Pixynergia

Ty fotky jsou ostré. Canon 350D má docela silný antialising filter nad CCD a také je si potřeba uvědomit, že při rekonstrukci barevných pixelů se interpolují jasové úrovně z okolních pixelů. Je potřeba si zvyknout, že ten výstup takto vypadá a po zmenšení na požadované DPI provést doostření (parametry záleží na výstupním zařízení, například pro LCD monitor by se správně mělo doostřovat méně, než pro CRT, naopak pro tisk se má ostřit „až oči bolí“).

Takže jsem opravdu jenom příliš náročný?

[2] Doostřování ve foťáku nepoužívám, zůstalo tam omylem po jednom experimentu.

Ale ještě k tomu doostřování v editoru – já mám určitou praxi v grafice a DTP a vždy se mi víc osvědčilo nejdřív obrázek ostřit a teprve pak zmenšovat – kontrasty a zuby se tím trochu změkčily a ostrost působila přirozeněji. Případně jsem to dělal s mezikrokem (on každý efekt a úprava si vyžaduje své rozlišení, některé je lepšíé dělat na originále v maximu, některé až po úplném zmenšení) – řekněme, že mám fotku 3000px širokou a na výstup jde 800px: na originále jsem udělal některé úpravy, úrovně, případně odstranění šumu, pak jsem to zmenšil na 1600px, což slije případné lokální šumy a nečistoty, tam doladil barvy a zaostřil a nakonec zmenšil na 800px. Přičemž na některé věci je dobré používat přesné násobky, aby se minimalizovala interpolace, na jiné je zase dobré vybrat velmi nesourodý poměr (např. zmenšit 2000px na 1350px), což výraznější interpolaci (a tím pádem větší vyhlazení) vynutí. Nejostřejší a přitom „přirozeně ostré“ fotky mi vycházejí s (výraznějším) doostřením a následným zmenšením na přesnou polovinu nebo čtvrtinu (předpokládám pochopitelně gaussovskou interpolaci).

Vy opravdu doostřujete až úplně nakonec, po zmenšení?

Záleží asi i na kvalitě algoritmu pro doostření a pro zmenšení. Ideálně, pokud by vše odpovídalo teoretickým transformacím, jsou ty operace komutativní a jde jejich pořadí přehodit. Pokud se doostřuje blbým algoritmem, asi je lepší to udělat dříve a pak zmenšit. PSP umí zmenšovat, přičemž použitelná je samozřejmě jen bikubická interpolace a u ní lze vybrat, zda spíše „smooth“, „normal“, nebo „sharp“. I tak mi lépe vychází udělat „normal“ a pak USM.

Ostrost je také dost individuální, někdo to rád ostré, někdo zase preferuje maximální hladkost kresby. Stávalo se mi, že po 3 hodinách úprav fotek jsem to ostřil až moc (oči byly už unavené a prahly po pořádné hraně) a až ráno bylo vidět, že je to přehnané.

Další důležitá věc je jak funguje snímač – ten umí měřit jen množství světla, ne barvu, na to jsou před ním filtry : RGBRGBRGBRGB – takže obraz je vlastně trojnásobně podvzorkován, na 6Mpx snímači má červená, modrá i zelená složka jen 2 megapixely a mezibody se dopočítají.

Proto mám pravidlo že když zmenším fotku na 50%, dá se na ni už konečně dívat (=není rozmazaná), pokud dochází místo na kartě tak lze použít třetinové/čtvrti­nové rozlišení, kde fotku downsampluje už foťák a výsledkem jsou snímky které mají téměř stejně informace jako ty v plné velikosti, jen jsou ostré.

Podotýkám že mám zkušenosti jen s kompakty, nicméně tohle mají zrcadlovky stejné.

[8] To já vím, ale právě proto jsem schváolně nepřisvěcoval a použil trochu slabší světlo, aby ty časy byly delší a problém s vibracemi od zvedaného zrcátka se tím eliminoval.

Fotim taky s 350D a mel jsem na zacatku stejny pocit a stejne otazky. Pod/r/obne testy jsem si nikdy nedelal, ale na (pocitacove) doostreni jsem si zvykl. A ostrost fotek (jak na web, tak na tisk) je v pohode.