Pixynergia

V posledních týdnech hned z několika zdrojů přicházely informace o tom, jak významně stoupl podíl vyšších rozlišení obrazovek u uživatelů internetu (viz např. zpráva Navrcholu.cz). Vyplývá z nich ned několik faktů. Jednak to, že rozlišení 800×600 je již skutečně minoritní (pokles z 12 % na 3 %) a že nadpoloviční většina uživatelů už používá displej s rozlišením 1280×1024 a větším.

V tuhle chvíli manažeři webových projektů myslící koleny jásají a jímají se úkolovat své designery k předělání webu do šířky 1280 px. Bohužel jen málokdo si uvědomuje, že z těch statistik vyplývá ještě jeden, podstatnější fakt: fullscreen je na ústupu. Stále méně lidí si už zvětšuje okno prohlížeče na celou obrazovku. Je to logické: čím větší displej máte, tím méně je praktické mít na něm jen jedinou informaci, jen jediné okno. Okno prohlížeče se stránkou je přes celou obrazovku zbytečně veliké, na velkém displeji se kolem něj vejde spousta dalších informací a jiných otevřených oken, obzvlášť na širokoúhlých displejích. Styl práce s počítačem se mění. (Pozn.: dlužno podotknout, že se bavíme o práci s Windows, např. na macu je tento způsob využívání pracovní plochy běžný odjakživa, macovské systémy fullscreen standardně vůbec nepoužívají.)

Když si ty statistiky prohlédneme pozorně, zjistíme, že zatímco rozlišení obrazovky setrvale stoupá, velikost okna prohlížeče nikoli – poměr šířky okna a šířky displeje výrazně klesá. Přes 50 % uživatelů má rozlišení vyšší než 1280 px na šířku, ale u více než 90 % uživatelů jsou okna prohlížeče užší než 1280 px! Nejčastější šířka okna se dnes pohybuje kolem 1100 px. Je samozřejmě nutné počítat i s poměrně významnými statistickými chybami, např. s faktem, že někteří uživatelé se přepnou do fullscreenu až po načtení stránky, což se ve statistikách nemusí projevit, přítomnost různých postranních lišt, zužujících dotupný prostor apod.

Ale trend je podle všeho poměrně jasný: styl práce s PC se mění, zobrazování oken ve fullscreenu přestává být tak samozřejmé a běžné jako ještě před pár lety. Uživatelé se učí pracovat s okny menšími než je šířka obrazovky, dynamicky měnit jejich rozměry podle potřeby a využívat pracovní plochu pro zobrazení více informací najednou. A webdesign se musí této skutečnosti přizpůsobit. Doposud si všichni hlídali majoritní rozlišení a tomu přizpůsobovali fixní šířky webů. 770 a později 960 px byla dlouho pro mnoho webdesignérů (a především jejich manažerů) čísla magická a nedotknutelná. Ovšem s tím, jak se rozměry oken prohlížečů na straně uživatelů stávají variabilnějšími a dynamičtějšími, musí být dynamičtější i webdesign.

Logickým trendem proto bude upouštět od fixních rozměrů a používat pružné šířky; navrhovat layouty co nejlépe se přizpůsobující se uživateli – okamžitému rozměru okna prohlížeče i zvolené velikosti písma. Ideálním řešením je používání pružných em-layoutů ve stanovených mezích – s danou minimální a maximální šířkou. Vlastnosti CSS min-width a max-width dnes podporuje už i IE, je velmi příjemné je používat.

Design moderního webu se musí přizpůsobovat uživateli a nemá požadovat, aby se uživatel přizpůsoboval je­mu.