Kabelová topomorfologická latence [příspěvek v archivu]
Kabelová topomorfologická latence, často uváděná jen jako kabelová latence (Cable Latency, LC) je nově zavedená fyzikální veličina a je definována takto:
Kabelová topomorfologická latence LC je pravděpodobnostní časový interval mezi okamžikem, kdy položíme dva eletrické kabely vedle sebe, a okamžikem, kdy na nich samovolně vznikne uzel.
Platí přitom, že s intenzitou pozorování tohoto fyzikálního děje pozorovatelem se hodnota LC limitně blíží k nekonečnu, současně se však nepřímo úměrně zkracuje i následná parciální latence od okamžiku ukončení pozorování. (Laicky řečeno, když dva kabely pozorně sledujeme, nic se nestane; pokud se dívat přestaneme, potom čím déle jsme je předtím pečlivě hlídali, tím rychleji se na nich uzel udělá.) Pozn.: Obdobná úměra platí i pro složitost topologie výsledné kompozice. (… tím víc se to zašmodrchá.)
Kabelová latence závisí na mnoha faktorech, kromě stupně entropie okolí a dynamiky prostředí hraje hlavní roli latentabilní koeficient použitého kabelu (LACx). Různé materiály i různé kabely z téhož materiálu mají tento koeficient různý. Obvykle nabývá hodnot >1, materiály s koeficientem menším než 1 (tj. snižující tendenci k zauzlování) nejsou příliš časté, ani není obvyklé z nich vyrábět elektrické vodiče (např. pevně zabudované ocelové trubky, těžké betonové bloky apod.). Obvyklé jsou spíše hodnoty výrazně vyšší než 1 – např. audio kabely (jack-jack 5, cinch-cinch 7), sluchátkové kabely (22,7), kabely za televizí (až 60); extrémů až k hodnotám kolem 100 pak dosahují kabely používané ve výpočetní technice (72 USB, 94,7 síťový kabel, až 105,3 VGA atd.).
Základní vzorec pro výpočet kabelové latence pro kabely uložené paralelně na vodorovné ploše je:
LC = d / (E . D . LAC2)
kde LAC = LACc1 . LACc2 . … . LACcN
kde d je vzdálenost kabelů, E je koefiecient entropie systému, D je vnitřní rychlost systému („dynamičnost“, [m/s]) a LAC celkový latentabilní koeficient participujících kabelů.
Pozn.: V případě složitější počáteční topologie kabelů je výpočet výrazně složitejší a společně s kabelovou topomorfologií je předmětem studia Diferenciální entropie II v postgraduálním ročníku. (Vliv pozorovatele na topomorfologický systém je stále ve fázi intenzivního výzkumu a zájemci se mohou přihlásit na dobrovolné semináře v klubovně Schrödingerovy společnosti.)
Příklad. Mějme v pracovně účetního dva kabely uložené paralelně 3 cm od sebe. A = standardní audio 2× jack 3.5"; B = síťový kabel k počítačovému zdroji. Jaká bude jejich standardní kabelová latence? Pozn.: hodnoty pro pracovnu účetního v běžný pracovní den mimo období uzávěrky uvažujme: koef. entropie E = 0,15; vnitřní dynamika systému D = 2,9.10-8 m/s
Řešení. Jednoduše dosadíme do základního vzorce vstupní hodnoty a vypočteme. LACA je zde 5, LACB je 94,7.
LAC = LACA . LACB = 5 . 94,7 = 473,5
LC = 0,03 / (0,15 . 2,9.10-8 . 473,52) =
30,76 s
Kabely tedy mají tendenci zauzlovat se přibližně do 30 sekund.
Petr Staníček, 26. 11. 2007 000 16.36 • Rubrika: IT, Všeobecné • 16 komentářů u textu s názvem Kabelová topomorfologická latence
16 komentářů k článku »Kabelová topomorfologická latence«
[1] Vložil(a): Medcin 26. 11. 2007 v 16.48
Pane jo, na tom by se dala postavit kandidatůra. Nemáte náhodou někde fotku toho bordelu pod stolem účetního, který Vás donutil napsat takovýto článek?
[2] Vložil(a): Medcin 26. 11. 2007 v 16.51
Vyvětlení: míněn bordel, který donutil, nikoli účetní. I když i ta (fotka) by byla zajímavá.
[3] Vložil(a): Radek 26. 11. 2007 v 17.25
Moderní věda prostě dokáže popsat takřka vše. Všichni to z praxe známe a teď je to i potvrzeno. Aby to publikovali ve Science, bylo by ale potřeba doplnit ještě rozsáhle experimentální výsledky, jinak je to na vodě.
[4] Vložil(a): Hekko 26. 11. 2007 v 20.40
Tak nevím, teď jsem byla pod stolem a dvakrát po sobě odpojovala a zapojovala počítač. Uzly tam nebyly žádný, a to tam lezou drát od sluchátek, od klávesnice, od čidla wireless trackballu, od anténky wifi-karty, přívod šťávy a ještě je tam smotaný nepoužívaný síťový kabel.
Zase na druhou stranu v čase, za který jsem stačila otevřít počítač, přitlačit paměť pořádně do slotu a postavit počítač do svislé polohy, se sice nic nezauzlovalo, ale kabely se do sebe vzájemně tak zamilovaly, že jsem je málem zauzlovala já ;)
[5] Vložil(a): Pixy 26. 11. 2007 v 21.04
[4] Nojo, taky takhle razantně hýbat s entropií a dynamikou systému. To ty čísla pak lítají
[6] Vložil(a): Piki 26. 11. 2007 v 21.26
Pobavilo.
Ešte by som doplnil, že Lc rastie s množstvom použitých bezdrôtových prepojení (experimentálny dôkaz naznačuje komentár [4]). Vzťah je exponenciálny, vyplýva to z toho, že očakávania sú opačného znamienka a zapája sa medzikáblová žiarlivosť.
[7] Vložil(a): Arthur Dent 27. 11. 2007 v 1.33
A to naštěstí ještě nikdo nezmínil, jak se zamotávají kabely od bezdrátové myši! To by bylo teprv zamotané! ;)
[8] Vložil(a): johnny.machinegun 27. 11. 2007 v 9.43
Tohle je asi můj druhý nejoblíbenější zápich, po legendárním Olympijském závodě ve skoku dalekém papíru z tiskárny (viz http://adbar.bloguje.cz/…tiskarny.php)
[9] Vložil(a): Yuhu 27. 11. 2007 v 19.33
Zajímalo by mě, jak jsi, Pixy, dospěl k tomu vztahu s LAC2 (myšleno na druhou). Jednou jsme podobně definované veličiny studovali s Mravoukem a dospěli jsme k závěru, že pravděpodobnost zachuchání kabelů (v časové jednotce) se zvětšuje s druhou mocninou počtu těchto kabelů (mějme kabely homogenní). Dlouho jsme laborovali, zda tam je exponenciála nebo jiná mocnina, ale nakonec jsme přišli na druhou mocninu. Dokážeš nějak zdůvodnit, proč jsi ji použil ty?
Jak studuješ systém s více než dvěma kabely? (Případně s obecným množstvím kabelů, například jedním.) Který z popisovaných koeficientů je ovlivněn tím, zda kabel má nebo nemá volný konec?
[10] Vložil(a): Pixy 27. 11. 2007 v 22.13
[9] Čirá intuice, drahý kolego. Paralely podobných přírodních jevů, zkušenosti z praxe – aproximativně mi to vycházelo rozhodně víc než lineárně, ale zas ne neúnosně rychle. Ono je docela dobře možné, že to bude nějaká složitější funkce, která je u malých n strmá, ale pak se pomalu linearizuje (protože tři dráty se zachňachňají výrazně dřív a víc než dva, ale mezi 35 nebo 36 už není takový rozdíl). Nicméně myslím, že pro laické výpočty a úvodní stručné pojednání je ta parabola celkem postačující a především pro malá n poměrně přesná.
Ostatně systémy s více kabely pojednává zmíněný diferenciální počet a je nutné je řešit nediskrétními metodami – to je už ale hodně nad rámec tohoto fóra, jak jistě uznáš. Zmíněný jeden kabel není vůbec žádný problém, ani základní vzorec jej nevylučuje. Vychází se z předpokladu (všem jistě dobře známého), že i jediný kabel se může zauzlovat sám. (Případy, že se zamotá do něčeho jiného se simulují tak, že okolní předměty se považují za statické kabely s nízkým LAC.)
Má-li kabel volný konec, stoupá pochopitelně entropie, protože se zvýší se stupeň volnosti části systému, ale současně i dynamika (když je něco upevněno za oba konce, může se to hýbat přece jen méně). Obě veličiny jsou velmi úzce propojeny, každá ale popisuje systém z trochu jiného úhlu.
[11] Vložil(a): jankorbel 27. 11. 2007 v 23.20
Krásné pojednání. Mám rád, když mi někdo připomene, že i na všední se dá dívat nevšedně.
[12] Vložil(a): octopuss 28. 11. 2007 v 20.26
[9][10] – ja by som k tomu pristupoval ako možnost dalšieho kablu vstupujúceho do systému. čiže stále by sa uvažovali len dve časti. Kabel/shluk a Kabel/shluk. Dynamiku shluku však musí odvodiť niekto fundovanejší ;)
[13] Vložil(a): Pixy 28. 11. 2007 v 20.48
[12] No jistě, klasický Petrenko, čekal jsem, kdy s tím někdo přijde. Musím obligátně připomenout, že ona – mezi laiky bůhvíproč stále tolik populární – Petrenkova indukční cesta (PIC) je dávno považována za zastaralou a neplatnou. Jakkoli pro vysoké počty kabelů má poměrně postačující přesnost, pro malá n zcela selhává. Jak často člověk v běžné životě pracuje se stovkou či tisícovkou kabelů? (Ale zeptejte se nějakého technika, co dělá telefonní ústředny, co mu říká PIC, určitě bude vědět. Zvlášť v O2 se dodnes PIC používá úplně běžně.)
[14] Vložil(a): pavel1tu 4. 12. 2007 v 11.15
Dost dobrý, prosím o povolení na toto téma u nás udělat školení jsem technik, který poměrně často někde něco měří a kabelů, vodičů a kablíků používáme hodně
opravdu mě to dnes pobavilo, děkuji
[15] Vložil(a): Morty 8. 12. 2007 v 20.00
Tak tohle se opravdu povedlo! Zrovna když jsem zvažoval vlastní článek na podobné téma. Tohle je ale delikátně podané. Aneb na co sází Apple ve své reklamní kampani href=„http://images.apple.com/imac/images/gallery/imackeyboard4_20070807.jpg“ rel=„nofollow ugc“>http://images.apple.com/imac/images/gallery/imackeyboard4_20070807.jpg
[16] Vložil(a): pkandrac 12. 11. 2008 v 19.04
Pekné, a v týchto intenciách mi napadlo že podobný problém nedávno riešil prof. RNDr. Petr Šupina, DrSc. v svojom diele Komplexná morfologia predpätých strún v oblasti ichtyológie. V jadre jeho práce ide o to, že ak sa rybársky vlasec uvoľní z cievky tak dokáže vytvoriť neuveriteľne zložité, napohľad 3D štruktúry, ktoré sú však topologicky (ak abstrahujeme od priemeru struny ako druhej dimenzie, čo je pri pomere priemeru k dĺžke menšom ako 1:10000 prijateľné) len čiarového 1D charakteru, teda ozajstný 3D uzol tam neexistuje. Zaujímavý je však časový rozmer, pretože vytvorenie týchto pseudo-3D štruktúr vlasca trvá približne 1 sec, ich normalizácia do pôvodného stavu aj 20 minút čo je pomer 1:1200, v podmienkach mokrého vlasca, vetra, vysokej trávy, pobehujúceho psa, radiacej manželky a pod. aj rádovo dlhšie. Zrejme ide o časopriestorovú anomáliu, kde sa komplex jednoduchosti jednorozmerného vlasca snaží kompenzovať svoju existenciu virtuálnou projekciou do 3 dimenzie vytváraním tzv. empty nods, teda prázdnych uzlov, ktoré vlastne uzlami nie sú, ale po určitú dobu sa ako uzly chovajú.
Nanešťastie ostalo jeho priekopnícke dielo nedokončené, pretože keď sa mu v rámci vrcholného experimentu po záseku kapitálnej hlavátky opäť a neplánovane zamotal silon, tak ho po niekoľkých pokusoch o normalizáciu a následnom úniku hlavátky, na mieste trafil šľak. Škoda, pretože jeho asistenti po pietnom rozmotaní vlasca zistili, že v danom prípade išlo o veľmi neobvyklý a netypický zámotok, tzv. silon cez palec, ktorý sa pritrafí približne raz za 10 tis. nahodení, aj to väčšinou neskúseným ichtyológom.
Nezodpovedanou otázkou zostáva, kde by mohli byť slovenskí ichtyológovia, keby prof. Šupina svoj výskum dokončil, a hlavne či to bola len náhoda, to neobvyklé vytvorenie 3D morfologických štruktúr vlasca okolo jeho palca. Pochybnostiam náhráva aj fakt, že prof. Šupina bol ľavák a osudná slučka bola na jeho pravom palci, prút bol opustený (odhodený cca 5 m, podľa nepotvrdených svedectiev rybárov cca 100 m po prúde, so strašným výkrikom, ktorý znel ako „poubanýsilo“), takže sa nedalo presne zistiť čo sa pri osudnom experimente dialo. Išlo o riskantný náhod tzv. bekhendom a ešte k tomu laterálne submisívnou rukou (to si môžu dovoliť len naozaj skúsení experimentátori, čo však prof. Šupina určite bol), alebo o projekciu Murphyho zákona vo veľmi neobvyklej synergii?
Váš komentář
Upozornění: Pokud vás téma tohoto příspěvku nezajímá, nebaví, dotýká se vás či vás dokonce uráží, tak prosím odejděte a pokud možno se nadále ve vlastním zájmu dalším podobným vyhýbejte. Hlavně se to prosím nesnažte autorovi sdělovat v komentářích, takové příspěvky nikoho nezajímají a budou nejspíš vymazány. Totéž platí pro vaše názory na osobu autora, na jiné přispěvatele, mluvení z cesty, ze spaní či pod vlivem omamných látek a další podobné výlevy nesouvisející s tématem článku. Jinými slovy, toto je prostor soukromého blogu určený pro komentování příspěvku publikovaného výše, nikoli k chatování a volné diskusi. Děkuji za pochopení.
Abyste mohli komentovat, musíte se přihlásit.