Pixynergia

Zajímavé věci se to člověk dozví na tom internetě. Třeba takové „viz“, kolik lidí si s ním pořád láme hlavu, jak a proč se používá. Schválně, která z možností je podle vás češtinsky správně, a která špatně?

1. … viz. strana 123
2. … viz strana 123
3. … vizte strana 123
4. … viz. stranu 123
5. … viz stranu 123
6. … vizte stranu 123
7. … v. str. 123

Pravdu měl, kdo tipoval, že špatně jsou varianty 3 a 4 a všechny ostatní možnosti jsou korektní. Ať si češtináři lamentují a ať si újčavy v poradně píší, co chtějí, ani oni nemusejí vždy mít (celou) pravdu.

Ono to totiž vůbec není tak jednoduché, jak si mnozí myslí, a není „viz“ jako „viz“. Je dvojí a má dva odlišné – byť podobné – významy. A každý se používá jinak, byť napohled stejně.

Viz české

Viz, vizme, vizte jsou tvary rozkazovacího způsobu slovesa vidět. Tvary spíše archaické, dnes se spíš používá viď, viďme, viďte a to viz zůstalo v češtině právě coby zmíněná odkazovací částice. Není to žádná zkratka a tečka zde nemá co dělat. Význam tohoto „viz“ je odkazovací či ukazovací – „podívej se (na)“, „hle(ď)“. A jakožto imperativ se váže zásadně se čtvrtým pádem, tedy viz koho/co.

• Pro podrobnosti viz stranu 123 (= podívej se na str. 123)
• Podrobnosti: viz stranu 123
• Pro podrobnosti vizte stranu 123 (trochu archaické)

Viz latinské

Ale „viz“ nemá jen čeština, používá se i v mnoha jiných jazycích, a to coby původem latinský termín. V tomto případě je viz zkratkou latinského videlicet, potažmo videre licet, což znamená „lze vidět“. Přeneseně se to pak používalo (a to již ve středověku) ve významu „a to“, „to jest“, „zejména“ a podobně. Kupříkladu použití této zkratky v angličtině je poměrně striktní, používá se výhradně ve významu „jmenovitě“, asi jako my používáme „tj.“ (přičemž se píše „viz“ a čte se to „namely“).

Trochu divné se může zdát, proč se slovo „videlicet“ zkracuje zrovna jako „viz“. Není to sice vůbec zřejmé, ale přitom je to docela pochopitelné. Ve středověku písaři zkracovali slova speciálním znakem, který měl významem „et cetera“ („atd.“). Vypadal jako starší podoba „z“ (nebo staroanglický znak yogh) – zkrácené „viȝ“ bylo časem psáno a čteno prostě jako „viz“. A protože „z“ na konci vlastně značí zkratku, stejně jako my používáme tečku, tečka se zde už psát nemusí. Na druhé straně to pořád přece jen zkratka je a tečka napsaná s plným vědomím významu – obzvláště v případě potřeby odlišení obou typů „viz“ – zde není úplnou chybou.

Významem latinského „viz“ je tedy „a to“ nebo „tj.“, v angličtině pak dokonce výhradně takto. V češtině se ovšem ustálil spíše původní význam „videlicet“, tedy „můžete vidět“; nicméně ono „viz“ se v tomto případě pojí výhradně s prvním pádem.

• Podrobnosti, viz strana 123 (= lze vidět na str. 123)
• Podrobnosti (viz. strana 123)