Židovské anekdoty (2)

str.1 | str.2 | str.3 | str.4 | str.5 | str.6 | str.7 | str.8

U rebe Sterna, rabína na malém městě, se stavil na návštěvu jeho přítel rabín Laube, který jel do Vídně na svatbu - jako dar vezl krásné zlaté hodinky. Aby se mu neztratily, poprosil Sterna, jestli by si je u něj mohl schovat. Stern zavolal šámese ("kostelníka"), svou ženu a nejstaršího syna Izáka a povídá: "Jste mi svědky, že sem do almary dávám do úschovy zlaté hodinky rebe Lauba."
Přišel den odjezdu a Laube povídá: "Děkuju jim za pěkné přijetí, rabi, dobře se o mne starali a mnoho novinek jsem se dozvěděl. Teď už se musím vydat na cestu - jen jich prosím o ty zlatý hodinky, co jsem si u nich schoval."
"Um gotteswillen, nejsou voni mešuge, rebe - jaký hodinky? Já o ničem nevim!", diví se rabi Stern.
"Vždyť je schovali sem do almary - a před svědkama, no zeptaj se jich přece!"
Zavolali tedy šámese a Stern se ho ptá: "Tady rabín Laube tvrdí, že prý si u nás schoval zlatý hodinky a oni u toho byli jako svědek, Mayer. Je to pravda?"
"Ať do mně hrom uhodí, rebe - žádný hodinky jsem jaktěživo neviděl!"
Zavolají i rabiho syna a nakonec jeho ženu - všichni se dušují, že o ničem neví a že rebe Laube určitě musel ty hodinky nechat někde jinde.
Když odejdou, povídá Laube: "To jsem si o nich teda nemyslel, Stern - vždycky jsme byli přátelé a teď mi udělaj takovou věc! Nestyděj se?"
"Nerozčilujou se hnedka, Laube," říká rabi Stern a vytahuje z kapsy Laubovy hodinky, " - to já jenom aby viděli, s jakou verbeží já tady musím pracovat!"

Kohn, prej jim dočista vyhořel kšeft?
Pssst - zeptaj se příští tejden...

Ve vlaku do kupé ke Kohnovi přistoupil mladý Žid. Vlak se rozjede a mladík se ptá: "Prosimich, nevěděj, kolik je hodin?". Kohn nic. Po chvíli se mladík ptá znova: "Nezloběj se, že jich votravuju, ale můžou mi říct, kolik je hodin?". Kohn jen kouká z okna. Za další chvíli už to mladíkovi nedá: "Proved' jsem jim něco? Řekl jsem snad něco špatně, že mi nechtěj říct, kolik je hodin?!"
Kohn jen povzdechne a povídá: "Tak poslouchaj. Jistě že vím, kolik je hodin - ale jim jsem to říct nechtěl. Podívaj se: voni nastoupili do skoro prázdnýho vlaku a sedli ausgerechnet do kupé ke mně, starýmu Židovi, a mýrnyks týrnyks chtěj vědět, kolik je hodin. A já jako slušnej Žid jim to řeknu. A voni se mně zeptaj, kam jedu, já jim popravdě odpovím, že do Chrudimi, a na to voni, že to je náhoda, že voni taky do Chrudimi - kam taky jinam takhle navečer, když tenhle vlak staví až v Chrudimi a dál už nejede?
A voni se mně zeptaj, jestli tam znám nějakej dobrej košer hotel, kde by mohl slušnej Žid přespat, a já jim musím popravdě odpovědět, že ne, protože U nádraží maj furt plno, Na náměstí by to bylo pro ně moc drahý a Hvězda je hrozná blechárna, kam bych si žádnýho Žida nedovolil poslat. Takže bych jim jako slušnej Žid musel nabídnout nocleh u nás a voni by to přijali, protože kde by taky jinde chtěli přespat.
Doma máme jen dvě cimry - v jedný spím já se Sárou u nikdo jinej už se tam nevejde - a ta druhá je naší dcery, takže by jsme jim museli uslat tam. Voni by si s ní něco začali - neříkaj, že ne, to by mě urazili, taková pěkná holka to je - a jako slušně vychovanej Žid by mně museli ráno požádat o její ruku - a řeknou mně upřímně: můžu já dát ruku svý jediný dcery Židovi, kterej nemá ani vlastní hodinky?!"

- Kohn, prodám ženu. Co daj?
- Nic.
- Platí.

Roubíček překvapí souseda v posteli se svou ženou: "Teda Kohn, ja musim. Ale proč voni...?"

- No Kohn?! Včera jim zemřela žena a dnes jdou do bordelu!?
- Vim já, co v tom nezměrným žalu vlastně dělám?

V kupe vlaku se cestujici jiz delsi dobu hada o slavnych osobach v dejinach s rabinem:
...
"Schoppenauer," pokracuje muz. "To byl Zid," odveti rabin.
"Freud!" "Taky Zid."
"Marx!!" "Jiste, znamy Zid."
"Einstein!!" "Taky Zid."
"Jezismarja!," vybuchne muz. "Taky Zidi," zni sucha odpoved.

Stary Weinisch privede sveho dospivajiciho syna k mukacevskemu rabinovi. "Rebe, kdyz se tady Moricek narodil, slibili, ze az vyroste, bude u nich samesem. Ted je mu patnact let, tak jim ho privadim, aby ho na toho samese vzali."
Rabin si prohlizi Moricka a pta se ho: "Tak co, Moric, umi psat?"
"Ne, neumim, rabi."
"A co cist, to aspon umi?"
"Ani cist, rabi."
"Umgotteswillen, Weinisch, jak muzou chtit, aby kluk delal samese v Mukacevu, kdyz ho nenaucili ani cist, ani psat! Ale aby nerekli, ze ja, rabin, nedrzim slovo, tak jim aspon pomuzu. Jde sem Moricku. Tady ode mne dostane deset korun. Za ty nakoupi tabak a virzinka a bude je prodavat. Kdyz uz je takovej trotl, tak treba bude aspon do kseftu."
A Moricek poslusen rabinovy rady nakoupil tabak a cigara, prodal je a ze zisku nakoupil zase tabak a cigara a tak dokola - a za rok si vydelal na cestu do Ameriky. Odjel do New Yorku s par dolary v kapse a zacal tam znova - nakoupil tabak a cigara, prodal je, zase nakoupil a tak porad dokola. Obchody mu sly dobre - az jednoho dne - po deseti letech - na valne hromade nejvetsiho tabakoveho koncernu v Americe je slavnostni jmenovani noveho predsedy spravni rady - ctihodneho obchodnika Morice Weinische. Jsou proneseny slavnostni pripitky, potlesky, spousta novinaru - zbyva podepsat jen jmenovaci listiny. Moric Weinisch sykne na sveho tajemnika, ale okolostojici byznysmeni jen tise radi: "Ale to nemuze podepsat vas tajemnik, pane, takovouto dulezitou listinu musite podepsat vy sam."
Moric ponekud zcervena a stydlive povida: "Dobra, panove - je mi to trapne, ale musim se vam k necemu priznat: ja neumim cist ani psat!"
Velke sumeni v sale, az nejvyznamnejsi akcionar, banker Rotschield, povida: "Ale to je prece naprosto uzasne! I tak to zde ctihodny pan Weinisch dokazal dotahnout vlastni pili az na nejvetsiho obchodnika v tabaku v cele Americe! Ani se mi nechce domyslet, kde by ted byl, kdyby se mu jeste dostalo dobreho vzdelani!!!"
Moric Weinisch se jen pousmeje a povida: "Tak to vam nahodou muzu rict naprosto presne. Kdybych umel cist a psat, tak jsem dneska samesem v Mukacevu..."

50. leta, na osobnim oddeleni ministerstva zahranicniho obchodu: "Takze soudruhu Kohne, doporuceni mate vytecna, vysledky naprosto vynikajici - ale bohuzel vas prijmout nemuzeme: tady stoji, ze mate pribuzne v kapitalisticke cizine! Dokonce velmi blizke pribuzne - nebo snad chcete poprit, ze vase sestra Marie zije v USA?"
Kohn smutne zvedne oci a povzdechne: "Tak kvuli Marence! No vidite, takova hodna holka - kdyby jen vedela, ze mi s tim udela takovy problemy, tak tenkrat radeji jela do ty Osvetimi..."

str.1 | str.2 | str.3 | str.4 | str.5 | str.6 | str.7 | str.8