Půl kila slov: Design de Sade [příspěvek v archivu]
Jsou věci, které mohl vymyslet pouze kvalifikovaný sadista. Třeba dálniční samolepky. Anebo nákupní vozíky se šikmým dnem. Jeho úhel je vždy navržen tak, aby ve vozíku dokázalo cokoli stát pouze za naprostého klidu, bezvětří a otřesů do čtvrt stupně Richterovy stupnice (to odpovídá průletu středně velké octomilky). Při sebemenším pohybu, prudkém mrknutí nebo dokonce letmém pohledu stranou se zboží ihned řítí z kopce a sesýpá na hromadu, vajíčky dospod. A naskládat za pokladnou lahve do tašky postavené ve vozíku je už ryze sysifovský úkol: jakmile se k tašce přiblížíte s druhou lahví, ta první už leží. Po třech lahvích začínáte pociťovat akutní nedostatek končetin.
Představuji si výběrové řízení v sadisticko-designerské firmě, která tyhle vozíky navrhuje.
Personalista: „Vidím ve vašem životopise, že jste dříve pracoval na jatkách a jako vězeňský dozorce, to zní velmi uspokojivě. Ale potom tu máte ‚ošetřovatel v nemocnici‘. Můžete to vysvětlit?“
Uchazeč: „Každé ráno v pět jsem roznášel teploměry.“
Personalista: „Ách, rozumím. Teď si uděláme nějaké testy. Sem sepíšete esej na téma ‚Dálkové ovladače: co jsme ještě nezkusili‘ a ještě předtím nám tady na ten papír nakreslete strom. Pokud se rozhodnete kreslit oběšence, nemusíte zacházet do přílišných detailů, stačí jen jednoduchá skica.“
Uchazeč: „Červenou pastelku nemáte?“
Když je mladý návrhář přijat, nastoupí jako pomocný designer u drobných projektů. V temné sklepní laboratoři mezi regály s naloženými embryi a sklenicemi plných očí, za mihotání slabé zářivky tráví léta pod dohledem zkušených kolegů nad návrhy nelepicích obálek, polepováním závěrů pivních lahví ještě drobivějším staniolem a vymýšlením kladu listů pro MF Dnes. A pochopitelně chodí do katakomb krmit betatestery.
Ti šikovní pak postoupí do vyšších oddělení. Tady už čeká náročnější práce – od navrhování tuhých kabelů k monitorům přes design vlakových sedaček až po tvorbu rozhraní programů pro Microsoft. Každé ráno se scházejí na kreativní poradě a hledají nové možnosti pro svou sadistickou tvorbu.
Šéf: „S těmi kolečky nákupních vozíků jsme myslím udělali, co se dalo. Vymyslíme tam něco dalšího?“
Mladý designer: „Řekl bych, že to rovné dno poskytuje prostor k vylepšení. Co tam udělat pořádnou díru? Nebo nějaké hrboly.“
Šéf: „Výborný nápad. Pracujte na tom.“
Špičkovým pracovištěm celé firmy je ovšem oddělení obalů a perforací. Vytvořit moderní obal moderního výrobku je úkol pro opravdové mistry oboru. Vyžaduje to důkladnou znalost nejnovějších výrobních postupů a materiálů, neboť ty umožňují designerům vytvořit extrémně pevné spoje v místech perforace. Jedině kosmická vlákna a nanotechnologie zajistí, aby nejtenčí místo na celém obalu bylo současně tím nejpevnějším. Podaří-li se někomu z obalu vůbec něco odtrhnout, zaručeně to nebude v místě, kde to zlomyslně radí návod.
Následující případ se dříve nebo později musí stát. Ředitel nejmenovaného velkouzenářství je přepaden maskovaným mužem, spoután a odvezen do opuštěného domu. Zde je připoután k topení a na stole před ním přistane několik balení salámů z jeho masokombinátu. Na každém obalu je výrazně označený jeden roh a nápis ‚Zde otevřete‘. Muž s ďábelským smíchem odchází. Po týdnu nalézají hlady polomrtvého ředitele, hystericky plačícího před hromadou divoce pomačkaných balíčků s uzeninami. Plast na nich je plný otisků zubů a zarytých ulámaných nehtů.
Nemyslím, že by se onoho únosce někdo snažil hledat.
Petr Staníček, 10. 2. 2009 000 17.17 • Rubrika: Všeobecné • 16 komentářů u textu s názvem Půl kila slov: Design de Sade
16 komentářů k článku »Půl kila slov: Design de Sade«
[1] Vložil(a): marekl 10. 2. 2009 v 18.42
To mi připomnělo nedávnou zkušenost s nádobkou s očními kapkami. V návodu je uvedeno, že by se nádobka měla stavět hrdlem dolů. Má to svou logiku, jde totiž o celkem hustý gel, přes který se špatně dostávají vzduchové bublinky.
Jenže šílený designér u takové lahvičky vymyslel zátku do špičky! Nad podstavu o průměru tří milimetrů se musí vybalancovat tělo o průměru dvou centimetrů. Vyřešil jsem to zapřením lahvičky mezi pěnu na holení a antiperspirant, ale dodnes nechápu, koho tohle mohlo napadnout.
[2] Vložil(a): premek 10. 2. 2009 v 19.50
To mi připomnělo výbornou (i když trošku jinak vyznívající) přednášku Setha Godina (http://jdem.cz/axkz2) nebo přímo jeho stránky http://www.goodexperience.com.
[3] Vložil(a): AndroidCZ 10. 2. 2009 v 19.57
Jsem profesí designer a tak mne ten problém s nákupními košíky zaujal. Šikmé dno je určitě nepříjemné, ale přemýšlel jste o pravém důvodu této vlastnosti nákupnách vozíků? Vždyť je to tak jednoduché …
Dno je šikmé jen a proto, aby bylo možné vozíky stohovat – zasouvat do sebe a vytvářet prostorově úspornou řadu vozíků. Otázkou je, zda by to nešlo řešit jinak, ale obávám se, že snadné řešení (s rovným dnem) není. Koš vozíku prostě musí mít tvar vepředu úzký a vzadu široký (v horizont. i vertik. směru), jinak je do sebe prostě nenasunete.
Ale jako zadání pro designera (vyřešit tento problém) je to naprosto ukázkové
[4] Vložil(a): zelenp 10. 2. 2009 v 20.59
No, vnějšek vozíku ať je klidně směrem dopředu zkosený tak, aby šly do sebe zasouvat, ale dno uvnitř může být klidně rovné, ne? :)
[5] Vložil(a): Pixy 10. 2. 2009 v 21.53
[4] Ehm, tedy ne že by ve veselém sloupku šlo právě o řešení problému, ale napadá vás, že ten vnějšek jednoho vozíku se zasouvá do vnitřku vozíku předchozího? Což ovšem nic nemění na tom, že i to je designersky řešitelné (zadní stěna vozíku taky není statická a má jinou polohu i funkci při používání a při parkování).
[6] Vložil(a): rony 10. 2. 2009 v 22.50
šikme dno vozíkov mi nijako extrémne nevadí. Nesnažím sa nikdy nič klásť do prednej časti. Má to svoje dôvody:
Ťažisko je nad zadnými kolieskami, ľahsie sa s ním manipuluje.
Stohovateľnosť je dôvod, ktorý ma nezaujíma ale s rovným dnom by sa asi stohovať nedali
Keď nad tým premýšľam, tak asi by sa dalo dosiahnuť VODOROVNÉ dno a zároveň stohovateľnosť – musí byť však dôvod, prečo to tak nie je
napr. to, že ide o pohyblivý objekt a už je fakt
jedno, či to je vodorovne alebo nie 
Fľašky a všetko čo má tendenciu sa zvaliť dávam proste naležato. A to aj na pohyblivý pás pri pokladni – os predmetu v smere pohybu, občas sa nájde nemehlo, ktoré si flašky ukladá tak, že pri každom pohybe pásu flašky putujú :)
Vadí mi skôr to, že na dno sa nedá pohodlne dosiahnuť.
Chápem, že marketing velí vyrábať VEĽKÉ vozíky.
[7] Vložil(a): David Grudl 10. 2. 2009 v 23.19
V Brně nedávno otevřeli nové nákupní centrum (naproti nemocnice). Designersky zajímavě řešené parkoviště používá barevně odlišené plochy kočičích hlav, vstup je dokonce lemován plochou dřevěnou. Paráda. Hezké.
Centrum se otevíralo v zimě. Na dřevěné ploše sebou každý švihl, nic kluzčího se snad vyrobit nedá. Přes kočičí hlavy nelze přejet nákupním vozíkem, takže k autu se s ním nedostanete. Každý se tedy snaží parkovat co nejblíže vstupu, aby nemusel překonávat ani dřevěnou ani kočičí nástrahu.
Ale jak říkám, je to vizuálně fakt pěkné.
[8] Vložil(a): AndroidCZ 10. 2. 2009 v 23.49
[5] To že se „vnějšek“ vozíku zasouvá do „vnitřku“ druhého ten problém nijak neřeší (stačí si nakreslit na papír boční řez těmi vozíky a hned je jasné proč). Vozíky navíc musí být jednoduché (a levné), takže se obávám, že takto budou vypadat i nadále. Osobně mi ale vadí spíše ta velikost a váha (kovových) vozíků než nerovné dno. Nedávno jsem ale někde viděl vozíky plastové a ty byly parádně lehoučké a jezdilo se s nimi o poznání lépe než s klasickým kovovým.
[9] Vložil(a): keff 11. 2. 2009 v 2.27
[8] Po nukleární válce bude poctivý kovový vozík cennější než lidský život, narozíl od plasťáku (a Cormack McCarthyho Cestu ti rád doporučím :)
[10] Vložil(a): KFP 11. 2. 2009 v 10.31
Já si zase vzpomněl na vtip, jak se při testování letadlu ulomí křídlo, inženýři dumají jak to vyřešit, aby to nebylo moc těžké a nemůžou na nic přijít. Do diskuze se vloží vrátný: „Navrtejte tady jak se vám to ulomilo řadu dírek a uvidíte.“ Zoufalí inženýři tak provedou, letadlo létá, křídla drží. Zkoprnělí se ptají vrátného: „Jak je to možné?“ A vrátný odpovídá: „Už jste někdy viděli toaletní papír, který by se roztrhnul podle perforace?“
[11] Vložil(a): maso 11. 2. 2009 v 20.35
Já bych chtěl vědět, kdo vymýšlí sekundové lepidla.
Lepidla je tam tak na 10 ×, ale po 1. použití se to celé zalepí, nejlépe i s naší rukou, a nejde s tím hnout. Nebo to celé vyteče a zalepí se celý stůl.
V návodu na jedno lepidlo bylo napsáno, že po zasažení očí máme 3 dny oko usilovně proplachovat, tak nevím.
[12] Vložil(a): Pixy 11. 2. 2009 v 20.48
[11] Heh, v jedné z verzí v textu vteřinové lepidlo bylo. Víme, o čem mluvíme. ;)
[13] Vložil(a): Jack 11. 2. 2009 v 20.59
[7]Hehe, nedělal to ten stejný architekt, který navrhoval nové obchodní centrum (Bondy) v Mladé Boleslavi? Nad vchody jsou stříšky, ale bez okapů, takže za deště musí návštěvník projít skrz vodní clonu. A před vchody toho šikulu napadlo dát leštěnou žulu, takže za deště (nebo nedejbože sněhu) z toho bylo epesní kluziště – napraveno odfrézováním horní vrstvy (esteticky vynikající)…
[14] Vložil(a): Petr Kratochvil 14. 2. 2009 v 9.53
[13]jj,bondy centrum je skutečná perla na poli nákupních center a věřil bych, že ho navrhoval jeden z těch deisgnérů o kterých pixy psal…
za obzvlášť vypečené triky považuju skrytí vchodu k záchodům mezi dva stánky s rychlým oberstvením a odkrytý sjezd&nájezd do podzemních parkovišť, který se při námraze mění v klouzačku…
zkrátka lahůdka…
[15] Vložil(a): gobak 17. 2. 2009 v 16.45
Chacha, ahoj klucí boleslavský, odkud já vás znám.
Na Bondycentru mě irituje nutnost projití poslední úrovně Dooma z kulečníku do nočního východu (mám pocit, že jsem nikdy nešel tou samou cestou) a následné obejití celé monstrózní budovy kolem dokola, aby se člověk dostal zpět k autu (10minutová cesta mezi body vzdálenými vzdušnou čarou asi tak 70 metrů).
Ovšem skladba obchodů a atrakcí mě mile potěšila, čekal jsem samé butiky. Díky Bondy má Boleslav po 10 letech konečně pořádnou kulečníkovou hernu s kvalitními karambolovými stoly, a jen kvůli tomu stojí za to žít!
[16] Vložil(a): Johny Drake 25. 2. 2009 v 8.08
Trochu mi to připomíná tohle:
http://boutique.ihned.cz/…-b00000_d-96
O víkendu jsem byl s tatíčkem v supermarketu a zjistil jsem že mě už normálně zdegenerovali v Ternu mi to vozíky přišli úplně ploché(chceteli rovné=bez nakloněného dna). To jsou samozřejmě musel hned zkontrolovat z profilu a hej ono to je vážně (skoro) rovný – on je sice zdeformatej any se dal štosovat, ale celé je to nakloněné tak že dno je vůči podlaze vcelku rovnoběžné.
Souhlasím s rony(m) je tam problém ta setrvačnost. když je ten vozék rozjété a pak najednou zastaví tak dost věcí popadá…
Váš komentář
Upozornění: Pokud vás téma tohoto příspěvku nezajímá, nebaví, dotýká se vás či vás dokonce uráží, tak prosím odejděte a pokud možno se nadále ve vlastním zájmu dalším podobným vyhýbejte. Hlavně se to prosím nesnažte autorovi sdělovat v komentářích, takové příspěvky nikoho nezajímají a budou nejspíš vymazány. Totéž platí pro vaše názory na osobu autora, na jiné přispěvatele, mluvení z cesty, ze spaní či pod vlivem omamných látek a další podobné výlevy nesouvisející s tématem článku. Jinými slovy, toto je prostor soukromého blogu určený pro komentování příspěvku publikovaného výše, nikoli k chatování a volné diskusi. Děkuji za pochopení.
Abyste mohli komentovat, musíte se přihlásit.