Pixylophone - archiv

Pokus se SMS

Už se to blíží. Všeliké novoročenky se na nás za chvíli sesypou jak sůl z vozů splašených silničářů pár hodin po oblevě. Po předchozích zkušenostech se všemi těmi veselými říkánkami obdrženými po SMS — stejně jako po zkušenostech s Veselými Vánočními Přáníčky — a po přečtení velmi úzce související glosy na Lupě mě napadlo, že si tu SMSkovou topologii trošku otestuju.

I vymyslel jsem prostoduchou říkánku velmi podobnou všem těm, které se lavinovitě šíří éterem každý rok a docela by mě zajímalo, jak se jí povede. Je to opravdu tupoučká, z prstu vycucaná prostoduchá blbinka ve stylu těch ostatních, odkudsi kopírovaných, co dostávám každý rok (prozatím ji ukážu jen takhle):

Do noveho roku prani vrele:
at se ti vse dari skvele,
at zdravy duch je v zdravem tele,
stary rok ted posli do       kytek -
a nezliskej se zas jak dobytek!

Rozešlu vybraným pár lidem a budu zvědavý, kam a jak se během té silvestrovské noci stihne rozšířit...

Všem ostatním mezitím přeji pohodového/bouřlivého Silvestra a krásný nový rok.

Hezké vánoce

Poklidné, vlídné a milé...

Deblogizace

Mám čím dál menší chuť řadit svůj "magazínek" mezi blogy. Po tímto pojmem se čím dál víc rozumí cosi, čemu čím dál míň rozumím já. A současně s tím nacházím čím dál víc individuí, s nimiž se mi přímo ekluje být řazen do stejné komunity. Ostatně, mně se vůbec ekluje být řazen do jakékoli komunity.

Takže jsem předělal jak adresářovou strukturu svého webu, tak i šablony a přegeneroval všechny stránky tohoto už-ani-ne-tak-blogu. Leckde mohly staré odkazy zůstat (především uvnitř příspěvků), ale to zas tak nevadí, protože staré URL stále fungují. Přesto prosím, aktualizujte si své záložky, odkazy na RSS atd. Nadále tomu budu říkat třeba zápisník (nebo nějak jinak) a termíny blog a blogger se budu raději obezřetně obcházet obloukem. Je to jen formalita, která na podstatě věci nic nemění, ale já jsem prostě už takovej divnej. Děkuji za pochopení.

Interzen 2004 a já

Nechtěl jsem původně o letošním Interzenu psát vůbec, ale již několikátý dotaz a prosba v mém mailu, abych k tomu taky něco řekl, mě přiměly aspoň k tomuto stručnému příspěvku.

• Co si myslím o výsledcích? V zásadě jsme se s ostatními porotci moc nerozešli a nemám žádnou rezolutní výhradu.
• Jak jsem hodnotil? Několikakolově. V prvním kole jsem vyloučil weby, které měly evidentní chyby (např. rozhozený layout), které nebyly už na pohled ničím zajímavé a u nichž nebylo na první pohled jasné, oč jde. Ve druhém kole (22 webů) jsem testoval přístupnost stránek — jak vypadají beze stylů, bez skriptů, bez obrázků atd. Vypadly weby, kde byl zásadní problém s přístupností (nepoužitelná stránka beze stylů, chybějící alty, chybějící podstatné informace při vypnutých obrázcích atd.). Ve třetím kole jsem už procházel těch 12 webů, co mi zbyly, individuálně a jmenovitě si vypisoval jejich klady a zápory. Podle toho jsem v posledním kole vybral šest nej a srovnal je od nejlepšího k nejméně nejlepšímu. Konkrétnější nebudu, nejsem zvědavý na hádanice, které by zákonitě následovaly.
• Proč uspěl (strašný, pitomý, ubohý) web ABC a nevyhrál (skvělý, úžasný, nepřekonatelný, náš) web XY? Inu proto. Porota vybrala to, co vybrala, a jestli se někomu její názor nelíbí, může si o ní myslet své. Na druhé straně chci ale připomenout, že Interzen je soutěž webdesignérská a hodnotí formální stránku webu, nikoli obsahovou. Když jsem vyřadil informačně bohatý web, bylo to jeho kvůli formálním nedostatkům — s ohledem na zaměření a cíl soutěže jsem na obsah příliš nehleděl.

Vím o tom, že se hodnocení leckomu nelíbí. Abych byl upřímný, mám vůči Interzenu taky své výhrady a docela lituji, že jsem se po loňských zkušenostech nechal k účasti v porotě zase přemluvit — staré problémy totiž stejně nezmizely a přibylo i pár nových. A to se raději nebudu moc zmiňovat o postupech a reakcích některých zhrzených nabubřelých sebestředných idiotů, kteří jsou mistry světa; kdyby ON to vzal do ruky, to byste teprve viděli...

V tuto chvíli jsem přesvědčen, že do poroty takovéto soutěže už příště jít nechci. Jedině v případě, že by se radikálně změnila kritéria, postup hodnocení a především výběr soutěžících, mohl bych o tom uvažovat.

Strategie podpory prohlížečů při tvorbě webových projektů

Každý, kdo tvoří nějaký web, měl by si již v počátečních fázích projektu ujasnit, jaké prohlížeče a jak bude podporovat. Většina autorů to dělá spíše podvědomě, u větších projektů by ale mělo jít o cílené a vědomé rozhodování.

Rád bych už v zárodku předešel argumentům (kterých jsem sám zastáncem), že dobrý web se nesmí omezovat jen na určitou skupinu prohlížečů a měl by být použitelný ve všech bez rozdílu. To je pochopitelně pravda a stále to platí. Platí to ovšem jen pro stránku samotnou — tedy dokument, soubor HTML či XHTML — ne už pro jeho nadstavby. Dokument samotný (není-li skutečně prasácky napsaný) obvykle zobrazí postačujícím způsobem i NCSA Mosaic z roku 1996, ale skripty, CSS, flashe, objekty atd. už nikoli. Ty jsou vázány na konkrétní prohlížeče a jejich verze výrazně těsněji.

Během historie se objevovalo a postupně zase mizelo v propadle dějin opravdu mnoho prohlížečů, s různou podporou nadstavbových technologií. Tyto technologie bohužel nebývají zpětně kompatibilní, historické verze prohlížečů jsou navíc chybové. Kvůli tomu konstrukce funkční v nějakém moderním prohlížeči bude zcela ignorována v nějaké prehistorické verzi, ale ve třech verzích mezi nimi, které už mají o této nové technologii nějakou představu, způsobí zboření stránky — protože často zůstalo pouze u těch představ.

V praxi se proto běžně setkáváme s tím, že skript, který normálně funguje v IE6, spolehlivě shodí IE4; že stylový předpis (CSS), s nímž stránka vypadá skvěle ve Firefoxu, způsobí její totální rozsypání v NN4 atd. Proto při návrhu webu vždy děláme — ať už vědomě, či nevědomě — jakýsi řez kompatibility.

Řez kompatibility

Během každého návrhu se rozhodujeme, kde a jak tento pomyslný řez uděláme. U vědomí (aspoň přibližné) znalosti podpory technologií, které hodláme na webu použít, v nejznámějších prohlížečích se rozhodujeme, které z nich do této podpory zahrneme, které z ní vědomě vyloučíme, a které (tj. všechny ostatní) budeme ignorovat. Každý z existujících prohlížečů tak spadne do jedné z kategorií:

• podporovaný [P] — autor s existencí tohoto prohlížeče přinejmenším počítá, zná jeho specifika a svůj kód/postupy jim přizpůsobuje. Obvykle v něm projekt průběžně ladí a testuje, přinejhorším alespoň provede jednorázové testování a odstranění objevených chyb.
• tolerovaný [T] — obdobně jako v případě podpory autor o prohlížeči ví a zná jeho problematická místa. Ovšem namísto toho, aby kolizní situace řešil, předejde jim tak, že zajistí, aby prohlížeč konstrukce, technologie či nadstavby vůbec nepoužíval. Sem spadá obvyklé testování podpory určitých funkcí v javascriptech, odstřihávání určitých prohlížečů od CSS, podsouvání alternativních souborů na základě serverového skriptu apod.
• ignorovaný [I] — to jsou všechny ostatní, autor o jejich existenci možná ví, možná neví; každopádně v nich ale web netestuje a nijak aktivně neřeší problémy, které v nich mohou při prezentaci daného webu nastat.

Ač se to možná na první pohled nezdá, pro dnešní webdesign je klíčová a nejsložitejěí kategorie [T]. Už z principu je totiž hlavní skupina [P] velmi omezená (nikdo nebude ladit web pro nekonečnou skupinu browserů — ledaže by jeho web byl čistý hypertext bez jakýchkoli nadstaveb) a každý si obvykle uváženě volí, které prohlížeče bude vědomě podporovat (byť by to byla pouze nejnovější verze IE). A pro tuto skupinu svůj web vytvoří a odladí — každý si obvykle své dílo prohlédne a zkontroluje aspoň ve svém prohlížeči.

Pro použitelnost webu je ovšem podstatnější druhá skupina, [T]. Které prohlížeče, ač vědomě nepodporované, nebudou mít s webem problémy? Je browser XYZ, který používá již jen 1 % uživatelů, "odstřižen" od stylů a zobrazí se v něm aspoň nestylovaná stránka — nebo se o to autor nestaral, prohlížeč styly/skripty načte a tím třeba učiní stránku zcela nepoužitelnou?

Postupy a technikami, jak nepodporované prohlížeče učinit aspoň tolerovanými se webdesignerské komunity jen hemží. Je to vlastně výrazná část toho, čím se neustále zabýváme a co řešíme — jak odstřihnout starý NN4 úplně od stylů, jak IE5 odstřihnout od box-modelu, jak spustit skript jen v browseru s podporou DOM atd.

Kde říznout a jak?

Každý se vždy musí vždy rozhodnout sám, žádné obecně platné pravidlo neexistuje. Pro jeden projekt bude neefektivnější podporovat pouze aktuální verzi IE a ostatní browsery ignorovat (např. na firemním intranetu), jinde bude i podpora NN4 velmi důležitá (třeba na webu seznamky pro americké seniory). U větších projektů často rozhodují dostupné prostředky a čas, nejvýznamnější roli hraje především poměr náklady na řešení / zastoupení prohlížeče — nesmyslné bude ignorovat řekněme MacIE na webu určeném pro americké školáky (zastoupení maců ve školství v USA je poměrně vysoké), stejně jako se zabývat podporou téhož prohlížeče na českém zábavním portálu.

Osobně jsem si jistý řez stanovil a používám ho na svých webech víceméně shodně — i když jsou výjimky, kdy je nutné jeho hranici mírně posunout, tu jedním, ondy druhým směrem. Ale ve většině případů je můj typický řez tento:

• [P]: Win/IE5+, Mozilla (stabilní verze), Firefox, Opera 7+, Safari
• [T]: textové prohlížeče, NN4 a starší, IE4 a starší, (někdy i Mac/IE)
• [I]: staré a nestabilní verze Gecko-prohlížečů, Opera do verze 7, většinou už i Mac/IE a ostatní nejmenované prohlížeče

Co takové rozdělení obnáší v praxi? V prvé řadě považuji za nutné tvořit všechny stránky tak, aby byly dostatečně použitelné i bez jakékoli nadstavby (s vypnutými skripty, beze stylů, bez obrázků atd.). To je potom dostatečnou podmínkou proto, abych zajistil použitelnost v tolerovaných prohlížečích prostým znepřístupněním stylů a testem podpory použitých funkcí v Javascriptu (např. test na podporu DOM). Tím současně výrazně redukuji možné problémy v ignorovaných prohlížečích a zvyšuji šanci, že se (neúmyslně) přesunou do kategorie tolerovaných a stránky v nich budou aspoň použitelné.

Zmíněné znepřístupnění stylů přitom zajišťuji tou nejjednodušší cestou — načítám je do stránky právě tím z mnoha možných způsobů, který ani NN4 ani IE4 nepodporuje. Ted obvykle takto:

<style type="text/css"> @import "styl.css"; </style>

NN4 direktivu @import vůbec neumí; IE4 ano, ale pouze s funkcí url(), tudíž styl se načte pouze v prohlížečích novějších. Pro jiné verze a jiné prohlížeče existuje spousta technik, jak jim znepřístupnit CSS; stejně tak je běžnou praxí ještě před použitím javascriptu testovat jeho použitelnost.

Pro úplnost ještě doplním, že další možností (a v případě některých projektů dokonce velmi dobrou alternativou) může být i serverový větvící skript, který na základě detekce prohlížeče předá klientovi vhodný soubor (nebo mu taky nepošle žádný). V praxi to vypadá např. tak, že místo jednoho souboru styl.css máme sadu stylových předpisů, řekněme:

• styl.css — obecný styl pro moderní prohlížeče
• styl-ie.css — doplňující styl upravující vzhled pro IE
• styl-nn4.css — jednoduchý styl pro NN4

a ve stránkách namísto odkazu na styl použijeme odkaz na serverový skript, např.:

<link rel="stylesheet" type="text/css" href="styl.php">

Přičemž styl.php je jednoduchý serverový skript, který nejprve z hlavičky HTTP zjistí informace o prohlížeči na straně klienta a podle toho mu pošle jeden z výše uvedených souborů, nebo mu nepošle nic (stránka se pak zobrazí beze stylu).

Existuje spousta řešení. Podstatné je ovšem to, s čím jsem začal o pár odstavců výše. Rozhodnout se, kde a jaký řez kompatibility na připravovaném webu použiji a pak toto rozhodnutí do důsledku dodržet. Najít pak k tomu vhodnou techniku už je to nejmenší.

Česká vlaječka na Zengardenu

Tak máme na CSS Zen Garden konečně své zastoupení. Dave Shea zařadil můj Golden Mean mezi oficiální designy — a musel v archivu vyštrachat i českou vlaječku.

Horáček přes oves

Další přírůstek do sbírky Skákajících psů: Michal Horáček.

Přehrávač, server, make a BFU

Přehrávačem je KISS DP-500, který konečně dorazil. Server je celkem hloupá krabice s Linuxem Fedora uvnitř a make je příkaz, který se po mě chce, aby začal fungovat serverový konec pro ten přehrávač. BFU jsem já.

S tím KISSem se dodává software pouze pro Windows (proč proboha vůbec potřebuje nějaký software a nestačí mu prostě podat adresář na síti?) a případně se dá stáhnout pro Mac. Já mám ale "bohužel" všechna data na linuxovém serveru. Podařilo se mi dohledat, že v zásadě použitelné jsou dva projekty kiss+linux+server: DP-500serv a KMA, což je vlastně nástupce toho prvního.

DP-500serv se mi nakonec podařilo rozchodit (s mailovou dopomocí mého u*xového guru) a funguje — zatím zdá se — celkem použitelně. Leč jednu vadu přece jen má: neumí přehrát playlisty s MP3, toliko přímý obsah adresáře. A protože mám soubory pečlivě rozškatulkované podle alb, znamená to věčné "přehazování desek", tedy měnění adresářů po každých pár skladbách... KMA je pokročilejší, umí hrát playlisty, navíc přidává do seznamů i vlastní serverové akce a vůbec vypadá lépe. Rozchodil jsem verzi 0.3.2, ale jen zčásti. MP3 i obrázky přehraje bez problémů, ale spustím-li nějaké video (DivX), zamrzne celý přehrávač (pomůže jen tvrdé vypnutí a zapnutí).

Existuje ještě verze 0.4.test1, která má i lépe pracovat s videem — jenže tady jsem tvrdě narazil. Celá má znalost kompilování na Linuxu (aneb v README psali "as usual: ./configure, make, make install", což jsem s trouchou snahy pochopil) přišla vniveč, protože při ./configure to na mě zařvalo, že postrádá libcdio, když jsem to dohledal, stáhl, nainstaloval, stejně to nepomohlo. Pak mě napadlo, že i to předchozí hlášení může mít jistý smysl a doinstaloval pkgconfig... Poté už ./configure proběhlo, leč make nikoli:

... o send tools.o modules.o KML server.o -ldl
-lstdc++
/usr/bin/ld: cannot find -lstdc++
collect2: ld returned 1 exit status
make[1]: *** [kma] Error 1
make[1]: Leaving directory '/shared/kma-0.4-test1/src'
make: *** [all-recursive] Error 1

A tím jsem skončil. Vím naprosto přesně, proč Linux není můj hlavní operační systém... — jenom než jsem přišel na to, jak zařídit, aby se mi ten program spustil po startu počítače, nemluvě o dalším utrpení, přinutit ho spustit se na pozadí. (Nenamáhejte se, o nohup a & už teď vím. A vůbec, kroťte se prosím s komentáři, vážně nestojím o další zbytečnou linuxovou flame.) Nezbývá mi než útrpně čekat, než potkám nějaké funkční polopatické řešení... Může se mi někdo divit, že vážně zvažuju, jestli ono přece jen není lepší mít na tom serveru něco wokenního? Zatím se ale držím (v teoretické rovině).

Máte někdo praktickou zkušenost s KISSem a Linuxem? Budu vděčný za každý tip. Ovšem za tipy, jak rozchodit to KMA 0.4 pochopitelně taky.

Každý je v něčem BFU.

Pozn.: Tento příspěvek se vztahuje k několika předchozím týkajícím se mého hledání domácího multimediálního centra.

Scifi povídečka

Dnes jsem pro Lupu namísto obligátní glosy napsal velmi neobligátní povídečku. Ale pozor, jak se zdá, asi ji každý nepochopí...

Myšlenka dne

Nehodláme dělat žádný rozdíl mezi "měkkými" a "tvrdými" drogami. Tabák, káva a alkohol jsou pochopitelně výjimky. (Grossova vláda ČR)

Logicko-jazykově-právní kvíz II.

Tak to vidíte. Snad za to může mé exaktní vzdělání (pre-humanitní blb a zkouška z logiky za jedna) a fakt, že pravidla pro ministerstvo jsme vymýšleli s podobnými intoši. Teprve až vypuštění do praxe ukázalo, že ne každý uvažuje a chápe stejně a co je jasné volovi, nemusí být zřejmé Jovovi...

V předchozím příspěvku jsem se ptal, jak nahlížíte na tvrzení Odkazy jsou odlišeny od ostatního textu, a to nikoli pouze barvou. A věru jsem nečekal, že až tolik lidí na to pohlíží odlišně než já. Skoro se mi příčí říct, že špatně — ale chybně to je. Proč že?

Náš úmysl totiž byl sdělit tímto pravidlem co nejstručněji, že odkazy musí být odlišeny od okolního textu, ale jsou-li odlišeny jen barvou, tak to v žádném případě nestačí; musí být odlišeny také jinak. To má své důvody (např. tisk, monochromatické mononitory, barvoslepost atd.). Jinými slovy, chtěli jsme říci, že pouhé odlišení odkazů barvou je nedostatečné — přičemž ale nechceme nikomu nařizovat, že odkazy jinou barvu musí mít.

Jak je vidět, zatímco my, jako autoři, jsme se na této formulaci bez potíží shodli, pro laika netknutého formální logikou (to je prosím matematický obor, nikoli urážka) to nemusí být zcela zřejmé. Zájemcům níže klidně dokáži, že toto pravidlo skutečně nevyžaduje, aby odkazy byly jinak obarvené (tedy správná byla možnost 2), ale to není to hlavní. Podstatné je, že se jako autoři zmíněných Pravidel musíme urychleně dohodnout a podobná sporná místa upravit tak, aby k takovýmto nedorozuměním nedocházelo. Cílem přece není dokazovat si, kdo má pravdu a je lepší v symbolické logice, ale vytvořit funkční pravidla použitelná pro každého.

Proč tedy na barvách nezáleží?

A pokud vás skutečně zajímá, proč byla správně druhá možnost, pokusím se to osvětlit. Nemusí vás nikterak trápit, že jste (byli) přesvědčeni, že správně je 1 — totéž tvrdil i lecjaký právník a dokonce paní z poradny ÚJČ AV (újčava). Jenže se mýlí... Podívejme se na to z pohledu formální logiky:

Tvrzení Odkazy jsou odlišeny od ostatního textu, a to nikoli pouze barvou je složeno ze dvou dílčích výroků:

• A: Odkazy jsou odlišeny od okolního textu
• B: Odkazy jsou odlišeny od okolního textu pouze barvou

Výsledné tvrzení je potom konjunkcí výroku A a negace výroku B — tedy A & !B, neboli musí platit současně

• A: Odkazy jsou odlišeny od okolního textu
• !B: Odkazy nejsou odlišeny od okolního textu pouze barvou

Klíčové je tvrzení Odkazy nejsou odlišeny pouze barvou. Z hlediska formální logiky je to vlastně negace výroku Odkazy jsou odlišeny právě jen barvou, neboli se zde vyjadřuje negace této ekvivalence:

• Odkazy jsou odlišeny <=> Odkazy jsou odlišeny barvou

Znovu zopakuji, že výchozí tvrzení vyžaduje negaci této ekvivalence, tedy že výše uvedený vztah nesmí být pravdivý. Tato negace (negací ekvivalence X<=>Y je X XOR Y) nese současně několik informací a má tak platit jedno z následujících:

1. Odkazy jsou odlišeny & (přitom) se neliší barvou; nebo
2. Odkazy nejsou odlišeny & (přesto) se liší barvou; a opačně:
3. Odkazy se neliší barvou & (přitom) jsou odlišeny; nebo
4. Odkazy se liší barvou & (přesto) nejsou odlišeny.

Druhá a čtvrtá možnost se ovšem "tluče" s požadavkem výroku A (odkazy musí být odlišeny) — takže musí platit možnost první nebo třetí. Povšimněte si, že z těchto tvrzení přímo plyne, že pokud jsou odkazy odlišeny pouze barvou, vůbec za odlišené považovány být nemusí, a současně mohou být (dostatečně) odlišeny a přitom se barvou od okolního textu lišit nemusí. Což je přesně to, co jsme chtěli předepsat a také Q.E.D..

Nicméně vina je tak jako tak na naší hlavě, neboť až příliš mnoho čtenářů náš požadavek pochopilo špatně. U vědomí toho, že rozhodně nemůžeme vyžadovat po nikom znalost formální logiky, považuji za naprosto nezbytné výklad tohoto pravidla přepracovat tak, aby bylo zřejmé, že odkazy se musí lišit od okolního textu, třebas i barvou, ale jen barvou nestačí — přičemž tou barvou se lišit ani nemusí...

Za zmatení všech, kteří to pochopili jinak, se tímto omlouvám a slibuji, že se vynasnažím to napravit. A velectěným újčavám vzkazuji, že logika je důležitou součástí větného rozboru a neměli/y by mást lidi.

Hauk.

Update: Právě jsme se s kolegy dohodli, že nové znění inkriminovaného bodu Pravidel bude: "Odkazy jsou odlišeny od okolního textu. Pouze jiná barva písma však dostatečným odlišením není." Nyní se to pokusíme zaktualizovat na ministerstvu.

Logicko-jazykově-právní kvíz

Velice by mě zajímal názor P. T. čtenářstva, jak chápe níže uvedené tvrzení. Já v něm mám jasno, leč jasno nemusí mít každý — mezi jinými třeba pan X. Po dlouhé diskusi bez jasného závěru jsme se nakonec dohodli, že bude nejlepší zeptat se na názor ctěného pléna. Nuže tedy:

Jaký je správný význam věty: Odkazy jsou odlišeny od ostatního textu, a to nikoli pouze barvou. Znamená:

1. že odkazy musí mít jinou barvu než okolní text a současně musí být jinak zobrazené (podtržení, kurzíva, tučně, rámeček...)
2. že odkazy nemusí mít jinou barvu než okolní text, ale musí být jinak zobrazené (podtržení, kurzíva, tučně, rámeček...)
3. že odkazy mohou mít jinou barvu než okolní text, ale pak nesmí být jinak zobrazené (podtržení, kurzíva, tučně, rámeček...)
4. že odkazy nesmí mít jinou barvu než okolní text, i když jsou jinak zobrazené (podtržení, kurzíva, tučně, rámeček...)
5. něco jiného

Jde o bod 29 z metodického pokynu Ministerstva Informatiky Pravidla pro tvorbu přístupného webu. Jsem skutečně zvědav na vaše názory. Rád bych ale poprosil, abyste se aspoň zpočátku (aspoň prvních deset komentářů) omezili jen na prostou odpověď a vyhnuli se hlubokým rozborům a jinému ovlivňování ostatních čtenářů. Děkuji.

Kterak pistulku ze dvou kolíčků prádelních sobě přihotoviti

White Dog vzpomíná na svá dětská chemicko-pyrotechnicko-militaristická alotria a při té příležitosti jsem si vzpomněl i na tuhle celkem neškodnou, pro svou elegantní jednoduchost u nás ale tak oblíbenou pistolku. Člověk si vystačil jen se dvěma kolíčky na prádlo (nic víc není potřeba).

Ozval se Arthur Dent i jiní, že si na něco podobného sice mmatně pamatují (nebo to neznají vůbec) a prosili o plánek ku zhotovení této epesní kapesní zbraně. Nuže, zde onen návod jest:

Po kliknutí na náhled se zobrazí obrázek v plné velikosti

Něco (strašlivého) o webu

Na web O webu jsem narazil náhodou při vyhledávání. Podle všeho se snaží tvářit jako informační web pro (začínající) webdesignery a webmastery. Protože ale v mém prohlížeči jsou jejich stránky prakticky nepoužitelné (veškerý hlavní obsah se nachází v uzoučké, asi kilometr vysoké nudličce při levém okraji, až kdesi od třetí stránky shora), zajímal jsem se proč.

A nejspíš to i vím. Přinejmenším proto, že kód tohoto webu je plný chyb. A to i chyb velmi fatálních — hodnoty atributů třeba nejsou v uvozovkách, i když obsahují i speciální znaky, kdy atribut v uvozovkách být musí; v uvozovkách dokonce nejsou ani hodnoty <a href...>, přestože obsahují hodně složitá URL, z čehož každému slušnému parseru v prohlížeči musí naskakovat pupínky. Za zvláštní zmínku stojí třeba tento pěkný kousek:

<a href="../8-51-Vlastni-"SERVER"-2" ...

V kódu najdete i takové perly, jako ukončování odkazů tagem <a> (namísto </a>). O tom, že se stránky hemží prehistorickými konstrukcemi typu <center>, <small>, <big>, <font> atd. raději nemluvě, stejně jako o stoprocentním ignorování nezbytnosti psát jisté znaky pomocí entit (třeba znak & se v HTML musí zásadně psát jako &, a to všude, i v URL).

Mohu-li soukromě doporučit, někomu, kdo se dokáže veřejně prezentovat takovýmito stránkami a tvářit se jako odborník přes webdesign, bych nevěřil ani nos mezi ušima. A pokud se ten někdo pod takové stránky ani nepodepíše ani neuvede aspoň nějaký kontakt, skoro bych jej považoval ne-li za podvodníka, tak aspoň za hodně pofidérní, pochybnou existenci. Jakoukoli informaci, kterou by mi takový web podstrkával, bych měl tendenci prověřovat, jestli mi náhodou nechtějí podstrčit něco podloudného či nekalost výhradně ku jejich prospěchu.

To byl ovšem můj osobní názor — vy si o webu O webu samozřejmě myslete, co chcete.

Krasavec nový, krásnější, inteligentnější

V lednu jsem se tu rozplýval nad svým novým počítačem. Leč ten je přece jen firemní a musím ho vrátit. Takže jsem si pořídil nový a vlastní. Ještě lepší a úžasnější. Víc než odstavce popisů snad řekne jeden otisk obrazovky (obrázek JPG, bohužel jsem ho nedostal pod 250 KB).

Pokud je na vás ten obrázek moc velký nebo vám nic neřekne, tak ještě stručně: Apple PowerBook G4 17" (širokoúhlé LCD 1440x900), precesor G4 1,5 GHz (což ani zdaleka není totéž jako Intel na 1,5 GHz), 1 GB RAM, 80 GB HDD, SuperDrive (DVD-RW), podsvícená klávesnice, S-Video out, výstup na externí monitor, USB 2.0, FW 800, Bluetooth, Airport/WiFi 54 Mbps, audio in/out, reproduktorky harman/kardon atd. (podrobný popis).

Koneckonců s notebookovou klávesnicí jsem se za ten skoro-rok sžil natolik, že tu "normální" klávesnici už téměř nemůžu používat, jak mi připadá humpolácká a nepraktická (a numerickou mám připojenou externí). Aspoň do doby, než výrobci přijdou s něčím úplně jiným, bude už každý můj další počítač notebook. V případě potřeby připojím externí monitor i další periferie; nic mi nechybí a komfort tichého chodu, skladnosti, přenositelnosti (a psaní ve vaně) zůstává. Do stolních monster už nepůjdu.

Lamenti summaridae

Kdykoli jsem poslední dobou měl chuť/potřebu sem něco napsat, bylo by to jen nějaké stěžování si na něco, nadávání, dštění a prskání. Tak jsem si to odpustil. Ale neodpustím si aspoň stručný sumář.

DVD a knížky objednané a zaplacené v říjnu na Vltavě pořád nemám. Dnes aspoň uplynula lhůta, kdy už může Vltava ztracený balík reklamovat u České pošty. Té pošty, která už mi nejméně pětkrát po sobě zatajila, že mi přišel balík, a kdybych ho nečekal a nepoptal se po něm na přepážce, tak se o něm nikdy nedozvím. ••• V Americké ulici v Praze, ve frikulínském epicentru, stojí opravený činžák. Půlmetrová písmena na průčelí hlásají REZIDENCE AMERICKÁ PARK. Tam může přebývat leda totálhňup nebo někdo s MBA a červeno-modro-bílými šlemi. ••• Přehrávač objednaný a zaplacený u ACompu stále není a AComp mlčí. ••• Frikulíni mají tendenci sdružovat se do oblastí managementu, reklamy i stavebnictví (v jejich pojetí ovšem developerských společností). Reklama od menežmentu takového developera pak nemůže vypadat jinak: ... Samotná Rezideční čtvrť Botanica je od okolního městského ruchu oddělena biokoridorem... Kdyby příslušný frikulín normálně napsal, že "kolem domů je park", tak ho asi vyrazí. ••• Bankomat mi spolknul kartu, protože banka dostala nahlášené nějaké možné čachry s kartou tohoto čísla. Ale ježto jsem v tom nevinně, obratem mi vystavila novou kartu. Ale ta nemá platnost ani půl roku. Proč? Protože to vlastně není nová karta, ale jen náhrada za tu vaši původní, zadrženou. A proč tedy podepisuju novou smlouvu a mám (po šesti letech) jiný PIN? No přece proto, že to je nová karta, copak to nechápete? Můj krásný PIN (teď už to můžu říct) 7676 je v trapu. ••• Snad jako jediný zaměstnanec vydavatele jsem měl předplacený jeho vlastní titul — Týdeník Televize. Moc let a i když jsem nastoupil do firmy, neměl jsem důvod předplatné rušit. Tomu časopisu tehdy nesahaly ostatní TV programy ani po kotníky. Teď, po mnoha letech předplatné ruším. Po každé změně, kterou redakce udělala, jsem si říkal, že horší už to být nemůže. Pokaždé jsem se mýlil. A to, že teď prohodili program stanic tak, že Nova je na prvním místě a ČT1 a ČT2 jsou každá na jiné stránce, už neustojím. ••• I když sem víc jak týden nenapíšu ani řádku, stejně sem pořád denně chodí kolem patnácti set lidí. Co tu vidíte, vy vytrvalci?

Ale jsou i pozitiva. Druhý přehrávač objednaný a zaplacený u Mall.cz je po čtrnácti dnech snad na cestě. Dopadne-li vše dobře, dnes mi ho přivezou. ••• Mám konečně nový a vlastní počítač (ale o tom asi v extra příspěvku). ••• Konec roku a s ním konec toho strašlivého záhulu, kdy mi práce roste přes hlavu, raší mezi prsty a odkapává z uší a nestíhám nic jiného, se konečně blíží...