Jak křehké blogerky přicházejí o iluze [příspěvek v archivu]
Chuděrka mladičká blogerka – s blogem „půvabným a svěžím“ chtělo by se napsat, ale to bych asi dělat neměl (viz dále). Vytvořila si útulné intimní místečko, kam nesměle pozvala jen pár nejbližších přátel a utíkala se sem se svými niternostmi. Jenže pak se to stalo. Na svůj malý soukromý webík umístila zajímavé jazykové úkoly, které ovšem byly natolik povedené, že dokonce i známější bloger se o nich zmínil. Tím se ovšem daly věci do pohybu. Na svěží a půvabný (a kdysi malý) blog začali chodit lidi. Cizí lidi. Vetřelci. Místo kamarádky a dvou spolužáků tam najednou oxidují desítky neznámých.
A kdyby jen to. Pohromu završila zmínka v tisku. Cizinci a vetřelci náhle nakukují do intimního deníčku a komentují i to, co by měli snad mlčky přejít, krafají do věcí, po nichž jim nic není. Někdo by to ustál, křehká blogerka nikoli. S viditelnou slzičkou a třesoucím se hlasem svůj intimníček zavřela a utekla se utíkat jinam. Lze se jí divit?
Je s podivem, jak někdo může žít v představě, že si zřídí blog na webu – tedy stránky veřejně přístupné komukoli z těch stamilionů uživatelů internetu, indexované vyhledávači a odkazované ve veřejných seznamech blogovacího systému – a myslet si, že jsou to stránky soukromé, určené pro jakýsi fiktivní úzký okruh posluchačů a že tam nikdo jiný chodit nebude. Člověk by si řekl, že tak naivní snad nejsou ani prepubertální blogerky se svými Tokio-Hotel-fanblogy. A přece se najdou starší, nepoměrně inteligentnější, leč naivní asi úplně stejně.
Jistá Ngvadi je ukázkovým příkladem. Pidliká si to spokojeně na svém malém, zdánlivě neviditelném blogu jen pro pár známých v domnění, že nikdo jiný neposlouchá (což je sice taky sebeklam – ale aspoň mlčí a nepíšou komentáře). A myslí si, že si vytvořila svůj soukromý mini-internet, kolem něhož je jakási zeď a nanejvýš někdo cudně sem tam nakoukne oknem. Jenže pak si dá na stránky soutěž pro čtenáře… (Že by podvědomá touha prasadit se a přece jen přilákat nové čtenářstvo? Člověk míní, a jeho podvědomí se činí.) A diví se převelice, že jí to ty cizí čtenáře přilákalo a že jí tam začali „chodit lidi“. Potažmo – jak káží pevné zákonitosti internetu – se jí začali ozývat v komentářích, objevili (jsme) se zde v počtech nepřehlédnutelných: blbci, kritici, grafomani, prudiči i trollové, začali kafrat, prudit, hádat se. Nu, jak to tak chodí (nevyhnutelně) všude. Dotčená světloplachá blogerka to ovšem nevydýchá a s tím, že se jí vetřelci usadili v obýváku to zapíchne a odstěhuje se.
Kolik podobných (zdánlivě) soukromých webů a blogů, nikde a nikým neodkazovaných a poklidně si žijících ve své fiktivní představě soukromí se skrývá v hlubinách webu? Kolik blogerů touží po vyšší a vyšší návštěvnosti a dali by kdovíco za to, aby byli na vrcholu své modly–žebříčku návštěvnosti – a kolik se jich jen svěřuje kamarádce v domnění, že nikdo neposlouchá, a o to, „aby tam chodili lidi“ vlastně vůbec nestojí? Několik, spousta, většina? První i druzí pohříchu ve své drtivé většině spláčí nad výdělkem. Nebudou ani nejnavštěvovanější, ani neviditelní. Takový už je internet.
Petr Staníček, 6. 3. 2007 000 23.09 • Rubrika: Všeobecné • 16 komentářů u textu s názvem Jak křehké blogerky přicházejí o iluze
16 komentářů k článku »Jak křehké blogerky přicházejí o iluze«
[1] Vložil(a): ngvadi 7. 3. 2007 v 15.20
už se nebudu pixy rozčilovat, jen věcně poopravím tvoji domněnku. blogočéjé nevznikla za účelem zvýšit si čtenost, ale jako vyhovění kamarádům, kteří po něčem takovém volali, když už jsi u toho odkazování – http://www.ngvadi.bloguje.cz/…-probudi.php poslední komentáře. dlouho bylo účastníků poskrovnu, tak kolem dvou, tří, ale nikde jsem to neprosazovala. až pak přišel Arthur a udělal mi reklamu, víš:)
[2] Vložil(a): logyc 7. 3. 2007 v 18.52
Já doufám, že něco podobného nenastane i tady. Pixynergia by mohlo být místečkem pro pár desítek až stovek „vyvoleých“, diskuse na úrovni, vstřícní čtenáři a tím pádem i chuť pixyho blogovat. Avšak tuším, že mé představy se už teď rozplývají jako pára nad hrncem :/
[3] Vložil(a): Pixy 7. 3. 2007 v 19.43
Ano, právě proto že vím dobře, jak to chodí, a že lidi v komentářích jsou občas na zabití a čím větší návštěvnost, tím hůř a vyhnout se tomu lze snad jen úplným zrušením komentářů – právě proto mi ngvadi připadá tolik naivní. Tak to prostě je a čím později se to dozvíte, tím tvrději narazíte.
[4] Vložil(a): ngvadi 7. 3. 2007 v 21.21
nebylo by to smutné, kdybych v devatenácti letech už nebyla ani trochu naivní? ;)
[5] Vložil(a): Pixy 7. 3. 2007 v 22.52
ad [5] > No právě, ngvadi, no právě!
[6] Vložil(a): Ondra 13. 3. 2007 v 11.38
To je smutné, až mi skoro ukápla slza ;( Ovšem těžko si budeš na internetu užívat soukromí, to dá rozum …
[7] Vložil(a): VfB 13. 3. 2007 v 12.22
no šalamounsky to vyřešil „ten jehož jméno se nevyslovuje“ aby nemusel reakce pod svými články dlouze cenzurovat, zavedl link na fórum, kam mají přístup jen registrovaní (prověření?) diskutující
pokud vím, tak toto řešení použil mezi českými blogery jako první, čímž opět dokázal že je nejlepší :)
[8] Vložil(a): Leo 13. 3. 2007 v 12.38
Co je na tom, ze si na svych soukromych strankach udela nekdo cast (forum) je pro zvane? Leo
[9] Vložil(a): czechneo 13. 3. 2007 v 12.52
I já byl a stále každý trochu jsme naivní , jen s komentáři je to na spadnutí. Dalo by se uvažovat o hodnocení komentářů? Možná ani to nepomůže, ale kde má dnes ubohý člen lidské weblogorasy rozumě diskutovat? Jinak mnoho zdaru s novým webem Pixy :o)
[10] Vložil(a): dgx 13. 3. 2007 v 13.46
Aj, s tím mariášem to moc růžově nevypadá… ale i tak jsem rád, že jsi zase zabředl do blogerských vln. A velmi originálně. Vítej
> Je s podivem, jak někdo může žít v představě, že si zřídí blog na webu … a myslet si, že jsou to stránky soukromé
Jo, někdy to končí velmi zajímavě href=„http://www.dgx.cz/trine/item/fan-club-aprilky-a-evy-lustigovych“ rel=„nofollow ugc“>http://www.dgx.cz/trine/item/fan-club-aprilky-a-evy-lustigovych ;)
[11] Vložil(a): Mirek 13. 3. 2007 v 14.29
(Že by podvědomá touha prasadit se a přece jen přilákat nové čtenářstvo? … pekny, tematicky dobre usazeny preklep :o)
[12] Vložil(a): kahi 13. 3. 2007 v 17.29
A pak nějaký chytrák přidal Pixynergii na Weblogy, čímž bylo dílo zkázy dokonáno. Přes komentářový formulář se prohnala banda zdivočelých lidí, ne nepodobni stádu bizonů a se svou bývalou sílou rozdupali veškerou Pixyho vůli a hlavně chuť cokoli dále psát. Anebo ještě ne?
[13] Vložil(a): Plaváček 13. 3. 2007 v 18.16
Vzhledem k předchozím komentářům slibuji, že nejenže sem nebudu nikdy komentáři příspívat, ale ani sem nebudu nikdy chodit na kukandu. Dopřeju autorovi svatý klid. To je můj příslib.
[14] Vložil(a): ondřej k. 13. 3. 2007 v 22.29
neviděl bych to tak… třeba oranžově :) i ngvadi jistě záhy pochopí, že tento dotek s realitou je jaksi v plánů dospívání (to nemyslím nějak zle či z nějakého, třeba čtvrtého, patra). třeba budou nasazeny větší kalibry, jako kryptování na straně slov, nepopulární datumy a časy publikování, a podobně. a pixy třeba v rámci experimentu s uživateli na svém blogu zavede anketu, kolik článků tento blog přežije ;)
[15] Vložil(a): Roman Pixy 15. 3. 2007 v 17.11
Nůda. Nějaký blog nějaké nicky, nic zajímavýho.
[16] Vložil(a): Tomas Fejfar 20. 3. 2007 v 15.56
dgx> ten tvuj rozhovor taky dobry. A pak nakonec to detektivni patrani :)
Váš komentář
Upozornění: Pokud vás téma tohoto příspěvku nezajímá, nebaví, dotýká se vás či vás dokonce uráží, tak prosím odejděte a pokud možno se nadále ve vlastním zájmu dalším podobným vyhýbejte. Hlavně se to prosím nesnažte autorovi sdělovat v komentářích, takové příspěvky nikoho nezajímají a budou nejspíš vymazány. Totéž platí pro vaše názory na osobu autora, na jiné přispěvatele, mluvení z cesty, ze spaní či pod vlivem omamných látek a další podobné výlevy nesouvisející s tématem článku. Jinými slovy, toto je prostor soukromého blogu určený pro komentování příspěvku publikovaného výše, nikoli k chatování a volné diskusi. Děkuji za pochopení.
Abyste mohli komentovat, musíte se přihlásit.