Mnoho z nás se dnes už bez webu neobejde. Na Internetu najdu všechno – počasí na Přimdě, větu cosinovu i Kozinovu, kdy mi jede autobus do Prahy, aktuální zprávy i názory kohokoli na cokoli. Ty především a je jich čím dál víc. A čím víc blogů, deníčků a komentářů je, tím méně jich čtu. Jak ostatně padlo v podnětné diskusi k ještě podnětnějšímu článku, kvantita je možná schopna zplodit i kvalitu, ale ta se zákonitě v té kvantitě utopí a ztratí.
Je vážně bezvadné, že o čemkoli, co nás napadne, už někde někdo něco napsal. Dokonce i největších obskurnostech, které nám jen můžou přijít na mysl. A čím zajímavější či populárnější téma, tím více názorů, pojednání i komentářů k němu existuje. Stovky, tisíce, miliony názorů, tipů, zkušeností, postřehů, zážitků, rad – moudrých i blbých, stejně tak, jako jsou chytří i blbí lidé.
Pohříchu blbých lidí je většina, Gauss si nic z prstu nevycucal a průměrné IQ je 100 přímo z definice. Miliony názorů, miliardy komentářů. Kvantita možná produkuje kvantitu, ale zkuste si zajít na Google a nechat si vyhledat „všechno o XYZ, co není blbé a napsal to někdo s IQ nad 100“… Můžu-li si vybrat, dám přednost dvěma třem kvalitním, rozumným názorům, o nichž lze třeba polemizovat, než dvěma třem milionům, které lze leda ignorovat.
Milarda nul je pořád nula. Zatoulá-li se mezi ně náhodou nějaká osamocená jednička, rázem celý celek povýší o mnoho řádů. Problém jenom je té jedničky si všimnout. Najít ji.
Pixy, to rozdělení části článku na světlou a tmavou stranu je skvělá věc – k takovému názoru, dívajícímu se na věc z obou směrů, už se vlastně nedá nic podnětného do komentáře napsat. Snad jenom, že bychom se měli snažit ty jedničky hledat…
Ajajaj, klucí inteligentní se nám rozhorlili nad tím, že chce už zase někdo povolit řetěz tupým masám. Kolikrátpak se nám to za pár posledních století stalo? Zrušení nevolnictví. Všeobecné volební právo. Volební právo žen. Zrušení cenzury. No toto!
Pokud si bude každý tvořit a publikovat co chce, jak poznáme kvalitu? Kdo za nás pozná to dobré, utopené v šedivé produkci neumětelů, když většinový vkus obdivuje jen dílka průměrná a podprůměrná?
Fascinuje mě, jak si nikdo z diskutujících pravých křídel Gaussovy křivky neuvědomuje, že v této diskuzi jsou stejně narrow-minded jako ta bohem neobdarovaná většina, nad kterou si zoufají. Stejně jako Frantovi z lisovny stačí k zábavě pohled na prdícího baviče převlečeného na tučňáka, stačí jím k rozumbradování jedna věta, kterou si vyhlásí za axiom – Nadprodukce ztěžuje vyhledání kvality.
Moje otázka zní: Proč by měla? V čem je ta nepřekonatelná překážka, která zabrání tomu, aby se zvětšováním produkce zároveň zjednodušovalo nalézání talentů? Tak jako dosud …
Revoluce nepřevracejí svět naruby. Jenom se mění elity. A úhel pohledu.
já bych všechny ty komentáře zakázala, nebo přinejmenším omezila na soukromá (vstup s heslem a pro pozvané), pečlivě cenzorovaná diskusní fóra
Kdo je moudrý a kdo je blbý? Co když moudrý zblbne a blbec zmoudří? Kdo bude posuzovat moudrost všech ostatních? Kdo je tak moudrý, že dostane právo posuzovat moudré? A kdo mu to právo dá – blbci? A teď jedna otázka, co není řečnická: myslíte si pixy, že IQ je natolik důvěryhodný údaj, že bychom se jím mohli řídit při tom, co čteme, anebo je to jen nadsazená paralela?
[3] což už udělala ne zrovna nepodstatná část západních blogerů.. tedy tu první část (o soukromých fórech nic nevím)
To zas bude v álejích nablito…
[3]
Domnívám se, že s komentářovým „spamem“ se již umíme docela účinně vypořádat, buď moderovanou diskusí, či přísným mazáním neplodných komentářů. O tom tento článek (alespoň dle mě) není.
Jakkoli umíme účinně potírat „spam/blbosti/nesmysly/bláboly“ pod našimi články, zatím nikdo se neodhodlal potírat samotné články. Přitom řešení je možné – kdyby se všichni poskytovatelé blogovacích systémů odhodlali kontrolovat každý článek jejich uživatelů a následně je případně mazat, ubyla by podstatná část blábolů. Na druhou stranu, bylo by méně návštěvníků a prokliků z AdSense, což žádný rozumný poskytovatel neudělá (já bych to taky neudělal). A to ještě neberu v potaz „soukromníky“, tedy bloggery, kteří mají vlastní doménu a hosting.
Nějak mě napadá, že s tímto nejde nic udělat. Myslím si však, že s tímto „problémem“ není třeba nic dělat – to, co hledám a nalézám, se mi zdá dostatečně kvalitní na to, aby mi to k něčemu bylo. Avšak kvalita je subjektivní, jak jsi sám napsal.
Já teda nejsem matematik, natožpak elita, ale ty počty s miliardou nul, jednou jedničkou mezi nima a následným povýšením celku o několik řádů mi nedávaj moc smysl.
Každopátně tydlecty články bych zařadil někam mezi ty nuly.
[6] Kdyby jen v álejích…
[2] Hezký.
S dovolením bych to jen trochu rozvedl směrem…lidé vždy chtějí čeho se jim nedostává. Nemají všichni možnost tvořit? Dejme jim tu možnost. Velice brzy vznikne potřeba něčeho kvalitního, vyjímečného v té záplavě průměrnosti. Takže ti kvalitní budou o to více vyhledávání a vám, kteří jste natolik inteligentní, že jste vyjímeční a kvalitní, to jen prospěje. Takže proč tu nejsou články vivat Web2.0??
[10] Na vás, hlopupých, je opravdu hloupé to, že nejste schopni pochopit, že něco nejste schopni pochopit. Na druhou stranu je obdivuhodná vaše sebedůvěra a bohorovnost diletantů, s jakou to nám, inteligentním, novu a znovu „nandaváte“ a „ukazujete“! ;)
[11] Jestli to co jsi teď předvedl je projev inteligence, jsem rád, že jsem hloupý ;)
[8] Co nechápete na tom, že když do řady nul napíšete jedničku, povýší se celé to číslo (dříve známé jako řada nul) o několik řádů?
[12] Buď, když nemáš jinou možnost.
[13] O kolik řádů?
[15] To podle toho kam tu jedničku postavíte, ne? :)
Já tomu sice nerozumím, ale třeba jde ta inteligence léčit.
[15] Jo ták, já bych to sčítal. Hele a není ta inteligence nakažlivá? Nerad bych tady něco chytil…
Je zajímavé, jak se hloupí lidé vždycky začnou vztekat, když jim to někdo řekne :)
[18] Neboj, to tobě nehrozí.
[18] Je stejně nakažlivá jako didelfie.
K čertu s nulama… Dal bych si luxusní jatérka na cibulce! ;)
[17] Na rakovinu, AIDS a DPH prozatím lék neexistuje. Když ale kamkoliv, a je lhostejné na které místo, člověk vrazí místo nuly jedničku, vždycky dostane myšlenku nebo výsledek o jeden řád vyšší, než bylo na počátku. Kdo to nepochopí, je nula. Bez jedničky. Navždy.
.. to cele mi pripomina jeden citat (pro mne nezameho autora):
„Vam je hej, vy ste blbi, ale co my inteligenti!?“
S tema řádama se mi to nele nejak nepozdava
, protoze nevim, kolik řádů má nekonecno, ale
odpoved „mnoho“ nelze povazovat za nespravnou. 
Ovsemze „Problém jenom je té jedničky si všimnout. Najít ji“
Aspons definoval meritum veci. Coz ocenuju.
Pripoustis, ze tento problem je resitelny, nebo se pridavas k tem, co „nejsou schopni pochopit, že něco nejsou schopni pochopit“?
[25] Otázka není „je tento problém řešitelný“, ale „Je/má web2.0 řešení?“ Ale – nepsal jsem to zrovna tobě? Nechceš pochopit otázku nebo nemůžeš? ;)
Zajdi si, Pixy, někdy do nějaké starší knihovny s volným výběrem. Zjistíš, že na papír se taky vytiskla spousta blábolů. Podle hřbetu knížky to nepoznáš. I noviny jsou plné blábolů a tak dále. Máš ale pravdu, že na webu je těch blábolů víc, než jinde. Proč:
Každé jiné médium (knihy, tisk, televize), má nějakou zpětnou vazbu (prodejnost, názor šéfredaktora, sledovanost) a nějaké omezení (cena papíru, vysílací frekvence). Se zpětnou vazbou na webu je to slabé, máme jenom odkazy. A omezení objemu blábolů není na webu žádné. Přijde mi zřejmé, že jak omezení, tak (a zejména) zpětná vazba zkvalitňuje obsah média.
Problém prohledávačů webu (Google třeba) je ten, že jenom moc málo lidí aktivně odkazuje na to, co považuje za kvalitní. Proto mají smysl služby jako Delicous, který do toho webu 0.0 vnáší aspoň trochu smyslu. Proto měla smysl počáteční vlna blogů (ja u nás, tak ve světě), protože se aspoň trochu víc odkazovalo. Ale je to málo, bláboly přibývají rychleji, než se dá sbírat zpětná vazba o nekvalitě blábolů.
Joj, to by bylo téma na knížku. Četl by tyhle bláboly někdo?
[27] Obávám se, že v tom třetím odstavci je skryt začarovaný kruh… Proč odkazovat, když odkaz na kvalitní obsah bude pak na stejné úrovni jako odkaz na „Hehehe, rofl, kewl video“? Jagg z toho kruhu ven?
Mimochodem, zdá se mi to, nebo opravdu prototyp všech „odkazujeme-pouze-na-kvalitní-obsah“, starý DMOZ, taknějak skomírá až skoro chcípá na nezájem? ;)
No a ty svejma kecama pridavas dalsi miliony zbytecnych kecu
a to je velice uzitecne.
[29] Už jsem se bál, že Catch nepřijde :)
[25] nekonečno není číslo, tedy tvá otázka je bezpředmětná ;)
[28] {a href=„http://www.moooctopryweb.cz/kfalitni-clanek“ quality=„poor“}ksindlacky amaterskej zamrdenej clanek{/a} :)))))))))))))
a prehliadac by pri vyskyte href spravil ping na nejaky hodnotiaci web (samozrejme 2.0), ktory by obratom linku pridelil kvalitativny rank. Samozrejme funguje to az ked na ten web budu kvalitu posudzovat kvanta a kvanta lidisek :) inak tam Tokio Hotel medzi kvalitu nedostaneme! :)
[32] Nápad dobrý, technologie už jsou, plugin do FireFoxu by nemusel být problém, pro data by si sahal třeba na Technorati… Kdo tu umí psát pluginy pro FF? Haló?! Kde jste všichni?!
[28] Arthure, ano, je tam začarovaný kruh. To je přesně důvod, proč nelze položit Googlu dotaz „všechno o XYZ, co není blbé a napsal to někdo s IQ nad 100“. Protože Google principiálně nemá jak zjistit, co je blbé a IQ autora. Ping vysílaný prohlížečem taky moc nevyřeší, protože lidé chodí (z různých příčin) na blbé články hodně často, třebas omylem, třebas nějakou shodou z vyhledávače.
[34] Jediný možný způsob, který mne napadá, by byl ten, že by čtenáři hodnotili stránky via plugin ve svém prohlížeči a jejich hodnocení by se někde uchovávalo… Třeba u Googlu. A když bych něco hledal, tak by Google věděl, že se mi líbily stránky A, B, C, D a nelíbily stránky E-Z, fikanými algoritmy by našel lidi, kteří mají stejný vkus a podle toho by zkusil tipnout, co se bude líbit mně… No panejo… ;)
[35] To mi něco připomíná, jako bych to už někde viděl :)
[36] Bodejť by ti to nic nepřipomínalo. Naposledy jsi mi ho připomněl ty. Já něco zhruba podobného používám na Bloguje, ale tam o té funkci ví asi osm lidí…;)
[35–37] A čím se to liší od Stumbleupon?
[38] Sice to neznám, ale na první pohled se to liší zásadně: zcela opačným směrem. Na začátku mě to nezná a ani já neznám nikoho, tak mi to nabízí kompletní miliardu hoven. V očekávání, že až se jima budu chvíli brodit, tam mi pak ty sračky začne trochu redukovat. Uvítal bych opačný přístup, na začátku nedostanu nic, až se trochu poznáme, systém pro mě začne vyzobávat lahůdky podle mého gusta.
Kazda skupina ludi potrebuje urcitu organizaciu a vedenie (redakciu, vladu, veducu osobnost, veducu skupinu osobnosti atd.).
[36] To mi připomnělo stránku Robert viděl v kině, kterou kdysi provozoval Robo Germič (možná si ho z matfyzu pamatuješ). Měl tam recencze filmových novinek, návštěvníci je mohli taky hodnotit a jako bonbónek jim to pak navrhlo filmy, které se líbily lidem se stejným vkusem. Párkrát jsem to zkusil a vcelku to fungovalo…
jak pravil klasik: „Jedzte hovná, milióny múch sa nemôžu mýliť!“