TOPlist

Pixylophone - archiv

Úterý, 30. březen 2004

Webdesign
18.18

Nové mapy na Atlasu: Každá změna je změnou k horšímu

Co bych to rozpatlával. Atlas spustil novou verzi map na adrese mapy2.atlas.cz. Tenhle mapový server jsem měl moc rád, mimo jiné proto, že na rozdíl od jiných fungoval i v mých prohlížečích. Nové mapy na Atlasu už v Safari nefungují. Fakt príma. Jako by je ubylo, kdyby to udělali trošku kompatibilněji. ... Radši se utnu, ať si nezaprasím stránku tisícem sprostých nadávek. :(

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (51)


Webdesign
14.43

Krátká filipika proti blbuvzdorným prohlížečům

Strávil jsem půl dopoledne hledáním nesmyslné chyby v CSS. Na konci menu se mi poslední formulářové pole — definované naprosto stejně, se stejnou class jako několik předchozích polí — formátovalo o polovinu širší než všechna ostatní vstupní pole. Naprosto nepochopitelně. Po dvou hodinách jsem chybu našel.

O kus výš nad formulářem byl překlep a místo

   </div>

se v kódu nacházelo

   </div

Neuzavřel jsem jeden tag, následující kód byl proto zcela nesmyslný. Ne tak ovšem pro prohlížeče. S naprostým klidem si tam to chybějící uzávorkování (kamsi) doplnili. Ovšem na ten domyšlený kód už některé z nich přestaly používat CSS. Nedokážu si představit, že bych třeba v PHP správně nespároval složené závorky a kód přesto "nějak" proběhl. Sice by to dělalo něco jiného, než jsem chtěl, ale dělalo by to aspoň něco, že.

Co bych za to dal, kdyby mi v takovýchto případech prohlížeč prostě vynadal a naprosto korektně místo nějaké stránky zobrazil třeba:

Hele, na řádku 157 máš nesmysl:
     <div/
  <form ...
  ^ tadydle bych raději viděl ">" jináč FAKT nevim, co s tim

Bohužel, ony si ty prohlížeče naivně myslí, že vědí, co s tim. Jenže houby vědí. Tohle je ten validní kód, o kterém pořád mluvím, že by měly prohlížeče striktně vyžadovat, namísto toho, aby se snažily přechroustat i prvních stopatnáct stran Jízdního řádu ČD a zformátovat je jako HTML.

Grrrrr.... :/

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (70)


Epilepticky
14.04

Reklama svobodná, kompostovaná

Další Vesjolyje Kartinki přinášejí sbírku neslušných, nečestných, nekalých a jinak zábavných reklam — nejprve top20, pak i ostatních 52 kusů. Pozor: tyto stránky jsou nevhodné pro děti, zaměstnance mobilních operátorů, duševně labilní, věřící, velrybáře, mladistvé, epileptiky a členy vlády ČR. Prostě tam ani nechoďte.

Na příští týden se připravuje: Další osudy slavných

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (2)


Jen tak
01.39

Hon na Lišku (a Michajlova)

Hledám, hledám a marně, najít nemůžu. Nahrávky či dokonce ucelené soundtracky našich dvou nejúžasnějších filmových skladatelů, Zdeňka Lišky a Angela Michajlova, patrně neexistují... Přitom je to věčná škoda, jejich muzika je opravdu skvělá — zvlášť ta Liškova dokázala naprosto dokonale zarámovat jakékoli filmové dílo nebo neskutečně zatemnit i jinak poměrně veselou komedii. A Liškův pravý opak, bohém Angelo Michajlov zase uměl hravě prosvětlit i jinak fádní či depresivní scény... Jestli náhodou někdo víte o nějakých dostupných nahrávkách jejich hudby, dejte mi prosím vědět.

(Nekompletní) filmografie:

Zdeněk Liška: Tam na konečné (1957), Kam čert nemůže (1959), Probuzení (1959), Smrt si říká Engelchen (1963), Ikarie XB-1 (1963), Čintamani a podvodník (1964), Obchod na korze (1965), Lidé z maringotek (1966), Údolí včel (1967), Marketa Lazarová (1967), Svatba jako řemen (1967), Čest a sláva (1968), Touha zvaná Anada (1969), Adelheid (1969), Ovoce stromů rajských jíme (1969), Luk královny Dorotky (1970), Už zase skáču přes kaluže (1970), Partie krásného dragouna (1970), Pěnička a paraplíčko (1970), Lišáci, myšáci a šibeničák (1970), Hry lásky šálivé (1971), Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), Sirius (1974), Pavlínka (1974), Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1975), Malá mořská víla (1976), Dým bramborové natě (1976), Odysseus a hvězdy (1976), Stíny horkého léta (1977), Setkání v červenci (1978); a dále: Ďáblova past, Vynález zkázy, Baron Prášil, Sběrné surovosti, Spalovač mrtvol, Vtáčikovia, siroty a blázni, Signum laudis; TV seriály Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana a mnoho dalšího.

Angelo Michajlov: Táto, přečti to! (1963), Bylo čtvrt a bude půl (1967), Tvář pod maskou (1970), Ďábelské líbánky (1970), Kapitán Korda (1970), Svatá hříšnice (1970), Vražda ing. Čerta (1970), Dívka na koštěti (1971), Metráček (1971), Údolí krásných žab (1973), 30 panen a Pythagoras (1973), Zlatovláska (1973), Kdo hledá zlaté dno (1974), Kvočny a král (1974), Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1976), Hop, a je tu lidoop (1977), Chlapi přece nepláčou (1979), Tři od moře (1979), Fénix (1981), Falošný princ (1984), Na druhom brehu sloboda (1984), Láska s vůní pryskyřice (1984), Lucie, postrach ulice (1984), ...a zase ta Lucie (1984), Rumburak (1984), Dobré světlo (1986), Pasodoble pre troch (1986), Chobotnice z II. patra (1986), Veselé vánoce přejí chobotnice (1986); a taky ještě Popelka (ta televizní, ne Tři oříšky).

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (7)


Pondělí, 29. březen 2004

Jen tak
09.16

Pondělní moudro

Dokud žena není položena, je muž jenom polomuž.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (13)


Pátek, 26. březen 2004

Jen tak
09.34

Co je to droždí?

Co je to vlastně droždí? Nebo kvasnice, pro nás Moraváky? Napadlo to někdy někoho? Na balíčku složení napsané není, nikdy jsem neslyšel kohokoli se o tom bavit. Jasně, jsou to nějaké kvasinky, řekněme v "hibernovaném" stavu — ale to jsou jen kvasinky? Tedy že celý balíček 42 g šedohnědé hmoty tvoří čtyři miliardy tři sta milionů kvasinek, jedna na druhé, mezi nimi ani molekula něčeho jiného? Nebo jsou uhnízděny v nějakém nosiči? Co tvoří tu hmotu?

Mimochodem, ten úžasný jev, když chvíli mícháte kvasnice s cukrem, považuju už od dětství za div světa. Neznám žádný jiný případ, kdy jedna tuhá hmota (cukr) dokáže rozpustit hroudu jiné tuhé hmoty (droždí) a nepřestává mě to fascinovat. Co to je — u všech všudy — za hmotu? Ví někdo? Není v sále nějaký biochemik?

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (51)


Středa, 24. březen 2004

Jen tak
21.54

Pride (Jménem lásky)

Díky za tip na překlad U2. To jsou velmi hutné texty, opravdu těžko k překládání — přesto jsem si zkusil alespoň přeložit svou oblíbenou Pride (In the Name of Love).

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (26)


Úterý, 23. březen 2004

Jen tak
23.14

Boží trafika

Vyšly nové Vesjolyje Kartinki, tentokrát na téma náboženské časopisy pro náctileté.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (6)


Pondělí, 22. březen 2004

Jen tak
13.42

Hluboká poklona panu Medkovi

... za překlad (pátého) Harryho Pottera. I když vlastně oběma bratřím Medkovým — Pavel s Vladimírem se v překladech jednotlivých dílů střídají a nejspíš si i vzájemně pomáhají. Nicméně přeložit "Loony" Luna Lovegood jakožto "Střelenka" Lenka Láskorádová je výkon hodný mistra. V tomto případě mistrů. :)

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (25)


Pátek, 19. březen 2004

Webdesign
13.40

CSS a Javascript: nové možnosti

Poslední dobou se na některá stará javascriptová řešení na webových stránkách zkouším dívat z jiné perspektivy a často tak nacházím řešení nová, která se zatím příliš nepoužívají — mně se ale už v několika případech velmi osvědčila. Typickým příkladem může být přenášení hlavní práce z Javascriptu na bedra CSS.

Velice silný a málo doceněný nástroj CSS jsou třeba kontextové selektory. Jimi můžeme definovat různý styl prvků na stránce podle toho, v jakém kontextu (tedy uvnitř jakých prvků) se právě nacházejí. A celá řada úkolů, které se nyní řeší takřka výhradně poměrně sofistikovanými scripty často spočívá právě v tom, že se různě mění kontext prvku.

Vezměme to trochu konkrétněji. Dříve nejčastější javascript na stránkách, tedy zpracování rolloveru (změna vzhledu prvku po najetí kurzoru), se dá vyřešit kompletně jenom s CSS a Javascript na stránce vůbec nemusí být. Ale i spousta dalších typických požadavků by se mohla obejít zcela bez skriptů (kontextové/rozbalovací nabídky, dvouúrovňové záložky atd.) — to by ovšem musel nejpoužívanější prohlížeč MSIE podporovat dynamickou pseudo-třídu :hover i na jiných prvcích než jen na odkazech <a> jako ostatní prohlížeče (viz řešení dynamického menu).

Ale i když tato podpora chybí, můžeme aspoň CSS využít až tam, kam to jen jde, sejmout z Javascriptu největší díl práce a ponechat na něm jenom nejzákladnější a nejjednodušší operace. Co to znamená?

Dejme tomu, že chceme vytvořit (poměrně častou) dvouúrovňovou nabídku — ať už jako rozbalovací menu, nebo třeba lištu se záložkami a doplňkovými odkazy pod nimi. V klasickém Javascriptovém řešení se všechny položky druhé úrovně skryjí a položkám první úrovně se definuje událost JS směrovaná na funkci, která při aktivaci prvku obvykle skryje současně zobrazené položky a následně zobrazí položky nové. Takových skriptů je webu k nalezení dost a dost.

Řekněme, že kód nabídky bude vypadat třeba takto:

<ul id="menu">
   <li>Evropa</li>
   <ul id="sub1">
      <li>Francie</li>
      <li>Německo</li>
      <li>Finsko</li>
   </ul>
   <li>Afrika</li>
   <ul id="sub2">
      <li>Egypt</li>
      <li>Tunis</li>
   </ul>
   <li>Asie</li>
   <ul id="sub3">
      <li>Sýrie</li>
      <li>Turecko</li>
   </ul>
</ul>

a chceme ji zobrazit tak, že vidět budou jen položky první úrovně (Evropa, Afrika, Asie) a položky druhé úrovně budou skryté. Po kliknutí na některou položku se "rozbalí" příslušná podnabídka (a ta dosud zobrazená se zase skryje). V klasickém javascriptovém řešení bychom nejspíš prvkům <li> první úrovně přiřadili událost onclick, například jako:

<li onclick="show(1)">Evropa<li>

kde parametr v závorce by odpovídal číslu položky a příslušný skript by vypadal např. takto:

function oGet(name) {
  if (document.getElementById)
    return document.getElementById(name);
  else if (document.all)
    return document.all(name);
  else return null;
  }

var ActiveMenu = null;

function show(n) {
  if (ActiveMenu) {
    ActiveMenu.style.display = 'none';
    }
  var e = oGet('sub'+n));
  if (e) {
    e.style.display = 'block';
    ActiveMenu = e;
    }
  }

V CSS by pak měly položky druhé úrovně předpsáno, že zpočátku se zobrazí skryté, např.:

#menu ul { display:none }

Pro úplnost: to není tak úplně "košer" řešení, protože bez Javascriptu (ale se zapnutým CSS) budou tyto položky navždy nedostupné. Lepší by proto bylo skrýt je zase Javascriptem... Ale můžeme to celé udělat taky jinak.

Stačí předpokládat, že položky nabídky se nacházejí v různých kontextech, například že jejich rodičovský prvek #menu může mít různou třídu (class), přičemž jen při jediné vhodné hodnotě této třídy budou zobrazeny, jinak budou skryté. Podle toho připravíme CSS — řekněme takto:

#menu ul {
  display: none;
  /* další styl pro submenu */
  }

#menu.sub1 #sub1, #menu.sub2 #sub2, #menu.sub3 #sub3 {
  display: block;
  }

Druhé pravidlo má specifičtější selektory, tudíž vyšší prioritu (na priority v kakádě CSS je třeba si dávat vždy dobrý pozor) — takže v případě, že #menu bude mít class="sub1", bude prvek <ul id="sub1"> uvnitř něj zobrazen, druhé pravidlo se uplatní. Na ostatní prvky nebo pokud #menu nebude mít třídu žádnou (jako v počátečním stavu), se uplatní první pravidlo a prvky budou skryté.

Nu a skriptem nám pak stačí jen dynamicky měnit tu třídu u #menu:

var menu = null;
window.onload = init;

function init() {
  menu = oGet('menu');
  }

function show(n) {
  if (menu) menu.className = 'sub'+n;
  }

Nejprve tedy vytvoříme globální proměnnou "menu", kterou nasměrujeme na objekt představující menu (až po načtení stránky, aby nám nevznikaly problémy s dosud neexistujícími objekty). A při "kliknutí" na položku menu se funkcí show() prvku #menu nastaví vhodná třída. Pokud například uživatel klikne na druhou položku, stane se toto:

  • aktivuje se událost onclick této položky
  • ta zavolá funkci show(2)
  • tato funkce objektu menu přiřadí třídu sub2
  • prvek #menu se začne chovat, jako by byl zapsán ve tvaru <ul id="menu" class="sub2">
  • tím se uplatní druhé pravidlo v CSS, konkrétně "projde" selektor #menu.sub2 #sub2, prvku #sub2 se proto přiřadí display:block
  • druhá položka menu se zobrazí

Jen pro pořádek, abychom předešli problému s vypnutým Javascriptem (kdy by uživatel opět položky druhé úrovně neviděl, neboť mají v CSS nastaveno display:none), můžeme celkem elegantně udělat jeden celkem prostý krok. Využijeme vlastností násobných tříd a v základním nastavení přiřadíme #menu všechny třídy:

<ul id="menu" class="sub1 sub2 sub3">

Tím je #menu přiřazeno do všech tří tříd a už od začátku uspěje druhé pravidlo v CSS, a to dokonce pro všechny tři podnabídky. Do Javascriptu pak pouze doplníme, aby se po načtení stránky (když máme ověřeno, že Javascript je funkční) tyto třídy smazaly:

...
function init() {
  menu = objGet('menu');
  menu.className = '';
  }
...

Celou konstrukci si můžete vyzkoušet za chodu na příkladu. Nic jsem podrobněji nestyloval, aby se ostatní styly nemíchaly do podstaty tohoto řešení — ale pochopitelně je možné si nabídku nastylovat podle libosti: jako položky menu pod sebou (s "rozbalenými" nabídkami po pravé straně) nebo třeba jako vodorovnou lištu se záložkami. Fantazii se meze nekladou — a hlavní princip je stále stejný.

A co je nejpodstatnější na tomto přístupu? Alespoň pro mě jeden opravdu zásadní rozdíl. Vše mám pod kontrolou pouze v CSS. Javascript zajišťuje jen to nejobecnější (tedy dynamickou změnu třídy), ale to, jak jsou prvky v této třídě formátovány, mám pěkně pohromadě v CSS. Zatímco v původním čistě Javascriptovém řešení se mi často stávalo, že při jakékoli změně jsem musel zasahovat jak do CSS, tak upravovat skript (nebo několik skriptů), nyní dělám všechny změny jen v souboru CSS.

Pokud je třeba podstatou dynamického efektu změna display:none na display:block a zpět a časem se rozhodnu prvky přeformátovat, takže viditelná podoba nebude display:block, ale display:inline, tak jednoduše opravím styl v CSS — dřív jsem musel přepsat celý skript. Pokud se mění jiné (či dokonce více vlastností), bylo editování skriptů o to složitější. Pokud je ale vše umístěno jen v CSS, přibude mi sice do tabulky stylů pár řádků, ale v podstatě je to souvislý úsek stylující jakýsi další prvek, na nějž se mi původní prvek dynamicky změní. Takže podobně, jako jsem si zvykl mít v CSS pod sebou styly pro odkazy a, odkazy a:hover, a:visited atd., tak teď mám pod sebou taky definice stylů pro prvek v základní podobě, ve stavu A, ve stavu B, nebo ve stavu C. Pěkně po kupě.

Oceňuji to zvlášť u větších, mnohastránkových projektů. Příkladů se dají najít spousty. Představte si třeba velikou, poměrně komplikovanou stránku s obrovskou tabulkou se stovkami položek. Každá buňka tabulky je nějakého typu (řekněme třeba zase Evropa, Asie, Afrika) a nad tabulkou je několik zaškrtávacích boxů: zvýraznit položky z Evropy, Afriky, Asie, atd. Zaškrtnutí položky aktivuje jednoduchý skript, který jenom příslušně nastaví třídu tabulky — takže potom vystupuje tak, jako by byla zapsána třeba ve tvaru:

<table class="afrika australie">

A zbytek řídí CSS:

table.afrika td.afrika,
table.evropa td.evropa,
...
table.australie td.australie {
   /* styl zvýrazněné buňky */
   }

Zaškrtnete libovolnou položku a okamžitě se na stránce zvýrazní jí odpovídající položky. Snadné, rychlé, efektivní. S kontextovými selektory se dá opravdu hodně vyhrát...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (48)


Webdesign
11.52

Webdesign: Je čas udělat dětem hamas...

Poté, co mi několik čtenářů začalo nadávat, o čem si to ve svém blogu dovoluju psát, že oni sem přece chodí kvůli webdesignu a ostatní moje bláboly je nezajímají, jsem se zařekl, že jim natruc sem aspoň měsíc nenapíšu o webdesignu ani řádku. Měsíc od posledního uplynul, tak je na čase embargo ukončit.

Pozn.: Slogan z titulku nepatří mně, ale Písmenu999 z Kartinek. Snad se nebude zlobit, že jsem si ho půjčil.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (12)


Čeština
02.05

Malá esej překladatelská

Jelikož už jsem dostal druhý dotaz kolem překládání básniček a písňových textů, říkám si, že by to třeba mohlo zajímat ještě někoho třetího a proč to tedy nepojmout takhle veřejně. Ale pokud vás to nezajímá, s největší pravděpodobností máte někde v rožku tohoto okna takové malé tlačítko...

Nejprve chci upozornit, že nejsem žádný odborník, vystudovaný lingvista, újčava ani — nedejbože — literární teoretik. Nejsem ani beletrista praktik. Vše je pouhá samouka a píšu a překládám jen pro vlastní potěšení. Takže kážu-li neodborné bludy, je to možné, dokonce velmi pravděpodobné. Ale co já s tím už nadělám.

Když tak nad tím přemýšlím, tak je hned několik způsobů, jak se lze k překladu básničky či textu písně postavit. Jediný základní požadavek, který mají všechny postupy společný a bez nějž se nedá o překladu ani mluvit: vždy je nezbytné dodržet původní formát. Tvoří-li tedy báseň tři čtyřverší abba, nelze báseň přeložit jako čtyři trojverší aab. A u písňových textů se obvykle dodržuje také rytmus. Zbytek již nezbytný není.

Volný převod

To je asi nejsnazší postup. Překladatel použije původní téma i obsah a přepíše text vlastními slovy. Obvykle se snaží přibližně dodržet formát básně, ale metrum či rytmus už méně často. Tento postup prakticky odpovídá překládání prózy a je tak vhodný spíš na básně ve volném verši, méně na rýmovanou poezii, zcela nevhodný pro klasické formy a nemyslitelný u písňových textů.

Geschrieben steht: "Im Anfang war das Wort!"
Hier stock ich schon! Wer hilft mir weiter fort?
Ich kann das Wort so hoch unmöglich schätzen,
Ich muss es anders übersetzen,
...
Zde: "Na počátku bylo slovo!" čtu.
Ale jak dále? Nesnáz je hned tu.
Nelze mi slovo přec tak v úctě míti.
Musím to jinak přeložiti;
...

(J. W. Goethe: Faust, překlad Otokar Fischer). Upřímně, není to můj šálek čaje...

Rytmický překlad

Autor převádí původní obsah jen volně (dodržuje jen téma, ne detaily), snaží se ale co nejvěrněji zachovat originální formát, metrum i rytmus. Takto se nejtypičtěji překládají klasické básnické formy (sonety, rispetta, villonské balady) a vlastně jakékoli rytmické básně. Za určitých předpokladů se dá s rytmem pracovat i trochu volněji. Např. text blues, kam se při zpěvu vejde často pár slabik navíc, místo dlouhé slabiky jsou dvě krátké, oproti originálu tam přibudou, tam zmizí dva daktyly — a přesto to může fungovat. Ale v Shakespearově sonetu to neprojde.

Osobně považuji rytmus a metrum za hodně důležité (nejspíš proto, že mám nejraději právě ty klasické formy a volný verš fakt nemusím). Takže třeba toho výše zmíněného Goetha bych četl raději třeba nějak takhle:

A psáno máš: "Začalo svět slovo!"
Co já však s tím? To žádá cestu novou!
Jen pouhých slov si nelze přece vážit
Snad říct to líp se můžu snažit:
...

Ne že bych si dělal gebýry na překladatele Goetha — ale takový překlad, který naprosto ignoruje průzračně čistou jambickou strukturu (nebo jak se ta potvora jmenuje) originálu, mi prostě vadí...

Velmi účinné taky je, když se povede přenést i různé libůstky originálu — měl jsem třeba hroznou radost, když se mi podařilo zachovat krásnou téčkovou aliteraci v Learning To Fly od Floydů:

Tongue-tied and twisted just an earth-bound misfit, I
tou tíží z trestu k zemi krátkou cestu máš

Fonetický překlad

To mám vůbec nejraději. Snažit se zachovat fonetiku všech hlavních "sloganů" textu — tedy těch úseků textu, které nejvíc padnou do ucha, které jsou tím, kvůli čemu si text pamatujete, co v textu nejvíc zní. Samozřejmě to musí být s mírou, ale obvykle bohatě stačí jen přibližné souzvuky:

Hello darkness, my old friend — S tebou zas dnes končí den
Keep me from the Gallows Pole — Ať neplatím hlavou svou

Fonetický nový text

Tohle je nejtypičtější v parodiích. Autor najde co nejpřesněji znějící náhradu "sloganu" a zbytek obalí příslušnou omáčkou, která většinou už nemá s tématem originálu nic společného. Když se přitlačí na pilu, může to ale působit, že celý text byl vypocen jen jako zbytečný, ředěný sós kolem toho jediného úžasného sloganu. Smekám třeba klobouk před Fanánkovou prací v Těžkým Pokondru, jehož texty jsou vesměs právě na takovéhle fonetické shodě postaveny. Ale pohříchu je často až příliš znát to, že ho napadl geniální fonetický překlad hlavního sloganu písně, ale aby to mělo aspoň přibližnou hlavu a patu, musel k tomu přidat taky poměrně obskurní kostru...

Video Killed the Radio Star — Vidiák ryl by rejhy do spár
I'm Her Yesterday Man — Mámo těsto dej ven
Daddy Cool — Zrady kul
Conté Partiro — Montér v kvartýru
atd...

Zcela nový text

To jen na okraj. Nejběžnější postup českých "překladatelů", kdy prostě jen napíšou vlastní text na danou melodii, zcela bez ohledu na originál. Je to věčná škoda... Ne, že by snad (já nevím, řekněme) Pár havraních copánků byl nějaký špatný text, ale s Love Me Tender, Love Me Sweet to nemá nic společného. A takové Lásko, voníš deštěm je dokonce téměř obsahovým protikladem původního She's Gone od Black Sabbath. To nejsou překlady, to je regulérní textařská práce, jen skladatel do toho nemůže kecat...

Přitom se najdou skutečné překlady, které byly velmi úspěšné jen v domácí verzi (a originál skoro nikdo neznal), a přitom dokázaly to původní téma aspoň podchytit — třeba taková Winchester Cathedral je u nás skoro neznámá, ale Chrám svatého Víta byl opravdu hit...

Každý z možných postupů má jistě něco do sebe. Ideálem je ale kongeniální spojení všech těchto cest do jediné. Což je ovšem téměř nemožné a podaří se to jen párkrát za dekádu několika výjimečným šťastným jedincům. A sem kupodivu řadím i toho Fanánka, jemuž se to zadařilo hned několikrát (co třeba Čórli mí kólá nebo Korále, sandále). I když tady chybí ta věrnost originálnímu textu, pravda...

Marně ale vzpomínám na nějaké "seriózní" písňové texty (básně ne, tam je příkladů skvělých překladů dost), které by jednak byly dobrým převodem originálu, přitom současně věrně kopírovaly původní metrum a rytmus a navíc pěkně foneticky zvládly i ten hlavní slogan... Nějaké tipy?

P. S.: Kouknul jsem se do slovníku (můj nenahraditelný Slovník cizích slov z roku 1966) a zjistil, že esej je v češtině maskulinum, takže by titulek měl patrně znít "Malý esej překladatelský". Tolikrát jsem ale slyšel ta esej, že mi to připadá příliš nezvyklé a asi už trochu archaické. Naštěstí jiný slovník (Pravidla českého pravopisu z roku 1993) mi potrdil i tohle. Esej podstoupil(a) změnu pohlaví a momentálně je v hermafroditní fázi: korektní je ten esej i ta esej...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (32)


Úterý, 16. březen 2004

Jen tak
18.47

Jů, Hele a Muf se vracejí!

Na obrazovku se vracejí Jů, Hele a Muf. K tomu není třeba co dodávat. :D

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (46)


Pondělí, 15. březen 2004

Jen tak
23.14

Očeň vesjolije kartinki

Neboli velmi veselé obrázky (pro ty, co už nepamatují)... Z této poměrně mladé rubriky Kompostu se pomalu stává skvělé místo. Po aktuální vsuvce věnované romským nepokojům na Slovensku se tento týden sešlo rýly hustě příspěvků na téma Hledáme Superstar. A protože jich bylo opravdu hodně, musely být rozděleny na dvě části — ta druhá, větší je pak na další stránce.

Doporučuju všem — a ne (jen) proto, že tam mám taky pár příspěvků... Ovšem pokud při zjevení České sody nebo Monty Pythonů ve vašem televizoru urychleně přepínáte na Petra Rychlého, který vám připadá opravdu, ale opravdu vtipný, tak tam raději ani nechoďte a najděte si raději něco podle svého gusta.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (9)


Čtvrtek, 11. březen 2004

Čeština
00.42

Neztracen v překladu (aktualizováno)

Čím dál tím víc mám chuť na nějaký pěkný překlad. Mám zálusk si přeložit (či lépe transponovat) do češtiny nějaké zajímavé dílko — něco, co by chtělo spíš dobrou češtinu než dokonalou znalost zdrojového jazyka. Nějaké jazykové hříčky, poezii, písňové texty, zajímavou beletrii... Nevíte o něčem volném? Cítím se na angličtinu, ruštinu, polštinu, slovenštinu a částečně i němčinu (i když u jiného jazyka by se taky dalo něco zvládnout, pokud bych měl i doslovný překlad). A taky je potřeba počítat s tím, že kdyby to mělo být něco většího než básnička, tak by to asi chvíli trvalo, anžto jsem stále ponořen do vlastní knížky (a ještě chvíli ji psát budu) — nicméně k pojednání o CSS už nutně potřebuju nějakou beletristickou protiváhu.

Díky za každý tip.

Pozn.: Abych předem zamezil extrémním nápadům, (ne že bych se cítil zrovna na tohle, ale) poslední velký rest češtiny — totiž Beowulfa — už přeložil Jan Čermák... ;)

Update: Díky za všechny tipy. Zatím jsem se chytil dvou z nich: Father Death Blues Alana Ginsberga a August 1968 W. H. Audena. Oba překlady včetně původních textů jsou v mé básničkové sekci...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (36)


Středa, 10. březen 2004

Jen tak
19.34

Vývar s noky, vepřové v mrkvi, brambory. Vybalilo se mi to celé...

Nedávno jsme se se ženou bavili o školních jídelnách. Ona mi tvrdila, že vždycky měli na výběr z více jídel, já měl pocit že něco takového sem naopak nezažil nikdy — ale jistý jsem si nebyl (je to přece jen už hódně let). Ale teď jsem viděl stránky jedné základní školy (vítěz krajského kola soutěže Indoše o nejlepší školní web via Dan Dočekal) — a při pohledu na jejich týdenní jídelní lístek se mi to všechno najednou vybavilo v nejživějších barvách (z archivních důvodů uschovávám i otisk). Ach ano, proboha, ano ... to je ono. Kdepak výběr, takhle nějak to vypadalo. Děti nebohé, chudáčci malí nešťastní, co vám to dělají...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (40)


Úterý, 9. březen 2004

Webdesign
20.46

IDOS-přikázání: Jízdního řádu si neuložíš!

Dokázal by někdo — nejlépe někdo z autorů — vysvětlit, proč je na IDOSu zakázáno uložit si jakoukoli stránku jako bookmark? Velmi často se (třeba) dívám na jízdní řád kladenské linky č. 1 a chtěl jsem si jeho URL schovat. Ten odkaz sem sice můžu dát, ale bude to úplně k ničemu, protože IDOS trapně kontroluje referery a všechna URL, která nejsou odkazovaná z jejich webu (tedy i odkaz z bookmarků) vyhodnotí jako chybu a sprdne vás za to na tři doby. Takže nezbývá, než si to znova pokaždé vyhledat z jejich homepage. Autoři IDOSu by raději neměli slyšet, kam všude je posílám a s jakými zviřátky je srovnávám... :(

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (38)


Jen tak
18.59

Reklamy proti kouření...

... snad musejí točit zapřísáhlí nekuřáci, kteří o kouření namají ani šajna. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem (ač už třičvrtě roku cigarety nekouřím a už mi ani trochu nechutnají) při právě odvysílané "protikuřácké" reklamě na ČT1 dostal na tu cigaretu chuť. Jen tak dál.. :/

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (19)


Jen tak
15.45

Já, řidič, aneb chystám se na vytunění

Ano, na jaře se chystám vytunit svůj samohyb. Klasický tuning motoru už máme za sebou (prostě mi jeden šikovný chlapík vyfrézoval, znovu nasadil a upevnil jakási vyklechtaná kolečka na klikovce, takže už to zase jezdí). Juch. A teď dojde i na vnějškové úpravy (tedy už nikoli tuning, ale tunění).

Nejprve bych ovšem rád osvětlil svůj vztah k našemu ppřibližovadlu. Když jsem předloni sháněl nové auto (anžto předchozí odešlo do věčných lovišť), měl jsem na něj tři požadavky: a) málo peněz, b) hodně rozměrů (ve škodovce mám volant mezi koleny a zvednu-li nohu z pedálu, kopnu se do brady), c) automat (bez komentáře, prosím — já i žena jsme si na to už až příliš zvykli). A po dlouhém, několikaměsíčním marném hledání jsem nakonec přišel k čemusi, co původně stálo asi milion a jezdívali v tom zbohatlí japonští manažeři. Nicméně to by už dnes nikdo nepoznal.

Během více než roku občasného pohybu po silnicích jsem zjistil, že se v tomto druhu vozu jaksi apriori očekává také jistý druh řidiče. Což já pohříchu nesplňuji — čímž všechny ostatní třílitrové kolegy zřejmě silně matu. Když s pohrdavým úsměškem míjejí všechny ty škodulkáře, studentky v pojízdných nákupních taškách a strýce v prdítkách kratších čtyř metrů, považují to za svůj běžný denní chléb, za cosi, co je prostě řidičům jejich druhu bytostně vlastní. Když však míjejí mě, ploužícího se po městě padesátkou (no dobrá, někdy pětapadesátkou) či šinoucího se po slánské výpadovce kolem letiště sedmdesátkou, vídám spíše překvapené, až soucitné tváře. Chudák, měl by ale blikat, když mu to nejede... Neměl bych zastavit, jestli nepotřebuje potáhnout? ... Stotřicet na dálnici do kopce — to mu to asi jede jen na dva válce, nebo co...

Přesto jsem rád, že se mi dostalo právě téhle krávy. Pravda, spotřebou (a povinným ručením) bych uživil dvě až tři průměrné felicie a se čtyřmi metry a dvěma tunami se manipuluje trošku hůř než se Smart vozítkem. Ale cítit nějakých 170 kobyl pod zadkem má něco do sebe i při omezené rychlosti... Občas, dostanu-li chuť, si je i užiju — někdy na opuštěné okresce, někdy kontrolním testem z nuly na sto, nejlépe do kopce (posledně asi 8 s), občas akcelerací na křižovatkách (se spojením třílitrového V-šestiválce s automatem bývá docela zábavné sledovat ostatní řidiče ještě řadící z jedničky na dvojku padesát metrů za vámi — a okamžitě předjíždějící, i kdyby je to mělo stát krk, aby mi dokázali, kam že se hrabu na jejich vytuněného golfíka)... Ale obvykle je na tom nejlepší ten (relativně) bezpečnější pocit — vědomí, že stačí trošku víc polechtat plyn, když se mi při předjíždění vynoří na horizontu hovádko frčící si stopadesátkou ku domovu, a nepotřebovat na předjetí dva kilometry volného místa, jako s bývalou stařenkou...

Silné auto je prostě fajn, i když jezdím striktně podle pravidel. Ale nedokážu si představit, že bych za něj i tak dal víc než nějakých padesát (ma-xi-mál-ně sto) tisíc... A i to je pořád moc. Neustálý strach, že někde nechám stát takovou hromadu peněz a pak už ji třeba v životě nenajdu, by mi za to rozhodně nestál...

Čímž se dostávám k tomu vytunění. Již stávající a celkem vyhovující vnější úpravu (prohnutý blatník, díra na dva prsty ve druhém, několik prorezlých děr, vylomený zámek, křivě přilepená boční lišta a třetina laku v jiném odstínu s matovou a na omak špinící úpravou, doplněnou spoustou jinobarevných puntíků záhadného původu) plánuju obohatit o několik dalších prvků: výměnu blatníku za jiný, sice méně děravý, ale v jiné barvě než většina auta; orašplování a následné zatření puchýřků v laku na střeše černou základovkou a zakytování největších děr kolem prahů a následné zatření červenou základovkou. Jo, a ještě vyladění klimatizace (ale to už nebude vidět).

Když to pak dorazím řádnou vrstvou bahna kolem celého auta, bude to dokonalé. Lepší než všechny alarmy, imobilizéry a zamykací všechno.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (36)


Webdesign
14.12

Nejlepší prázdná stránka v republice (aktualizováno)

Že existují soutěže hodnotící weby podle různých kritérií, je známo. Že je jejich kvalita různá, někdy špičková, někdy pofiderní, je známo taky. Ale že by nějaká porota ocenila nepoužitelnou stránku, dokonce se speciálním opatřením proti všem prohlížečům krom toho jediného povoleného, s tím jsem se ještě nesetkal.

Hodnocení webů největších společností v ČR s názvem WebTop100 vyneslo Jihomoravskou energetiku celkově na skvělé 8. místo. Z energetických společností byly internetové stránky JME vyhodnoceny jako nejlepší.

Když se na stránky Jihomoravské energetiky (JME) podíváte z většinového MSIE pro Windows s aktivním Javascriptem, patrně uvidíte to, co autoři asi zamýšleli a možná i zajímavý web. Ale pokud si vypnete Javascript, nebo prostě máte jakýkoli jiný prohlížeč, neuvidíte nic než prázdnou bílou stránku. A není to nějaká chyba, nebo náhoda. V kódu CSS totiž najdeme toto (včetně vysvětlujícího komentáře):

/*
   celá stránka je tvořena jednou velkou tabulkou,
   toto je styl této tabulky
*/
.maintable
{
   visibility:hidden;
}

Tedy příkaz, kterým autoři předepisují, že celý obsah stránky má být neviditelný. Proč by to někdo dělal? Vysvětlení najdeme v připojeném skriptu, ve funkci, která se spouští hned po načtení stránky:

  document.all('main').style.visibility = 'visible';

Což je příkaz, který obsah stránky opět zviditelňuje — ovšem v takovém tvaru, o kterém už dnes i prvňáček javascriptové školky ví, že je nestandardní a platí pouze pro prohlížeč MSIE. Standardní DOM — který používají nejen všechny ostatní prohlížeče, ale i onen MSIE — žádné pole ani metodu document.all nezná a pro přístup k prvkům dokumentu používá jiné prostředky.

Jinými slovy: autoři nejprve před všemi grafickými prohlížeči skryjí celý obsah stránky, aby jej následně zpřístupnili jen prohlížeči MSIE, a to pouze nemá-li vypnutý Javascript. V Mozille, Firefoxu, Safari a střídavě i v Opeře (tam jsem zaregistroval náhodné objevování a opětovné skrývání obsahu), stejně jako v MSIE, když si vypnete Javascript, uvidíte jen prázdnou bílou stránku. (Jen na okraj doplním, že v MSIE pro Mac se stránka sice objeví, ale pro změnu vůbec nefunguje navigace.)

Proč to autoři udělali, nevím. Možná proto, aby si nemuseli dělat výčitky kvůli nekompatibilnímu kódu, kterým se stránky, CSS i skripty jen hemží. Možná bylo zpřístupnění webu JME jen vybraným zákazníkům jedním z požadavků zadavatele. Nebo to autoři prostě udělali nevědomky, protože webovým technologiím moc nerozumí? Ale tomu by se u webu jedné z největších českých firem dalo těžko věřit, že?

Nicméně nejvíc na pováženou je to, že "porotě" (?) soutěže WebTop100 tak tristní nepřístupnost nebránila v ocenění jakožto jednoho z deseti nejlepších webů. O takové soutěži si myslím jen to nejhorší.

Update: Yuhů na svém blogu doplňuje mou stručnou zmínku a (ne)kompabilitě Javascriptu podrobnějším pojednáním o nestandardních postupech ze starého MSIE 4 a o univerzálním DOM v novějších prohlížečích.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (32)


Pondělí, 8. březen 2004

Jen tak
11.26

Blogportál weblogem: UV rulez?

Zajímavé. Náhodou jsem se zase po dlouhé době kouknul na Toplist/Weblogy a docela mě překvapil nárůst návštěvnosti blogu Edy Hlavy. No bodejť, když má kód počítadla (přinejmenším) i na stránkách svého Blogportálu. Je mi to docela šumafuk, jen to nechápu. Je takový zavádějící údaj k něčemu dobrý?

Kdybych neměl úplně v paži všechny ty SEO a pejčranky a na absolutním čísle návštěvnosti mi záleželo aspoň jako průměrnému lachtanu v zoo, taky bych si mohl přidat kód počítadla třeba do některé javascriptové aplikace, které na svém webu mám a které navštěvuje cca 3000 UV denně. To by bylo na Toplistu čóro... Ale co bych z toho proboha měl? Počítadlo mám na svých stránkách jen proto, abych měl přibližnou představu o trendu návštěvnosti — jestli můj blog pořád někdo čte, nebo už vás to přestalo bavit (ale zatím ten počet stále, pomalu, ale jistě stoupá — děkuji).

Jestli z toho má něco i Eda Hlava, netuším; je to jeho věc. Trochu mi ale vadí, že je takhle Blogportál započítáván mezi blogy, i když logicky by si spíše zasloužil nějakou jinou kategorii...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (32)


Sobota, 6. březen 2004

Jen tak
21.00

Deorkutace

Byl jsem pozván na Orkut; bylo mi vysvětleno, co to je; přihlásil jsem se na Orkut; rozhlížel jsem se po Orkutu; nechal jej na sebe nějaký čas působit; ani po dvou týdnech jsem nezískal pocit, že mi to k něčemu může být dobré; registraci na Orkutu jsem zase zrušil. To jen aby se někdo nedivil, kam jsem se poděl.

(Abych předešel flamewar dodávám, že tím rozhodně nechci říct, že Orkut není k ničemu všem.)

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (25)


Epilepticky
03.11

Černá perla do Kompostu

Vesjolyje kartinki @ Kompost perlí. V zatím posledním díle "Hvězdy z obrazovky pomáhají" se dají najít slušné perličky (já byl vždycky fanda somethingawful.com). A protože už taky vyhlásili téma na příště ("Romské nepokoje na Slovensku"), neodolal jsem a tentokrát přispěl i svou troškou do kompostu.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (2)


Pátek, 5. březen 2004

Epilepticky
01.54

Matemadada

Úpěnlivě prosím, jste-li jen trochu normální, následující text raději nečtěte. A čtete-li, nesnažte se ho pochopit. A snažíte-li se, vaše chyba.

Vlasymptota hypersefony
Nejen trisexem živ je úhel
Exponenciankali
Chlupatý dekadický patologaritmus
Kanovnická matidcera
Pohřebenová kvadratúra k duhu
Pro všechny epsilonky existuje modelta
Parabolzanovo lemmankote
Poloosypky přejelipsy
Ústrojný sprintegrál kvartuš
Derivacenovice
Modulandské bílé

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (19)


Čeština
01.05

Pákistaníček

Mohl by mi někdo vysvětlit, proč je Afghánistán a Pákistán, a přitom je afghánský, ale pákistánský? Mám pocit, že u ostatních "blablastanů" se vždy celkem korektně odlišuje významový vztah k národu a ke státnímu útvaru — např. kazašská (žena) vs. kazachstánská (ekonomika). Ale u těchhle dvou to moc neplatí.

Nevím sice, jak přesně je to na tom Středním východě s národnostmi, ale jsem si skoro jistý, že nejsou žádní Pákistové — nejvýš tak Pandžábci, Sindhové, Paštuni či Balúči. Ale přitom obyvatelé Pákistánu jsou souhrně Pákistánci, kdežto v Afghánistánu už žádní Afghánistánci nežijí, jenom Afghán(c)i — jenže to jsou přitom vesměs zase Paštuni a Tádžikové. A stejně jako nikdy nikdo neřekne Pákové, pákský/pácký, tak naopak taky nikdy nikdo z úst nevypustí Afghánistánci, afghánistánský.

Proč? Má to nějaký důvod? Další z řady obvyklých zvráceností naší mateřštiny to nebude, protože i v angličtině je Afghan(s) vs. Pakistani(s)... Prapodivné...

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (32)


Mozkomor
00.14

Žabičková algebra

Dnes večer jsem věšel tchýni... záclony. A zase jsem narazil na starý problém zvaný optimální počet žabek. Jasně, záleží na stylu, jak je kdo zvyklý věšet — ale jsem přesvědčen, že nejsnazší a ideální je metoda půlení intervalů:

  1. pověs oba kraje záclony
  2. napnutím lemu záclony najdi střed mezi oběma kraji a ten pověs
  3. rekurzivně opakuj krok 2 pro každý nový úsek rozdělený středovou žabkou — tak dlouho, dokud je na co věšet

Minimálním sestavou je sekvence 1-1-1, tedy 3 žabky. U menších kusů k pověšení používám nejčastěji 9 žabek, neboli 1-3-1-3-1. Má nejoblíbenější sestava je ale 1-3-1-3-1-3-1-3-1, čili 17 kusů (další vhodný počet je už výrazně vyšší, a proto ne tak často použitelný).

Víte, jaký je vhodný počet žabek obecně? Jaký je vzorec pro N. prvek v oné posloupnosti? Není to až tak úplně triviální úloha (aspoň dokud vás to netrkne). Přijdete na tu "žabkovou funkci"? I s důkazem, nebo aspoň s vysvětlením, proč je to právě tak?

P. S.: Rád bych poprosil jistou skupinu čtenářů (a zejména Michala Kubečka), aby nechali trochu prostoru ostatním, který to třeba nebude připadat tak prosté a očividné jako jim :)

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (34)


Středa, 3. březen 2004

Čeština
11.01

Vykročení do pojišťovna

Úspěšné vykročení do Česká pojišťovna play-off má za sebou tým XY, pravila sporťačka ČT. Fakt by me zajímalo, který ichtyl tyhle nádhery vymyslel. "Gambrinus liga" se ještě se skřípěním dalo unést — i když čestina má jen přívlastky shodné a neshodné, žádné podobné anglosaské hybridy do ní rozhodně nepatří. Ale udělat ten anglo-přívlastek ještě ke všemu rozvitý — třeba "Český Telekom extraliga" — to už je intelektuální výkon hodný bratranců Frištenských. Vysvětlit si to dokážu jenom tím, že kdysi v počátku tam kdesi musel sedět nějaký mladý nadějný okšandovaný marketinkmenečr a vybrejnstormovat tuhle strategii modifikace jazyka komunikovanou na cílovou skupinu soběpodobných... Kdyby o tom totiž rozhodoval nějaký normální, soudný člověk, měli bychom patrně "extraligu Českého Telekomu" a "play-off České pojišťovny", když už by to muselo být. Takhle ovšem nezbývá, než s hrůzou čekat, kdo všechno ještě bude naše nejvyšší sportovní soutěže a kluby sponzorovat. Na druhé straně takové "AAA Auto Praha Slavia Brno", nebo třeba "finále Severomoravská energetika play-off První pražská záložna extraligy ledního hokeje" má jako řízné dada taky něco do sebe...

Mimochodem: ono s tím sponzorováním je to stejně nějaká podivná obsese. Dokáže třeba někdo vysvětlit, proč v jedné lize hrají týmy: Sparta, Pardubice, Vsetín, Kladno ... a Hamé Zlín? To firma Hamé zaplatila všem médiím nějaké obrovské sumy za to, že se nesmí vyslovit samotný "Zlín"? Dvě extraligová mužstva, aby se to muselo rozlišovat, ve Zlíně nejsou a ostatní týmy mají taky své plné názvy bohatší a určitě mají taky mraky sponzorů. Co tedy vede (omezme se jen na veřejnoprávní) média sveřepě prezentovat zrovna Zlín jako jediný zásadně jen se jménem jeho sponzora? Nebo snad všichni novináři v republice dostali kupony na kečup a nakládané okurky zadarmo na celý rok?

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (24)


Jen tak
10.17

Dexempo multiplex

Po dlouhé době jsem měl chuť odejít z kina v půlce filmu. A kdybych tam byl sám, do konce bych určitě nevydržel. Možná to byl jen den blbec, možná jsem byl unavený, nejspíš vůbec nejsem objektivní. Nicméně až do titulků jsem v sedadle vydržel jen se sebezapřením. Možná to bylo poznat, žena po skončení pronesla cosi zmateného o očistci v souvislosti se mnou a návštěvou kina, když se mi film nelíbí...

Ale už samo prostředí multiplexu je čím dál víc iritující. Jako by lidi považovali kino za cosi méněcenného, jenom polo-kulturního a provádějí věci, na které by v Národním nebo Rudolfinu ani nedokázali pomyslet. Už skoro samozřejmostí, že půlka sálu je po začátku představení prázdná, druhá půlka se trousí až během prvních dvaceti minut. Když se párek frikulínů s litry koly a megapytly kukuřice v rukou postaví čtvrt hodiny po začátku do uličky přímo před vás a vesele debatují, kam že si to asi tak sednou, je zcela jasné, že mají v paži nějaký tupany, který koukají na plátno (vždyť tam jsou ještě upoutávky/titulky/ještě se nic neděje, tak co)... Zbylé dvě a půl hodiny se naštěstí courá znatelně míň. Kompenzuje se to vším možným jiným. Paní vpravo nonstop šustíc spořádá dva pytlíky bonbónů. Veselí kumpáni za vámi obohatí film hodnotnými komentáři ("ty vole a teď začne rubačka"). Kdosi vlevo vzadu permanentně píše SMS, pochopitelně se zapnutým "cvakáním" klávesnice. Páreček ob řadu níž si špitá sladká tajemství. Synáček "ce culat". Jestli ono vážně není lepší pořídit si pořádné domácí kino a na ten sdílený kulturní zážitek jednou provždy rezignovat...

A kromě toho Poslední samuraj je vážně pěkná sračka. Škoda, mohl to být moc pěkný film.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (58)


Pondělí, 1. březen 2004

Jen tak
22.23

Cesta menšího zla

Tak mě napadl jeden docela zásadní dotaz. Máme my vůbec v nějakém zákoně, nadzákoně, metazákoně či ústavě kodifikováno nějaké oprávněné porušení zákona? Je někde zaručena beztrestnost pokud někdo poruší zákon, aby tím zabránil jinému, vážnějšímu porušení zákona? Zúženě, omezeně a konkretizovaně je to aplikováno v paragrafech o nutné obraně a krajní nouzi — ale je to někde ustanoveno obecně? Pro každou úroveň přečinů i přestupků?

Co tím myslím? Když postřelím/zastřelím útočníka, který mě chtěl prokazatelně zapíchnout, je to z hlediska zákona v pořádku a kryje mě institut nutné obrany. Když při povodni zbořím sousedův plot a tím zabráním jeho pozdějšímu samovolnému stržení a ještě větším škodám, jsem rovněž z obliga a kryje mě zase institut krajní nouze. Ale co v méně nápadných, ne tak exemplárních případech? Když spáchám přestupek, abych se vyhnul jinému, závážnějšímu? Když překročím nějakou místní vyhlášku, abych zabránil malému bezvýznamnému přestupku? Je nějaké obecné pravidlo? Nebo to všechno pokrývají ony nástroje krajní nouze a nutné obrany? Anebo ani ty už ne? Je cesta menšího zla legální?

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (38)


Jen tak
21.45

Sesbíráno z prachu dne

Rádio Impuls dnes odpoledne, veselá moderátorka: "do našeho studia přijde živě Helena Vondráčková". Chápu, že je jistá skupina zpěváků, u nichž je třeba jejich stav už pečlivěji zkoumat — ale ze by to musela takhle natvrdo...? :)

Na HBO běží sestřih z předávání Oskarů. Tak příšerný zvuk jsem v životě neslyšel. Rozumím jen každé druhé slovo a rezonancemi se mi třese všechno v okruhu tří metrů od televize.

A kdopak nám to zase komentuje? No kdo asi. Kdyby to aspoň bylo pořád pro stejnou stanici, tak to pochopím, ale Grammy pro ČT: Rejžek/Hábová, Oskaři pro HBO: Rejžek/Hábová. Oba jsou to bezesporu profesionálové, ale občas si říkám, jestli by se přece jen nenašel sem tam i někdo jiný — třeba by to nebylo horší...

Mám neskonalou chuť na Bobbyho McFerrina, musím si honem něco sehnat. Mám "jen" dvě kazety, technika již dávno předběhla jejich životnost a i kazetofon už mi přijde takový jakýsi nepoužitelný... Ale na druhé straně: dílo jsem si jednou koupil, stále ho vlastním, jen nosič by potřeboval vyměnit. Být vydavatelství co k čemu, nabídnou nám výměnu ohrané kazety za stejnou nahrávku na CD za manipulační poplatek.

Koupil jsem si na zkoušku Amstel a neshledávám žádného rozdílu oproti českému pivu. Pravdou ovšem je, že ani ta česká od sebe nerozeznám.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (10)


Čeština
11.35

Česko-slovenská podpásovka

Mé jazykové znalosti dostaly nečekaně na frak. Prvně v životě potřebuju česko-slovenský slovník... Poraďte, prosím: co česky znamená "cmar"?

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (33)


Jen tak
10.10

Nechceme-li vymřít, stavme!

A pak že růst populace přímo nesouvisí s bytovou politikou... V Rokytnici v Orlických horách se kdysi v minulém desetiletí uvolnila spousta bytů po vojenské posádce, město je zrekonstruovalo a nabídlo mladým. Město teď zažívá populační boom a muselo rekonstruovat a rozšířit školu, protože dětí je rázem o polovinu více než kdykoli předtím. Ať mi už žádný sociolog nevykládá, že na pokles populace nemá naše otřesná bytová situace přímý vliv...

Chce nějaká obec víc mladých rodin a spoustu dětí? Ať postaví — jakékoli! — bydlení a nabídne ho mladým manželům za takových podmínek, aby nemuseli na jeho splácení oba dva nonstop dvacet let pracovat — a uvidí, co to v regionu udělá s populací... ;)

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (17)


Archiv tohoto zápisníku


 RSS 0.9x  Export  RDF  Export  RSS 0.9x  Komentáře  TXT  Komentáře  XHTML 1.0  Validate  W3C  CSS 2.1  Em-web  Resizable  W4D  90% dogmatic

Vygenerováno: 2005-05-10, 11:43 CET