Pixylophone - archiv

Návrat po roce: vyhlazování písem ve Windows

Loni jsme s kolegy blogery hned několikrát řešili, proč a jaký že je problém s antialiasingem (vyhlazováním písem) ve Windows, že jej spousta lidí nepoužívá. Zkoušeli jsme si posílat otisky obrazovek, porovnávali několikanásobně zvětšené obrázky znaků a snažili se porovnávat s Quartzem na Macu, na základě jehož znalosti jsem nedokázal nespokojenost uživatelů Windows s antialiasingem pochopit — vždyť je to přece o tolik lepší pokoukání, že se nedá uvěřit, jak se někomu ta ostrohranná nevyhlazená písma ještě můžou líbit.

Pořídil jsem si ovšem (kvůli ladění v IE) PC notebook a už to všechno naprosto chápu. Zcela zodpovědně můžu prohlásit, že technologie vyhlazování písem (ať základní, nebo ClearType) ve Windows je pouhou parodií na cokoli, co se může honosit názvem antialiasing. Nepoužitelné, nedá se na to dívat, po půl hodině výdrže jsem to musel vypnout a jsem zase vděčen za ta prehistoricky ostrá, nevyhlazená písmenka, pro Windows tak typická.

Stojí mi teď na stole vedle sebe dva notebooky — jeden Mac a jedno PC/Win. Zatímco na Macu si nevyhlazená písma už ani nedokážu představit (a proč taky, fonty jsou pěkně oblé a krásně čitelné), tak ve Windows "tatáž" technologie produkuje cosi ohavně rozmazaného, rozpitého a způsobujícího, že texty jsou podstatně hůře čitelné, tvary znaků se bortí a písma vypadají k nepoznání jinak.

Snažil jsem se to aspoň vyfotit — jde to sice dost blbě, ale pro základní představu pro toho, kdo ten či druhý systém neviděl, to může stačit: posuďte sami. Jde o výřez stejné stránky (změna stylů na tomto webu), zobrazené stejným písmem (zkopíroval jsem si do Maca shodný Times New Roman z WinXP), liší se jen technologie antialiasingu. Povšimněte si hlavně špatné vyváženosti síly tahů, "děravých" linek, chybějících patek nebo výrazných rozdílů v tloušťce znaků (např. "s" a "l" ve slově "styl" nebo zbytnělého "h") v provedení ClearType (vlevo). Zatímco antialiasovaný text z Quartzu vypadá téměř jako tištěný a velice příjemně se čte, na tu Microsoftí parafrázi se opravdu nedá dívat.

Takže se tímto hluboce omlouvám všem, které jsem až doteď podezíral, že jenom neví, co je dobré a pouze si natolik zvykli na ty hranaté zubaté, dvacet let staré ohyzdy, že se jim nechce je opustit. Až nyní, poté, co jsem si na vlastní oči porovnal ten rozdíl, vidím, že antialiasing ve Windows je skutečně nepoužitelný paskvil a dávám vám plně za pravdu. Máte mou omluvu.

Od IE7 bych žádnou revoluci nečekal

Obsáhlejší článek na téma připravovaného IE7 mi dnes vyšel na Lupě.

Věříte statistikám Navrcholu?

Věříte statistikám a tiskovým zprávám Navrcholu? Neděláte dobře. Děláte na jejich základě nějaká strategická rozhodnutí? Děláte víc než špatně. Po loňském úletu s podporou Javascriptu v prohlížečích v řádu jednotek procent se letos blamují naprosto scestnými údaji o podpoře Flashe — více na Yuhůůově blogu.

V závěru Yuhůů prohlašuje: Odpovědně tvrdím, že tiskovky z Navrcholu jsou pro český web škodlivé. Pod to se můžu jen podepsat — na základě jejich nepřesných údajů a zavádějících interpretací bylo uděláno tolik chybných rozhodnutí, že napříště mohou odpovědní zástupci Navrcholu jen pokorně šoupat nohama a stydět se. Sám jsem několikrát s velkým úsilím (a někdy marně) zápasil s rozhodnutími manažerů, která z těchto (a podobných čísel) vycházela a kterým prostě selský rozum nedovoloval věřit.

Máslo na hlavě Navrcholu jen tak neroztaje — ani když je zítra někdo narychlo posype popelem...

Citát na víkend

Rozumní lidé se přizpůsobí světu. Ti nerozumní se naopak snaží svět přizpůsobit sobě. Veškerý pokrok tedy zákonitě závisí právě na těch nerozumných.

George Bernard Shaw

Breaking news

Snad jen jediný člověk na světě dokáže událost, kterou svým významem může řadit mezi pozvání Hayao Miyazakiho na natáčení Totoro in Prague a fetišistický dýchánek s Cate Blanchett, oznámit lakonickým: Dítě (penis). Gut. Max. Pixylophone ze srdce blahopřeje šťastnému tatínkovi, pozdravuje statečnou maminku a P. T. čtenáře, kteří netuší, která bije, žádá, aby se laskavě neptali.

Knihovna CSS

Skvělý počin pro (nejen začínající) webdesignery udělal Martin Jakeš, když připravil a spustil svou Knihovnu CSS. Najdete tu polopaticky vysvětlené a k okamžitému použití připravené typické konstrukce, které lze vyřešit pomocí CSS — od typických layoutů stránek po řešení detailů, jako jsou třeba zaoblené rohy rámečků. Projekt je sice teprve na začátku a další řešení budou přibývat časem, ale už teď má dost co nabídnout každému, kdo se o možnosti CSS aspoň trochu zajímá. Výborná práce.

(Ne)pojišťovny na webu (aktualizováno)

Chci si sjednat nemocenské připojištění. Na finančních webech jsem si o tom přečetl první poslední — vyjma informace, která pojišťovna mi vhodný produkt může nabídnout. Nezbylo než projít nabídky jednotlivých pojišťoven individuálně. Zde je hořký výsledek.

• Generali — po leknutí, kdy mi stránka zmenšila okno browseru pod rukou, jsem se vydal hledat nabídku produktů. Horní menu — Pojištění — Osoby — a konec. V této úrovni už menu nefunguje a nedělá nic. Ani v Safari ani ve Firefoxu (tam se na mě jen vysypaly desítky chyb Javascriptu). Bez Javascriptu to pochopitelně nefunguje vůbec. Zkouším to nějak obejít nebo ošolichat, nic. Chvíli se hrabu v kódu (prasata!), ale správná URL nevyhrabu. Smůla, nula bodů, jdu dál.
• Česká pojišťovna — Život — Zdraví — Pojištění pro případ nemoci — pojištění neděláme my, poskytuje ho ČP Zdraví, odkaz. Nula bodů.
• ČP Zdraví — 404 Not found. Nula bodů. Aktualizace, viz níže.
• Credit Suisse — sem jsem šel původně skoro najisto, protože z jakéhosi srovnání na jednom finančním webu vypadla pojistka od CreditSuisse nejlépe, s nejvyšší možnou denní dávkou, navíc stejnou pojišťovnu mi doporučil poradce. Ouha, na webu se ale dá najít jen životní a penzijní pojištění. Ve fulltextu jsem dodatečně našel několik příspěvků vychvalujících jejich pojištění nemocenských dávek, dokonce jednu tiskovou zprávu, ale vše bez odkazu. Produkt se na webu nenachází. Nula bodů.
• Uniqa — tady už to vypadá přece jen lépe. Web je přehledný, Občané — zdraví — Denní dávky při nemoci, jsem tam hned. Jenže stránky pěkné, povídání dojemné, ale informace žádné. Podmínky, maximální výše denní dávky, nic takového se na webu najít nedá. Jen vágní reklamní plky, jeden bod z deseti.
• ING — navigace přehledná (až na ten nadpis okna), na místě jsem cobydup. Ale opět jen vágní pindy (i když přece jen o něco více než předchozí Uniqua). "Klient si zvolí výši denní dávky z nabídky společnosti s ohledem na výši svého příjmu." Jenže ona "nabídka společnosti" se už ale nikde nevyskytuje. Související odkazy nabízejí pojistné podmínky, ale ke všem možným pojistkám kromě té nemocenské. 1/10.
• Allianz — strašný a nepřehledný web. Nacházím ale menu "Produkty" s podnabídkami, na každé se rozbalí roletové menu. Můžu si ale pouze přečíst položky, na žádnou se už nedostanu (pod myší mi okamžitě zmizí). Beztak v seznamu produktů nic ani vzdáleně podobného nemocenskému pojištění nevidím. Nula bodů.

Konec, dost. Další pojišťovnu (z těch větších) už beztak neznám. To je snad spiknutí nebo co. ... Ale houby spiknutí, normální schlamperei to je. Kdyby tak páni ředitelé těch pojišťoven věděli, za jaký aušus vyhodili ty zajisté nehorázné peníze určené na výrobu jejich webů. Kdyby jen tušili, jací amatéři se napakovali jejich statisíců. Ti by se, panečku, divili...

P. S.: Nevíte prosím vás někdo o pojišťovně, která by nabízela pojištění nemocenských dávek s denní dávkou vyšší než tisícovka? Díky za každý tip.

Aktualizace: Dnes již web ČP Zdraví místo chybové stránky ukazuje nějaký obsah. Sice jen úvodní stranu a dál moc nic, kliknutí na položku "pojistné produkty" v menu nic nedělá — ale funguje aspoň položka "dotazy", kde je odkaz na "Produkty ČP zdraví" v PDF. Na rozdíl od všech ostatních se zde dočtu celkem podrobný popis hledaných produktů, příklady řešení a především výši pojistných dávek (až 6000 Kč). Takže mám vybráno. Nevím, jaký mentální zkrat by mě musel postihnout, abych si vybral den volna a jal se obrážet nějaké pobočky těch ostatních pojišťoven.

Webdesignový objev roku

Udělám výjimku a po dlouhé době sem zase píšu něco týkající se HTML a věcí podobných, protože tohle mi za to opravdu stojí. Dostal mě totiž Honza Bien na svém Mraveništi příspěvkem "XHTML: namísto kotvy úryvek". Už ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy o webdesignu dočetl něco, o čem jsem dosud neměl ani tušení — a na českých stránkách se to snad nestalo ještě nikdy. Až teď.

Přiznávám bez mučení, že o možnosti odkazovat v XHTML kotvou nejen na pojmenovaný odkaz (<a name="jmeno">), ale i na blok s daným id (<div id="jmeno">), jsem neměl dosud ani ponětí a je to pro mě absolutní novinka — stejně jako fakt, že je tahle funkce podporována ve všech aspoň trochu rozšířených browserech. Pro mě je to objev roku.

A pochopitelně jsem neodolal a hned jsem to použil na svém webu. Protože na příspěvky v archivu odkazuji právě pomocí kotev (např. http://www.pixy.cz/pixylophone/2004 06 archiv.html#1087400966), použil jsem Javascript a po načtení stránky ověřím, zda její URL obsahuje odkaz na kotvu, a pokud ano, příslušnému bloku, změním class a tím se pomocí CSS zvýrazní. Kód je prostý:

window.onload = init;

function init() { hilite_anchor() }

function hilite_anchor() {
  var o, h = document.location.hash;
  if (h) {
    h = h.substr(1);
    o = document.getElementById(h);
    if (o) o.className += ' itemhilited';
    }
}

Doufám, že tahle změna bude čtenářům ku propěchu a zlepší orientaci v archivu. A ještě jednou velké díky Honzovi Bienovi.

Indonéské rizoto

Mám rád kuchyňské crossovery. Často a s oblibou kombinuju různé kuchyně, italskou s mexickou, čínskou s českou, moravskou s ruskou nebo třeba francouzskou s maďarskou. Velice málo vařím typická česká jídla (knedlíky prakticky nejíme, obyčejná omáčka je událostí, řízek svátkem). Dnes jsem kolem poledne kouknul do ledničky a do spíže, co se tam dá najít (moc velký výběr to nebyl), se ženou jsme prozkoumali své chuťové pohárky a výsledkem bylo rizoto.

Ovšem rizota, která dělám, už delší dobu mají jen málo společného s těmi kydanci do kopečků posypaných sýrem, co známe ze školních jídelen a českých restaurací. Poslední dobou nejoblíbenější je smetanové se sýrem a rybou (ale o tom jindy), případně mix à la Bolognese a à la Milanese — a dnes to byla premiéra, mix rizota a indonéského nasi goreng. Po pravdě, on to zas tak velký odklon není — ať se jídlo jmenuje risotto, pilaf, paella nebo nasi goreng, v zásadě jde pořád o nějakou formu rýžového eintopfu

Pozn.: Dnes jsme vařili na střídačku se ženou (protože malá Zuzanka vyžadovala společnost) — proto ten plurál.

Na trochu rozpáleného oleje na velké vysoké pánvi jsme hodili dvě cibule nakrájené na proužky (rozpadlá půlkolečka), na zpěněnou cibuli pak přidali trochu na nudličky nakrájené kořenové zeleniny a až se mírně osmahla, přišlo tam ještě asi čtvrt kila mletého masa. Když se lehce osmažilo, přidali jsme nadrobno nakrájené dva stroužky česneku, malinko osmahli (česnek se nesmí smažit dlouho, jinak zhořkne) a podlili půl sklenkou vína. Nechali dusit, dokud se šťáva nevysmahla až na tuk. Pak se to osolilo, lehce opepřilo a okořenilo.

U toho koření se trochu zastavím. Měl jsem tu zbytek výborné směsi "nasi goreng", což ovšem nestačilo — ale zas tak moc to nevadilo, protože tahle směs není v zásadě nic jiného než trocha sušeného česneku s větším množstvím sušené cibulky doplněné směsí chilli, kardamomu, kurkumy a stopového množství několika dalších koření — a to zase není nic moc jiného než populární směs, která se u nás prodává pod názvem "kari indické". Toho máme doma dost, tak jsem ho tam lžičku přidal a bylo to akorát. Kdo má rád ostřejší (já ano, ale musím brát ohledy i na ženu), přidá si chilli — nejlépe čerstvé, nadrobno nakrájené. Což ostatně do správného nasi goreng neodmyslitelně patří (stejně jako pár dalších exotických surovin, ale dělám crossover, tak se s tím nemusím moc trápit). —— Ale pokud byste tuto orientální směs koření nahradili nějakými evropskými bylinkami, třeba tymiánem, saturejkou, rozmarýnou a majoránkou nebo dobromyslí, dostanete správnou provensálskou vůni a chuť; zatímco směs (řekněme) kmínu, trošky hřebíčku, čerstvé máty a citronové kůry (i šťávy) by vás zase přenesla někam do jihovýchodního středomoří... U spousty jídel se to s kořením nemá přehánět a dá se vystačit jen se solí a troškou pepře, případně hrstkou čestvých bylinek. A pak jsou jídla, která stojí za to okořenit a okořenit dobře. Tohle je jedno z nich.

Máme tedy mleté maso lehce osmažené na cibuli a trošce zeleniny a podušené na víně, s česnekem a kořením. Do toho jsme přidali zbytky z přípravy včerejšího salátu, co jsme našli v lednici — tři rozměklá rajčata a odřezky ze dvou paprik (přesněji řečeno kapií — půlka zelené a půlka červené). Do toho jsme nasypali hrnek a půl rýže, pořádně v tom promíchali a nechali trochu osmahnout (ona při tom do sebe krásně natáhne všechny chutě); a potom zalili asi litrem vývaru. No, nebudu nic nalhávat — dal jsem tam čtyři hrnky vody a kostku instatního zeleninového bujónu. Za občasného míchání se to pod poklicí dusilo asi dvacet minut, až to přestalo být tekuté a začlo být rizotem.

K tomu se ještě dokřupava osmažily dvě cibule nakrájené na kolečka. Podávali jsme tu příjemně barevnou směs rozprostřenou po talíři, posypanou smaženou cibulkou a dojídali s velkou chutí ještě k večeři.

Pozvánky do Gigacentra

Máte-li zájem připojit se k betatesterům Gigacentra, reknete si. Mám tu pět bezprizorních pozvánek: prvních pět, kdož si o ně řekne, je dostane (pošlete svůj e-mail, který je pro předání pozvánky nezbytný).

Update: OK, pět zájemců se ozvalo proklatě rychle, pozvánky jsem jim odeslal. Víc už nemám, dál si o ně nepište.