Pixynergia

Přesně jsi to vystihl! Být či nebýt…
Jediné řešení je: užít si zvuku koncertu, vyretušovat šum davu, promíchat se zvukem desky, a celé to spojit s videozáznamem, který zůstane v hlavě z koncertu… Jenže kdo to dokáže vydržet celý koncert či celou desku vše dokonale nasát a poté zpracovat anižby utrpěla kvalita?

Zvláštní… Po třicítce jsem na rockoncerty přestal chodit, protože mi únavný hluk a intenzivní vědomí přítomnosti dalších lidí brání v jakémkoli „prožívání“.

[4] Teďs mě inspiroval k úvahám, ale úplně k jiným… Tou Klausovskou „silnou nepotřebou“, jakoby vypadlou z Justova slovníku. „Nepotřebu“ jsem rozklíčoval jako „nepřítomnost potřeby“ a beru ji jako „stav nulové potřeby“. Nesedí mi tam tedy to „silné“. Znamená větší nulu než normální nuly? Chápu co tím chtěl Pixy říct, ale logicky mi to nedává smysl. Leda bys tím chtěl naznačit, že ta potřeba není nikdy naprosto nulová, pouze se k nule limitně blíží a od jisté úrovně už se nedá hovořit o „míře potřeby“ jako spíš o „míře nepotřeby“. :)

Jinak k tomu prožívání: Předpokládám, že když jsi byl někde v nějaké společnosti, tak za tebou taky chodili různí lidé a říkali ti „Proč se nebavíš?“ – a tys jim odpovídal: „Ale vždyť já se bavím! Jen to neukazuju!“ :)

A vzpomněl jsem si na tohle: http://neskodny.own.cz/index.php?…

Ale na koncert U2 bych rozhodně nešel. Hlavně proto, že se mi jejich hudba nelíbí. ;)

PS: Koukám že i White Dog to má podobně: http://neskodny.own.cz/index.php?…

[3] Náhodou, docela Pixymu rozumím, ta živá muzika je fakt daleko lepší. To i cítíš (akusticky i čichem) a když se ten koncert povede, máš z toho parádní zážitek. K tomu i shánění lístků, cesta, návštěva fastfoodu, prostě obřad.

Třeba strahovský koncert Floydů, to ti byla nádhera! Jasně, ne vždycky to klapne: například o rok později na Stounech jsem byl z toho horka totálně hotový, že jsem byl hrozně rád, když jsme nad ránem dorazili zpátky do Budějc. Anebo v roce 2001, když mi během jednoho koncertu Depeche Mode vykradli auto — v tu ránu jsem na veškeré zážitky zapomněl a dodnes si nic nepamatuji. Naopak loňský pražský koncert téže kapely (pro mě srdeční záležitost) jsem si užil, protože řídil brácha. A jejich následný červnový koncert v rámci Open Air části turné jsme si parádně užili i s manželkou (oba pětatřicet let, věk s tím nemá nic společného). Dokonce nám ani tak nevadilo, že jsme při návratu z Bratislavy zadřeli motor v autě, natolik jsme byli spokojeni.

Pixy, kamarád byl na U2 vloni ve Varšavě, a byl z toho úplně na větvi — hlavně z toho, když při New Years Day vytáhl spodek stadionu červené hadry a ochozy zase bílé. Prý to byla parádička, tohle si při koukání na DVD nevychutnáš. Také bych se na ně chtěl někdy podívat.

BTW ten záznam dávali včera na HBO, viď? Mám z toho turné DVD, ale ještě víc bych ti doporučil záznam koncertu z roku 2001, kdy hráli v září pod Slane Castle. Bylo to hodně emotivní (týden po pohřbu Bonova otce) a publikum bylo fantastické (přece jen hráli doma). A zvukově je to také super (všechna DVD U2 mají zvuk v DTS 5.1).

[8] Díky, ale já na Výběr nikdy nebyl — dával jsem přednost kapelám Precedens a Oceán. Od Floydů si holt aspoň pustím Pulse (vloni to konečně vyšlo na DVD) a budu čekat na další šňůru Depeche Mode. Trošku mě mrzí, že jsem se nakonec nejel podívat na Genesis, prý to stálo za skouknutí.

Žatecký P.U.L.S.E opravdu doporučuju. Dělá to stejné jádro hudebníků okolo Filipa Benešovského, jako The Wall Live, které tam bylo předloni (nebo loni v Českém Krumlově). Jejich koncerty jsou věrné a byli pro mě vždycky velkým zážitkem. Recenze na předloňské The Wall v Žatci někde na netu jsou. A abych nebyl uplně mimo téma článku – tenhle koncert se dá prožít tak, jak Pixy ideálně popisuje, přijdou tam totiž slušní lidé, stojí, poslouchají a po písničce zatleskají.

Jo, tak uz to byva. Je pravdou, ze vetsinou jsem s koncerty, kterych se ucastnim spokojen. Ty, ktere ma nase kapela, byvaji vetsinou spise komorni a ackoli vetsina nasich priznivcu si na nas chodi „zaskakat“, je ten kontakt s publikem k nezaplaceni.

No a co se tyka tech koncertu, na kterych jsem jako divak – casu je malo, tak se dostanu na koncert tak jednou za 3 mesice a to uz si vetsinou clovek peclive vybere. Napriklad lonsti Depeche Mode nebo letosni Roger Waters – to byly zazitky opravdu velmi silne!!!