf**kujeme tím ale Win3.x a možná i další minoritní platformy (jak je to na OS/2?).

Otázka: je menší zlo, když část uživatelů Windows uvidí stránku v Arialu místo v Tahomě, nebo když velmi malá, ale stále existující část uživatelů stránku nepřečte vůbec?

font-family: sans-serif;

To je podle některých vůbec nejlepší. Kdo chce Tahomu, ať si ji nastaví jako výchozí sans-serif a je to. Jenže v některých (hlavně starších) prohlížečích takové nastavení není možné. Třeba NN4/Mac má výchozí substituci sans-serif na písmo Helvetica (US). Sypaný čaj.

Takže: jak z toho ven?

Soutěž

Vyhlašuji tímto soutěž na nejkompatibilnější definici písem v CSS pro použití na českém webu. Použitá konstrukce musí splňovat následující podmínky:

1. Musí umožnit definovat jako primární nejčastěji používaná konkrétní písma, především tato (uvádím písma v pořadí Win95+-MacOS-Linux, existence všech je na příslušné platformě velmi pravděpodobná, ne však nezbytně nutná):

• Verdana/Tahoma — "Lucida Grande CE" — lucida
• "Courier New" — "Courier CE" (nebo "Monaco CE") — courier
• "Times New Roman" — "Times CE" — times
• Georgia — "New York CE" — utopia

2. Musí zajistit, že na každé platformě se v případě neexistence příslušného českého písma použije základní písmo (viz níže), nebo obecná rodina (např. sans-serif). Nesmí tedy způsobit, že se na kterékoli platformě text zobrazí nečeským, a tedy nečitelným písmem. Jedinou výjimkou je použití obecné rodiny v případě, že za ni prohlížeč substituuje nečeské písmo, které nelze přenastavit.

3. Musí zohlednit následující fakta platící pro jednotlivé platformy. Základní písma jsou písma obsažená v minimální instalaci systému (uvedena v pořadí sans-serif, serif a monospace):

• Windows 3.x — základní písma jsou "Arial CE", "Times New CE", "Courier CE", varianty bez "CE" neobsahují české znaky. Výskyt jiných písem nelze předpokládat.
• Windows 95+ — základní písma jsou Arial, "Times New Roman" a "Courier New". Písma Tahoma, Garamond, "Arial Narrow" a další jsou standardně instalována až od Windows 98. Písmo "MS Sans Serif" je pouze ve Windows 95. Některé verze IE a Windows provádějí substituci písem a použijí např. definici "Arial CE" (-> Arial). V některých Windows mohou existovat profesionální písma Type1, pro která platí stejná pravidla jako pro MacOS.
• MacOS — základní písma jsou "Helvetica CE" (i "Geneva CE"), "Times CE" a "Courier CE" (i "Monaco CE"). Písma bez "CE" neobsahují české znaky. Vyskytují se zde jak písma Truetype, tak i Type1, v obou případech se ale nejedná o unicodová písma, české varianty jsou zásadně rozlišeny příponou "CE". Často se zde vyskytují písma Tahoma, Verdana, "Times New Roman", "Courier New" atd., jedná se ale o US fonty. Jejich české varianty jsou méně časté, ale existují ("Verdana CE", "Tahoma CE" "Times New Roman CE" atd.).
• MacOSX — obsahuje jak unicodová písma TrueType, OpenType a další, tak i jednojazyková písma z MacOS. Základní písma jsou unicodová "Lucida Grande", "Times" a "Courier New", ale současná existence CE písem ze staršího MacOS obvykle komplikuje jejich použití. Definice vyhovující MacOS jsou proto dostatečné i pro MacOSX.
• Linux — základní písma jsou helvetica, times a courier (obsahují i českou znakovou sadu). Ve standardní instalaci jsou obvykle dále písma charter, fixed, lucida, utopia a další. Mohou se vyskytovat i písma Type1 s odlišením koncovkou "CE".
• další platformy (BSD a další Unixy, NextStep, OS/2, DOS, specifická zařízení, jako PalmOS, WinCE, WebTV, PS/2 atd.) — velká neznámá. Obecná rodina písem je zde ale dostatečným řešením.

4. Předpokládá se použití pouze v prohlížeči a OS podporujícím zobrazení českých znaků. Postup nemusí řešit problém zobrazení stránek na cizojazyčném softwaru (např. prohlížení ze zahraničí), to se obvykle řeší poskytnutím ASCII verze stránek na straně serveru.

5. Není vyloučeno použít jakýkoli CSS-hack, řešení však musí být použitelné pouze s jediným předpisem stylů (v jednom souboru CSS) a musí používat validní kód CSS.

6. Řešení musí používat pouze prostředky CSS — tedy být funkční i bez Javascriptu, VBScriptu, Javy, PHP, opatření na straně serveru atd.

Své nápady posílejte na pixy@pixy.cz. Výherci, který najde nejlepší řešení, věnuji svou knížku "CSS — kompletní průvodce" s osobním věnováním — anebo ji společně propijeme, podle toho, o co bude stát.

Poznámka k Zlatému pravidlu

Říkal jsem, že ty nuance se těžko vysvětlují... Takže patrně nejen Marek nepochopil, jak je zlaté pravidlo aplikováno na případ webdesignu, a vidí v tom protimluv. Není tam. Aby byly mé myšlenkové pochody jasnějsí, raději jsem tam vsunul vsuvku.

Zlaté pravidlo

Veřejně se tady přiznávám, že jsou mi upřímně ukradené všechny zákony, nařízení, přikázání, výzvy, doporučení, příručky a poučky an sich. Řídím se jen jedním jediným — Zlatým pravidlem, které jsem si mírně poopravil a doplnil. Tam kdesi uvnitř znám všechny jeho nuance do nejmenšího detailu, ale formulovat je nahlas je už poněkud obtížnější. Přesto to zkusím:

1. Nečiň ostatním, co nechceš, aby činili oni tobě (i kdyby si nakrásně mysleli, že tak činí pro tvé dobro).
2. Jak jen je to možné, čiň ostatním to, co chceš, aby oni činili tobě (ale jen pokud o to stojí).

Vystačím si s tím. Naštěstí to z 99 % pokrývá celou sbírku zákonů, Desatero, Gutha-Jarkovského, talmud i WAI. A napadlo mě, že by se klidně mohly hodit do stoupy všechny příručky o bezbariérovém webu, přestat si stěžovat na bezohledné webdesignery a Nielsen by mohl jít do důchodu — místo toho všeho by se nasadilo Zlaté pravidlo.

Update 2003-03-06,17.20 — poznámka pro Marka Prokopa a jiné, co to také nepochopili: Zlaté pravidlo upravené pro webdesignera v tomto případě zní: "Dělej stránky tak, jak by sis přál, aby je pro tebe dělali ostatní, pokud se tvé potřeby a styl používání webu budou jakkoli lišit těch jejich." —- konec vyvětlující vsuvky.

Stačí pak totiž, aby si každý autor, který vypotí nějakou WWW stránku, nad ni sedl a postupně si představil následující:

• na mém stařičkém počítači neběží nic než Lynx v DOSu. Co uvidím? A co v Mozille na Linuxu? V Safari na Macu? Pomůcka: vypněte v prohlížeči postupně styly, javascript, zobrazení obrázků, zakažte předefinování barev a písem, vypněte plug-iny, zkuste různé kombinace těchto nastavení; popř. nainstalujte si vedle svého MSIE i jiné prohlížeče.
• nemám v systému ani Verdanu, ani Arial a "Helvetica" se u mě jmenuje font, který zobrazuje pouze švýcarské vlaječky. Pomůcka: pokud definujete písmo v CSS a nemáte tam žádné písmo obsahující " CE", přidejte na začátek všech definic písem text "Symbol," a stránku si prohlédněte znova (podrobnosti).
• sezením u počítače jsem si zkazil oči a přečtu už jen palcové a větší znaky. Můžu si text na stránce zvětšit? A co se pak stane? Pomůcka: nastavte si v prohlížeči velikost písma na největší (200 % a více).
• trpím barvoslepostí a nerozeznám odstíny červené a zelené. Co uvidím? Pomůcka: přepněte svůj monitor do černobílého zobrazení, případně ještě snižte kontrast na minimum.
• mám malý monitor, případně používám webTV. Pomůcka: přepněte svůj monitor na rozlišení 640x480 a vezměte myš do druhé ruky, než kterou ji běžně ovládáte.
• oslepl jsem. Pomůcka: zobrazte si stránku beze všech stylů a obrázků (nejlépe v textovém browseru) a čtěte nahlas vše co vidíte, zleva doprava (začněte prvním znakem vlevo nahoře a na další řádek přejděte teprve až dojdete k pravému okraji stránky). Vyskytuje-li se někdo poblíž, čtěte tímto způsobem obsah stránky jemu a chtějte po něm, aby se ve stránce vyznal, aniž se na ni podívá.
• mám pomalé přípojení k Internetu. Pomůcka: nemáte-li žádný simulátor rychlosti připojení, jednoduše sečtěte velikost stránky, všech obrázků (včetně reklamních bannerů) a dalších souborů, které se s ní stahují (styly, skripty). Výsledný počet KB vydělený 4 je počet sekund, po něž se stránka bude stahovat běžným modemem ve špičce.
• už dávno nejsem takový génius, jako jsem býval zamlada. Pomůcka: posaďte k počítači svou babičku.

Má to ale jednu vadu. Kdyby totiž všechny stránky prošly takovým testem, nemáme o čem psát.

Drastický výsměch postiženým

Naprosto neuvěřitelně brutální kousky předvádí sdružení BMI na připravovaném portálu Helpnet. Vytvořit "portál pro osoby se specifickými potřebami", který porušuje snad všechny zásady bezbariérového webu, vyžaduje pořádnou hroší kůži a nadměrnou dávku cynismu.

Nechci (a ani nedokážu) vyjmenovat všechny sadistické prvky, kterými se zde na postižených vyřádili, z těch nejmarkantnějších vybírám:

• kód stránky je plný chyb a vytvořen jakýmsi neznámým jazykem málo podobným kterékoli známé specifikaci HTML; je ve hvězdách, jak se stránka bude chovat v různých prohlížečích
• uspořádání stránky je řešeno tabulkami; běžná čtečka obrazovky může přečíst obsah stránky zcela nesmyslně
• použité CSS je nekompatibilní a mj. používá definice písem, které u některých uživatelů se specifickými potřebami způsobí zcela nečitelný text
• písmo je místy příliš malé, jeho velikost je definována absolutními jednotkami (např. 8pt, což je 2,8 mm)
• řada funkcí je nepřístupná bez Javascriptu; použitý Javascript navíc bude fungovat pouze v jediném prohlížeči na jediném typu počítače
• zásadně nejsou uváděny ALTy u obrázků
• část informací je (na české stránce) v angličtině (datum, chybová hlášení při odesílání formuláře)
• stránka se nevejde do okna ani při 800x600 a vyžaduje vodorovné posouvání
• texty jsou nalepené na rámečky, čímž je výrazně zhoršena jejich čitelnost
• atd. atd. atd.

Kdybych měl přirovnat tento web k reálné instituci, pak vidím Informační středisko pro zdravotně postižené, k jehož vchodu vede majestátní schodiště s půlmetrovými stupni. Hlavní vchod je tvořen patero dveřmi, z nichž jen na druhých zleva je červený nápis na zeleném pozadí "Toto je vchod, ostatní dveře jsou pod proudem". Klika dveří je ve výši 170 cm. Výtah se ovládá pouze hlasovým vstupem, automat hovoří výhradně finsky. Poradna pro mentálně postižené se nachází mezi prvním a čtvrtým, ale ne ve druhém poschodí. Otevírací doba je v úterý a na jaře.

BMI sdružení by se za takovýhle výtvor mělo hodně a dlouze stydět.

Skákal pes dle Šiktance

Na přání Adama Javůrka bude skákat pes i přes Karla Šiktance.

Typografie na webu — dodatek

Pořád jsem měl neodbytný pocit, že jsem v tom příspěvku zapomněl na něco, co jsem měl na celkem důležitém místě v pořadí. A taky že jo. Jednotky a nedělitelné mezery, na to jsem úplně zapomněl. Ať je to pěkně pohromadě, přidávám to k předchozím článku jako update a děkuji Pavlu Satrapovi za upozornění.

Celkem správně mi taky vytknul, že skutečný znak divis se používá jen jako spojovník/rozdělovník, kdežto matematické minus má blíže k n-pomlčce (je ale o něco tučnější). Když ale mluvím o typografii na webu, nemůžu očekávat, že by jako minus používal někdo něco jiného než právě to jednoduché ASCII-minus. Z hlediska tvorby WWW stránek tedy trvám na tom, že divis a minus je totéž — při sazbě v TeXu či DTP jistě ale pravověrný typograf použije znaky vhodnější.