Pixylophone - archiv

Neděle, 31. červenec 2005

Webdesign
12.54

IE7 beta 1 není IE7, výhledy nejsou tak černé

Vývojářský tým IE nezahálí a ačkoli je všude spousta kritiky na první betaverzi IE7 (která by se měla považovat spíš za nějakou předběžnou alfa verzi), myslím, že podle ní ještě nemůžeme nic vyvozovat. Já raději poslouchám, co říkají sami vývojáři, a protože jsem optimista a nemám důvod jim nevěřit, zní mi to celkem optimisticky:

Je nám naprosto jasné, že IE je v oblasti podpory CSS mimo hru. ... Naší další prioritou teď bude odstranit nejhorší nepříjemnosti, které vývojářům IE dělá. Prošmejdili jsme spoustu webů, které se podrobně zabývají chybami IE, jako PositionIsEverything a Quirksmode, a utřídili a prozkoumali zmíněné problémy. V IE7 vyřešíme tolik nejhorších chyb, kolik jen budeme moci, a doplníme rovněž nejpožadovanější kritické nedostatky oproti standardům. Ačkoli je neuvidíte dřív než ve verzi Beta 2, už teď máme vyřešeny následující chyby (podrobnosti o nich lze najít např. na PositionIsEverything nebo Quirksmode P.-P. Kocha, pozn. aut.).

Peekaboo bug
Guillotine bug
Duplicate Character bug
Border Chaos
No Scroll bug
3 Pixel Text Jog
Magic Creeping Text bug
Bottom Margin bug on Hover
Losing the ability to highlight text under the top border
IE/Win Line-height bug
Double Float Margin Bug
Quirky Percentages in IE
Duplicate indent
Moving viewport scrollbar outside HTML borders
1 px border style
Disappearing List-background
Fix width:auto

A navíc už máme přidanou podporu pro:

značku <abbr>
vylepšený (i když ještě ne perfektní) fallback pro <object>
selektory CSS 2.1 (child, adjacent, attribute, first-child atd.)
fixní pozicování (position:fixed)
alfa-kanály v PNG
:hover na všech prvcích, ne jen na <a>
background-attachment:fixed na všech prvcích, ne jen na <body>

Tomu já říkám dobré zprávy.

Update: Omlouvám se, zapomněl jsem uvést zdroj původní zprávy — IEblog: Standards and CSS in IE

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (44)

Sobota, 30. červenec 2005

Jen tak
20.29

Bitvy o freetekno: nechápu

Nechápu to. Vážně. Nechápu, proč "organizátoři" Czechteku dělají pořád se svým techno srazem takové brykule. Proč jej neustále ostentativně prezentují jako poloilegální akci, tají do poslední chvíle místo konání, nejsou schopni či ochotni říct, jak jsou pro ty tisíce lidí, zajištěny elementární hygienické a zdravotní podmínky (tj. aspoň dostatek vody a latrína), proč to zakrývají trapnými termíny "soukromá oslava pro cca 100 lidí" (ač si je každý už předem jistý počtem o dva řády vyšším) — a proč se pak diví?

Nedokážu pochopit, proč — stejně jako na jiných akcích podobného druhu (od rockového Trutnova po folkovou Zahradu) — nemůžou svou free party zorganizovat normálně? Vždyť pronájem pozemku se zdá být v pořádku, jeho majitel se dokonce netají tím, že je podobným akcím nakloněn a chce jim pomoci, žádné davové akce u nás nejsou zakázány, aby musely být organizovány nějak ilegálně (i když jsou v zájmu přežití davu zákonem regulovány — ad voda a latríny výše). Existuje nějaká nutnost to dělat právě takhle a demonstrovat svou svobodu každoroční konfrontací s policií, domorodci a "poctivými pracujícími celé naší krásné země" (nebo koho to pořád ukazují na ČT)? Nebo se prostě jen někomu nechce to dělat normálně — kromě řádně pronajatého pozemku zajistit lidem, které si pozvu, i dostatek tekutin, elementární hygienu a být zodpovědný za zplanýrované pozemky, případné škody a náklady za úklid tun odpadků? Nebo je slovo odpovědnost out a do slovníku správněho freeteknaře nesmí patřit? Nebo toho prostě není nikdo z "organizátorů" schopen?

Kdo byl kdy s rockery v Trutnově, s "kotlíky" v Náměšti nebo jazz- a bluesmany v řevnickém lese, nemůže si dělat iluze o tom, že by snad po odchodu tisíců folkařů zůstávala jen čistá rozkvetlá louka nebo že výkaly trampů voní po fialkách a samovolně mizí během pár minut v ekosystému. Jenže tam jsou organizátoři soudní, za exkrementy svých návštěvníků se nestydí a jsou připraveni odpovídat za následky akce, kterou uspořádali.

Nemám nic proti technu a party jakéhokoli druhu. Není sice moje hudba, nepoznám jungle od dubu, ale každému co jeho jest. Beru i to, že tady ani tak nejde o hudbu, ale spíš o rituály, psychedelické zážitky, šamanské tance a podobné věci (které mně nikdy nebyly blízké, ale každému jeho Poděbrady) — kdo nemá o technoparty moc jasno, měl by si přečíst jeden velice pěkný článek, z něhož si o spoustě věcí může udělat lepší obrázek. Ale proč — proboha — to musí být rok co rok zrovna takhle? Neustálé vytváření dojmu jakési podloudné akce, vzájemné urážky, napadání, zranění, zplanýrované pozemky, za které nikdo nenese odpovědnost, nasraní i poškození místní obyvatelé, média plná výpadů od zastánců i odpůrců... A "technaři" se pak jen diví, proč je společnost nemá ráda a proč jim pořád někdo brání se normálně bavit...

Může mi někdo vysvětlit, proč — když mají organizátoři řádně pronajatý pozemek, dost velký pro tolik lidí, dost daleko od vesnice, aby soundsystémy neshazovaly babičkám pucláky z poliček — nemůžou prostě přivézt dvacet tojtojek, cisternu s vodou a měsíc předem vyvěsit ceduli Tady bude od—do Czechtek, všechno je zajištěno, jak má, odpovídá Vonásek — a policajty poslat do ****, protože vše je v naprostém pořádku? Co tomu brání? Je to nějaký hlubší smysl, který jsem nepochopil, a každoroční bitky o freetekno jsou nějak nezbytné a účastníky by to bez toho nebavilo?

Doplněno 30. 7., 23.49 — Mám opravdu málo informací a ty, které mám, jsou neúplné, často protichůdné a vesměs neobjektivní a tendenční (ve prospěch jedné či druhé strany). Vážně nevím, kde je pravda a na čí straně je zákon. Ale zatím mám pocit, že v právu byl tentokrát Czechtek a zásah policie byl chybný a neoprávněný (neadekvátní, nesmyslně brutální a celkově nepovedený byl tak jako tak).

Jestli mi ovšem něco opravdu HODNĚ vadí, tak fakt, že zatímco na skupinu lidí, co si legálně pronajali louku, aby na ní poslouchali muziku a tančili, vyslal stát několik set policistů s plnou výbavou, použil proti nim vodní děla, slzný plyn a násilí, nejspíš jen proto, že hrozilo, že někomu pošlapou trávu — a když se sejdou neonacisté nebo komunisté, kteří jsou de facto i de iure postaveni mimo zákon, policie jim dělá ochranný kordon, aby se jim náhodou něco nestalo. To je, s odpuštěním, k zblití.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (130)

Středa, 27. červenec 2005

Od plotny
20.57

Pirožky se zelím

Po lehkém a exoticky vonícím jídle něco těžšího a zemitě domáckého. Tyhle pirožky kupodivu nejsou ruské, ale jen moravské (či spíš slovácké); dělávala je babička, dělává je máma a my je míváme taky aspoň jednou dvakrát do roka. Pokud znáte plněné bramborové knedlíky se zelím, je to skoro to samé — jen ty knedlíky se plní mletým masem a nevaří se, anóbrž smaží. Velká dobrota. A práce jak na kostele.

Na pirožky je potřeba bramborové těsto a mleté maso. To první se naplní tím druhým a celé se to usmaží. Prosté. V praxi to znamená uvařit brambory ve slupce, nechat je vychladnout, oloupat, nastrouhat, osolit, přidat vajíčko (jedno až dvě na kilo brambor) a zahustit moukou na husté těsto. Já, protože vařím z bezlepkové mouky, to mám složitější, těsto výrazně méně drží a o to víc se lepí — ale pokud použijete normální (raději hrubou než polohrubou) mouku, tolik lepit by to už nemělo. Těsto se pořádně zpracuje a nechá chvilku odpočinout. Komu ta práce za to nestojí, odhodí city stranou a použije bramborové těsto v prášku (těsto na bramborové knedlíky je totéž).

Náplň je jednoduchá — chutí kolem bude dost, takže mleté maso (nejlépe míchané vepřové+hovězí) se jen osolí a opepří. Nic víc vážně není třeba (no dobrá, troška rozmarýnu nikdy neuškodí). Pak se těsto rozdělí na stejné kousky, obvykle mi jich vyjde 16 (metodou půlení polovin); na stejný počet dílů si rozdělím i maso. Není dobré pracovat na pomoučeném vále, s moukou se těsto hůř spojí. Nejlépe je trošku si namáčet ruce do studené vody — a pokud bych si ruce ani nepomoučil, ani nenavhlčil, budu těsto seškrabovat s rukou ještě půl hodiny a vytvaruju leda beztvarou hroudu. À propos, tvarování. Jak jsem říkal, v podstatě nejde o nic jiného než o plněné bramborové knedlíky. Jenom se nakonec, po důkladném zabalení a pečlivém vyválení rozplácnou mezi dlaněmi na placku. A tyhle placky se pak hodí do rozpáleného oleje (já je smažím ve friťáku) a osmaží se do zlatova do chrumkava (tj. asi deset minut).

A k tomu je nejlepší zelí, k pirožkům je vůbec nejlepší červené. To dělávám zadělávané a sladké. Nejjednodušší je koupit ve sklenici (sterilované, ve sladkokyselém nálevu — ačkoli naposledy jsem zrovna dělal zelí z čerstvé krouhané hlávky...). Nakrájím hromadu cibule (nemusí být moc najemno, klidně i na nudličky), osmažím (nejlépe na sádle), na to kydnu zelí, případně trochu podliju, osolím, okmínuju a nechám dusit do měkka. Až je hotové, podle chuti osladím (a ta chuť je obvykle hodně sladká) a zahustím moukou rozkvedlanou v hrnku s trochou vody a nechám chvilku povařit, ať mouka není cítit.

(Malá lingvistická odbočka. Je zajímavé, jak se v různých končinách tomuhle způsobu zahuštění říká. Podle toho množství existujících pojmenování si snad nemůžou rozumět ani hospodyňky ze sousedních vesnic. Já to znám z Moravy jako záklechtka, kamarádka mi nedávno řekla, že u nich je to zásadně zátřepka, už jsem slyšel zámíška, kvedlání i další názvy, na které už si ani nevzpomenu. Když se zahušťuje moukou smaženou, je to prosté — jen česká jíška a moravská zápražka, to se dá zapamatovat. Ale všechny ty verze záklechtek, na každou vesnici jiná, to už by neudržel ani filolog Eisner.)

Takže jídlo je prakticky hotovo. Nemá-li ovšem kuchař dost, rozhodně doporučuju vzít ještě pár cibulí, oloupat, nakrájet, do křupava osmažit, zelí tím na talíři polít. Pak to má teprve ten správný šmrnc.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (18)

Pondělí, 25. červenec 2005

Jen tak
11.30

Nejhorší filmová adaptace

Tak jsem konečně viděl Stopařova průvodce po Galaxii. Četl jsem předtím bezpočet recenzí a byl jsem připraven na leccos, na tohle bohužel ne. Zmatená slátanina sice s množstvím vtipů a gagů, ale taky se spoustou blbých nápadů a hluchých míst. Ve střední, nejzmatenější části, která byla přimyšlena a v původních knihách nic takového Adams ani nezmínil, jsem se dokonce ukrutně nudil. Zmatené akce kolem (vůbec prapodivného a nijak nevysvětleného) Hummy Kavuly, odříznutá Zaphodova hlava (!), Zaphodova demence i Zaphodův citrusový pohon (!!), střílečka (!!!) s Vogony, senilní (nebo jaký) Slartibartfast, zabité myši (!!!!!) — pro nadšeného čtenáře Stopaře prostě běs. Nelíbilo, nelíbilo, věčná škoda.

A zabili Marvina, parchanti!

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (60)

Od plotny
11.10

Thajský salát

Poslední dobou jsou naším oblíbeným jídlem zeleninové saláty. Ale ne nějaké to obyčejné vegetariánské pasení — pořádné saláty, chutné mňamky s kusem masa. Jeden z nejoblíbenějších vychází z thajské kuchyně. Sice je pokaždé jiný, ale vezmu třeba verzi z minulého týdne.

Do velké mísy natrhám na kousky ledový salát (nekrájet nožem, ztratí část chuti i živin), když není, může být i čínské zelí (skvělá alternativa mimo sezónu). K tomu nakrájím na jemná kolečka salátovou okurku, papriku na nudličky a rajčata na tenké plátky. Jiné suroviny jsou ale možné dle libosti, fantazii se meze nekladou. Já mám ale nejraději právě tuto kombinaci.

Kousek kuřecího masa (nejlépe prsa) nakrájím na menší kostičky nebo na tenké nudličky. Na pánvi rozpálím olej, dám ho trochu víc, než bych dával na "běžné" jídlo s přílohou; zeleninový salát chce trochu oleje. Druhou možností — ale to spíš u směsi připravené třeba více "středomořsky" — je dolít až na závěr hotovou směs trochou olivového oleje.

Na olej hodím asi půl lžičky zelené thajské chilli pasty (směs chilli s česnekem, zelená i červená verze, k dostání třeba v Tesku), trošku osmažím a přidám na to pokrájené maso. Zprudka osmažím, až začne hnědnout. Zapráším směsí kurkumy a koriandru — vhodná je i známá směs koření "kari" — přidám citronovou trávu (používám sušenou a drcenou, ale k dostání je i "čerstvá"; vídám citronelu např. v Intersparu) a místo soli pořádně pokropím rybí omáčkou (opět k dostání v super/hypermarketech, sklenička stojí asi 35 korun, výborná věc na asijskou kuchyni; zvlášť pokud někdo stejně jako já nemůže sojovou omáčku). Tato směs slouží současně jako salátová zálivka, všechny chutě proto musí být intenzivnější, než kdyby to bylo samostatné jídlo. Když ochutnám výsledek samotný, musí mi připadat poněkud přesolený, příliš kořeněný a ostrý o něco víc, než bych chtěl.

Jelikož to jídlo vychází z thajské kuchyně, může se přidat i strouhaný kokos (kokosové mléko se do salátu moc nehodí — ale do podobného jídla třeba s rýží ho dávám). Když se přidá dřív, rovnou s masem, trošku se opraží, intenzivněji voní a v jídle příjemně chřupe; když se přidá později, jen se trochu rozvaří a chuť je jemnější (a když by se to pak podlilo mlékem či smetanou, nahradí to zmíněné kokosové mléko).

Výsledná pikatní, prudce voňavá a lehce křupavá směs se nalije na zeleninu a hned se podává. Zelenina maso ochladí a výrazná chuť směsi slouží jako zálivka salátu.

Někdy jako variantu ještě přidáváme skleněné nudle. Pokud to náhodou nevíte, tak skleněné nudle nejsou rýžové, ale dělají se z hrachové a fazolové mouky (v Tesku stojí balíček asi 15 korun). Nemusí se vařit, stačí je přelít horkou vodou (ihned změknou) a nechat pár minut odstát. Takový třívrstvý salát — skleněné nudle, zelenina, maso — je vážně skvělý oběd nebo večeře. A protože to celé neobsahuje žádné mouky a škroby (nudle jsou z luštěnin), je to navíc i příjemně lehké jídlo.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (23)

Neděle, 17. červenec 2005

Jen tak
15.26

Jak co nejlevněji udělat TB pole?

Mám problém s daty. Potřebuju jich skladovat cca 500 GB, mít je dostupné po síti a aspoň trochu zabezpečené proti ztrátám způsobeným chybami disku. Celá síť je mackovská, takže data můžou být na jakémkoli diskovém formátu dostupná přes jakýkoli běžný síťový protokol (SMB, AFP, NFS) — ideální by ale bylo, aby byl formát disku nativní mackovský (tedy HFS). Problém je v tom, že mám doma jen notebook (a velkoškatulová monstra už nikdy kupovat nehodlám) — takže ty disky musí být externí/samostatné.

Momentálně to mám vyřešeno jedním obludným linuxovým serverem se třemi 200GB disky (zapojenými v neredundantním poli), v obyčejné (i když hlukově trošku vyladěné) škatuli. Má to ale několik nevýhod: počítač je obrovský, ošklivý a prakticky nevyužitý; straší mi tu jen kvůli němu velký starý monitor; nejsem linuxář, takže správu počítače sám zvládám jen těžko; SW pro KiSS stejně musí běžet na MacOS (nebo na Windows), takže data se dvojmo přetahují (server → mac → KiSS); i když je to odhlučněné, disky stejně po pár měsících začínají vydávat různé nepříjemné zvuky — a beztak ty disky jedou 99 % času zbytečně, ovšem nějaká inteligentní správa a jejich vypínání serveru chybí; data nejsou v redundatním poli a jak disky pomalu odcházejí, data se postupně ničí a mizí...

Takže bych chtěl poprosit o radu. Jak postavit co nejlevněji diskové pole pro domácí použití? Musí být redundatní (nějaký RAID x), fyzická kapacita nejméně 500 GB (s výhledem na další růst), musí být "samostatně stojící" — připojitelné přes USB 2, FireWire nebo Ethernet — musí být naprosto tiché (umístění v obýváku) a pokud možno i úsporné (tj. nějaká správa energie a vypínání disků, když se delší dobu nepoužívají). Na vzhledu ani velikosti moc nezáleží.

Jako zatím nejlepší řešení se mi zatím jeví koupit MiniMaca a k němu připojit pár externích USB/FW disků (např. Lacie) a využít toho, že MacOSX si umí sám udělat RAID. Ale i tohle řešení by vyšlo asi na 35 tisíc

Máte-li někdo nějaké lepší — a hlavně levnější — řešení, budu vám za něj vděčný.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (114)

Středa, 13. červenec 2005

Jen tak
20.57

Fašistická buňka

Arthur Dent vysvětluje, proč je údajně fašistou. Ovšem slovo od slova jako by to vypadlo ze mě. Mé názory jsou prakticky totožné a nezměnil bych na tom ani písmenko. Díky Arthure. Původně jsem následující text psal jako komentář k onomu příspěvku, ale vyšlo mi to trošku delší a vlastně bych ani nechtěl, aby to v té bující diskusi zapadlo. Takže jej dávám sem jako samostatný článek.

Podle mě to celé stojí a padá na zásadním rozporu, který je zevnitř neřešitelný (je to podobné, jako když ve výrokové logice výroky vypovídají samy o sobě — "Tato věta je nepravdivá."). Konfrontují se tu totiž dvě civilizace se vzájemně opačnými paradigmaty. Společnost A ("antická demokracie"), stojí na paradigmatu tolerance — ta druhá (B, "muslimská diktatura") zase na paradigmatu netolerance.

Ten konflikt je zřejmý. A řešení existují jen dvě — buďto společnost A změní své paradigma a přestane být tolerantní, nebo změní své paradigma společnost B a tolerantní být začne. Třetí možností je už jen zachování statu quo, ale pak evidentně společnost B časem musí společnost A převálcovat, protože netolerance je silnější než tolerance. ("- Nelíbíš se mi, zabiju tě. — Ano, je to tvé právo.").

Momentálně se naše společnost (A) snaží všemožně dotlačit islámské země (B) ke změně na jejich straně a infiltrovat tam prvky svých principů tolerance (říkejme tomu demokracie nebo jakkoli jinak, je to jedno). Jenže ty jim jsou bytostně cizí — snad jen je-li ta země dostatečně malá a impuls dostatečně silný, může společnost B přijmout celé paradigma za své a vlastně se zcela přetvořit v samotných svých základech (některé "spřátelené" arabské emíráty a sultanáty jsou dnes už de facto společnostmi spíše západního typu). Ale přijmout je zčásti, nebo chtít oba principy nechat koexistovat paralelně je nesmysl a nemožné. Paradigma je axiom — jeho změna vede k zásadní změně podstaty celku. Není divu, že islámské země odmítají importovanou demokracii — vede totiž k zásadnímu popření základů, na nichž jejich stávající civilizace stojí. Tato cesta k cíli nevede.

Druhou možností, zrcadlově podobnou, je změna na straně (naší) civilizace A. Ale to je týž problém. Přestaňme stavět na toleranci a popřeme své tisícileté kořeny, přestaneme být Evropany (v přeneseném slova smyslu), staneme se barbary i ve svých vlastních očích. I to je cesta do pekel.

Kudy z toho ven? Je nějaká třetí cesta? Tolerance nemá žádné mezistavy, je binární, černobílá. Buď jsme tolerantní, nebo nejsme: budeme-li chtít být tolerantní jen někdy, jen někde, jen k někomu (třeba netolerovat toho, kdo není ochoten tolerovat nás), nepopřeme taky základy své civilizace? Můžeme se my nebo oni změnit, aniž bychom zbořili vše, co nás dělá tím, čím jsme? Nebo je naopak taková změna nevyhnutelná? Nebo je zkrátka cesta tolerance cestou fatální?

Kdo ví.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (152)

Úterý, 12. červenec 2005

Jen tak
11.47

Nelegální DVD?

Tak že prý nelegální DVD ničí videopůjčovny. Prdlajs. Lidská nechopnost a blbost to je. Konečně jsme si po víc než roce našli čas (a hlídání pro malou), že se vydáme do kina. Pochopitelně na Star Wars, protože to se prostě musí vidět v (pořádném) kině. Jenže ouha, včera jsem chtěl zarezervovat vstupenky a po kontrole, jestli je film opravdu v původním znění, nedabovaný, se mi dostalo informace, že to tedy nikoli, že film naopak dabovaný je — i když kulturní přehledy a dokonce web samotného kina tvrdí opak. Jediná titulková verze jde ve Slováči, ovšem to je v centru Prahy a tam se prostě v danou hodinu nemáme šanci dostat... Takže mi nezbývá než se skřípěním zubů přetrpět odabovanou kopii a pak se obratem poptat internetu, jestli se tam někde náhodou nenajde i původní, nezprzněný film.

Nemělo by náhodou na ty dabované filmy být poloviční vstupné, když člověk přijde o polovinu hereckých výkonů a výsledné nazvučení je občas cosi velmi blízkého trestnému činu? Nesnáším dabované filmy (ale bohužel se neobejdu bez titulků). Jenže mám zřejmě smůlu — národ blbne, přestává (umět) číst a čím dál víc lidí půjde do kina pouze na film dabovaný. Už se předem bojím, co večer uvidím. Totiž uslyším.

Update: Díky péči pana Lucase (viz komentář 15) to naštěstí taková hrůza nebyla. Přání, kéž by se podobný postup stal běžným, je ale úplně scestné, tak ho raději ani vyslovovat nebudu. Ale i přes poměrnou kvalitu dabingu (a rozhodně u nás nadprůměrnou kvalitu dabovaného zvuku) je hrozná škoda všech těch perliček, akcentů (úžasný přízvuk místokrálů je v češtině taky roztomilý, ale prostě to už nějak není ono) a hlavně těch překladů — holt Třipéó je prostě divné a Erdva ani zdaleka není Arthur Detour. Ještě že nikdo Anakina neoslovil Skajvolkře. Jipijajou.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (65)

Neděle, 10. červenec 2005

Jen tak
00.21

Pomozte najít vraha

Jsou lidi a jsou bestie. Některé věci ani nelze komentovat. Zažil jsem to kdysi sám a vím, že nemá smysl to rozebírat, rýpat v tom, diskutovat — jen projevit soustrast a případně pomoci, seč to jde. Takže čtěte a pomozte, můžete-li.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (12)

Úterý, 5. červenec 2005

Webdesign
15.46

WaSP spolupracuje s Microsoftem na prosazení webových standardů

Web Standards Project (WaSP) zahájil spolupráci s Microsoftem na prosazení webových standardů a pomoci vývojářům vytvářet standardům odpovídající webové aplikace. Cílem WaSP je poskytovat technické konzultace a poradenství a záměrem Microsoftu zvyšovat podporu standardů ve svých projektech, včetně MS Visual Studia a ASP.NET.

Roste důležitost standardů, jak se vývojáři webů snaží zprovoznit své weby ve všech prohlížečích a udělat je přístupné pro co nejširší okruh zákazníků. — Brian Goldfarb, product manager Web Platform and Tools, Microsoft.

WaSP a vývojáři Microsoftu budou spolupracovat na lepším pochopení i implementaci webových standardů, jak je definují standardizační skupiny, např. World Wide Web Consortium (W3C).

Via WaSP Buzz.

Vložil Petr Staníček - Trvalý odkaz - Komentáře (50)

Archiv tohoto zápisníku