Pixylophone - archiv

Vypnuto

Mám vypnuto. Je to náročné — vánoce, samá návštěva (buď někdo u nás, nebo my u někoho), u našich nám chcíplo auto a zpátky do Kladna nás vezl táta; odtah auta do servisu 1500, jeho jakás-takás oprava další 4 K, zítra si pro něj zase musím dojet do Mariánek (asi 130 km), takže táta si udělá kolečko ML—Kladno podruhé během dvou dní; v deset si mám auto vzít ze servisu a zase na obrátku zpátky, večer pryč až do neděle... Počítač nechci poslední dni skoro ani vidět, vzal jsem si volno na celý týden, před sebou jen těch pár dní s bandou na chatě; právě jsem dokončil draka na naši ohlášenou silvestrovsko-novoroční drakiádu (doufám, že bude foukat!) a jdu si dočíst posledních 10 stránek zatraceně hutného závěru Harryho 5.

Další akce až napřesrok. Mám bezbitový týden, jsem off. Haj hou.

Domácí mediální centrum z PC

Dost bych se divil, kdyby ještě nikoho nenapadlo postavit si jednoúčelové PC čistě coby domácí multimediální centrum. Ale pohříchu jsem na nic podobného hotového ještě nenarazil. Jasně, dnes se dá koupit přístroj skoro na cokoli, ale dosud jsem nepotkal nic, co by bylo přesně podle mých představ. Buďto to toho umí hodně, ale pak to umí zbytečně moc věcí navíc, je to zbytečně drahé a blbě se s tím pracuje — anebo to zase neumí všechno, co bych rád.

Žádný přístroj z oblasti spotřební elektroniky ještě neumí všechno, co by mohl. Standardní PC se sice dá vybavit všemožnými kartami a využít jako rádio, TV, HDD-rekodér, DVD přehrávač atd., ale má zase zbytečně moc funkcí, zbytečně komplikované ovládání a jeho velká část je nevyužita. Navíc by to muselo být druhé PC, protože primární domácí počítač musí plnit jiné funkce (nechci se vzdát poslouchání rádia, sledování TV či nahrávání filmu, když bych zrovna potřeboval přebootovat nebo zatížit procesor něčím jiným). Prostě chci rozhodně samostatnou mašinu.

Zajímalo by mě, jestli máte někdo nějakou zkušenost či představu o tom, zda a jak by se dalo postavit jednoúčelové PC, které by umělo následující funkce:

• přehrávání DVD (menu, výběr jazyka a titulků)
• přehrávání videosouborů z HDD (MPEG, DivX atd.) včetně připojení podtitulků
• zobrazování obrázků (slideshow z adresáře)
• přehrávání CD, MP3 CD, AudioDVD i audio souborů z HDD (soubory, složky i playlisty)
• FM tuner s předvolbami
• TV tuner (případně tunery), přehrávání TV
• aspoň 80 GB HDD + HDD-recording (video i audio), i programované nahrávání (včetně VPS, ShowView)
• TV-out
• stereo i 5.1 audio výstup (v ideálním případě i integrovaný zesilovač)
• možnost připojit externí USB či FW disk a/nebo externí fileserver po LAN
• IR port a ovládání všech základních funkcí pomocí dálkového ovladače (podrobné nastavení a konfigurace jen z PC po síti)
• extrémně tichý chod
• rychlé nabootování po zapnutí / výpadku proudu
• modularita, upgradovatelnost SW a konfigurovatelnost

Co to naopak nemusí (či dokonce nesmí) umět:

• nahrávání a vypalování CD a DVD
• spouštění klasických aplikací
• hraní her
• žádné periferie
• a jiné zbytečnosti

Jakousi představu, jak to udělat, bych měl — rozhodně by to asi mělo být postavené na Linuxu (na nějaké dobře vyladěné ořezané verzi). Vím určitě, že pro všechny zmíněné funkce je vhodný software k dispozici. Vím, že se dá poskládat i vhodný hardware za docela málo peněz. Nejsem ovšem dostatečně dobrý drátař ani linuxák, abych to dokázal splácat celé sám...

Máte-li nějaké nápady, zkušenosti nebo kontakty, budu moc rád, když se o ně se mnou podělíte. Nemůžu se zbavit dojmu, že o něco takového bych nestál jen já — pokud by se někomu podařilo takovou mašinku postavit, možná bych jich pak prodal i víc... Už jsem se rozhodl, že komerční DVD přehrávače a domácí kina prostě nejsou nic pro mě a raději si něco udělám sám, i kdybych to měl neuměle bastlit dva roky... Díky předem za každý tip.

Halabéza—bujászlé

Řekl jsem si, že by nebylo špatné pro tentokrát zkusit udělat na vánoce nějakou rybí polívku. Nikdy jsem nic takového nedělal, chuť by byla, ale současně se nějak nedokážu zbavit zakořeněného odporu k Tradiční České Rybí, s plovoucími jikrami a mlíčím kdesi pod hromadou opečené housky či nakrájeného svítku. Brr.

Vzpomněl jsem si ovšem, že přece existují i rybí polévky světového věhlasu, po nichž se lidi můžou utlouct, a to nemůžou být takové blivajzy... Přesněji řečeno, vzpomněl jsem si na dvě. Maďarskou halászlé a francouzskou bujabézu (bouillabaisse). Ani jednu jsem v životě nejedl, ale vím pozitivně, že jsou to gastronomické perly — tak to přece nemůže být nic nepoživatelného. Na webu jsem našel pět až deset naprosto různých receptů na halászlé a stejný počet navzájem odlišných na bujabézu. Po pečlivém posouzením všech nalezených informací jsem nakonec dospěl k překvapivému závěru: jedná se v zásadě o tutéž polívku. Liší se jen v použitých lokálních surovinách — Maďar tam dá sladkovodní ryby a papriku, zatímco Francouz spíš mořskou žoužel, bylinky z Provence a místo papriky raději česnek. Postup a základní idea jsou ale až překvapivě podobné...

Aplikací logických operací průnik a sjednocení a přetransformováním na aktuální situaci — hlavně zohledněním faktu, že je třeba koupit kapra; na vánoce nás bude nás pět a každý ho chce jen symbolický kousek — jsem vytvořil nový recept: halabézu, případně bujászlé. Teď již je uvařeno a ochutnáno — s klidem si zde proto troufám zveřejnit tento dnes zrozený kuchyňský cross-over.

Halabéza, fáze 1:

Z běžného kapra jsem standardními i méně obvyklými postupy (dělal jsem to prvně) vyextrahoval porce ku smažení. Zbyla hlava, ocas, ploutve, páteř, vnitřnosti, stažená kůže. Porce masa jsem uložil do mrazáku. Kůži, ploutve, oči a žábry z hlavy a z vnitřností vše krom mlíčí vyhodil (je mi líto, nejsem rybí internista a ač je tam toho k jídlu patrně víc, já to nepoznám a tak velký experimentátor zase nejsem). I tak toho zbylo dost — hlava, mlíčí a pár kusů významně omasených kostí. To jsem umístil do našeho největšího hrnce (myslím, že asi čtyřlitrového), zalil vodou a dal na plotnu. Do toho jsem rozčtvrtil tři střední cibule, rozpůlil dva stroužky česneku, osolil a přidal francouzskou část receptury: saturejku, rozmarýn, tymián, tři snítky šafránu, špetku muškátového květu, dva bobkové listy, trochu libečku a zelené petrželky. A nechal to vařit. Mírně, pomalu — a dlouho. Dlouho. Asi dvě, spíš tři hodiny.

Bujászlé, fáze 2:

Ryba se ve vodě rozpadla. Cibule a česnek rozvařily do mazlava. Vývar jsem přecedil do druhého hrnce a zbylý sajrajt k tomu přepasíroval, co jen to šlo (to se prostě ta šlichta tře o stěny cedníku, aby dolů prošly jen ty nejmenší částečky). Pravda, moc to nešlo — ale důkladně vyždímaného zbytku už nebyla žádná škoda, tak šel do stoupy. Zbylý hustší vývar jsem ještě dvakrát přecedil, aby tam náhodou nezůstala nějaká kost. A přešel jsem k maďarštější části celého postupu.

Onen velký hrnec jsem trochu omyl a rozpustil v něm kousek na jemno nakrájené slaniny (nebylo jí moc, tak jsem přilil maličko olivového oleje). Do toho jsem přidal nadrobno nasekanou větší cibuli a smažilo se to a škvířilo. Až byla cibulka zlatá a chrumkavá, zasypal jsem to asi lžící sladké papriky a špetkou pálivé. Odkudsi si pamatuji, že paprika se rozpouští v tuku, ne ve vodě, ale nesmí se smažit dlouho, protože rychle zhořkne. Takže jsem ji jen krátce osmahl a pak vše podlil asi 1 dl bílého vína (Veltlínské červené rané 2002, pozdní sběr). Až se podklad trochu podusil, přidal jsem do něj dva rozmačkané stroužky česneku, konzervu loupaných sekaných rajčat (lze i protlak) a tři brambory nakrájené na malé kostičky. Nakonec jsem dolil rybí vývar z fáze jedna. To vše se nechá ještě asi 30 minut vařit.

Jako poslední, velmi zásadní krok se do polévky má přidat ještě kus rybího masa. Nejlépe nějaké kvalitnější, na větší kusy nakrájené, pokud možno bez kostí. Podle toho, jak kdo chce, aby maso drželo pohromadě, měl by ho přidat do hrnce v příslušné fázi — podle Maďarů by se mělo vařit jen asi 15-20 minut a polévka už by se zásadně neměla míchat, aby se maso nerozpadlo. Já jsem ale chtěl raději rozvařené menší kousky (navíc jsem neměl žádnou extra rybu, ale jen filé z mořské štiky), tak jsem ho tam dal hned na začátku, jak vývar začal vřít, a míchal naopak velmi důkladně, aby se maso rozsypalo co nejvíc. Po půl hodině vaření jsem nahoru nasypal ještě trochu sekané zelené petrželky a vypnul sporák.

Musím říct, že lepší rybí polívku jsem ještě nejedl.

Můj k mému, jeho k jeho...

Všimli jste si, jak se z češtiny pomalu vytrácejí některé její krásné nuance? A často za to může hlavně ad-speech, reklamní slovník. V poslední době mě asi nejvíc tahá za uši (ne)používání zájmena "svůj":

• Objednejte si vaši zásilku nyní...
• Získejte více SMS pro váš mobilní telefon...
• Václav Klaus hovořil o jeho názorech na situaci...

Jenže ve skutečnosti si máte objednat svou zásilku, získat SMS pro svůj mobil a Klaus plkal jen o svých názorech. Přitom pravidlo pro používání tohoto zájmena je tak jednoduché. Zájmeno svůj se používá místo jakéhokoli přivlastňovacího zájmena (můj, tvůj, jeho, jejich, ...), které se vztahuje k podmětu dané věty. To je celé.

• Hovořím o svých názorech (já hovořím, mé názory)
• Říkám ti, mluv o svých problémech (ty mluv, tvé problémy)
• Vyčistěte si své boty (vy čistíte, vaše boty)
• ale: Vaše boty budou čisté (boty budou čisté, ne vy)

Že ale i toto prosté pravidélko leckdo nepochopí, i když se snaží svůj používat, mi pěkně doložila jedna reklama, v níž jsem nedávno zaslechl: "Vaše šance změnit kondici svého těla budou..." Podmětem jsou zde přitom "šance" (holá věta "šance budou"), které ale žádné tělo nemají.

Někdy prostě ze zdánlivě české mluvy trčí angličtina až hanba. Angličtina (na rozdíl od němčiny) zájmeno "svůj" nezná a striktně používá zájmena vztažená k příslušné osobě:

• I'm talking about my opinion...
• Talk about your problems...
• Clean up your shoes...

Řeklo by se tedy: tak co, dotyčný není Čech, narodil se v Anglii a česky pořádně neumí. Jenže ve většině případů se tak vyjadřují Čehúni jak polena, co se snaží překládat z angličtiny, aniž by uměli pořádně česky. A ke všemu se obvykle jedná o frikulíny, co šérují badžety a vykomunikovávají brífinky. Ale ať si třeba rozbrejkujou outlúk, jen kdyby tu svou odpornou pačeštinu nehustili obyvatelstvu v reklamních blocích pod tlakem. Za jejich vůbec nejstrašnější dílo dodneška považuju jakousi reklamu, kde jedna slečna sděluje druhé, že si nepořídila nový účes, anóbrž ohoz slovy: "Moje šaty jsou nové!" To přece normální Čech z huby nevypustí ani v mučírně. To je horší než kalk z angličtiny; na takové prznění češtiny snad musejí být nějaké kurzy...

Otevřený dopis generálnímu řediteli ČT (aktualizováno)

Zaslal jsem následující otevřený dopis panu Jiřímu Janečkovi, generálnímu řediteli České televize (na vědomí odeslána kopie též panu Zdeňku Šámalovi, řediteli zpravodajství ČT, a paní Markétě Luhanové, ředitelce programu), k dnes již pravidelnému půlnočnímu souhrnu zpravodajství.

Vážený pane Janečku,

Česká televize začala s letošním podzimem uvádět denně v 0.00 přehled aktuálních zpráv ve formě běžícího textu překrývajícího právě běžící pořad.

Osobně to považuji za velmi nešťastné řešení. Protože toto zpravodajství překrývá více než 10 % plochy záběru, je nejen velice rušivé, ale někdy dokonce skrývá podstatné vizuální informace vysílaného pořadu, který je tím vlastně přesunut do pozadí. V případě dramatických děl dokáže náhlé zobrazení pruhu s běžícím textem spolehlivě rozbít veškeré dramatické konstrukce a diváka vytrhnout z děje. Myslím si, že jakékoli přerušení libovolného pořadu zpravodajstvím by mělo být i nadále vyhrazeno pouze informacím o extrémních a mimořádných událostech a nikoli se stát standardní a trvalou součástí denního programu ČT. V opačném případě se tím jednak postupně devalvuje účinnost mimořádného zpravodajství, ale především je to poměrně hrubý a necitelný zásah do autorských záměrů tvůrců vysílaných pořadů — v případě pořadů dramatických a vizuálně hodnotných je to pak obzvlášť markantní.

Ze svého okolí vím, že nejsem jediný, komu tento způsob zpravodajského souhrnu vadí. Nedělám si ovšem žádné nároky na to "mluvit za všechny" — jsem přesvědčen, že si sami děláte řadu průzkumů a typické diváky ČT znáte velmi dobře. Nepředpokládám, že byste zavedli takovouto změnu pouze proto, že někomu "připadá jako dobrý nápad", aniž byste si důkladně ověřili, že zda výhody převáží nad nevýhodami.

Pokud však podle svých výzkumů soudíte, že skupina diváků, jimž tento způsob prezentace zpravodajství může být přínosem, je méně zanedbatelná, než ta, jimž je na obtíž, omezte prosím alepoň tu brutalitu zásahu do vysílaného pořadu. Musí-li se pruh se souhrnem zpravodajstvím skutečně na obrazovce objevit každý den v 0.00, zmenšete alespoň prosím po tu dobu obraz vysílaného pořadu tak, aby jej pruh se zpravodajstvím nepřekrýval. O něco zmenšený obraz má výrazně vyšší informační hodnotu než obraz, jehož část zcela chybí.

Zvolna se zmenšující obraz a následné zobrazení zpravodajství ve zbylém prostoru by navíc bylo i méně razantní změnou, nepůsobilo by takový šok při sledování aktuálního pořadu. Na takový postup by si patrně bylo možno i zvyknout (podobné uspořádání obrazovky je divákovi známé i z jiných typů pořadů) a v neposlední řadě by zůstal prostor pro náležité odlišení od mimořádného zpravodajství prezentovaného ve stávající podobě.

Pane Janečku, rád budu věřit, že se tímto námětem budete alespoň zabývat. A pro změnu budu rád, když budete vy věřit mně, že stávající forma zpravodajského souhrnu je přinejmenším pro jednoho diváka ČT velmi nepříjemná. Netuším pochopitelně, jak často sledujete ČT1 kolem půlnoci vy, ale já poměrně často — a vždycky znova v 0.00 zažívám menší leknutí, že se zase stalo něco extrémního. Není to vůbec příjemné.

A myslím si, že to by neměl být pocit, který má sledování České televize provázet.

S pozdravem

Petr Staníček, Kladno

Update

Doplňuji sem odpověď Jiřího Janečka (text je zkopírován bez jakýchkoli úprav).

Dobrý den,

přicházíte tak trochu s "křížkem po funuse".Titulkovézprávy zmizí z obrazovky od 1.ledna. Byl to experiment na přání diváků, po analýze je rušíme.
Mějte se pěkně a hodně štěstí.

Jiří Janeček

A jo...

Hele, ony už asi za týden budou ty vánoce, že? Aha...

Rozhovor s Pavlem Koutem

Rozhovor s předním českým webdesignerem Pavlem Koutem (studio WebFace) si můžete přečíst na DigiWebu. A neodpustím si: kdyby byl Digiweb použitelný i v mém prohlížeči, bylo by to o mnoho lepší

Update: Opravdu bych si moc rád přečetl komentáře za tím rozhovorem. Bohužel. Jako by nestačilo, jak ohavně a nepoužitelně se zobrazuje samotný Digiweb (viz obrazek), i když text článku se obvykle dá ještě aspoň přečíst. Komentáře už jsou ale úplně nečitelné (viz obrázek 2), a to i v Mozille. Economia Online má uživatele opravdu na háku.

Interzen vyhodnocen. Proč a jak.

Webdesignérská soutěž Interzen vyhlášená magazínem Interval.cz skončila. Vítězům blahopřeji: sláva jim, čest neoceněným. A zde obzvlášť, i sama účast, ba i pouhá snaha o ni byla záslužným počinem. Jako jeden z porotců bych se rád podělil o podrobnosti z průběhu hodnocení. O svůj, čistě subjektivní pohled na to, koho, proč a jak jsem hodnotil, i proč některé projekty, které se líbily jiným, u mě velmi rychle vypadly.

Nevím, možná jsem zadání soutěže špatně pochopil. Ale z jejího prologu poukázat na technologicky dokonalé a vzhledově nevšední www-projekty a ... propagovat kvalitní práci, prováděnou s hlubokou znalostí a citem pro věc, z požadavků na validní kód, striktí použitní XHTML a CSS, ale i ze složení poroty jsem usoudil, že cílem je především vybrat technicky dokonalé a přitom i pěkné a dobře použitelné projekty. Přišlo mi to celkem pochopitelné: graficky úžasných stránek, projektů plných neuvěřitelných udělátek i webů s vynikajícím obsahem, které jsou ovšem použitelné jen v jediném prohlížeči na jediné platformě, ze kterým nedostane ani základní informaci (barvo)slepý, cizinec, uživatel PDA, vyhledávací robot atd. atd. — takových je spousta... Moje hlavní soutředění proto směřovalo primárně k technické kvalitě kódu, použitelnosti a bezbariérovosti stránek a podobným aspektům.

Můj žebříček

Do závěrečného hodnocení se nakonec dostalo 27 webů (ostatní neprošly již sítem přísných podmínek zadavatele). V první fázi jsem si udělal hrubé ohodnocení (0-100 %) podle nejmarkatnějších chyb nebo naopak vychytávek autorů — roli hrála validita kódu (a tím nemyslím jen nespolehlivý názor strojového validátoru) i jeho sémantická struktura, použitelnost stránky beze stylů, (ne)používání HTML konstrukcí (hlavně tabulek) pro layout stránky, přehlednost a sdělnost obsahu, nejzákladnější pravidla přístupnosti atd. S 0 (nula) body ihned vypadly weby http://www.beeasy.cz (URL nevrací vůbec žádnou stránku) a http://www.bonsaimuseum.cz (nejedná se o web, ale o aplikaci ve Flashi). Zůstalo mi 12 webů, které splňovaly má základní kritéria aspoň z 50 %.

Ve druhém kole jsem detailně zkoumal už jen těchto 12 projektů. Nakonec mi vypadlo toto pořadí (od 12. po první místo, na konci v závorce celkové pořadí v soutěži):

• 12. http://rakija.gothart.cz — graficky sice zajímavý web, ale technicky z této dvanáctky nejhorší. Nepodtrhané odkazy, nevýrazná navigace, chybové zobrazení v IE5/Win, málo použitelná textová verze. (Celkově 7. místo)
• 11. http://www.fotosite.cz — nevhodná barevnost (oranžová na světle šedé, na tmavě šedé; oranžové jsou odkazy i jiné texty), malé písmo, navíc definované v px (takže v IE nejde zvětšit), homepage už trochu moc přeplácaná; dobrá textová verze, ale špatná sémantika (skutečně přeDIVováno). (13. místo)
• 10. http://ryles.nill.cz — opět nevhodná barevnost (oranžová na světle šedé); fixní velikost písma v px, chyby v sémantice. (10. místo)
• 9. http://www.alphanumeric.cz — navigace i nadpisy jsou v obrázcích s nezvětšitelným pidipísmem, špatně čitelný úvodní box; je zde jen homepage (podstránky chybí). (mimo pořadí)
• 8. http://www.verbal.sk — na pohled moc pěkný web, při důkladnějším zkoumání ale velké zklamání; fixní velikost písma, nepodtrhané odkazy, menu funguje chybně v IE5, parametrická URL podstránek, chybná/nedostatečná metadata. (mimo pořadí)
• 7. http://www.satguru.cz — pěkná grafika i textová verze, ale fixní velikost písma, atributy class a id používají verzálky. (mimo pořadí)

Na prvních šesti místech jsou kritéria subtilnější: tyto weby už jsou technicky na výši (i když ne perfektní) a své předchůdce znatelně přečnívají. Ty, které u mě nakonec skončily na prvních čtyřech místech, měly přitom už prakticky shodné hodnocení (89-92 %) — výsledné pořadí je velmi těsné a roli hrála i řada detailů a faktorů, které jsem v předchozím hodnocení raději ani nebral v úvahu.

• 6. http://shudec.wz.cz/start.html — stránka prakticky bez chyby, ale také skoro bez grafiky. Dobrá navigace, ale s horším formátováním. Přehledné, jednoduché, ale z hlediska soutěže asi až moc jednoduché. (6. místo)
• 5. http://www.ltlinek.cz — dobrá textová verze, i když s horší sémantikou; netradiční, nicméně trochu divný vzhled formulářů; výborně zpracovaný katalog produktů. (11. místo)
• 4. http://www.nvk.cz — technicky skoro bezchybný web; dobrá metadata, dojem kazí nevyplněné odkazy ve značkách <link>; odkaz na úvodní stranu na úvodní straně. (3. místo)
• 3. http://www.hmw.sk — dobrá metadata i textová verze; úvodní strana ale odkazuje sama na sebe a chybí čitelný název firmy (aspoň v době soutěže chyběl) — kdo neumí anglicky, nepochopí, co znamená "h*ndmade". (1. místo)
• 2. http://www.sweb.cz/uhlir-ladic/ — půvabná stránka, výborně uspořádaný a přehledný obsah (i v textové verzi); ale horší barevný kontrast (5. místo)
• 1. http://shop.ee.cz — e-obchod prakticky bez zjevných chyb, výborná metadata; vadilo mi jen použití verzálek v menu. (2. místo)

Upozorňuji ještě jednou, že výše uvedené hodnocení je můj subjektivní názor, s kterým se dá sice nesouhlasit, ale nemůže být objektivně správný, nebo špatný.

Na závěr ještě zmíním dva weby, které se v mém žebříčku neobjevily, ale jiní je (pro mě velmi překvapivě) hodnotili vysoko. V prvé řadě http://hotel-opava.cz/ (4. místo). Jde sice o pěkný, přehledný web, který se třeba velmi líbí Markovi Prokopovi, ale protože jsem si vzal k srdci krédo soutěže ("poukázat na technologicky dokonalé ... projekty"), do mého hodnocení se nedostal (mám jej dokonce až na 18. místě). Nemohl jsem přehlédnout krásy jako:

• <p class="h06">&nbsp;</p>
• <div id="jazyk">&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Česky &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; English &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Deutsch &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Polish</div>
• tabulky použité pro layout
• <br /><br />
• jen náznak metadat
• e-mailová adresa ve formě neaktivního obrázku
• zcela rozsypaná stránka při větších velikostech písma
• špatné rozlišení odkazů od ostatních textů (některé nejsou podtržené, jiné zase mají stejnou barvu jako třeba nadpisy)
• a řada dalších

S tím jsem opravdu nemohl než vyřadit tento web hned v prvním kole. Obdobně i http://www.kratce.cz/ (9. místo), které se líbilo nejen Markovi, ale i Yuhůůovi. Jenže jakkoli je jeho obsah užitečný, měl jsem za to, že o ten v této soutěži nejde. Že Interzen hodnotí především formu. A ta je zde z mého pohledu tak nedostatečná (tabulkový layout, špatná sémantika, archaický layout), že by mě ani nenapadlo to vůbec srovnávat s některým z webů, které jsem nakonec dal na první místa (po pravdě řečeno, v mém soukromém hodnocení skončil čtvrtý od konce).

Ale to je jen na okraj, celkem nevýznamný postřeh jednoho z porotců. Je docela možné, že cíl a zaměření soutěže jsem nepochopil naopak já. Ostatně to, že ostatní porotci mohli mít zcela jiná kritéria než já, je tak jako tak v pořádku: co a jak se má hodnotit, totiž zadavatel soutěže nijak nespecifikoval a výslovně to nechal na libovůli jednotlivých porotců. Takže ještě jednou gratuluji všem, vítězům i nevítězům. Vždyť sama účast v soutěži byla skvělým krokem k vylepšení jejich projektů.

Dobrrrrrrrrrré rrrrrrrrráno

Doba chce své, pokrrrrrrrrrrrrrok nezastavíš. Správa Našeho Bytového Fondu rrrrrrozhodla, že chodbové osvětlení potřebuje senzory a fotobuňky a teprve pak budeme lépe a radostněji svítit a všichni společně ušetříme spoustu drrrrr vrrrrrrrrrr... Avšak nové osvětlení potřebuje vydlabat drrrrrrrrrrážky v betonovém stropě, aby se rrrrrrrr mohly natáhnout nové drrrrrrrrrrrrráty. Šikovní řemeslníci tak se svými hrrrrrr ostře nabitými sbíječkami od božího rrrrrrrrrrrrrána rrrrrr-vrrrrrr chrrrrrrrr. Už drrrrruhý týden. Od půl deváté do půl čtvrrrrrrrrrrrrrr... s pauzou na oběd. Ale už si pomalu rrrrrrrr zvykám, ještě tak tři trrrrrr týdny a už to skorrrrrrro nebudu vrrrrrr vnímat. Rrrrrrrrr.

V matematicko-fyzikálním kabinetu

Pohádal se jehlan s krychlí,
kdo z nich pádem více zrychlí.
Kouli je to putna,
protože zná Newtona.

Fotograf v zoo

Spících ježků plná líska,
zvěř vysoká i zvěř nízká,
potápka a bílá lyska
fotografa srdce získá.
Pískomila, jak si píská,
alky zdálky, slony zblízka
(jak z chobotů voda tryská),
na výletě Jardu Vízka,
tatínka, co syna tříská,
čolky, čápy, čejky,
koalu i ptakopyska
musím narvat do ohniska
svojí staré leicy.

Trochu dada na konec náročného týdne

... aneb trasy FŇ, BŽ a KŘ alternativního metra v alternativní Praze alternativního vesmíru.

Fňáčko: Ospalka — Bububu — Ženy vlevo — Lórrra — Jiří v hospodě krad' — Nakreslí díru — Muže um — Náústek — Starosvětská — Velkopanská — Čečenská — Nelidská

Bžéčko: Věrný host — Rajská omáčka — Hloupne tím — Karbanova — Vyskoč, ženská — Čínskomoldavská — Palmáre — Vozíčkářů (konečná) — Křížovkářů — Borec — Naštěstí bez bublinky — Můj vztek — Náhradní říďa — Kantovo zápěstí — Odděl — Smíšené závaží — Nadlidská — Jitrnice — Novy bude více — Bree — Množiny — U.K. — Drdůlky — Zničím

Křéčko: Hajaja — Potratov — Rozvodov — Rozmilý otylý — MacKvákov — Budu novicka — Pac-pac — Mužské hopsání — Visegrád — I.Q.Oslova — Mumium — Hladina zdraží — Deflorenc — Voltaická — Nástrahy šošovice

Milí noví čtenářové, nejste tu náhodou (a) omylem?

Novinky.cz si mě mírnix-týrnix zařadily do svého zpravodajského agregát(or)u coby představitele kolonky "Blogy". Nevím, jestli mi to má lichotit, ale zatím mi to spíš tak trochu vadí. Nejsem a ani si nedělám nároky být nějakým širokopásmovým středoproudým autorem. Tyhle stránky mají své čtenáře a odbornější část tohoto blogu je pak určena jen těm několika z nich, co se sami aktivně věnují webdesignu. A teď mi nezbývá jen čekat, kdy se mi tady začnou zjevovat stovky náhodně zabloudivších bfuú a v komentářích se dozvím sladká tajemství jako co je to tady za blbost, jéé to je vopruz, todle maj bejt ty bloky jó? a gde mas w4rez a p0rn, ty trubKO, Máňo deme radši na Xko...

Masovost opravdu není tím, po čem bych z cela srdce prahnul... Když už tam jednou jsem, jsem asi příliš ješitný na to, abych Novinkám napsal, aby mě sundali a dali tam místo toho raději nějaký typičtější, blogovatější blog, třeba nějakou Černovlásku — ale kdybych si mohl vybrat ještě předtím (tj. kdyby se mě někdo předem zeptal), nejspíš bych řekl ne... Tomu se říká smíšené pocity.

Ba ne. Spadne-li vaší tchýni na hlavu váš drahocenný křišťálový lustr, tomu se říká smíšené pocity, kam se hrabu...

Berušky a e-pes

Potkala beruška berušku
pojala ona ji za družku.
U nás by to nešlo, ony byly z dálky,
homosexuálky.

A mimochodem, i když je mi známo, že píseň Skákal pes na písmeno "E" už přede mnou bezkonkurečně ztvárnil blahé paměti Vladimír Remek ("é skákal é pes é, é přes é oves é..."), přesto jsem si dovolil přidat do sbírky vlastní verzi.

Bomba(j)!

Znáte internetové hudební nakladatelství Bombaj? Všechny skladby a alba online ke stažení a vypálení, platby online, 30s ukázky všech skladeb, jedno CD za 100 Kč, s hudebníky se dělí fifty-fifty — takhle nějak si představuju hudební vydavatelství budoucnosti. Tedy — pravda — až tam bude aspoň 400 nebo 4000 alb, bude to jiné kafe než stávajících počátečních cca 40. Ale tenhle obchodní model se mi zatraceně líbí. Držím palce.

O zlatě v hrdle, růžové na očích a blátě v hlavě

No Nově nedávno spáchali jakousi estrádu tvářící se jako vyhlášení čehosi, co se tváří jako výsledky čehosi, co se tváří jako hudební soutěž. Cecky slaví, Čacký Kájík nebo snad Všecky zdraví — tak nějak se to jmenuje. Nijak mě nepřekvapil a hodně pobavil celkem obvyklý sloupek Jana Rejžka. Sloupek je to zábavný a určitě se někomu bude líbit a leckomu zase hodně nelíbit. Což o to. Ale ty komentáře čtenářů u něj, to je tedy něco něcičko.

... Nejchytrejsi jsou vzdy ti co za cely zivot hovno dokazali. ... A co se tyce tveho hudebniho vkusu tak nevim, ale jestli si myslis, ze by slavika meli dostat Olympici, kteri za cely rok jenom zrali a srali a Lucie jakbysmet tak to jsi u mne velkyy kokot. Kabati vydali desku a Koncerty vyprodali driv nez si se stacil vysrat mily pane. Tak kdo by to mel snad vyhrat???

Mě by zajímalo koho má pan Rejžek rád!? Asi jen sám sebe. Kdo je tu tedy ten dobrej, když ně Lucie a Karel kteří to vyhráli? Né že bych si někdy koupil jejich cd, ale pokud se to líbí věčině lidí, tak to asi bude dobrý a proto jim poslali hlasy. Pan Rejžek je poněkud zaujatý a protože se mu ani Lucie a Karel nelíbý, tak o nich napíše že je to špína.

... aby na sebe upozornil. Komu sloužil kdysi svými kritikami v MELODII, kde odsoudil každého bez milosti?

... zapšklost. Nikdo Vás nenutí se dívat, když se Vám to nelíbí. Já např. neznám vůbec nějakou Radůzu nebo Psí vojáky. Pokud vydávají "jen desky" a pořádají "jen koncerty" a neproběhnou médii, nemají, bohužel, ve vyhlašování naději. Místo je pro ně určené ve vyhlašování cen Anděl.

Smutné. K pláči. Kulturní kritika je hodně nezáviděníhodné povolání, když tohle všechno (a zdaleka ne jen toto) musíte překousnout coby svůj denní chléb. Ovšem — pokud se snažíte být Kritikem a ne jen řadovým členem vzájemně si přikvokávající slepičárny, na hřadě mezi Křivánkovou, Spáčilovou či Krásnou Jolkou... Jistě, asi nemůže být každý Jiří Černý s hudebním rozhledem zvícím osazenstva čtyř redakcí kulturních magazínů a kultivovaností Gutha-Jarkovského. Nicméně ani Dirty Harry české kritiky Rejžek není žádné rostlinné máslíčko — i když je jeho prezentace názorů prakticky protipólem zmíněného Černého (ačkoli i toho už jsem viděl pěkně soptit), většinou zatraceně dobře ví, o čem mluví. Na rozdíl o těch maličkých blbečků, žijících ve světě, kde se nejlepší hudební skupina každoročně vybírá z trojice Lucie-Olympic-Žebysnadletosněkdonový?... Na rozdíl od starostlivých matek, jimž stékají rozněžnělé slzy po skráních, když slyší, jak je Lucinka má všecky, všecičky ráda... Na rozdíl od obicepsovaných ubožáků, co do své smrti nepochopí, že "někomu sloužit" není životní úděl, který musí přijmout — tak jako oni — každý.

A Kája pořád tak krásně zpívá, Lucinka má pořád všecky lidičky tak ráda a Kabáti přece vydali desku. To kdo jiný by měl vyhrát, že.

Jak funguje "float" a "clear"

Ač by se mohlo zdát, že CSS vlastnosti float a clear jsou všeobecně známé a patří mezi nejpopulárnější, neustále se setkávám s důkazy toho, že ne každý zcela chápe, jak vlastně fungují. A když už se nesmyslné bludy na toto téma objevují dokonce v "odborném" článku na Intervalu, je asi na místě se tomu věnovat trochu podrobněji.

Vlastnost float vytváří z běžných prvků prvky plovoucí. Takový prvek je potom zobrazován jako obdélník, odsunutý ke okraji sazby a ostatní obsah jej obtéká (podrobnější popis chování floatů je dále). Výchozí hodnotou vlastnosti float je none. Dokud neurčíme jinak, jsou proto prvky neplovoucí, neobtékané. Kromě none jsou možnými hodnotami ještě left a right — s hodnotou left se prvek stane plovoucím vlevo (je posunut k levému okraji a okolní obsah jej zprava obtéká), s hodnotou right je prvek plovoucí vpravo (analogicky je odsunut doprava a obtékán zleva). Nadále se budu věnovat jen float:left — pro hodnotu right platí analogická pravidla.

Plavání vlevo

Nastavíme-li libovolnému prvku v CSS float:left, stane se toto:

1. Prvek se vyjme okolního obsahu (který se potom formátuje, jako by tam tento prvek nikdy nebyl).
2. Ať je prvek jakéhokoli druhu (až na výjimky, které zde nyní nejsou podstatné), stane se z něj blok: jeho obsah se bude formátovat jako obdélník (stejně jako např. prvky p, div apod.).
3. Podle nastavení dalších svých vlastností se jako blok také zformátuje (rozměry viz dále).
4. Odsune se k levému okraji svého rodičovského prvku (omezujícího bloku); pokud už tam je odsunut nějaký předchozí plaváček, zařadí se vedle něj. Pokud už vedle něj není dostatek místa, posouvá se níž, dokud nemá dost místa (nebo aspoň dokud už před ním není jiný plaváček).
5. Ostatní obsah a okolní prvky se přeformátují tak, jako by mezi nimi vyjmutý plovoucí prvek nikdy nebyl. Pouze jejich řádkový obsah se odsunutým plaváčkům vyhýbá: řádky jsou patřičně zúženy a začínají až za pravou hranou posledního plaváčka. Pokud vedle něj už nezbývá dost místa, posouvá se obsah níž, až najde dostatek prostoru.

kliknutím zobrazíte obrázek v plné velikosti

Rozměry plovoucích prvků

Pro plovoucí prvky platí skoro stejná pravidla jako pro běžné bloky, jen s několika malými rozdíly. Plochu, kterou plovoucí prvek zabírá a kterou bude okolní obsah obtékat, tvoří vnější okraj prvku (hrana oblasti margin). Neplatí zde ovšem pravidlo o slučování okrajů (margin collapsing) — mezi sousedícími plaváčky je mezera rovnající se součtu jejich okrajů (margin); stejně tak se neslučuje ani okraj floatu s okrajem rodičovského prvku.

Trošku složitější je to pouze se šířkou plovoucího prvku. U tzv. nahrazovaných prvků (např. u obrázků) problém není, ty mají svou šířku určenu implicitně. Ale u prvků ostatních může nastat problém. Pravidla pro jejich formátování se totiž během času několikrát změnila — nejprve (v CSS 2.0) platilo, že float musí mít šířku určenu, nyní (ve finální verzi CSS 2.1) už je doporučen algoritmus pro její automatický výpočet (Shrink-To-Fit). Ten by měl fungovat podobně jako u tabulek (hledá se optimální hodnota mezi minimální a maximální dostupnou šířkou) — ale ve stávajících prohlížečích tento postup ještě není spolehlivě implementován a specifikace CSS ani přesný postup nedefinuje. Nejčastější implementací je, že automatická šířka se použije u plovoucích prvků, které mají display:inline; zatímco u prvků s display:block musí být šířka explicitně určena, jinak si plaváček zabere celou dostupnou šířku (a nezbude tak místo, aby byl obtékán). Spolehnutí se na tento způsob implemantace se v současné době ukazuje jako zatím nejspolehlivější (auto-šířka u inline prvků, explicitně určená šířka u bloků).

Vztah plaváčků k neplavcům a naopak

Podstatnou informací, na kterou se často zapomíná, je onen fakt, že bloky si plovoucích prvků nevšímají. O jimi zabraný prostor pouze zmenší plochu určenou svému obsahu, ale samy se formátují, jako by nikde žádný plaváček nebyl. Díky tomu mohou být vyšší obrázky obtékány třeba dvěma třemi odstavci — ale ze stejného důvodu se může klidně stát, že bude plovoucí prvek vyčnívat z rámečku, do nějž jsme ho chtěli umístit. To se ale dá celkem snadno ošetřit (viz dále).

Druhá, méně patrná "zákeřnost" se skrývá v informaci, že plovoucí prvky jsou vyjímány z ostatního obsahu. Velmi markatní to bude hlavně v situaci, kdy v rodičovském bloku po vyjmutí všech plaváčků už nic nezbude. Takový blok se pak bude formátovat jako prázdný; může mít nulovou výšku, může dokonce zcela zmizet. To je třeba případ "neviditelného" pozadí, o němž pojednává zmíněný článek na Intervalu. Není to však žádná chyba, ale — jak je vidět — naprosto korektní chování. A existuje opět celkem snadná cesta, jak to ošetřit (viz dále).

Vlastnost clear

Zatímco vlastnost float řídí, zda prvek sám bude plovoucí a bude moci být obtékán okolním obsahem, tak vlastnost clear naopak určuje, zda obsah takové plaváčky bude obtékat, nebo ne. Výchozí hodnotou je none, s níž budou všechny plovoucí prvky obtékány. Další možné hodnoty už ale umožnují nastavit, že se nebudou obtékat prvky plovoucí vlevo (clear:left), vpravo (clear:right) nebo dokonce vůbec žádné (clear:both).

Při formátování stránky to znamená, že prvek, kterému nastavíme řekněme clear:left, musí zvětšit svůj horní okraj (margin-top) tak, aby začínal až pod spodním okrajem všech předchozích vlevo plovoucích prvků. Jinými slovy, prvek s clear:left se zobrazí až pod všemi předchozími levostrannými plaváčky — prvek s clear:right si počká až na konec těch pravostranných a má-li clear:both, zobrazí se až pod všemi předchozími floaty.

Vynucené včlenění plaváčka dovnitř rodičovského bloku

Pokud potřebujeme, aby rodičovský blok skončil, teprve až skončí i všechny plovoucí prvky uvnitř něj (např. aby nepřesahovaly jeho rámeček, nebo aby sám neměl nulovou výšku — viz výše), postačí za poslední plovoucí prvek umístit jakýkoli (neplovoucí) prvek s příslušnou hodnotou clear. Ten se pak zobrazí až za předchozími plaváčky a teprve potom se ukončí rodičovský blok. Tento prvek nemusí být ani viditelný (dáme-li mu visibility:hidden) a dokonce nemusí ani zabírat moc prostoru na výšku (nastavíme-li mu např. záporný margin-top). Řešení pak může vypadat třeba takto:

.boxik {
   padding: 1em;
   background: yellow;
   border: 1px solid black;
   }
.imgvlevo {
   float: left;
   margin: 0 1em 0 0;
   }
hr.cistic {
   clear: both;
   height: 1px;
   border: none;
   margin: -1em 0 0 0;
   visibility: hidden;
   }
...

<div class="boxik">
   <img class="imgvlevo" src="img.gif" alt="Vysoky obrazek">
   Text text text text text text text text text.
   <hr class="cistic">
</div>

Úplně stejně můžeme vyřešit problém v sazbě, máme-li sloupce tvořeny dvěma floaty a jejich rodičovský blok má zobrazit pozadí pod nimi:

<div id="vnejsi-blok-s-pozadim-a-rameckem">
   <div id="sloupec1-float-left">...</div>
   <div id="sloupec2-float-right">...</div>
   <hr class="cistic">
</div>

Pokusy o řešení tohoto problému přidáváním znaku &nbsp; za druhý "sloupec", čarováním s výškou vnějšího bloku nebo dokonce vytvářením "plaváčka" i onoho z rodičovského bloku apod. jsou jen čirou alchymií svědčící o tom, že autor nepochopil, jak plovoucí prvky skutečně fungují.

Nejlepší jízda je na ledu, pod nímž tuhne Amélie

Husarský kousek se zadařil plzeňskému Stocku: celostránková reklama na titulní straně týdeníku (Týdeník Televize 51/2003). To vážně vidím prvně a začínám se opravdu bát, kam to jen spějeme. Některé věci odmítám chápat

Proč si pletu Vánoce s Halloweenem?

Protože DEC 25 je přece to samé jako OCT 31...
To mně dnes vážně dostalo... Zdroj a hromada dalších matfyzáckých.

Zaměstnanec Nokie

Zaměstnanec Nokie
nespí, nejí, nepije.
Tvrdě maká a má školy,
řídí ho čip z Motoroly.

Colgate?

Ano, colgáme.

Příštích 50 let s Velkým Bráchou

Někdo zase zmagořil. Navrhuje, aby se každý prodej televizního přístroje evidoval. Janeček si prý od toho hodně slibuje — nikdo by vám nemohl prodat televizi, pokud byste mu nenahlásili své jméno, bydliště, rodné číslo, číslo bot, jméno matky za svobodna a velikost podprsenky, aby od vás pak mohla ČT vymáhat poplatky. I když takový nesmysl (snad) nemůže projít, zajímalo by mě, jak by na to koukal Zákon a Úřad na ochranu osobních údajů. Ale asi by prostě jeden změnili a druhý zrušili, co se trápit.

Když už si jednou někdo vymyslel, že se ČT a ČRo budou platit víceméně dobrovolným způsobem (prokazatelnost a vymahatelnost je u stávajících koncesionářských poplatků prakticky nulová), tak se přece nesmí divit, že to část lidí platit nechce. Osobně jsem nikdy nepochopil, proč se veřejnoprávní média nefinancují normálně z rozpočtu. Je to jenom pokrytectví: lidí, co beztak koukají jen na Novu, firem, co si koupilo dvacet televizorů jako monitory na prezentace do zasedačky, nebo těch, co ČT stejně nenaladí, je patrně víc, než těch, co TV přijímač nemají vůbec — a stejně musí platit. Tak nač předstírat, že na financování ČT a ČRo z rozpočtu je něco špatného... Zvlášť když naši stávající Kašpárci a Šmidrové pořád tak proklamují tu svou sociální spravedlnost a podobné pindy. Tady k ní mají příležitost. Veřejnoprávní média poskytují povinnou službu všem občanům, tak ať se na ně složí všichni.

Já bych ty polo-dobrovolné koncesionářské milodary zrušil a zvednul daň z příjmu o sto korun. Pro tu většinu, co platí poplatky i teď, by se nic nezměnilo, a ČT a ČRo by rázem měly v rozpočtu o miliardu víc.

Sakra, a to jsem pravičák...

Radio rip

Už mi docela začal lézt na mozek ranní blok rádia Beat, který mě každý den budí. Den co den úplně stejně — ucpaná Praha, nejnižší ceny benzínu, perlička ze světa, reklamní telefonát majitele hudebního klubu, lokální zpráva z Prahy, výsledky NHL, ucpaná Praha od maníka z ABA. Pořád dokola. Změna je život, i přeladil jsem si budík na rádio Olympic. A musím říct, že dnes ráno jsem zažil opravdu šok. Ucpaná Praha, reklamní telefonát majitele klubu, perlička ze světa, výsledky NHL, stejné pořadí bloků, lokální zpráva z Prahy, ceny benzínu, stejný tajming, ucpaná Praha od maníka z ABA... Formát obšlehnutý do posledního detailu. Dokonalý rozhlasový plagiát. Zažil jsem už leccos, ale zkopírované rádio, to jsem ještě nejed'.

Javascriptové odkazy

Dost často se na webu vyskytují stránky, jejichž odkazy jsou vytvořené Javascriptem. Ne vždy je to špatné — použití Javascriptu je korektní cesta, jak otevřít odkaz ve webové aplikaci do nového okna; klikutí na odkaz může způsobit načtení dvou stránek do různých rámů současně; může spustit nějaké dodatečné akce atd. Je ale více způsobů, jak takový odkaz udělat — některé jsou vhodné, jiné méně.

"Tvrdý" odkaz na protokol javascript:

<a href="javascript:PgOpen('stranka1')">odkaz</a>. To je skoro vždy nejhorší možné řešení. S vypnutým Javascriptem, či na PDA nebude stránka použitelná, roboty odkaz nezpracují (a např. vyhledávače tím pádem cílovou stránku nezaindexují) atd. Nicméně i tohle řešení má své místo — a to tehdy, když má odkaz mít význam pouze a právě s funkčním Javascriptem (např. uložení stránky do Oblíbených, změna vzhledu atd.). Ale má-li cílem být načtení nějaké stránky, je to řešení špatné.

Použití události onclick

Bohužel často je odkaz vytvořen nějak takhle:
<a href="#" onclick="PgOpen('stranka1')">odkaz</a> — což je prakticky stejný případ jako první řešení. URL odkazu je '#', takže bez Javascriptu se na cílovou stránku opět nedá dostat. Korektnější řešení je:

Použití události onclick i standardního URL

Kromě funkce pro onclick se uvede i cílové URL v atributu href:
<a href="stranka1.html" onclick="PgOpen('stranka1')">odkaz</a> — v tomto případě se bez Javascriptu použije URL uvedené v href (cílové stránky nemusí být nutně stejné — Javascript může uživatele přesměrovat na stránku s dynamickým aplikačním rozhraním, zatímco uživatel bez JS dostane náhradní, zjednodušenou podobu stránky).

Má to ale pořád ještě jeden háček — funkce přiřazené událostem musejí vracet hodnotu true/false, podle níž prohlížeč rozhoduje, zda zpracování události ukončí, nebo v něm bude pokračovat. Pokud onclick "vrátí" true, událost dostanou ke zpracování další čekatelé — dostane se tak i na standardní zpracování odkazu a poté, co se provede funkce uvedená v onclick, se stránka ještě přesměruje na adresu uvedenou v href. Proto je důležité v tomto případě vracet hodnotu false. Takže ještě lepší řešení je:

<a href="stranka1.html" onclick="PgOpen('stranka1');return false">odkaz</a> — nyní již vše proběhne korektně: s Javascriptem se po kliknutí na odkaz zpracuje funkce PgOpen() a díky návratové hodnotě false se zpracování ukončí. Bez Javascriptu se onclick ignoruje a odkaz se zpracuje standardním způsobem a přesměruje se na adresu uvedenou v atributu href.
Návratovou hodnotu ovšem může také vracet sama volaná funkce. Můžeme potom použít onclick="return PgOpen('stranka1')" — např. pokud se zpracování Javascriptu nezdaří (skript třeba zjistí, že prohlížeč nepodporuje nějakou pro něj důležitou funkci), funkce skončí, vrátí true a odkaz se zpracuje, jako by zde žádný Javascript nebyl. V opačném případě vrátí false a zpracování události kliknutí skončí.

Reference na this.href

Pokud je parametrem volané funkce URL použité v href (což je docela typické), celé volání se dá ještě zjednodušit a adresu cílové stránky do kódu psát jen jednou. Můžeme nechat na Javascriptu, aby si ji našel sám — je uložena v proměnné prvek.href, přičemž přímo v odkazu se na něj samotný lze odvolávat pomocí objektu this. Stačí tedy napsat:

<a href="stranka1.html" onclick="PgOpen(this.href);return false">odkaz</a> — hodnota onclick pak bude u všech odkazů stejná a měnit adresu postačí jen na jediném místě (přepíšeme jen hodnotu href="...").

Neříkám, že třeba nejsou lepší řešení. Tenhle postup se mi ale osvědčil nejvíce. Vystačím si s ním v 90 % případů, mám zajištěno, že nemusím měnit adresu odkazu na více místech současně, a také že to celé bude fungovat jak s Javascriptem, tak i bez něj.

Dvě geometrické

Potkal jsem dnes v jednom inzerátu docela pěknou geometrickou úlohu. Je ale velmi jednoduchá: vezmete-li pět rovnostranných trojúhelníků a poskládáte z nich pěticípou hvězdu (uspořádáte je do tvaru pětiúhelníku — viz obrázek), jaký bude úhel mezi stranami sousedních trojúhelníků?

A k tomu jsem si vzpomněl na jednu z mnoha zábav, které jsem si čmárával, když jsem se ve škole nudil. Když si na čtverečkovaném papíře nakreslíte dvě kolmice a začnete pravítkem spojovat nejvzdálenější bod jedné z nich s nejbližším bodem na druhé; potom druhý nejvzdálenější s druhým nejbližším atd., vykreslí ty narýsované úsečky pěknou, oblou křivku. Korektněji řečeno: všechny body přímek P(x) určených dvojicí bodů [x,0] a [0,n-x], kde 0<x<n, vyplňují první kvadrant v oblasti omezené jistou křivkou (viz obrázek). Je skoro jasné, že to je (čtvrt)kružnice s poloměrem n — ale proč? Jedna věc je si to myslet — ale dokázat to už může dát docela zabrat.

(kliknutím zobrazíte obrázek v plné velikosti)

A ještě jedna podotázka. Že se touhle "pravítkovou metodou" dá nakreslit i elipsa, je asi celkem jasné (prostě se na každé z os zvolí jiné měřítko). Ale dá se nějak podobně nakreslit i kus paraboly a/nebo hyperboly?

Frontpageneraterrible

Tož takovýto kód stránky jsem dnes viděl prvně v životě. Až jsem se z toho posadil na zadek. Marně přemýšlím, jak se dá něco takového vůbec vyplodit (k vidění je to na hotelovytextil.cz) — a pak si teprve jsem si všimnul autora: MS Frontpage. Je mi docela líto toho chudáka, co tenhle paskvil používá v dobré víře, že vytváří WWW stránky.

Microsoft není normální.

O znakové sadě "x-mac-ce"

Na Intervalu dnes vyšel nepříliš užitečný a veskrze nezajímavý článek o znakových sadách. Zmiňuji ho jen proto, že mi připomněl problematiku kódování x-mac-ce, o kterém se nejen málo ví, ale kolem kterého se za poslední rok hodně změnilo.

V prvé řadě: žádné kódování x-mac-ce vlastně neexistuje. Na Internetu se používají kódování registrovaná u IANA, kde nic podobného Mac CE nenajdete. Kódování začínající na "x-" (obdobně jako MIME typy) označují proprietární hodnoty (např. pro použití v uzavřených komunitách), které nemají žádnou obecnou platnost a nemusejí být obecně podporovány. Jinými slovy, jde o kdysi dočasné a privátní řešení pro kódování Mac CE (CentralEurope), které se jakýmisi záludnými cestami dostalo až do hodnoty charset v http hlavičkách.

Už od nejstarších verzí ale všechny prohlížeče na MacOS, které uměly zobrazovat české znaky, bez problémů zobrazily stránky v kódování iso-8859-2 a už dlouhou dobu navíc všechny umí i windows-1250. Na druhé straně nestandardní kódování x-mac-ce nebo x-mac-centraleurroman s novým systémem MacOS X z maců postupně mizí (MacOS X je postaven kompletně na Unicode). Nové prohlížeče (např. Safari) už dokonce toto kódování nepodporují! Resp. podporují, ale už jenom skrytě — stránku, s určenou znakovou sadou x-mac-ce zobrazí, ale bez ní nikoli. V nabídce kódování už žádná znaková sada Mac CE není (stejně jako v běžných prohlížečích ve Windows či Linuxu) — pokud si tedy uložím stránku v tomto kódování na disk a příště si ji otevřu, nemusím už mít žádnou šanci text rozumně přečíst.

Stále se přitom dají najít weby, které nabízejí různé verze obsahu pro různé platformy — stránky ve verzi pro Mac pak mají tohle kódování nastaveno. Jenže takové stránky už dnes nemusí správně zobrazit ani sami uživatelé MacOS: je pro ně daleko spolehlivější vybrat si variantu pro Linux (iso-8859-2) nebo pro Windows (windows-1250). A vůbec nejhorší jsou přemoudřelé servery, které automaticky rozhodují, jaký počítač máte, a podle toho vám pošlou překódovanou stránku. A dospějí-li k názoru, že používáte Mac, pošlou vám stránku právě v kódování x-mac-ce (automatické překódování serverovými moduly typu saczech apod.). A toho už se nezbavíte.

Pokud už na serveru takový modul musíte mít, rozhodně ho nenechávejte překódovávat automaticky. Jednak je to dnes už zbytečné, druhak si ušetříte nezanedbatelnou část výkonu serveru a treťjak nebudete nutit svým uživatelům něco, po čem třeba ani trochu netouží. V každém případě by pak měla být na webu dostupná stránka s možností vybrat si překódování ručně (každý podobný modul to umožňuje) — překódování do ASCII pro cizince nebo třeba převod do windows-1250 pro staré prohlížeče, které nepodporují Unicode na vašich stánkách, přitom mohou být velmi užitečné funkce.

Automatické překódování do neexistujícího a stále méně podporovaného pseudo-kódování x-mac-ce ale užitečné není ani trochu. Spíš naopak.

Áááh. Kafe...

Konečně jsem si po dlouhé době udělal Kafe. Ne jen tak nějaké kafe, ale Kafe. Lavazzu. Tu mě naučil pít bídák Baldachýn — předtím ani potom jsem lepší kafe nepil a teď už mě vážně drtilo, že víc jak měsíc zeje plechovka prázdnotou. Naštěstí u nás právě otevřeli Tesco, kde se jako v jednom z mála obchodů široko daleko dá Lavazza koupit. Áááh...

P. S.: No není to radost, takový blog? Žádné trapné pokusy o objektivitu, žádné problémy se skrytou reklamou. Klidně si vystřihnu reklamu otevřenou a hned dvojnásobnou.

Prosinec v bedně

Úžasné! V TV bude konečně Amélie z Montmartru. Hádal jsem že na HBO. Kdepak. Nebo že na ČT2. Kdepakkdepak. Na Primě (13. 12. ve 20.55)! To jsou věci. ... ČT1 proti tomu staví Lid versus Larry Flint (od 21.00) — pomalu přestávám chápat, kdo je tady vlastně komerční televize...

A jen pro zajímavost — kdo má jako já mezery ve vzdělání a nezná americkou klasiku: v prosinci uvádí ČT2 sérii komedií bratří Marxových (ne Karla, Bedřicha a Engelse, ale Groucha, Chika a Harpa). 8. 12. Noc v Opeře, 15. 12. Kobylkáři, 22. 12. V cirkuse a 29. 12. Jdi na Západ. Na ČT1 bude k vidění i čtyřoskarová Čistá duše (20. 12., 21.00) a z prosincových premiér HBO se dá vybrat přinejmenším Muž, který nebyl, Na křídlech vážky, Scooby Doo a MIB II. Úrodička.

Update: Tak změna programu. Na ČT1 bude proti Amélii (13. 12. v 21.00) nakonec ta Čistá duše, takže předpokládám, že si prohodila místo s Flyntem (20. 12.). Já bych naprosto vážně zákonem veřejnoprávním médiím nařídil všechny ty koláče a šéry zcela ignorovat.

O skrývání e-mailů na webových stránkách

Když napíšete svůj e-mail do nějaké stránky, třeba podepíšete-li svůj komentář u nějakého článku, zlí roboti ho okamžitě vyčenichají a obratem vaši schránku zahltí spamem. Internetoví guruové se předhánějí ve vymýšlení fint, jak adresu skrývat (známé pixy zavinac pixy tecka cz, či tisíce dalších způsobů). A já jsem z toho pro změnu vyrostl.

Časem jsem si ověřil, že spamu mi přijde stejně, ať svou adresu skrývám, nebo ne. Mimochodem nejvíc spamu mi chodí na jednu pracovní adresu, kterou jsem pozitivně nikdy nikam nenapsal; mnoha lidem chodí e-mail, i když žádné stránky nemají a jejich adresu se na celém webu nenajdete. Daleko výživnější zdroje pro spammery jsou totiž jinde. Outlookové adresáře systematicky vycucávané všemi těmi červy a viry. Skenování pošty procházející Internetem. Hacknutí a vycucávání logů FTP a SMTP serverů. A hlavně distibuované databáze adres, šířící se lavinovitě po netu jako mor. Stačí se jednou dostat do jediné z nich a dřív nebo později bude váš e-mail všude. Stačí jedna chybička (založení e-mailové adresy je ta nejfatálnější) a je to — nějaké vysávání webových stránek už je jen celkem ozdobná třešnička na dortu.

Takže na to (už dlouho) kašlu — svou adresu běžně uvádím a ať si sosáci sosají. Se spamem se musí bojovat na jiných frontách. I kdybych nikdy nikam svůj e-mail nenapsal, stejně mi spam bude chodit, tak co budu šaškovat. Nejsrandovnější jsou ti, co mají na své oficiální stránce svůj e-mail normálně napsaný mezi kontakty, ale v komentářích a diskusích ho zásadně uvádí nějak jako "pista zavinac hufnagl tecka cz". Jako by záleželo na množství. Chce-li někdo být paranoidní, musí být aspoň důsledný a svůj pravý e-mail nenapsat nikdy, nikam a za žádných okolností — anebo ho může používat úplně normálně. Jestli je na webu k nalezení jednou, desetkrát nebo stomilionkrát už je celkem jedno — ve spammerské databázi stačí být jen jednou.

Haj hou.

Státní rozpočet: Inter socdem silent musae

Naši rozpočtoví kouzelníci čarují seč mohou... Není bez zajímavosti podívat se na návrh státního rozpočtu ve světle toho o rok staršího. Nikde nejsou tak pěkně vidět priority těch našich megalomanských buranů, které jsme (jste) si zvolili. Zkusil jsem si porovnat odpovídající přílohy návrhu rozpočtu z roku 2002 a toho současného. I když finální schválené verze rozpočtů se od těchto původních návrhů ještě liší, nejsou to až tak podstatné změny, aby se jeden přestal divit, co tam všechno najde:

• co oproti předchozímu roku ušetří PSP a Senát (o 18 mil. méně), to dvojnásob rozfofruje Vláda a Prezidentská kancelář (o 37 mil. více než loni)
• až na Ministerstvo kultury je ve všech kapitolách tu 100, onde 500 milionů na rozvoj materiálně technického vybavení. Pouze u Kultury je položka "reprodukce majetku" o víc než miliardu nižší než loni
• jediná významnější úspora je 1,5 mld na Obraně (a to i přes 4,5 mld na letadla) — ovšem v souvislosti s redukcí armády se možná dala čekat ještě větší úspora
• kromě Obrany méně než loni dostane už jenom Kultura (-200 mil) a Zdravotnictví (-930 mil). Všechna ostatní ministerstva dostanou přidáno.
• rekord drží Zemědělci — skoro 10 miliard navíc (nárůst tvoří prakticky výhradně zvýšené dotace a náhrady zemědělcům).
• druhý rekordman je MPSV — skoro +6 mld (prakticky vše spolknou důchody)
• třetí v závěsu je Doprava — +5 mld na dálnici D 47 (Lipník-Ostrava)
• výdaje MŠMT jsou sice o 273 mil vyšší než loni, ale třeba výdaje na regionální školství jsou o více než 2 miliardy nižší
• nejsmutnější jsou detaily rozpočtu Ministerstva kultury. Za všechny třeba jeden příklad — dotace pro divadla, symfonické orchestry a pěvecké sbory jsou o 8,4 mil. nižší než v loňském roce, zatímco církve dostanou o 81 milionů víc
• v rozpočtu ministerstva práce a soc. věcí je o 82 mil. méně na "dotace nestátním subjektům poskytujícím sociální služby" — ovšem v rámci této položky půjde o 22 mil. víc než loni na protidrogovou politiku a sociální a kriminální prevenci (navíc velká část rozpočtových kapitol obsahuje několikamilionovou položku na program protidrogové politiky — patrně si to každé ministerstvo dělá samo a po svém)
• Vnitro dostane přidáno o více než 1,5 mld — prakticky vše jde na vyšší platy policistů a jiných zaměstnanců
• výdaje v kapitole Státní dluh jsou o 3 miliardy vyšší než loni
• (zdroj: sněmovní tisky PSP ČR 93/0 a 460/0)

Když si to přeložím z řeči čísel do češtiny, dozvím se, že si nade vše ceníme policie, bankrotujících zemědělců, důchodců a dálnic — zatímco školy, univerzity, již léta na úbytě skomírající věda a základní výzkum jdou do kelu (když budou stávkovat nukleární fyzikové a paleontologové, tak si toho nikdo ani nevšimne). Že položky "rozvoj a obnova mat. tech. základny" v rozpočtu každého ministerstva dávají dohromady pár miliard — a že zatímco úředníci dotanou nové počítače, ostřejší ořezávátka a nové polstrované židličky, tak divadla, která se věnují něčemu přínosnějšímu než muzikálům a Donu Giovannimu pro turisty, patrně padnou na ústa a přinejmenším během příštích dvou let se u nás nenatočí ani jeden zapamatováníhodný film a smysluplný dokument. Na protidrogovou politiku (to se čte represe, ne prevence) jde čím dál víc stovek milionů, zatímco alternativní (a smysluplnější) aktivity (streetworkeři, drop-in centra atd.) se zrušují...

Já chci volby. Hned.