Pixynergia

Za poslední dny jsem už potřetí zblízka narazil na obligátní (a plamenné) téma „Windows vs. Mac“. Používám oba systémy současně, ale mou primární platformou je mac. Každému jeho Poděbrady, ať si každý vybere, co mu vyhovuje – jsem dalek toho, abych někomu vnucoval to či ono. Doma máme macky, zbytku rodiny doporučuju a pořizuju spíš PC/Win, znám poměrně dobře klady i zápory obého a vždy si vybírám především podle vhodnosti řešení než podle toho, jestli bude myš barevně ladit s monitorem (jo, znám pár takových). O Windows moc mluvit nemůžu, protože jsem pouze jejich pasivním uživatelem, počítače Apple používám aktivně už nějakých 15 let, takže se cítím jistější v kramflecích spíše na téhle půdě. Rád bych zmínil pár hlavních věcí, které právě teď považuji na macích osobně za nejpříjemnější, které mi vyhovují a které rád používám. Rozhodně netvrdím, že stejné nebo podobné funkce a vlastnosti nejsou i tam či onde – a ani mě to nezajímá. Já nedělám žádné srovnání, jen výčet toho, co považuji na svém počítači za příjemné a pro mě užitečné. (Bohužel už vím, že významné části „diskutérů“ se tyhle věci vysvětlit nedají, takže z pochopitelných důvodů tento článek nemá povoleny komentáře. Následující výčet nemá žádné logické pořadí, systém v tom nehledejte. Řadím to tak, jak mě to právě napadlo.)

• Integrace. Proprietární a uzavřené řešení od jednoho výrobce má sice své vady a je to dvousečná zbraň, který si vybírá svou daň jinde, ale to, jak všechny komponenty a aplikace spolu dokáží komunikovat a spolupracovat, je prostě úžasné.
• Styl, Guidelines, Look & Feel. Apple si kdysi stanovil pravidla, jak psát dobře použitelné aplikace, a dodnes se jich drží. Nemusím číst manuály, každá aplikace se ovládá stejně, prakticky všude fungují stejné kláveskové zkratky, vše pracuje pod stejnou logikou. Drží se jednotný styl UI a líbí se mi to i vizuálně. Někomu nemusí, mně ano.
• Intuitivnost, jednoduchost. Naprostou většinu úkonů, které jsem třeba nikdy v životě nedělal, většinou trefím na první dobrou odhadem a intuicí. Systém po mně nevyžaduje vysokou odbornost, zjednodušuje, polopatizuje.

Ale dost obecných věcí, raději k těm konkrétnějším.

• Multimediální schopnosti. Core Audio, Core Image, Core Video, Core Animation – laik nepochopí, odborníkovi netřeba vysvětlovat.
• Automator. Neznám jednodušší a rychlejší způsob, jak na počítači něco naprogramovat. Utilitu na přejmenovávání souborů jsem si vyrobil na tři kliknutí.
• Plug'n'Play. Ať si kdo chce co chce říká, můj mac je jediný počítač, který jsem v životě potkal, k němuž připojím externí zvukovou kartu, USB MIDI klávesy, sedmitlačítkovou myš a telefon přes bluetooth a hned všechno používám, aniž bych musel něco instalovat.
• Dashboard a web clips. Widgety jo, prima sranda, ale dá se bez nich žít. Ale moci si v browseru vyříznout libovolný kousek stránky a uložit si ho jako „živý“ widget, to je teprve to správný maso.
• PDF na systémové úrovni. Práce s PDF je na macu úžasná. Prohlídnu si ho přímo v browseru, ve Finderu nebo v Preview, které je na práci s PDF asi tak bambilionkrát rychlejší než všechny Adobe Readery dohromady. Vyhledání čehokoli i v mnohasetstrán­kovém PDF je bleskové. PDF vytvoříte z čehokoli, uložíte je z každé aplikace. I náhled tisku je v PDF.
• Dictionary. Konečně k něčemu i pro mě. Výkladový slovník – fajn. Ale integrovaná Wikipedia (i česká) – boží.
• UNIX pod zadkem. Nemám na to pouštět se do rozborky architektury systému. Ale takový unixový terminál se často hodí i lamě jako já. A zdaleka ne jen na obligátní ls -la…
• Quick Look. Stisknu mezerník na jakémkoli souboru a prohlédnu si ho. Můžu listovat vícestránkovým PDF, Wordem, excelskou tabulkou, pustím si film nebo MP3 – skoro cokoli (a pluginy na exotičtější formáty lze dodělat), aniž bych musel startovat nějakou aplikaci. Otevření je okamžité.
• Font Book. viz dřívější příspěvek.
• Front Row & dálkový ovladač. Než jsem dostal k novému macu dálkový ovladač, netušil jsem, jak je takové multimediální centrum příjemné, i když sedím na dosah klávesnice a myši.
• Bonjour a sítě vůbec. Zatímco v Tigerovi byla domácí síť a práce se síťovými disky ještě trochu opruz, Leopard už to řeší skvěle. Už nevidím v základní úrovni síťové disky, ale server a všechny jeho disky pod ním. Když se připojím k jednomu, k druhému se už připojí bez dalších brykulí. Komunikace se serverem navíc běží v samostatném threadu, takže třeba při nečekaném odpojení síťového disku už nemusím čekat na odezvu. (O klasickém „síťování“ ani nemluvím, nastavit TCP/IP, wifi a nainstalovat síťovou tiskárnu zvládla moje žena už v Tigerovi.)
• Spotlight (s kalkulačkou). I když vyhledávání moc nepoužívám, tak čas od času přece jen něco hledat potřebuju. A to pak ocením tu sílu toho indexovacího stroje. V dokumentech, souborech nebo mailech se hledá stejně jako na webu Googlem. Včetně toho, že když tam napíšu matematický výraz, spočítá mi to výsledek. Kalkulačku už nepotřebuju.
• Systémový zoom & Inverzní zobrazení. Ctrl+kolečko myši zoomuje celou obrazovku. Ctrl+Alt+Cmd+8 u­dělá z obrazovky negativ. Netřeba vysvětlování. Zoom obrazovky je skvělý třeba při přehrávání videa, které nejde snadno zvětšit. A negativ je k nezaplacení, když má nějaký web šílené barvy, ale především ve chvíli, kdy už mám unavené oči a špatně se mi čte bílý text na černém. Po deseti hodinách čučení do monitoru mi negativní text už vibruje před očima a není mi příjemné ho číst – jedním kliknutím si to přehodím do negativu a oči mají radost.
• Ovládání & Exposé. Elegance, s jakou se dají přenášet věci z aplikace do aplikace, na plochu a mezi okny se nedá popisovat, to si člověk musí vyzkoušet. Zvlášť když mám na jednom bočním tlačítku myši namapované zobrazení plochy (všechna viditelná okna odjedou ke straně) a na druhém zobrazení virtuálních ploch (Spaces). A všechno funguje, i když třeba něco chytnu a přetahuju myší. Bezmezně návykové.
• GarageBand a muzika vůbec. Být muzikant a nemít k tomu maca, nedokážu si ani představit. MIDI, ASIO, audio drivery a efekty přímo v systému (viz Core Audio výše), téměř nulová latence DSP, obrovský výběr profesionálních řešení. Ale profesionál si vybírá střízlivě – nejvíc jásá amatér jako já. Pustím si GarageBand, vyberu si, jestli si chci zajammovat brush jazzík nebo texaský blues, zapíchnu kytaru do stroje a nestarám se o žádnou techniku, jen o muziku.
• Intel inside. Podle mě jednoznačně skvělý tah. A ne proto, že by ten nebo onen procesor byl lepší, ale prostě proto, že si můžu nativně pouštět Mac OS X i Windows, a to dokonce současně (obrázek je starý, ještě z Tigera; pod Leopardem to všechno vypadá jinak).

Asi to není vše, ale to hlavní asi ano. Pokud si ještě vzpomenu na něco zásadnejšího, dopíšu to sem.