Prázdná čínská restaurace uprostřed kladenského sídliště, ospalé letní poledne. Asi tucet stolů opuštěných, u jediného plkají tři ukázkoví pivní štamgasti, nad nimi do prázdného sálu hraje z televize Nova. Zadním vchodem se postupně vtrousí cikánská rodina, děti pobíhají kolem, dospělí něco řeší, po chvíli odcházejí předem. Do nastalého ticha zní prázdným sálem televizní hlasy jako z jeskyně.
- 1. štamgast (nesrozumitelně): Huhly huhly huhly.
- 2. štamgast (nahlas): A co konkrétně ti udělali?
- 1. štamgast: Huhly huhly. Huhly.
- 2. štamgast: No ne, já chci vědět, co konkrétně tobě udělali.
- (pauza)
- 1. štamgast (vyskočí, rozhazuje rukama): No jó, ty seš vlastně Jejich kamarád, ty je miluješ!
- 2. štamgast (stále stoicky klidně): To sem netahej. Já chci vědět, co konkrétně kdokoli z nich udělal tobě.
- (ticho)
Dlouhé ticho. Po pěti minutách odcházím a pořád je ticho.
Hezký příběh, dodat není co, ale nedá mi to. Neříkal první štamgast spíše „huhle, huhle, huhle?“.
[1] Je to možné, nebylo mu rozumět.
Třeba ten první pán, který mlčel, neměl vlastní špatnou zkušenost, ale měl pouze zprostředkovanou zkušenost od někoho třetího. Naléhání druhého pána na vlastní zkušenost se mi zdá nemístné. Příběh:
Dva kluci jdou hulit na nádraží.
1. kluk: Vylezem na vlak, nikdo nás tam neuvidí, jak hulíme.
2. kluk: Ale může tam do nás praštit trolej.
1. kluk: Jak by nás mohla praštit, když na ni nebudeme sahat?
2. kluk: Nevím, ale slyšel jsem, že když seš na vagónu, tak do tebe může praštit proud z troleje.
1. kluk: No jo, ty se bojíš. Jsi srab a mytolog. Praštilo to snad někdy konkrétně do tebe?
Druhý kluk produkuje ticho. Má pouze zprostředkovanou zkušenost, protože kdyby měl přímou zkušenost, tak pravděpodobně už jenom umírá na oddělení popálenin.
Jinak já mám Cikány docela rád. Dobře se mi s nimi povídá a hraje.