Rubrika: IT

Borland spamuje

Toto je jednorazovy mailing na adresy zajemcu o programovani v jazyce PHP. Zdrojem je databaze zajemcu o zkusebni verze produktu Delphi for PHP spolecnosti CodeGear a verejne dostupne webove zdroje. Adresy nejsou ukladany a mailing se nebude opakovat. Pokud jsem se Vas odeslanim mailu na vasi adresu nejak dotknul, prosim prijmete mou uprimnou omluvu.

Dekuji Vam za pochopeni.

S pranim hezkeho dne, – Richard Kubat, reditel Borland s.r.o.

Borland s.r.o., Na Pankraci 30, 140 00 Praha 4, Czech republic
Borland + CodeGear (Czech+Slovak)
Tel: +420 234 633 358, fax: +420 234 633 359

Vážený pane řediteli Kubáte! V žádné vaší databázi se svým souhlasem zaručeně nejsem a ten váš termín „veřejně dostupné webové zdroje“ je vyloženě k smíchu. Váš mail je nevyžádané obchodní sdělení, ergo spam. Nic na tom nemění, že to je možná jednorázový mail, ani vaše „upřímná omluva“. Poslat spam s omluvou je v podstatě totéž jako vlézt někomu do špajzu, ukrást zavařeninu, ale nechat tam lísteček s omluvou, že jste „měl opravdu velký hlad“. Omluva se nepřijímá.

Počítačové hry pro předškoláky

Máte doma roční až pětileté dítě? Sápe se vám po počítači? Pokud jste názoru, že takovým mrňatům počítač do ruky nepatří, mají na něj dost času a nepustíte je k němu, tak dobrá – ale raději tedy nečtěte dál. Ale co vy ostatní: co svému dítku pouštíte? Co ho baví? Podělme se o tipy.

Předesílám, že naší hlavní platformou doma jsou macy, ale protentokrát se nebudu úplně vyhýbat ani PC/Win. Ne tak kvůli sobě (sice Windows si pustím, ale pro dítě je pouštění her ve virtuálním stroji trochu složité a zdlouhavé), spíš proto, že to může zajímat ostatní.

U nás je počítač v kurzu od dob, kdy se naše malé dokázaly posadit. Nadšeně třískat do klávesnice a sledovat, že to má nějakou odezvu, bylo pro ně neodolatelné od samého počátku. Ideální je pro to AlphaBaby (jen pro macy, ale podobných aplikací je dost i pro Windows). Přes celou obrazovku ukazuje obrazce a/nebo písmena podle stisknutých kláves a kromě dvou netriviálních kombinací (předvolby a konec) si uzurpuje všechny klávesy, takže dítě si může mačkat opravdu cokoli, aniž by v počítači něco provedlo. A spelling jejich oblíbeného písmene se jim taky bude líbit.


AlphaBaby

Brzy to ale i tomu mrněti přestane stačit. Chce víc, chce akci a interakci. Bohužel se zdá, že všichni programátoři a výrobci počítačových her buďto nikdy nepotkali dítě, nebo mají všichni doma malé génie, kteří odloží dudlík, chopí se myši a rovnou začnou mydlit FPS ve 3D… Najít hru, která by byla pro dvou až tříleté dítě, které teprve začíná chápat vztah mezi šipkami na klávesnici a událostmi na monitoru, a které pokud už vůbec dokáže uchopit myš, jen sotva dokáže při pohybu ještě držet zmáčnuté její tlačítko, to je práce pro vraha. Ale pár se jich i tak dá najít.

Velice populární u nás byly berušky – Ladybugs. Naše nejstarší se díky nim naučila poměrně rychle používat kurzorové šipky a chápat vztah mezi vodorovnou klávesnicí a svislou obrazovkou. Hra opravdu myslí na malé děti: krom milé grafiky vám soupeřící beruška dává slušný náskok a nechá spolehlivě vyhrát i vaše sotva se rozkoukávající batole.


Ladybugs

Druhou populární hrou pro stejnou věkovou kategorii (2–3 roky) je LuaLua, sada několika jednoduchých her v pěkné grafice s velmi robustním ovládáním.


LuaLua

Samostatnou kapitolu tvoří omalovánky. Použitelné jsme našli jednak na webu (třeba v Alíkově domečku), ale existuje i dost samostatných aplikací. U nás je dodnes oblíbený FRS Coloring Book.

Velkou skupinu tvoří tvoří hry, které děti nehrají úplně samy, ale strašně rády se koukají, jak hrajete vy, případně hrají s vámi. Nebývalou popularitu u nás získaly kravičky aneb roztomilé flashovky IQ Marathon (2). Ostatně flashovky obecně jsou bohatým zdrojem zábavy – zvlášť pokud jsou jednoduché, aby dítě pochopilo princip, jsou barevné a hýbou se, aby je to bavilo a nevyžadují příliš dlouhou pozornost, protože dítě ji ani u toho počítače nijak dlouho neudrží. A pokud nad nimi nemusíte moc přemýšlet a navíc je můžete ovládat jen jednou rukou s dítěm na klíně, je to ideální. Skvělá jsou i puzzle – třeba vynikající Jigs@w Puzzle od české firmy (která se urputně snaží tvářit, že není česká, a komunikuje výhradně anglicky). Ta jsou ale bohužel jen pro Windows – nicméně když je chuť, vyplatí se i virtuální stroj nastartovat, Windows pustit a pár „puclíků“ si poskládat. Nejlépe když si uděláte skládačku z fotek dítěte, rodičů nebo míst, které důvěrně zná. Nadšení nebude brát konce.


Jigs@w Puzzle

Až nečekanou zábavu přinesla taky možnost „běhat s panáčkem“ – tj. vytvořit ve WoW nejlépe nějakou roztomilou gnómku, ukázat dceři, jakými klávesami se běhá, otáčí, skáče, sedá, vytahuje a zandavá zbraň/hůl a nechat ji pobíhat po bezpečné a neškodné startovní zóně. Velká zábava. Obzvlášť narážení do stromů a běh na místě do zdi.

Oblíbený je u nás i tučňák Tux – kreslicí program TuxPaint běží skoro denně a TuxRacer byl taky pouštěný poměrně často. Další skvělá hra pro nejmenší hlavně proto, že ať děláte, co děláte, ba dokonce i když nic neděláte, stejně dojedete do cíle. A děti se přitom baví. Bohužel pod Leopardem přestal TuxRacer fungovat, ale naštěstí se našel port Extreme Tux Racer, který už zase nějak funguje. Malá bude mít obrovskou radost, až jí zjistí, že tučňák zase sjíždí ledové svahy.

A nedávno jsem narazil na úplný poklad, pro tří-, čtyřleté děti úplně ideální. Hry s profesorem Fizzwizzlem jsou zdánlivě pro starší, ale je to jen první dojem. Ve skutečnosti jsou udělány geniálně – tak, že uspokojí i dospělého, i malé dítě. Třeba takový Fizzball je jedna z nejlepších her, jaké jsem kdy viděl a současně i z nejlépe navržených pro malé děti. Je zde spousta kol a etap, mezi nimi krátké kvízy, sbírají se výhry, ceny a medaile; během hry se stále něco děje a pořád je na něco koukat – a především je zde „kids' mode“. Oč jde? Určitě každý zná nějakou variantu „Arcanoida“ (nebo Break Out, Bricks či bourání cihliček, jak kdo chce) – dole jezdíte s pálkou, odrážíte kuličku, která nahoře při nárazu odbourává cihličky. Nic pro malé děti. V podání Fizzballu ovšem právě naopak: žádné statické cihličky, postupně se zvětšující bublinou sbíráte zvířata pobíhající po dvoře, se stromů setřásáte listí, rozbíjíte zteřelé sudy a dřevěné bedýnky a sbíráte poklady, co z nich padají. A v dětském módu hry ani nevadí, pokud bublinu minete – dole pod vaším vozítkem se natáhne jakási záchranná blána, od které se bublina odrazí a letí dál. Vlastně nemusíte dělat nic, děti ovšem bude bavit přinejmenším honit padající poklady a případně používat bonusové nástroje (laser, magnet atd.).


Fizzball

Oboje plošinové hádanky profesora Fizzwizzla si k tomu můžete přikoupit se slevou a nemyslete si, že tyhle hry už vaše dítě bavit nebudou! I zde najdete dětský mód – speciální okruh s velmi lehkými hádankami a zábavným vyprávěním pobaví i vašeho předškoláka a mnohé z levelů zvládne dítě vyřešit i projít úplně samo. Opravdu doporučuju!

Nicméně není radno hrát pořád totéž dokola. Chce to mít co nejvíc her na výběr a často je střídat a moci si volit podle chuti a nálady. Jenže to už je kámen úrazu. Zatímco „normálních“ her jsou tisíce a tisíce, něco vhodného pro tyhle malé děti aby pohledal. Omezení a požadavků je totiž strašně moc a jen málokterá hra je dokáže splnit. (Naštěstí je tu ještě wiičko. Ovšem téma Wii a vaše dítě, to už je spíš na samostatný článek. ;-) )

A přitom by kolikrát stačilo tak málo – vzít běžnou hru a moci tam vypnout třeba časový limit nebo některé funkce… Víte, co bych třeba považoval za ideální hru pro malé děti? Klasického PacMana – ovšem jak bez časového omezení, tak bez „nepřátelských“ duchů, kteří vás honí. Jenom umožnit dítěti jezdit po jednoduchém bludišti a sezobat všechny kuličky po cestě. Hledal jsem ovšem dlouho a hodně a takovou verzi PacMana jsem nenašel. Pokud byste někdo náhodou o nějaké věděl, sem s ní prosím!

Jaké mají vaši caparti oblíbené hry? Pokud víte o dobré, nenásilné, jednoduché hře (ideálně pro mac nebo flashovka), kterou si užije i tříleté dítě, dejte vědět, doporučte něco nového a podělte se s ostatními v komentářích.

Malý úspěch české teoretické kybernetiky (aktualizováno)

S tímhle se prostě člověk nemůže nepochlubit. Některé z prací věnovaných aplikované kybernetice a teorii stavových strojů, které jsme s několika kolegy prezentovali během posledních let bez výraznějšího zájmu odborníků, se konečně dočkaly pozornosti. A dokonce rovnou na MIT, kde byly publikovány v prestižním časopise Science Generation (1, 2, 3) a tým tamější Laboratory for Information and Decision Systems (LIDS) se o aplikaci našich teorií začal velmi zajímat, a aby toho nebylo málo: jak někteří z vás už možná vědí, hned příští týden, 10. dubna o nich budeme s Peterem Glynnem přednášet na kolokviu LIDS přímo na MIT, Cambridge, MA.

Za projevené gratulace předem děkujeme a o dalším vývoji budeme určitě co nejdřív informovat.

Doplnění: Tak první apríl je zase za námi a je tu čas uvádění věcí na pravou míru. Žádná přednáška se nekoná, žádný „prestižní časopis Science Generation“ MIT nevydává. SciGen je ve skutečnosti Computer Science Research Paper Generator, který vytvořili srandisti na MIT. Je vážně dobrý, vygenerovaná díla vypadají velmi věrohodně a velmi „vědecky“. Ostatně se jim s nimi dokonce svého času podařilo úspěšně přihlásit na vědeckou konferenci.

Omlouvám se za tuhle aprílovou mystifikaci. Nemělo jít o nějaký třeskutý žert, spíš jen takový jemný interní vtípek a taky pokus, kam až a jak snadno lze s takovouto mystifikací zajít. Pro náhodného čtenáře je to zpráva patrně poměrně důvěryhodná a nakopnutíčka, která jsem tam zanechal, jsou poměrně nenápadná, aby trkla skutečné vědce a extrémně pozorné čtenáře – kromě data a času publikování jsou to i jména spoluautorů oněch „vědeckých prací“. Avril Primo a Zeno Dubniansky jsou poměrně přímočaré nápovědy, pro hungarofily tu pak je Elsöa Prilis (elsö aprilis = první duben) a japanologům jistě leccos řekne i jméno Shigatsu Tsuitachi… O tom, že samotný obsah vygenerovaných prací musí nakopnout každého alespoň průměrného kybernetika, nemluvě – ostatně jen to, že v seznamu použité literatury na konci těch elaborátů občas objevíte autory jako A. Einstein nebo I. Newton, může vzbudit jisté podezření.

Nicméně se ještě jednou omlouvám a děkuji vám všem za spolupráci. I za ty projevené gratulace, vážím si toho. ;-)

Javascript: Reference na mateřský objekt v event handlerech

V Javascriptu se mi často stává, že mám vytvořenou nějakou objektovou strukturu a nějakou metodu takového objektu chci použít jako ovladač události (event handler). Ale zde nastává problém v tom, že klíčové slovo this odpovídá při volání handleru ne mateřskému objektu, kterému patří metoda, ale objektu, který vyvolal událost. Příklad:

function myObject(data) {
   this.Data = data;
   this.clickHandler = function() {
      alert(this);
      }
   // ...
   }

var obj = new myObject(data);
someElement.onclick = obj.clickHandler;

Pokud nastane událost someElement.onclick, zavolá se sice „metoda“ objektu obj.clickHandler, ale this bude v tom okamžiku znamenat objekt someElement, na které událost vznikla.

Často je v těchto handlerech potřeba pracovat s mateřským objektem – ostatně většinou takovéto konstrukce píšeme coby nějaké obecné knihovny či komplexní struktury a chceme využívat hlavní výhody objektového programování: tedy uzavřenost a kontext, kdy si každý podobjekt spravuje své věci, nemíchá se do jiných činností a nikdo se zase nemíchá do té jeho. Tento nedostatek a chybějící zpětná reference na mateřský objekt se dá různými způsoby obejít. Nejčastěji doplněním reference do potenciálních event triggerů – tedy objektů, které můžou vyvolat danou událost a přes které se pak lze na mateřský objekt dostat, např.:

// ...
   this.clickHandler = function() {
      alert(this.owner);
      }
// ...
someElement.onclick = obj.clickHandler;
someElement.owner = obj;

V tomto případě bude při vyvolání události v handleru hodnotou this.owner právě mateřský objekt obj. Jenomže ne vždycky je možné takové přiřazení udělat – objektů je vytvořených mnoho a v daném okamžiku nevíme, se kterým se právě pracuje, nebo event trigger není dostupný, abychom do něj mohli něco doplnit atd. Typicky se to stává při použití externích knihoven a frameworků. Vezměme jako příklad třeba jQuery a načítání dat přes ajax:

function myObject() {
   this.load = function() {
      $.get( this.URL, this.Params, this.onloadHandler );
      }
   this.onloadHandler = function(data) {
     /* this.Data = data ??? */
      }
   // ...
   }

var obj = [];
for (var i=0;i<objCnt;i++) obj[i] = new myObject(data);
// ...
obj[x].load();

Zde je po úspěšném načtení ajaxových dat opět coby handler zavolána metoda obj.onloadHandler, ale tentokrát v ní this odpovídá instanci interního objektu jQuery.ajax, ke kterému se (slušně) nedostaneme a nedá se do něj nic přidávat. Instancí MyObject je také mnoho a nemůžeme zjistit, který to právě je. A konečně volání ajaxu je asynchronní a může jich probíhat současně několik, takže nějaká globální proměnná nás taky nezachrání.

Je zde ale jedna věc, která není na první pohled vůbec zřejmá: ačkoli je dotyčný handler volán cizím objektem zvnějšku a je jakoby „vytržen“ ze svého kontextu v mateřském objektu, pořád zůstává jeho „metodou“ a při volání má jeho kontext a jmenný prostor. Jsou zde tedy dostupné všechny proměnné definované lokálně v rámci mateřského objektu. A dá se toho využít:

function myObject() {
   var thisObj = this;
   this.load = function() {
      $.get( this.URL, this.Params, this.onloadHandler );
      }
   this.onloadHandler = function(data) {
      thisObj.Data = data;
      thisObj.doAnythingElse();
      }
   // ...
   }

V lokální proměnné thisObj má objekt uloženu referenci sám na sebe, a tato reference bude dostupná i event handleru zavolanému úplně jiným objektem. Bude zde platit, že this je objekt, který vygeneroval událost (event trigger), a thisObj je objekt sám.

Doplnění:

Díky Davidovi za skvělý nápad v komentářích! Ještě jsem ho trochu upravil a vzniklo tak zatím nejlepší a formálně asi nejčistší řešení:

function dynamicHandler(obj,method) {
   return function(){ method.apply(obj,arguments) };
   }
// ...
function myObject() {
   // ...
   this.load = function() {
      $.ajax({
         url: this.URL,
         data: this.Params,
         success: dynamicHandler(this,this.onloadHandler),
         error: dynamicHandler(this,this.onerrorHandler)
         });
      }
   this.onloadHandler = function(Data) {
      // ...
      }
   this.onerrorHandler = function(XHR,ErrorString,Exception) {
      // ...
      }
   }

Jak je asi vidět, takhle to řešení funguje i s libovolným počtem parametrů, což je docela důležité. Standardní event handlery sice předávají obvykle parametr jen jeden (event), ale např. jQuery už vrací parametrů více (třeba callback $.ajax.error vrací argumenty až tři).

Mudrlanti

Je to takový blogerský evergreen. Založíte si svůj vlastní blog a pak si na něj píšete, co vás zrovna napadne. Ale protože vám na něm záleží, neplácáte pâté přes deváté, ale dobře si témata vybíráte. Ale ať napíšete cokoli jakkoli, dřív nebo později se objeví mudrlant, který ví daleko lépe než vy, co na svém blogu máte psát, jak to máte psát a kdy to máte psát. Nejčastěji je ten mudrlant anonymní a jeho mateřštinou je l33t. Osobně si jej představuju jako uhrovitého teenagera.

Řekněme třeba, že s několika známými už se nějaký ten pátek průběžně bavíte o Problematice Vaření Rýže. K tomu ještě jinde narazíte na intenzivní diskusi a zjistíte, že poměrně hodně lidí to zajímá. Napíšete tedy do své rubriky věnované výhradně vaření příspěvek o vaření rýže. Někoho to zajímá, někoho ne, tak to logicky nečte. Ostatně těm, co vaření psaní o něm vysloveně nesnášejí, jsem kdysi vyšel vstříc a na stránce mám k dispozici kategorie i RSS, kde jsou příspěvky o vaření vynechány. Nicméně to ničemu nebrání: logicky následuje příchod mudrlanta.

t0m4s3: Skoda takychto clankov (o vareni mozneho aj nemozneho), varenie moc nemusim a ryzu uz vobec nie.

Většinou to jen bez dalšího mažu – někdy je ale Den D, všechno se to sejde a další blbeček do sbírky člověka už jen dorazí. Takže se čas od času neudržíte a ještě dotyčnému odpovíte.

Vážený pane,

tak co na můj blog vůbec lezete, když se vám to nelíbí? Přijít, odplivnout si a odejít, to je normální křupanství, nic jiného. Když se mi něco nelíbí, tak si toho nevšímám a jdu jinam, ne?

Petr Staníček

Většinou to stačí, ale někdy mudrlant i reaguje.

t0m4s3: Myslel som to tak, ze je skoda, ze uz nevychadzaju clanky ako predtym. Je to same varenie… Dakujem ze ste si tiez ulavil

To pak většinou odpovím taky.

Kdybych speciálně kvůli takovým remcalům, co vědí lépe než já sám, o čem mám psát, nedělal ty extra odkazy a RSS na všechny články s vynechaným vařením… Hledejte v menu a v patičce. PetrS

No jo, já vůl. Proč v takové situaci vždycky tak snadno zapomenu, že nejednám s člověkem, ale s blbem?

t0m4s3: Ak neznesiete nazor ineho cloveka, nepiste. Nemoze sa kazdemu pacit vsetko, ale kazdy sa snad moze vyjadrit. Asi som vam slapol na ego alebo co…

Stále musíme mít na paměti, že svým čtenářům hodně dlužíme!

Chcete novější verzi programu od Microsoftu? A máte právnické vzdělání?

Společnost Microsoft vydá 12. února 2008 prostřed­nictvím služby WSUS (Windows Server Update Services) aktualizaci instalace a dostupnosti aplikace Windows Internet Explorer 7 klasifikovanou jako balíček kumulativní aktualizace. Aktualizace instalace a dostupnosti aplikace Windows Internet Explorer 7 je úplný instalační balíček, který upgraduje počítače s aplikací Internet Explorer 6 na aplikaci Windows Internet Explorer 7. Další informace o aktualizaci instalace a dostupnosti aplikace Windows Internet Explorer 7 naleznete v článku znalostní báze Microsoft Knowledge Base číslo 940767. Další informace naleznete v následujícím článku znalostní báze Microsoft Knowledge Base.

Kontrolní test

Pro pochopení předchozího odstavce potřebujete:

  1. úplné vysokoškolské právní vzdělání
  2. desetiletou intenzivní praxi s produkty společnosti Microsoft
  3. papíry na hlavu
screenshot

Ani po hodině marného snažení se mi upgradovat IE 6 na IE 7 prostě nedaří. Co to je proboha Cryptographic service, kde to vezmu a proč to potřebuju k instalaci webového prolížeče? :-( Lidi, jak vy to děláte, že jste u těch Windows ještě nezešíleli…?

Vady nových Pravidel přístupnosti

Na podobě původních Pravidel přístupnosti pro weby veřejné správy jsem v době jejich vzniku spolupracoval. Každý z bodů jsme tehdy intenzivně diskutovali, precizovali a každý tam měl své místo i nikoli nepodstatný důvod existence. Po čase se ale v EU a na ministerstvu rozhodlo, že jiná pravidla budou víc cool a ta stávající že se tedy předělají.

Tak se tu něco škrtlo, tam něco změnilo, tuhle něco dopsalo a jsou tu Pravidla nová. A bohužel podle mě horší, než ta předchozí. Anebo spíš „horší“ – jak pro koho.

Když se podíváme na zdůvodnění a znění mnoha nových bodů těchto Pravidel, je zřejmé, směrem ke komu byly dělány především vstřícné kroky. Ne k postiženým a už vůbec ne k lidem s technickými omezeními. Úlitby se dělají především pánům webmasterům a úředníkům, kteří mají weby veřejné správy na starosti. Aplikace tohoto pravidla se v řadě případů ukázala být velice složitou, pravidlo bylo různě interpretováno, pravidlo je náročné na implementaci, z hlediska potřeb zrakově postižených se neprokázalo, že je nutné pravidlo aplikovat jako povinné atd. – čteme porůznu ve zdůvodněních. Na jedné straně protežování zrakově postižených (a to již na úrovni WCAG) na úkor všech ostatních postižení a omezení, na straně druhé „veřejnoprávně“ webmasterská lobby. To slepecké čtečce nevadí, to můžeme vyhodit. Ono je to těžké implementovat, to požadovat nebudeme. Co na tom, že tím hážeme klacky pod nohy třeba barvoslepým nebo lidem s minoritním technickým vybavením.

Vybral jsem proto několik nejmarkantnějších bodů, které byly z Pravidel vypuštěny nebo změněny do příliš benevolentní podoby, a vyrobil ukázkovou stránku, která možné důsledky neexistence přísnějších pravidel demonstruje. Třeba si řeknete, že to je přehnané. Jistěže je, na všechny uvedené problémy nakumulované na jediné stránce ve skutečnosti těžko narazíte. Ale se všemi jednotlivě jsem se už někdy – více či méně často – v reálu setkal. A protože co není (Pravidly) zakázáno, je povoleno, nic nebrání tomu, aby se tyto, podobné a mnohé další věci dály a abychom se s nimi potkávali třeba na webech ministerstev, magistrátů a státních úřadů.

Oklestit dobrá a prospěšná pravidla jen proto, že se to někomu nehodí do krámu (protože se to nesnadno implementuje) nebo proto, že se někomu udělal názor, že jiná pravidla budou lepší a tvůrci WCAG jsou nejmoudřejší hlavy na světě, je přinejmenším škoda. Ne-li hůř.

ITbiz vtip měsíce (roku?)

Když minulý týden nabídl Microsoft odkoupení Yahoo za úplně nesmyslnou částku (44,6 mld. USD – což je výrazně nad jeho tržní hodnotu, asi tak sedmdesátinásobek čistého ročního zisku Yahoo, nebo chcete-li částka přibližně odpovídající výši státního rozpočtu ČR), byla toho plná média a pouze se spekulovalo, čeho může tak dadaisticky přemrštěnou nabídkou Microsoft dosáhnout. Všem bylo přitom jasné, že jde pouze o strategický tah a plánovaně mínusovou investici. Tak šílená akvizice by se mohla vyplatit jen nepřímo, s velikým vypětím fantazie, kdesi v daleké a nejisté budoucnosti, ve které Microsoft získá významný podíl na internetovém trhu, stane se vážným konkurentem Googlu a dokáže jej zcela převálcovat (jen není moc jasné, k čemu mu k tomu může být dobré zrovna Yahoo, těch 44 miliard se za takovým účelem dá jistě investovat mnohem účelněji). Pro Microsoft ani ne tak seriozní investice, jako spíš jen takové předražené autíčko, aby ho nechali hrát si s ostatníma klucíma.

Ovšem akcionáři Yahoo to dorazili, když prohlásili, že „nabídka Microsoftu značně Yahoo podhodnocuje“! Smál jsem tomu dnes ráno nahlas a dlouho. Akorát teď nevím, jestli akcionáři Yahoo nemají soudnost, nebo jenom postrádají koule říct narovinu, že se koupit prostě dát nechtějí z principu a dotyčný by musel nabídnout nejspíš aspoň pětkrát víc (tj. cca hodnotu celého Microsoftu), aby o tom vůbec začali uvažovat… Těžko říct, co je blbější varianta.

Ale dost se mi příčí přijmout fakt, že by to snad mohli myslet vážně a skutečně si myslet, že jejich zvolna upadající portál má (i přes všechny nabalené akvizice a vedlejší projekty) skutečnou hodnotu byť jen zlomek té nabízené částky. Nafouknutých a nafoukaných bublin už na burze bylo vidět víc než dost. Stačí jeden nenápadný špičatý čínský špendlíček a je po bublině. Yahoo je pro mě takový portálový „Netscape“. Tatíčkové zakladatelé vzpomínají ve své zatuchlé kobce na báječná devadesátá léta, kdy Yahoo byl První a Největší – a kolem nich zatím sviští historie a všechny ty fejsbuky, sekndlajfové a gúglata jim nenápadně okrajují jejich stále menší dílek koláče. Aby jednou v Yahoo nebyli vděčni, že jejich firmu převezme aspoň AOL zadarmo.