Pixynergia

Systémový nástroj pro správu písem Font Book v Mac OS X doznal v novém systému 10.5 Leopard mnoha vylešení. Krom výborných možností tisku a automatického třídění podle zvoleného systémového jazyka poskytuje nyní o třídu lepší správu písem použitelnou teď už i v profesionální praxi. Jednak funguje automatická aktivace fontů – pokud si aplikace o nějaký font řekne, Font Book jej sám dočasně aktivuje (do vypnutí aplikace). To jsem sice ještě podrobně netestoval, ale zdá se, že to platí jen pro „slušné“ aplikace, používající systémové API. V prasáckých programech, které leccos obcházejí a všechno si dělají samy (např. bastard Adobe Fireworks CS3), to těžko bude kdy fungovat.

Ale to hlavní, pro mě vůbec nejhlavnější: konečně se mi daří pracovat s vlastní velkou kolekcí fontů přímo v systému. Je docela možné, že to fungovalo i v Tigerovi, ale teď a tady jsem to konečně pochopil a rozchodil ke své spokojenosti. Jde o to, že máte fonty uspořádané na disku v nějaké vlastní hierarchii a logice. Někdo je má rozdělené do složek podle výrobce, někdo raději po projektech, někdo (včetně mě) dává přednost rozdělení podle typu (antikvy, grotesky, kaligrafie apod.). Kdykoli jsem takovou kolekci písem svěřil Font Booku, udělal mi v nich ve finále leda obrovský hokej a pokud se mi náhodou povedlo ho i přinutit, aby soubory s písmy nikam nekopíroval, stejně to nedělalo dobrotu. Až teď jsem objevil možnost, o které jsem dosud neměl potuchy: nepřidávat kolekce (složky) písem jako kolekce Font Booku, ale přidat každou jako novou knihovnu (File > New Library). Tyto uživatelské knihovny mají tu skvělou vlastnost, že fonty do nich načtené můžou být kdekoli (v libovolné složce, na externím či síťovém disku, na CD, kdekoli), Font Book s nimi nijak nemanipuluje, nikam nekopíruje ani nepřesouvá, používá je přímo z jejich umístění, jen je podle potřeby aktivuje a deaktivuje.

Následně vytvořené kolekce (které se pak zobrazují jako kategorie při výběru písma v aplikacích) mohou kopírovat strukturu těchto knihoven – např. já mám knihovnu „Grotesky“ a současně kolekci „Grotesky“, které mají téměř stejný obsah (kolekce obsahuje všechny fonty z té knihovny, plus je tam pár bezpatkových fontů, které jsou uloženy přímo v systému) – ale taky nemusejí. Můžu mít knihovny třeba rozdělené podle výrobců (Adobe, URW, Střešovická atd.) a kolekce už sdružené přes všechny knihovny a rozdělené podle typu písma a/nebo podle projektů. Jak je komu libo.

Tímto postupem je velmi jednoduché přidat do systému složku s písmy nějakého projektu, na kterém právě pracuji. Dostanu třeba CD s podklady pro zlom plakátu, složku s písmy si přidám do Font Booku jako novou knihovnu a systém bude pracovat s písmy tam, kde jsou uložena. A až zakázku dokončím, knihovnu zase z Font Booku vyhodím. Je to jednoduché a hlavně to funguje. Žádný Font Explorer, Suitcase, ATM nebo jiné molochy odporné už snad nebudu nikdy potřebovat. Aspoň doufám.