Pixylophone: Webdesign

Bílým šátkem mává, kdo se loučí...

Vrátil jsem se domů, po týdnu naprostého oproštění se od všech elektronických a informačních vymožeností dneška, jen ve společnosti rodiny, lesů a ostatních krás Telčska. Ještě celý další den, co jsem byl doma, jsem se usilovně bránil zapnout stroje odpojené od všech sítí. Vážně se mi nechtělo. Teď už chtě nechtě musím — nahodil jsem stroje, stáhnul několik set netrpělivě přešlapujících mailů (spamy: 225), proletěl novinky v RSS za poslední týden (85), prošel poslední komentáře na těchto stránkách, smazal nové přírůstky do komentářových spamů (25) a přemýšlel, co bych sem vlastně napsal nového. A dospěl jsem k tomu, že nic (předchozí příspěvek nepočítám, tomu jsem se neubránil až dodatečně). Proč taky...

Určitě někteří zaregistrovali, že už dlouho jsou tyhle stránky jiné nežli to, co bývaly před rokem, dvěma. Úmyslně. Odborným tématům se už přes rok věnuju jen výjimečně, cíleně jsem zcela přestal psát o CSS, problémech webdesignu a dalších věcech, jimiž trávím beztak většinu dne při práci. Hromady problémů a řešení CSS a spol. jsem si zakázal publikovat, protože měly patřit především do knížky, kterou — už téměř před dvěma roky rozepsanou — nejsem s to dokončit... Spoustu příspěvků, které mě napadaly, jsem polknul a nikdy nezapsal, protože by to stejně nebylo užitečné k ničemu víc než k dalším hádanicím v komentářích. Píšu sem čím dál méně často. Jenomže web ani tak pořád ne a ne "vyhnít", jak jsem v skrytu duše doufal.

Je tedy nejvyšší čas přestat laškovat s pomalou sedimentací a vzít do ruky pořádnou sekeru. Tenhle web v této podobě prostě skončím. Myslím, že nic lepšího mě o dovolené napadnout nemohlo.

P. S.: Říkám tenhle web a v téhle podobě, ne že končím já a že končím definitivně. Protože s dokončením knížky o CSS se mi uvolili pomoci kolegové a skvělí odborníci (neskonalé díky pánům B. a P.), je docela možné, že bych po víc než roce zase mohl pokračovat v psaní o CSS a jiných oblastech webdesignu. Ale odborná témata nadále vyčlením na samostatné místo, kam ostatně patří už dávno. A budu-li dál psát nějaké další soukromé bláboly, se ještě ukáže — každopádně je pak ale budu psát jinam a jinak.

Srpnová chyba Javascriptu

Nadpisem nemyslím něco jako "chybu na tento měsíc", ale skutečně chybu, která se může právě v srpnu projevit. Pokud totiž náhodou ve svých Javascriptech (jako já) zpracováváte datum v textové podobě (např. jako "2004-08-01") a používáte k tomu (jako já) i funkci parseInt, dejte si pozor, abyste nezapomněli na chování téhle funkce a nezadělali si na časovaný srpnový problémek. Jako já.

Funkce parseInt prochází řetězec a snaží se v něm najít první úsek zleva, který připomíná nějaké celé číslo a to číslo pak vrátí. Tedy z "20" vrátí číslo 20, z "2a" vrátí 2 atd. Je tu ale jedno pravidlo, na které spousta lidí snadno zapomene (jako já). Pokud se najde počáteční sekvence "0x", považuje se za prefix hexadecimálního čísla (např. "0xFF98"), které funkce vrátí, a pokud číslo začíná nulou, může implementace Javascriptu interpretovat následující číslice jako oktalové číslo. Tedy "010" může sice být 10, ale taky 8 (v osmičkové soustavě). Většina implementací JS používá právě tu druhou, oktalovou konverzi.

A může se tedy snadno stát, že parseInt dostane řetězec "08", který je pro ni neexistujícím oktalovým číslem a místo hodnoty 8 vrátí NaN. Celého půl roku aplikace vesele funguje a pak, úderem půlnoci na prvního srpna se všude místo data zobrazí, že je dnes "1. undefined". A programátor je za vola. Jako já.

Řešení je přitom snadné. Funkce parseInt má i druhý, nepovinný parametr, určující soustavu, v níž se má pracovat. Stačí mu zadat hodnotu 10 a je po problému.

parseInt('08') == NaN;
parseInt('08',10) == 8;

Jak prosté, milý Flanagane, že?

IE7 beta 1 není IE7, výhledy nejsou tak černé

Vývojářský tým IE nezahálí a ačkoli je všude spousta kritiky na první betaverzi IE7 (která by se měla považovat spíš za nějakou předběžnou alfa verzi), myslím, že podle ní ještě nemůžeme nic vyvozovat. Já raději poslouchám, co říkají sami vývojáři, a protože jsem optimista a nemám důvod jim nevěřit, zní mi to celkem optimisticky:

Je nám naprosto jasné, že IE je v oblasti podpory CSS mimo hru. ... Naší další prioritou teď bude odstranit nejhorší nepříjemnosti, které vývojářům IE dělá. Prošmejdili jsme spoustu webů, které se podrobně zabývají chybami IE, jako PositionIsEverything a Quirksmode, a utřídili a prozkoumali zmíněné problémy. V IE7 vyřešíme tolik nejhorších chyb, kolik jen budeme moci, a doplníme rovněž nejpožadovanější kritické nedostatky oproti standardům. Ačkoli je neuvidíte dřív než ve verzi Beta 2, už teď máme vyřešeny následující chyby (podrobnosti o nich lze najít např. na PositionIsEverything nebo Quirksmode P.-P. Kocha, pozn. aut.).

• Peekaboo bug
• Guillotine bug
• Duplicate Character bug
• Border Chaos
• No Scroll bug
• 3 Pixel Text Jog
• Magic Creeping Text bug
• Bottom Margin bug on Hover
• Losing the ability to highlight text under the top border
• IE/Win Line-height bug
• Double Float Margin Bug
• Quirky Percentages in IE
• Duplicate indent
• Moving viewport scrollbar outside HTML borders
• 1 px border style
• Disappearing List-background
• Fix width:auto

A navíc už máme přidanou podporu pro:

• značku <abbr>
• vylepšený (i když ještě ne perfektní) fallback pro <object>
• selektory CSS 2.1 (child, adjacent, attribute, first-child atd.)
• fixní pozicování (position:fixed)
• alfa-kanály v PNG
• :hover na všech prvcích, ne jen na <a>
• background-attachment:fixed na všech prvcích, ne jen na <body>

Tomu já říkám dobré zprávy.

Update: Omlouvám se, zapomněl jsem uvést zdroj původní zprávy — IEblog: Standards and CSS in IE

WaSP spolupracuje s Microsoftem na prosazení webových standardů

Web Standards Project (WaSP) zahájil spolupráci s Microsoftem na prosazení webových standardů a pomoci vývojářům vytvářet standardům odpovídající webové aplikace. Cílem WaSP je poskytovat technické konzultace a poradenství a záměrem Microsoftu zvyšovat podporu standardů ve svých projektech, včetně MS Visual Studia a ASP.NET.

Roste důležitost standardů, jak se vývojáři webů snaží zprovoznit své weby ve všech prohlížečích a udělat je přístupné pro co nejširší okruh zákazníků. — Brian Goldfarb, product manager Web Platform and Tools, Microsoft.

WaSP a vývojáři Microsoftu budou spolupracovat na lepším pochopení i implementaci webových standardů, jak je definují standardizační skupiny, např. World Wide Web Consortium (W3C).

Via WaSP Buzz.

Hyperregulární výraz

Tak tohle je prosím regulární výraz pro korektní emailovou adresu dle GE Money:

/^[\w-\.]+@([\da-zA-ZěščřžýáíéúóďľůňĚŠČŘŽÝÁÍÉÚÓĎĽÚŃĺĹäÄľĽôÔ-]+\.)+[a-zA-Z]{2,5}$/

Kdo pozná, co je špatně, má bod. A komu se podaří poslat online dotaz na podporu GE ze Safari, které není tak splachovací jako jiné browsery, má deset bodů...

P. S.: O tom, že nemáte-li telefon nebo nezadáte-li (již dávno neexistující) okres, máte smůlu, snad ani nestojí za to mluvit. Anebo už stálo...

Problémy Mimoběžných Zájmů

Představte si, že jste studovali na střední škole (pro většinu z vás jistě vize nikterak náročná). Představte si dále, že jste maturovali už před téměř dvaceti lety (pro většinu z vás jistě vize méně snadno představitelná, pro ostatní z nás zase těžko uchopitelná). A žeňte představy dále: blíží se Velké Výročí, chtělo by to sraz, sejít se, ukázat si fotky vnoučat, pochlubit se plešemi, novými krčky femuru a důchodovými výměry — prostě pobavit se jako správní postmaturanti. Jenomže lidi ze třídy se rozprchli po světě, skoro nikdo se s nikým nestýká, nikdo neudržuje kontakty.

Naštěstí je tu web Spolužáci.cz. Výborná věc, založil jsem tam naši třídu už před pár lety a během doby se našlo několik lidí z naší bývalé třídy, s nimiž bychom se jinak nesetkali ani největší náhodou. A taky se našlo pár dalších, kteří si našli Spolužáky.cz, ale do naší třídy se nedostali. To je totiž tak.

Do každé třídy je vstup chráněn heslem. Správce třídy obvykle vybere něco takového, na což si všichni — i po dvaceti letech — určitě vzpomenou. Na co si tak zaručeně vzpomenou lidi z naší třídy? Jedině na jméno třídního, nic jiného nepřichází v úvahu. A tím jsme si zadělali na problém, který si dovolím nazvat Problém Mimoběžných Zájmů. Hned vysvětlím.

Řekněme, že váš třídní se jmenoval třeba Ráž. Snad Miroslav, nebo Miloslav — možná to byl Miloš, Miloň či dokonce Slavomír? A nebyl on náhodou Jaromír? Ne, počkat: Jarolím! určitě Jarolím. Nebo Jaroslav... Kdo si to po dvaceti letech má pamatovat. Ovšem Ráž, to ví každý, na to se nedá zapomenout. Jasné, zřetelné, dostatečně důvěrné, ale přitom nepovolaným nikterak snadno dostupné heslo. A tu se proti vám postaví systém potkávacího serveru, který nekompromisně vyžaduje vstupní heslo dlouhé nejméně 4 znaky. Mimoběžné zájmy. Ouha.

Co s tím? Jaké heslo požadovat, aby se vaši byvší spolužáci na server dostali a mohli jste zoragnizovat setkání aspoň půlky třídy? "Napište jméno třídního ve druhém pádě"? Nebo snad "Napište příjmení třídního dvakrát za sebou"? Žádný podobný nápad nemá šanci projít. Poslední možností je obrátit se na administrátory webu. Ale to dopadne takto:

13.56: Dobrý den,
a nešlo by že byste zadal jméno třídního včetně křestního jména?
S pozdravem
XY, administrátor webu

14.21: ... Aha.
Pokusím se to předat programátorovi, co by se s tím dalo dělat.

15.17: Dobrý den,
tak jsem se radila, ale není možné nastavit heslo na pouze tři znaky. Je mi líto. Píšete že třídní začínal na M. tak tam zadejte M. Ráž. Jinak vám bohužel nepomohu, omlouvám se :-(
S pozdravem
XY, administrátor webu

Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, jak moc se z hlediska programátora liší to, že omezí minimální délku vstupního hesla na tři, nebo na čtyři znaky? Když proti tomu stojí možnost dát dohromady setkání třídy po dvaceti letech, nebo nedat... Osobně nevidím jiný důvod, než se to tomu "programátorovi" prostě nechce měnit.

Poučení

Jsou všechna omezení na vašem webu skutečně nezbytná? Je každý klacek, hozený pod nohy vašeho návštěvníka nevyhnutelný? Je to všechno skutečně nutné, pro dobro čtenáře — nebo jen vaše pohodlnost?

Kde koupit APS a AI?

Vím, že tyhle stránky čte sousta lidí zabývajících se grafikou i počítači jako takovými. Poraďte mi prosím, kde a kdy nejlépe (čti nejlevněji) koupit Adobe Photoshop (APS) a Illustrator (AI).

Zatím mám půjčený balík CS 1, ale kolega se už brzy vrátí z cest, takže si budu muset pořídit vlastní (rady, ať to někde čórnu nebo používám něco jiného, si prosím nechte od cesty). V zásadě potřebuju jen zmíněné dva programy — Acrobat, InDesign, GoLive apod. jsou mi nanic — ale chápu, že celý balík CS je pořád levnější než koupit APS a AI samostatně (nicméně, kdyby byla možnost koupit výhodně jen ty dva, stačily by mi).

Teď je nově Adobe CS 2, tak jsem si naivně myslel, že by starší CS 1 mohla být nějak výrazně zlevněna, ale to jsem se ošklivě mýlil (přitom CS 1 mi docela stačí). V bazarech se SW od Adobe moc nevyskytuje a v běžných obchodech u nás je nechutně předražený. Zatím nejlevnější, co jsem našel, je CS 1 na americkém Amazonu za cca $1.000 — když by mi to koupil & poslal nějaký známý v USA, vyšlo by mě to asi na 25.000 Kč (ale nevím: jak je to s DPH/VAT a clem?). U nás jsem našel CS nejlevněji za 36 tisíc s DPH, a to je údajně ještě nějaká akce k Embaxu...

Sice ty programy používám často a pro svou práci je potřebuju nezbytně, ale není to to hlavní, co mě živí — takže budu rád, když se mi podaří je sehnat co nejlevněji. Budu vám vděčný za jakýkoli tip a radu — nebo dokonce nabídku. Díky.

Inzerce: Hledáme dva designéry

Firma, s níž velmi úzce spolupracuji, hledá dva designéry (exaktně řečeno odborníky na pozici graphic designer). Může být HPP i kontrakt, pracoviště je na kraji Brna.

Jedna pozice vyžaduje znalost XHTML, CSS, JS a zkušenosti s laděním pro různé prohlížeče a aspoň základy Flashe (výhodou je zkušenost s jazyky typu PHP/ASP). Druhá pozice je zaměřena primárně na internetovou reklamu, hlavním požadavkem je dobrá znalost Flashe, kreativita a zkušenosti s reklamními médii. Angličtina je přinejmenším výhodou. Nabídky se svým CV posílejte na adresu senkypl@inbox.com.

Dogma W4 rusky

Ode dneška je Dogma W4 k dipozici i v ruském jazyce. Děkuji Andreji Michajlenkovi za překlad.

Nový web Televize

(Bývalí) kolegové v Ringieru se překonávají. Nejenže včera spustili nový web Reflexu, ale na světě je i nový web televizních magazínů Televize.cz.

Neskromně se hlásím k tomu, že to je taky ještě z velké části moje dílo — i když finální implementace objednávání pořadů a zaslání na SMS/e-mail určitě dala klukům ještě pořádně zabrat Ale dovolím si upozornit na zaručeně nejsložitější tabulku v HTML, kterou jsem kdy dělal.

Dodatek pro všechny, kteří to náhodou ještě nepochopili: na weby Reflexu a Televize sice upozorňuju a mám na svědomí jejich původní návrh (a realita se od něj občas může lišit), ale jinak už s nimi nemám nic společného. Jen jim dělám reklamu. V Ringieru už několik měsíců nepracuju a návrhy realizoval a je za ně nadále zodpovědný někdo jiný. Takže s žádnými připomínkami se na mě neobracejte. Díky za pochopení.

Logoout: Já tomu prostě nějak nerozumím...

Firmy se zřejmě v poslední době rozhodly, že logotypy coby grafická díla jsou nějaký přežitek, a začaly se jich zbavovat a nahrazovat je nápisy. A ještě ke všemu neuměle provedenými. Nedávno jsem se na Lupě zmiňoval o hrůzném logu iDnes (a nebyl jsem sám — profesionálové si myslí prakticky totéž, třeba Honza Andersson na Typo.cz).

Ze stejného ranku byl můj šok nad rodinkou "logotypů" koncernu GE (ale tam jsem později zjistil, že to jenom na českém webu trochu zprznili — ve skutečnosti je to navrženo celkem dobře, ale strašlivě křehce a příliš náchylně k podobným slono-porcelánovým zásahům... Srov. české nepochopení vs. křehký originál). Pak se objevil "zkracovací" redesign loga Hypoteční banky (dětské kresbičky a seriozní banka? Jak to má jít dohromady? A to písmo?!). A několik dalších novinek podobného ražení — jako by těm předchozím z oka vypadly...

Zdá se mi to, nebo se mezi typografy vetřel nějaký fantom a seká to jak Baťa cvičky? A vystačí si se základní sadou fontů nafasovanou k počítači? (Před chvílí byla v TV upoutávka na Pražské jaro a někdo si tam vystřihnul "logo" festivalu Verdanou. A ještě mínuskama).

Nu a dnes nám přišel dopis od Středočeské plynárenské. Co byste řekli: mění logo. Stará značka, skutečný logotyp, jde do stoupy, máme tu "logo" nové.

Proboha! A když už nahradí logotyp prostým textem, proč si aspoň nedají tu práci a nevyrovnají prostrk? Že je mezi TP opticky větší mezera než mezi ST, poznala i moje žena, která podobné věci obvykle vůbec nevidí. A hlavně — ále, to je marný...

Já tomu prostě nějak nerozumím...

Nový web Reflexu

Dnes byla spuštěna nová podoba webu Reflexu. Protože ho mám tak trochu na svědomí (před svým odchodem z Ringieru jsem tenhle design připravoval; ale realizovali ho už moji nástupci), jsem docela zvědav na názor čtenářů.

Osobně si myslím, že Reflex už byl po těch letech malinko zatuchlý a trochu toho osvěžení potřeboval jako sůl. Navíc předchozí javascriptová aplikace byla docela složitá na to, jak se během času zanášela prapodivnými konstrukcemi, obskurními doplňky, záplatami a záplatami záplat — celou dobu jsem se jen modlil, aby to celý slavný Reflex vydržel a nesložil se jak domeček z karet...

A dnes je nová verze na světě — kolegové se s tím podle všeho poprali dost dobře a až na pár mušek (které se určitě časem vychytají) to vypadá jako dost dobrá práce. Držím jim palce a současně i děkuji za realizaci tohohle designu, který je tak trochu moje srdeční záležitost.

Tak ještě to Ábíčko, pánové. Zlomte vaz

Když dva dělají totéž...

Na jedné straně je šéfvývojář Safari Dave Hyatt, který úspěšně upravuje "svůj" prohlížeč tak, aby prošel náročným testem Acid2. Jeho výstup má nyní k referenčnímu ideálu už velmi blízko (patrně nejblíže ze všech existujících prohlížečů) a zbývá už jen vylešit zpracování prvku object, aby prohlížeč testem prošel zcela bez chyby.

A na straně druhé se činí Chris Wilson a jeho vývojáři IE7, již právě překračují magickou hranici podpory formátu PNG (!) a blíží se k historickému mezníku opravování ostudně chybového float-modelu pocházejícího již z Trident engine v IE4.

Což ovšem v našem pokrouceném světě znamená jediné: IE je stále na špici a svou pozici si dále upevňuje.

Barevná schémata španělsky

Díky Enriquovi Cornejo je ode dneška nástroj na tvorbu barevných schémat také ve španělské verzi.

Hledám spoluautora

Už rok mám rozepsanou knížku o CSS — jde o publikaci méně teoretickou než ta předchozí, se spoustou příkladů a řešení častých úloh. Jenomže nestíhám. Co se mi narodila dcera a navíc jsem změnil práci, můj čas na podobné věci se limitně blíží k nule. A chuť rovněž — přece jen, když se člověk věnuje prakticky nejméně 10 hodin denně řešení problémů s CSS, má už jen málo chutí večer či o víkendu si sednout a zase psát o témže. Mám hotové asi 2/3 až 3/4 textu a část příkladů — zbývá dokončit celkem podstatnou část, obsahující konkrétní řešení typických problémů (jejichž seznam mám připraven), a doplnit celkem dost příkladů (kód (X)HTML+CSS, odladěný a maximálně kompatibilní).

Proto se chci obrátit na některého z odborníků na CSS mezi vámi, čtenáři. Máte-li někdo zájem mi s dokončením této knihy pomoci (nebo ji dokonce převzít a dokončit ji sám), ozvěte se mi. Nabízím plnohodnotné spoluautorství s nejméně polovinou honoráře (bez ohledu na množství práce), případně i více. Jestli se na to někdo cítíte, dejte mi vědět (jen mailem, prosím), třeba se dohodneme. Doufám ale že pochopíte, že pokud vás a vaši práci neznám, budu potřebovat nějaké kvalitní reference — přece jen jde o docela prestižní publikaci. Díky moc za pochopení.

Doplnění. Upřímně děkuji všem, kteří se nabídli pomoci mi s dokončením knihy. Nabídek bylo opravdu hodně, podstatně víc, než jsem čekal... Se svým spoluautorem už jsem dohodnutý a věřím, že knížka tak konečně spatří světlo světa v historicky dohledné době. Ještě jednou všem moc děkuji a velice si jejich nabídek vážím, i když na jejich realizaci nakonec nedošlo.

Kyselina na druhou

Možná to víte, možná ne — Hakon Wium Lie (*), šéfvývojář Opery a spolutvůrce CSS ve spolupráci s Web Standards Projectem (WaSP) pracoval na přípravě testu podpory CSS2 v prohlížečích. A ten byl dnes zveřejněn: jmenuje se Acid2.

(* On je to správně Håkon Wium Lie, ale RSS čtečkám se to nelíbí.)

Test je to na pohled dost zvláštní a netradiční. Tvoří ho hlavička s obličejem a textem (smajlík a "Hello world"), vytvořená na stránce výhradně prostředky CSS a tak, aby prověřila schopnosti prohlížeče formátovat stránku přesně podle specifikace CSS. Ten kód je vymyšlen opravdu úžasně, skoro neuvěřitelně geniálně — obsahuje různé nástrahy a chytáky, a pokud browser dělá oproti specifikaci něco jinak nebo špatně, projeví se to nějakou deformací na výstupu.

A že ve svém prohlížeči vidíte jen cosi podivného, na hony vzdáleného nějakému smyslupnému obrázku? Nic si z toho nedělejte — žádný existující prohlížeč tímto testem totiž neprošel, každý má v implementaci CSS více či méně nedostatků.

Potěšující zprávou je, že vývojaři prohlížečů tenhle test berou opravdu vážně a začínají podle něj své browsery pomalu opravovat. Nebo aspoň někteří — i když Håkon a ostatní se snaží přemluvit i Microsoft, aby se výjimečně pochlapil a šel do toho taky (přesněji řečeno především on). Nedělám si sice o Malém Měkkém žádné iluze, ale na druhé straně jeho kluci vývojářští jsou přece jen taky ješitní chlapi a mají svou hrdost, takže úplně bez užitku tahle snaha nebude.

A až jednou uvidíme ve svých prohlížečích tenhle obrázek všichni stejně, zapláčí všichni webdesignéři radostí velikou.

Návrat po roce: vyhlazování písem ve Windows

Loni jsme s kolegy blogery hned několikrát řešili, proč a jaký že je problém s antialiasingem (vyhlazováním písem) ve Windows, že jej spousta lidí nepoužívá. Zkoušeli jsme si posílat otisky obrazovek, porovnávali několikanásobně zvětšené obrázky znaků a snažili se porovnávat s Quartzem na Macu, na základě jehož znalosti jsem nedokázal nespokojenost uživatelů Windows s antialiasingem pochopit — vždyť je to přece o tolik lepší pokoukání, že se nedá uvěřit, jak se někomu ta ostrohranná nevyhlazená písma ještě můžou líbit.

Pořídil jsem si ovšem (kvůli ladění v IE) PC notebook a už to všechno naprosto chápu. Zcela zodpovědně můžu prohlásit, že technologie vyhlazování písem (ať základní, nebo ClearType) ve Windows je pouhou parodií na cokoli, co se může honosit názvem antialiasing. Nepoužitelné, nedá se na to dívat, po půl hodině výdrže jsem to musel vypnout a jsem zase vděčen za ta prehistoricky ostrá, nevyhlazená písmenka, pro Windows tak typická.

Stojí mi teď na stole vedle sebe dva notebooky — jeden Mac a jedno PC/Win. Zatímco na Macu si nevyhlazená písma už ani nedokážu představit (a proč taky, fonty jsou pěkně oblé a krásně čitelné), tak ve Windows "tatáž" technologie produkuje cosi ohavně rozmazaného, rozpitého a způsobujícího, že texty jsou podstatně hůře čitelné, tvary znaků se bortí a písma vypadají k nepoznání jinak.

Snažil jsem se to aspoň vyfotit — jde to sice dost blbě, ale pro základní představu pro toho, kdo ten či druhý systém neviděl, to může stačit: posuďte sami. Jde o výřez stejné stránky (změna stylů na tomto webu), zobrazené stejným písmem (zkopíroval jsem si do Maca shodný Times New Roman z WinXP), liší se jen technologie antialiasingu. Povšimněte si hlavně špatné vyváženosti síly tahů, "děravých" linek, chybějících patek nebo výrazných rozdílů v tloušťce znaků (např. "s" a "l" ve slově "styl" nebo zbytnělého "h") v provedení ClearType (vlevo). Zatímco antialiasovaný text z Quartzu vypadá téměř jako tištěný a velice příjemně se čte, na tu Microsoftí parafrázi se opravdu nedá dívat.

Takže se tímto hluboce omlouvám všem, které jsem až doteď podezíral, že jenom neví, co je dobré a pouze si natolik zvykli na ty hranaté zubaté, dvacet let staré ohyzdy, že se jim nechce je opustit. Až nyní, poté, co jsem si na vlastní oči porovnal ten rozdíl, vidím, že antialiasing ve Windows je skutečně nepoužitelný paskvil a dávám vám plně za pravdu. Máte mou omluvu.

Od IE7 bych žádnou revoluci nečekal

Obsáhlejší článek na téma připravovaného IE7 mi dnes vyšel na Lupě.

Věříte statistikám Navrcholu?

Věříte statistikám a tiskovým zprávám Navrcholu? Neděláte dobře. Děláte na jejich základě nějaká strategická rozhodnutí? Děláte víc než špatně. Po loňském úletu s podporou Javascriptu v prohlížečích v řádu jednotek procent se letos blamují naprosto scestnými údaji o podpoře Flashe — více na Yuhůůově blogu.

V závěru Yuhůů prohlašuje: Odpovědně tvrdím, že tiskovky z Navrcholu jsou pro český web škodlivé. Pod to se můžu jen podepsat — na základě jejich nepřesných údajů a zavádějících interpretací bylo uděláno tolik chybných rozhodnutí, že napříště mohou odpovědní zástupci Navrcholu jen pokorně šoupat nohama a stydět se. Sám jsem několikrát s velkým úsilím (a někdy marně) zápasil s rozhodnutími manažerů, která z těchto (a podobných čísel) vycházela a kterým prostě selský rozum nedovoloval věřit.

Máslo na hlavě Navrcholu jen tak neroztaje — ani když je zítra někdo narychlo posype popelem...

Knihovna CSS

Skvělý počin pro (nejen začínající) webdesignery udělal Martin Jakeš, když připravil a spustil svou Knihovnu CSS. Najdete tu polopaticky vysvětlené a k okamžitému použití připravené typické konstrukce, které lze vyřešit pomocí CSS — od typických layoutů stránek po řešení detailů, jako jsou třeba zaoblené rohy rámečků. Projekt je sice teprve na začátku a další řešení budou přibývat časem, ale už teď má dost co nabídnout každému, kdo se o možnosti CSS aspoň trochu zajímá. Výborná práce.

(Ne)pojišťovny na webu (aktualizováno)

Chci si sjednat nemocenské připojištění. Na finančních webech jsem si o tom přečetl první poslední — vyjma informace, která pojišťovna mi vhodný produkt může nabídnout. Nezbylo než projít nabídky jednotlivých pojišťoven individuálně. Zde je hořký výsledek.

• Generali — po leknutí, kdy mi stránka zmenšila okno browseru pod rukou, jsem se vydal hledat nabídku produktů. Horní menu — Pojištění — Osoby — a konec. V této úrovni už menu nefunguje a nedělá nic. Ani v Safari ani ve Firefoxu (tam se na mě jen vysypaly desítky chyb Javascriptu). Bez Javascriptu to pochopitelně nefunguje vůbec. Zkouším to nějak obejít nebo ošolichat, nic. Chvíli se hrabu v kódu (prasata!), ale správná URL nevyhrabu. Smůla, nula bodů, jdu dál.
• Česká pojišťovna — Život — Zdraví — Pojištění pro případ nemoci — pojištění neděláme my, poskytuje ho ČP Zdraví, odkaz. Nula bodů.
• ČP Zdraví — 404 Not found. Nula bodů. Aktualizace, viz níže.
• Credit Suisse — sem jsem šel původně skoro najisto, protože z jakéhosi srovnání na jednom finančním webu vypadla pojistka od CreditSuisse nejlépe, s nejvyšší možnou denní dávkou, navíc stejnou pojišťovnu mi doporučil poradce. Ouha, na webu se ale dá najít jen životní a penzijní pojištění. Ve fulltextu jsem dodatečně našel několik příspěvků vychvalujících jejich pojištění nemocenských dávek, dokonce jednu tiskovou zprávu, ale vše bez odkazu. Produkt se na webu nenachází. Nula bodů.
• Uniqa — tady už to vypadá přece jen lépe. Web je přehledný, Občané — zdraví — Denní dávky při nemoci, jsem tam hned. Jenže stránky pěkné, povídání dojemné, ale informace žádné. Podmínky, maximální výše denní dávky, nic takového se na webu najít nedá. Jen vágní reklamní plky, jeden bod z deseti.
• ING — navigace přehledná (až na ten nadpis okna), na místě jsem cobydup. Ale opět jen vágní pindy (i když přece jen o něco více než předchozí Uniqua). "Klient si zvolí výši denní dávky z nabídky společnosti s ohledem na výši svého příjmu." Jenže ona "nabídka společnosti" se už ale nikde nevyskytuje. Související odkazy nabízejí pojistné podmínky, ale ke všem možným pojistkám kromě té nemocenské. 1/10.
• Allianz — strašný a nepřehledný web. Nacházím ale menu "Produkty" s podnabídkami, na každé se rozbalí roletové menu. Můžu si ale pouze přečíst položky, na žádnou se už nedostanu (pod myší mi okamžitě zmizí). Beztak v seznamu produktů nic ani vzdáleně podobného nemocenskému pojištění nevidím. Nula bodů.

Konec, dost. Další pojišťovnu (z těch větších) už beztak neznám. To je snad spiknutí nebo co. ... Ale houby spiknutí, normální schlamperei to je. Kdyby tak páni ředitelé těch pojišťoven věděli, za jaký aušus vyhodili ty zajisté nehorázné peníze určené na výrobu jejich webů. Kdyby jen tušili, jací amatéři se napakovali jejich statisíců. Ti by se, panečku, divili...

P. S.: Nevíte prosím vás někdo o pojišťovně, která by nabízela pojištění nemocenských dávek s denní dávkou vyšší než tisícovka? Díky za každý tip.

Aktualizace: Dnes již web ČP Zdraví místo chybové stránky ukazuje nějaký obsah. Sice jen úvodní stranu a dál moc nic, kliknutí na položku "pojistné produkty" v menu nic nedělá — ale funguje aspoň položka "dotazy", kde je odkaz na "Produkty ČP zdraví" v PDF. Na rozdíl od všech ostatních se zde dočtu celkem podrobný popis hledaných produktů, příklady řešení a především výši pojistných dávek (až 6000 Kč). Takže mám vybráno. Nevím, jaký mentální zkrat by mě musel postihnout, abych si vybral den volna a jal se obrážet nějaké pobočky těch ostatních pojišťoven.

Webdesignový objev roku

Udělám výjimku a po dlouhé době sem zase píšu něco týkající se HTML a věcí podobných, protože tohle mi za to opravdu stojí. Dostal mě totiž Honza Bien na svém Mraveništi příspěvkem "XHTML: namísto kotvy úryvek". Už ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy o webdesignu dočetl něco, o čem jsem dosud neměl ani tušení — a na českých stránkách se to snad nestalo ještě nikdy. Až teď.

Přiznávám bez mučení, že o možnosti odkazovat v XHTML kotvou nejen na pojmenovaný odkaz (<a name="jmeno">), ale i na blok s daným id (<div id="jmeno">), jsem neměl dosud ani ponětí a je to pro mě absolutní novinka — stejně jako fakt, že je tahle funkce podporována ve všech aspoň trochu rozšířených browserech. Pro mě je to objev roku.

A pochopitelně jsem neodolal a hned jsem to použil na svém webu. Protože na příspěvky v archivu odkazuji právě pomocí kotev (např. http://www.pixy.cz/pixylophone/2004 06 archiv.html#1087400966), použil jsem Javascript a po načtení stránky ověřím, zda její URL obsahuje odkaz na kotvu, a pokud ano, příslušnému bloku, změním class a tím se pomocí CSS zvýrazní. Kód je prostý:

window.onload = init;

function init() { hilite_anchor() }

function hilite_anchor() {
  var o, h = document.location.hash;
  if (h) {
    h = h.substr(1);
    o = document.getElementById(h);
    if (o) o.className += ' itemhilited';
    }
}

Doufám, že tahle změna bude čtenářům ku propěchu a zlepší orientaci v archivu. A ještě jednou velké díky Honzovi Bienovi.

Změna je život

Nějak mě přestala bavit (nebo spíš začala unavovat) ta oranžová barva mého webu. Začal jsem tak zase koketovat s myšlenkou, že se po čase zase pustím do redesignu, ale můj to-do-list a pohled na hodiny i do kalendáře mi vysvětlily, že se do něčeho takového vlastně zas tak moc pouštět ani nechci. Naštěstí jsem si vzpomněl, že tu mám připravené, mně už málem úplně zapomenuté, alternativní styly.

Vybral jsem si stejný vzhled, jen v ocelově modré barvě, a hned je to příjemnější pokoukání. Inu změna je život. Omrzel-li vás vzhled těchto stránek, klidně si jej změňte taky. Stačí kliknout na "změnit styl" v menu a vybrat si. A pokud jste rádi překvapováni, úplně dole naleznete i možnost "náhodný styl" — to potom při každé návštěvě (přesněji řečeno při dalším spuštění prohlížeče) uvidíte tyto stránky v jiném, náhodně vybraném kabátě. Odvážným štěstí přeje.

Root.cz: Při přestavbě můžete snadno zbořit i pracně vybudovanou značku

Představte si, že už mnoho let chodíte pravidelně do "své" kavárny na rohu. Máte "svůj" stolek v přítmí v rohu, kde si pod kulisou tlumené decentní hudby vypijete ranní kávu a přečtete své oblíbené noviny. A po šesti letech se majitel náhle rozhodne, že už mu kavárna připadá zatuchlá, zastaralá a nemoderní a přes noc ji celou přestaví. Když druhý den přijdete na svou ranní selanku, místo důvěrně známého prostředí vás přivítá otevřená moderní prosklená hala, staré klubovky nahradily kovové švédské sedací kreace a ze stropu duní nejnovější hity. Je to světlé, je to moderní, jásavé, hravé. Je to cool.

Jenže už to není vaše tichá útulná kavárna, kde jste si v poklidu pročítali sportovní zprávy a každý pátek hráli mariáš se starými přáteli. Stojíte ve dveřích toho hliníkovo-skleněného paláce a váháte. Majitel je prima, máte to blízko, jste tu skoro doma. Ale taky vás napadá, že třeba je někde za druhým rohem jiná kavárna, kde možná najdete zase to přítmí, tichou hudbu a decentní prostředí, na které jste byli celé roky zvyklí...

Známý linuxový web Root.cz radikálně změnil design, píše o tom dneska kdekdo a má určitě proč. Osobně mi byl Root vždycky spíš šumafuk. Nejsem linuxář a vím jen, že nějaký takový web existuje — ale i tak jsem měl tenhle web zafixovaný jako značku: Root = Linux + černý, celkem jednoduchý a přehledný vzhled.

Nový design je možná modernější (tvrdí autoři — podle mě je jenom naprosto tuctový, nijak nevyčnívající, bez sebemenší špetky invence), ale připravil Root o jeho základní devizu: odlišnost od mainstreamu a unikátní značku. Provozovatel může mít se svým webem jakékoli záměry. Jestliže se ale velká část čtenářů zlobí a hlasitě brání tak radikálnímu odklonu od předchozího vzhledu, nejspíš jim to opravdu vadí. Za těch mnoho let si na neměnný design zvykli a tak drastická změna je jim nepříjemná.

Přede dveřmi Rootu dnes podle všeho stojí ne nevýznamná skupina někdejších pravidelných návštěvníků a napůl zmateně a napůl nešťastně se koukají na všechna ta světla, chrom, vysoké stropy a cool obsluhu na kolečkových bruslích — zatímco rozzářený majitel je vítá do své nové krásné haly, vysvětluje jim své záměry, představuje jemné nuance nového designu a všechna ta skvělá udělátka, která si do svého zmodernizovaného podniku vysnil — a nechápe, co se na tom těm mamlasům nelíbí.

Nechápe, že to nejlepší, co by jim mohl nabídnout — pokud o ně stále stojí — by byla aspoň trochu oddělená, odhlučněná místnůstka, s důvěrně známým přítmím, kde by se zase mohli cítit jako někde, kde to důvěrně znají.

Technické prostředky to přitom dnes umožňují velmi snadno — není problém nabídnout alternativní styl, kterým by dal přepnout vzhled webu blíže původnímu designu a konzervativní návštěvníci by si snáze zvykli na všechny ty novinky. Postoj "nám se to líbí, tak se tomu musíte podřídit — a když se vám to nelíbí, tak si jděte jinam" není v případě po dlouhá léta zavedené značky na místě. A dřív nebo později se určitě objeví jiný web, na pohled rootovější než Root sám, a rád všechny, kteří dávají přednost důvěrně známému prostředí, přivítá s otevřenou náručí.

Zpět v čase se ZenGardenem

Bruce Lawson upravil design CSS ZenGardenu pro všechny, kterým se stýská po webdesignu druhé půle devadesátých let a kdož stále považují animovaný GIF za dobrý nápad (via Wasp).

Interzen 2004 a já

Nechtěl jsem původně o letošním Interzenu psát vůbec, ale již několikátý dotaz a prosba v mém mailu, abych k tomu taky něco řekl, mě přiměly aspoň k tomuto stručnému příspěvku.

• Co si myslím o výsledcích? V zásadě jsme se s ostatními porotci moc nerozešli a nemám žádnou rezolutní výhradu.
• Jak jsem hodnotil? Několikakolově. V prvním kole jsem vyloučil weby, které měly evidentní chyby (např. rozhozený layout), které nebyly už na pohled ničím zajímavé a u nichž nebylo na první pohled jasné, oč jde. Ve druhém kole (22 webů) jsem testoval přístupnost stránek — jak vypadají beze stylů, bez skriptů, bez obrázků atd. Vypadly weby, kde byl zásadní problém s přístupností (nepoužitelná stránka beze stylů, chybějící alty, chybějící podstatné informace při vypnutých obrázcích atd.). Ve třetím kole jsem už procházel těch 12 webů, co mi zbyly, individuálně a jmenovitě si vypisoval jejich klady a zápory. Podle toho jsem v posledním kole vybral šest nej a srovnal je od nejlepšího k nejméně nejlepšímu. Konkrétnější nebudu, nejsem zvědavý na hádanice, které by zákonitě následovaly.
• Proč uspěl (strašný, pitomý, ubohý) web ABC a nevyhrál (skvělý, úžasný, nepřekonatelný, náš) web XY? Inu proto. Porota vybrala to, co vybrala, a jestli se někomu její názor nelíbí, může si o ní myslet své. Na druhé straně chci ale připomenout, že Interzen je soutěž webdesignérská a hodnotí formální stránku webu, nikoli obsahovou. Když jsem vyřadil informačně bohatý web, bylo to jeho kvůli formálním nedostatkům — s ohledem na zaměření a cíl soutěže jsem na obsah příliš nehleděl.

Vím o tom, že se hodnocení leckomu nelíbí. Abych byl upřímný, mám vůči Interzenu taky své výhrady a docela lituji, že jsem se po loňských zkušenostech nechal k účasti v porotě zase přemluvit — staré problémy totiž stejně nezmizely a přibylo i pár nových. A to se raději nebudu moc zmiňovat o postupech a reakcích některých zhrzených nabubřelých sebestředných idiotů, kteří jsou mistry světa; kdyby ON to vzal do ruky, to byste teprve viděli...

V tuto chvíli jsem přesvědčen, že do poroty takovéto soutěže už příště jít nechci. Jedině v případě, že by se radikálně změnila kritéria, postup hodnocení a především výběr soutěžících, mohl bych o tom uvažovat.

Strategie podpory prohlížečů při tvorbě webových projektů

Každý, kdo tvoří nějaký web, měl by si již v počátečních fázích projektu ujasnit, jaké prohlížeče a jak bude podporovat. Většina autorů to dělá spíše podvědomě, u větších projektů by ale mělo jít o cílené a vědomé rozhodování.

Rád bych už v zárodku předešel argumentům (kterých jsem sám zastáncem), že dobrý web se nesmí omezovat jen na určitou skupinu prohlížečů a měl by být použitelný ve všech bez rozdílu. To je pochopitelně pravda a stále to platí. Platí to ovšem jen pro stránku samotnou — tedy dokument, soubor HTML či XHTML — ne už pro jeho nadstavby. Dokument samotný (není-li skutečně prasácky napsaný) obvykle zobrazí postačujícím způsobem i NCSA Mosaic z roku 1996, ale skripty, CSS, flashe, objekty atd. už nikoli. Ty jsou vázány na konkrétní prohlížeče a jejich verze výrazně těsněji.

Během historie se objevovalo a postupně zase mizelo v propadle dějin opravdu mnoho prohlížečů, s různou podporou nadstavbových technologií. Tyto technologie bohužel nebývají zpětně kompatibilní, historické verze prohlížečů jsou navíc chybové. Kvůli tomu konstrukce funkční v nějakém moderním prohlížeči bude zcela ignorována v nějaké prehistorické verzi, ale ve třech verzích mezi nimi, které už mají o této nové technologii nějakou představu, způsobí zboření stránky — protože často zůstalo pouze u těch představ.

V praxi se proto běžně setkáváme s tím, že skript, který normálně funguje v IE6, spolehlivě shodí IE4; že stylový předpis (CSS), s nímž stránka vypadá skvěle ve Firefoxu, způsobí její totální rozsypání v NN4 atd. Proto při návrhu webu vždy děláme — ať už vědomě, či nevědomě — jakýsi řez kompatibility.

Řez kompatibility

Během každého návrhu se rozhodujeme, kde a jak tento pomyslný řez uděláme. U vědomí (aspoň přibližné) znalosti podpory technologií, které hodláme na webu použít, v nejznámějších prohlížečích se rozhodujeme, které z nich do této podpory zahrneme, které z ní vědomě vyloučíme, a které (tj. všechny ostatní) budeme ignorovat. Každý z existujících prohlížečů tak spadne do jedné z kategorií:

• podporovaný [P] — autor s existencí tohoto prohlížeče přinejmenším počítá, zná jeho specifika a svůj kód/postupy jim přizpůsobuje. Obvykle v něm projekt průběžně ladí a testuje, přinejhorším alespoň provede jednorázové testování a odstranění objevených chyb.
• tolerovaný [T] — obdobně jako v případě podpory autor o prohlížeči ví a zná jeho problematická místa. Ovšem namísto toho, aby kolizní situace řešil, předejde jim tak, že zajistí, aby prohlížeč konstrukce, technologie či nadstavby vůbec nepoužíval. Sem spadá obvyklé testování podpory určitých funkcí v javascriptech, odstřihávání určitých prohlížečů od CSS, podsouvání alternativních souborů na základě serverového skriptu apod.
• ignorovaný [I] — to jsou všechny ostatní, autor o jejich existenci možná ví, možná neví; každopádně v nich ale web netestuje a nijak aktivně neřeší problémy, které v nich mohou při prezentaci daného webu nastat.

Ač se to možná na první pohled nezdá, pro dnešní webdesign je klíčová a nejsložitejěí kategorie [T]. Už z principu je totiž hlavní skupina [P] velmi omezená (nikdo nebude ladit web pro nekonečnou skupinu browserů — ledaže by jeho web byl čistý hypertext bez jakýchkoli nadstaveb) a každý si obvykle uváženě volí, které prohlížeče bude vědomě podporovat (byť by to byla pouze nejnovější verze IE). A pro tuto skupinu svůj web vytvoří a odladí — každý si obvykle své dílo prohlédne a zkontroluje aspoň ve svém prohlížeči.

Pro použitelnost webu je ovšem podstatnější druhá skupina, [T]. Které prohlížeče, ač vědomě nepodporované, nebudou mít s webem problémy? Je browser XYZ, který používá již jen 1 % uživatelů, "odstřižen" od stylů a zobrazí se v něm aspoň nestylovaná stránka — nebo se o to autor nestaral, prohlížeč styly/skripty načte a tím třeba učiní stránku zcela nepoužitelnou?

Postupy a technikami, jak nepodporované prohlížeče učinit aspoň tolerovanými se webdesignerské komunity jen hemží. Je to vlastně výrazná část toho, čím se neustále zabýváme a co řešíme — jak odstřihnout starý NN4 úplně od stylů, jak IE5 odstřihnout od box-modelu, jak spustit skript jen v browseru s podporou DOM atd.

Kde říznout a jak?

Každý se vždy musí vždy rozhodnout sám, žádné obecně platné pravidlo neexistuje. Pro jeden projekt bude neefektivnější podporovat pouze aktuální verzi IE a ostatní browsery ignorovat (např. na firemním intranetu), jinde bude i podpora NN4 velmi důležitá (třeba na webu seznamky pro americké seniory). U větších projektů často rozhodují dostupné prostředky a čas, nejvýznamnější roli hraje především poměr náklady na řešení / zastoupení prohlížeče — nesmyslné bude ignorovat řekněme MacIE na webu určeném pro americké školáky (zastoupení maců ve školství v USA je poměrně vysoké), stejně jako se zabývat podporou téhož prohlížeče na českém zábavním portálu.

Osobně jsem si jistý řez stanovil a používám ho na svých webech víceméně shodně — i když jsou výjimky, kdy je nutné jeho hranici mírně posunout, tu jedním, ondy druhým směrem. Ale ve většině případů je můj typický řez tento:

• [P]: Win/IE5+, Mozilla (stabilní verze), Firefox, Opera 7+, Safari
• [T]: textové prohlížeče, NN4 a starší, IE4 a starší, (někdy i Mac/IE)
• [I]: staré a nestabilní verze Gecko-prohlížečů, Opera do verze 7, většinou už i Mac/IE a ostatní nejmenované prohlížeče

Co takové rozdělení obnáší v praxi? V prvé řadě považuji za nutné tvořit všechny stránky tak, aby byly dostatečně použitelné i bez jakékoli nadstavby (s vypnutými skripty, beze stylů, bez obrázků atd.). To je potom dostatečnou podmínkou proto, abych zajistil použitelnost v tolerovaných prohlížečích prostým znepřístupněním stylů a testem podpory použitých funkcí v Javascriptu (např. test na podporu DOM). Tím současně výrazně redukuji možné problémy v ignorovaných prohlížečích a zvyšuji šanci, že se (neúmyslně) přesunou do kategorie tolerovaných a stránky v nich budou aspoň použitelné.

Zmíněné znepřístupnění stylů přitom zajišťuji tou nejjednodušší cestou — načítám je do stránky právě tím z mnoha možných způsobů, který ani NN4 ani IE4 nepodporuje. Ted obvykle takto:

<style type="text/css"> @import "styl.css"; </style>

NN4 direktivu @import vůbec neumí; IE4 ano, ale pouze s funkcí url(), tudíž styl se načte pouze v prohlížečích novějších. Pro jiné verze a jiné prohlížeče existuje spousta technik, jak jim znepřístupnit CSS; stejně tak je běžnou praxí ještě před použitím javascriptu testovat jeho použitelnost.

Pro úplnost ještě doplním, že další možností (a v případě některých projektů dokonce velmi dobrou alternativou) může být i serverový větvící skript, který na základě detekce prohlížeče předá klientovi vhodný soubor (nebo mu taky nepošle žádný). V praxi to vypadá např. tak, že místo jednoho souboru styl.css máme sadu stylových předpisů, řekněme:

• styl.css — obecný styl pro moderní prohlížeče
• styl-ie.css — doplňující styl upravující vzhled pro IE
• styl-nn4.css — jednoduchý styl pro NN4

a ve stránkách namísto odkazu na styl použijeme odkaz na serverový skript, např.:

<link rel="stylesheet" type="text/css" href="styl.php">

Přičemž styl.php je jednoduchý serverový skript, který nejprve z hlavičky HTTP zjistí informace o prohlížeči na straně klienta a podle toho mu pošle jeden z výše uvedených souborů, nebo mu nepošle nic (stránka se pak zobrazí beze stylu).

Existuje spousta řešení. Podstatné je ovšem to, s čím jsem začal o pár odstavců výše. Rozhodnout se, kde a jaký řez kompatibility na připravovaném webu použiji a pak toto rozhodnutí do důsledku dodržet. Najít pak k tomu vhodnou techniku už je to nejmenší.

Česká vlaječka na Zengardenu

Tak máme na CSS Zen Garden konečně své zastoupení. Dave Shea zařadil můj Golden Mean mezi oficiální designy — a musel v archivu vyštrachat i českou vlaječku.

Scifi povídečka

Dnes jsem pro Lupu namísto obligátní glosy napsal velmi neobligátní povídečku. Ale pozor, jak se zdá, asi ji každý nepochopí...

Něco (strašlivého) o webu

Na web O webu jsem narazil náhodou při vyhledávání. Podle všeho se snaží tvářit jako informační web pro (začínající) webdesignery a webmastery. Protože ale v mém prohlížeči jsou jejich stránky prakticky nepoužitelné (veškerý hlavní obsah se nachází v uzoučké, asi kilometr vysoké nudličce při levém okraji, až kdesi od třetí stránky shora), zajímal jsem se proč.

A nejspíš to i vím. Přinejmenším proto, že kód tohoto webu je plný chyb. A to i chyb velmi fatálních — hodnoty atributů třeba nejsou v uvozovkách, i když obsahují i speciální znaky, kdy atribut v uvozovkách být musí; v uvozovkách dokonce nejsou ani hodnoty <a href...>, přestože obsahují hodně složitá URL, z čehož každému slušnému parseru v prohlížeči musí naskakovat pupínky. Za zvláštní zmínku stojí třeba tento pěkný kousek:

<a href="../8-51-Vlastni-"SERVER"-2" ...

V kódu najdete i takové perly, jako ukončování odkazů tagem <a> (namísto </a>). O tom, že se stránky hemží prehistorickými konstrukcemi typu <center>, <small>, <big>, <font> atd. raději nemluvě, stejně jako o stoprocentním ignorování nezbytnosti psát jisté znaky pomocí entit (třeba znak & se v HTML musí zásadně psát jako &, a to všude, i v URL).

Mohu-li soukromě doporučit, někomu, kdo se dokáže veřejně prezentovat takovýmito stránkami a tvářit se jako odborník přes webdesign, bych nevěřil ani nos mezi ušima. A pokud se ten někdo pod takové stránky ani nepodepíše ani neuvede aspoň nějaký kontakt, skoro bych jej považoval ne-li za podvodníka, tak aspoň za hodně pofidérní, pochybnou existenci. Jakoukoli informaci, kterou by mi takový web podstrkával, bych měl tendenci prověřovat, jestli mi náhodou nechtějí podstrčit něco podloudného či nekalost výhradně ku jejich prospěchu.

To byl ovšem můj osobní názor — vy si o webu O webu samozřejmě myslete, co chcete.