Boží mlýny, ententýny [příspěvek v archivu]

Zatáčku za Hořesedly střihá stříbrná oktávka téměř rovně a zkracuje si cestu přes plnou čáru protisměrem; rovnou proti mně, i když uhýbám až na krajnici, míjíme se tak o 20 centimetrů. Černé audi nás předjíždí přes plnou na sedmdesátce pod horizontem před Krupou. O kousek dál, přímo v Krupé, předjíždí dalšího: v obci, na křižovatce, přes odbočovací pruh, několik plných čar a dva přechody pro chodce, ani nezpomalil. Na dálnici u Nového Strašecí vjíždí z připojovacího pruhu škodovka, ale ihned, kousek přede mnou přejíždí dálnici napříč a odbočuje mezerou ve svodidlech do protisměru. O kus dál mě předjíždí peugeot a ač je mírný provoz a kolem spousta místa, střihne to zadním blatníkem rovnou mně před čumák, zařadí se tak dva metry přede mě. Hned za ním to kolem udělá „héééén“, míjí nás passat nejmíň dvoustovkou, dvěma koly v jednom, dvěma koly v druhém pruhu.

Taková naše typická víkendová cesta po „karlovarské“. Vedle podřimuje žena, vzadu v sedačce klimbá naše čtyřměsíční holčička, ve druhé si ani-ne-tříletá dcerka brouká Pásla ovečky… A všichni společně trvale ohroženi šílenci aktivně usilujícími o naše životy. Téměř pokaždé mě napadne, co kdybych toho dotyčného viděl v příští zatáčce napasovaného do stromu, převráceného v poli na střeše, škrábajícího se z hořícího vraku…

Brrr, děsná představa. Jak mě jen vůbec něco takového může napadnout. Nepřeju přece nikomu nic zlého a už vůbec ne žádný hrozný osud, ani svému největšímu nepříteli. Natož člověku, kterého ani neznám, který ani nezná mě. Kdo jsem, abych soudil; kým se cítím být, abych vis maior rozděloval boží tresty? Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě – a kdo by chtěl, aby mu někdo cizí přál jakýsi strašlivý osud…

Ale co kdyby přece jen? Co když by se to opravdu stalo? Mine mne šílenec, který mě i s celou rodinou mohl během setiny vteřiny odsoudit k smrti, já ho v duchu (či nahlas) prokleju, a za pět minut ho míjím zkrvaveného v rozmačkané plechovce v příkopě. Pochopitelně, že okamžitě zastavuji, pomůžu, volám pomoc. Co bylo, bylo, to sem teď nepatří. Teď a tady jde o lidský život a co jsme si to jsme si, na vyřizování účtů je čas jindy. Nejsme zvířata. Civilizovaný člověk v okamžiku krize zahodí všechny staré křivdy a dělá co nejlepší pro jeho bližního. Ani já zvíře nejsem, přes všechnu tu hořkost bych se nakonec nezachoval jinak. Trpící je trpící, přes krev není vidět barva uniformy. Zastavím a pomohu.

Brrr, děsná představa. Nepřeju přece nikomu nic zlého… Ale houbeles, tomuhle parchantovi tedy určitě jo! Jen ať si tu hubu na sračky rozmlátí, magor jeden. Vždyť mě teď málem zabil i s celou rodinou. Kdybych ho za příští zatáčkou viděl namotaného na sloupu s volantem kolem krku a šaltpákou v anusu, ještě si uplivnu a pomyslím si „to ti patří, hajzle“, zatímco nahlas řeknu: „podívejte se děti, takhle skončí ti, co jezdí jako bezohlední šílenci, co usilují o život všem okolo sebe“.

Co, trestný čin neposkytnutí pomoci bližnímu? Pche! Jak mám za bližního považovat někoho, komu nezáleží na tom, kolik lidí kolem sebe zabije. Pomož svému nepříteli, nastav druhou tvář, kdo po tobě kamenem… – přesně na tohle ta naše nešťastná civilizace jednou definitivně dojede. Ten věčný a nešťastný soucit s vrahy neznajícími oněch skrupulí, které drásají naše nyvá svědomí, neváhajícími vrazit nůž do zad i svému bezelstnému zachránci. Jak je mi to proti mysli, sám se určitě nezachovám tak, jak je mi to u jiných odporné. Každému, co jeho jest, Darwinovi metál. Ano, nejspíš smeknu nad tím trpícím hajzlem, ale s hlubokým zadostiučiněním pojedu dál.

Ba ne, nic není jen černé, nic není jen bílé. A já jsem pruhovaný.

Petr Staníček, 18. 3. 2007 v 21.54 • Rubrika: Všeobecné • Komentáře: 13

13 komentářů k článku »Boží mlýny, ententýny«

[1] Vložil(a): Arthur Dent 18. 3. 2007 v 23.09

Zachoval bych se oranžově, ale racionálně vzato nevím proč… Aby se z toho vykřesal a sejmul mě za pět let?

[2] Vložil(a): dgx 19. 3. 2007 v 8.31

Představ si, že něco podobného jsem zažíval i jako prostý chodec u nás na vesnici. Dva idioti tam docela často řádili s autem bez SPZ a bylo jasné, že ho zdaleka nemají pod kontrolou.

Nedávno proběhla zpráva, že v Troubsku nějaké mladíky v autě srazila lokomotiva. Přežili to. Nejprve jsem byl oranžovej, bylo mi jich líto, ale jak jsem se zanedlouho dozvěděl, šlo právě o ty dva magory a to už jsem viděl šedě: když je vlak nerozmačkal, zabijou oni nekoho jiného.

[3] Vložil(a): openid.cz/Merencin 19. 3. 2007 v 10.58

Asi oranžově, ovšem s velkým sebezapřením.

Ale kdepak, lžu si. Záleží na aktuální hladině adrenalinu. A ta by byla v tomto případě asi dosti vysoká na to, abych jel dál…

[4] Vložil(a): Arthur Dent 19. 3. 2007 v 13.02

[3] Velkou roli hraje psychologický efekt zvaný „efekt přihlížejícího“. Čím víc aut by po té silnici jezdilo, tím větší pravděpodobnost, že by nikdo nezastavil. Kdyby kdokoli z nás jel po okresce, byl „oprasen“ nějakým dobytkem a za chvíli by narazil na téhož omotaného okolo stromu, tak zastavíme spíš než na frekventované silnici. Tam se svědomí utěší tím, že „pomoc zavolaj jiní“. Na prázdné okresce tohle nemáme, takže nám poručí oranžové svědomí.

[5] Vložil(a): Siky 19. 3. 2007 v 13.47

Taky jsem o tom přemýšlel, jaký by to bylo nechat je namotaný na stromě… dokud se mi to nestane, nebudu schopen si na tohle odpovědět, i když v momentě, kdy mě někdo zpraží, v hlavě mi proběhne jen jedno – pokud se namotáš, ujedu a zamávám.

[2] dgx: V jednom ze svých příspěvků na Trine jsi psal, že pokud tě někdo dneska na silnici „opere“, většinou má na značce S-ko. Mám ho taky a protože bydlím v Praze, schválně jsem si na to dal pozor a začal to pozorovat. K mé nekonečné lítosti – máš pravdu. Prakticky je to půl na půl, ale vezmu-li v úvahu poměr počtu S a A v Praze, výsledek je jasný. Ach jo.

[6] Vložil(a): Pixy 19. 3. 2007 v 13.56

Zvláštní, já mám tedy „štěstí“ skoro výhradně na Áčka. A všichni jmenovaní v prvním odstavci (krom toho otáčejícího se na dálnici, jehož SPZ jsem neviděl) byli „A“.

[7] Vložil(a): Jiří Bureš 19. 3. 2007 v 14.31

Ad „A“ v SPZ>
Dřív jsem si pomyslel něco o lidech z Prahy. Teď už vím, že spousta áček jsou služební auta. A protože z cizího krev neteče, tak si řidiči služebních aut asi dovolí k tomu stroji víc, než by si dovolili ke svému autu.

[8] Vložil(a): #13 19. 3. 2007 v 16.01

A představ si, že v tom jezdíš na kole. Už několikrát jsem si myslel, že je po mně, úskok do pole před protijedoucím předjíždějícím už pokládám za standard.

A ještě k češtině – nemá tam v oranžovém být „pro svého bližního“?

[9] Vložil(a): Pixy 19. 3. 2007 v 16.18

[8] Nikoli. Chápeme-li tu větu (a byla tak myšlena) jako „…dělá, co je nejlepší pro jeho bližního“, je zde ten člověk předmětem, podmětem je ono „co“, a „svůj“ tedy není namístě. Chápu, že se to bez toho přísudku dá chápat dvojznačně, ale to už je jiná věc. ;)

[10] Vložil(a): #13 19. 3. 2007 v 18.28

[9] Aha :)

[11] Vložil(a): openid.cz/merencin 20. 3. 2007 v 9.45

[4] Nejspíš máš pravdu. Až se to stane, uvidím. Snad se nezklamu.

[7] My máme všechna služební auta (až na dvě či tři výjimky) polepena dosti viditelnou a známou reklamou. Takže schovávat se za cizí zrovna v tomto případě opravdu nejde.

[12] Vložil(a): Lokutus 21. 3. 2007 v 13.26

Já oranžově. Ale při každé podobné situaci si přeju mít v autě bazuku, nebo alespoň granátomet.
Mimochodem, pokud jsou na balistice schopni sklíčovat střelu se zbraní podle vývrtu hlavně, poznají i bazuku, ze které to vyšlo? Ehm, čistě akademicky, samozřejmě.

[13] Vložil(a): wake 23. 3. 2007 v 8.28

vysvětlíte mi někdo, co myslíte těma barvama? vždycky jsem žil v domění, že se má vést _modrý_ život… ;-)

Váš komentář

Upozornění: Pokud vás téma tohoto příspěvku nezajímá, nebaví, dotýká se vás či vás dokonce uráží, tak prosím odejděte a pokud možno se nadále ve vlastním zájmu dalším podobným vyhýbejte. Hlavně se to prosím nesnažte autorovi sdělovat v komentářích, takové příspěvky nikoho nezajímají a budou nejspíš vymazány. Totéž platí pro vaše názory na osobu autora, na jiné přispěvatele, mluvení z cesty, ze spaní či pod vlivem omamných látek a další podobné výlevy nesouvisející s tématem článku. Jinými slovy, toto je prostor soukromého blogu určený pro komentování příspěvku publikovaného výše, nikoli k chatování a volné diskusi. Děkuji za pochopení.

Abyste mohli komentovat, musíte se přihlásit.