Pixynergia

Narážím na dost článků, básnících o tom, jak by se zlepšil svět a ovzduší, kdyby lidí na celém světě přestali úplně jíst maso a živočišné produkty a přešli kompletně na rostlinné zdroje. Jistě, některé údaje a odhady jsou nepochybně zajímavé a podnětné. Nicméně ve všech těchto článcích postrádám taky další související fakta, která už tak pozitivně nezní.

Řekněme, že jsme dokázali udělat čárymáryfuk — a všichni na celém světě jsme se stali vegany. Už netrápíme chudáčky prasátka, ovečky a včeličky a vrháme se nadšeně do pěstování a chroupání kytiček. Smyli jsme s rukou krev a slavnostně boříme jatka, krávy přestaly do stratosféry prdět metan a místo krmné kukuřice šťastně zasejeme víc soji a mrkve. A co dál?

Zviřátka jsou volná…

Přestali jsme chovat hospodářská zvířata. Bez možnosti porážky a prodeje/konzumace jejich masa je prakticky jakýkoli chov ekonomicky nesmyslný. Některá se dala vypustit do volné přírody, část z nich tam dokáže přežít, část v lese nepřežila ani do rána, většinu asi ještě budeme muset dorazit sami. Necháme je asi dosloužit a až umřou sešlostí věkem, tak je pohřbíme nebo spálíme. Celá dlouhá éra domestikace zvířat skončila.

Některé druhy zcela zmizí. Nedělejme si iluze, jak se hejno slepiček propuštěných z drůbežárny spokojeně usídlí s kohoutem v nejbližším remízku a společnými silami se naučí zahánět lišky, kuny a divoké kočky. Kur domácí je první z kandidátů na seznamu nově vyhynulých druhů. Další budou následovat – některé vydrží třeba jen pár dalších let, možná pár generací, některé se třeba přizpůsobí a naučí znovu žít v divočině.

…a šťastná(?)

Žijí teď ta zbylá, přeživší zvířata „šťastněji“? To je spíš filosofická otázka, já jsem ale přesvědčen, že ne. Takové věci jako štěstí, svoboda, volnost apod. jsou ryze lidské abstrakty, zcela mimo rámec zvířecího světa a instinktů, na jejichž základě žijí. Zvíře v divoké přírodě má jen tři hlavní starosti: nažrat se, rozmnožit se, přežít. Zbytek času spí. Když jsme je přestali krmit a chránit před predátory my, budou teď mít po celé své krátké životy dost starostí jenom s tímhle. Někteří naivní snílci si malují v barvách, jak se zviřátka ve volné přírodě spokojeně pasou a umírají ve vysokém věku stářím obklopeni šťastnými vnoučátky… Což je samozřejmě nesmysl. Naprostá většina zvířat v přírodě umírá násilně, krutě a mnohem dřív než chována v zajetí. Nejsou-li ulovena a rozsápána zaživa, umírají v bolestech na zranění, na nemoci, hlady a vyčerpáním. Stářím umírají prakticky pouze zvířata chovaná v zajetí, v přírodě je to velmi vzácný úkaz. Osobně mě nenapadá žádná definice štěstí, která by pasovala na skutečný život zvířat v divoké – a nikoli v té vysněné, disneyovsky vymalované – přírodě.

Je bez diskuse, že starat se o hospodářská zvířata špatně, působit jim stres a bolest a zabíjet je neeticky bylo zlé. Ale tohle není lepší. Všechna lepší řešení jsme ovšem s přijetím veganského stylu života zavrhli. Teď už je pozdě.

Zásobování jídlem

Zbořili jsme kravíny, rozebrali kurníky, rozorali pastviny. Jíme výhradně rostlinnou stravu. Zemědělská produkce stoupla mnohonásobně, co do množství dokážeme nahradit živočišné produkty. Bohužel, stejné množství rostlinných potravin zaostává ve srovnání s živočišnými v nutričních hodnotách. Chybí nám spousta látek – vápník, některé tuky, klíčové vitamíny. Abychom to aspoň nějak nahradili, musí být produkce ještě asi o čtvrtinu vyšší. Zemědělská výroba ale nestíhá zásobit všechny dostatkem jídla, připravují se státní a mezinárodní regulace, části populace hrozí zdravotní komplikace.

V populaci se objevuje zvláštní mix podvýživy a obezity – na jedné straně mnohým chybí některé důležité složky potravy a strádají, na druhé straně si spousta nahrazuje nedostatek proteinů a chuťových požitků nejsnáze dostupnou náhražkou: cukry. Lidé se mnohem víc cpou sladkým a pečivem, případy cukrovky a obezity rostou geometrickou řadou.

Ekologická stopa

Produkce skleníkových plynů je v rostlinné výrobě asi o 30 % menší, než byla v živočišné. Bohužel zemědělství není zdaleka všechno a z celkového objemu naší produkce činí ten pokles jen asi 3 %. Nic světoborného. Přitom jsme přišli o přírodní hnojiva – hnůj, močůvka, drůbeží guáno musí být nahrazeny syntetickými hnojivy, což má za následek velký nárůst chemické výroby a spotřeby ropy a zemního plynu. Do ovzduší to přidá podle odhadů 21 milionů tun uhlíku ročně.

Ekonomika a využití půdy

Celá odvětví hospodářství založená na živočišné výrobě zanikla, velká část průmyslu zkrachovala. Část se samozřejmě přizpůsobuje na výrobu rostlinnou, nezanedbatelná část ale přeměnit nejde. Zdaleka ne každá plocha vhodná pro chov dobytka je vhodná i pro pěstování jedlých plodin. Na poli, kde rostla krmná kukuřice nebo silážní vojtěška, se ne vždy daří čemukoli vhodnému pro nás. Každá pastvina není ornou půdou.

Příklad (skutečně se stalo). V jižní částí Sahary zkoušeli tamní obyvatelé přetvářet pastviny na pole, což je v důsledku skoro zničilo. Na zdejší půdě se dařilo jen suchým a polosuchým rostlinám, které dokázaly spásat kozy a ovce, ale žádné kulturní plodiny se tam nedařilo vypěstovat. Nakonec se sem jen rozšířila poušť a původní výroba potravin na celém území zcela zanikla.

Zvíře nerovná se maso

Zvířata nám nedávala pouze maso. Jasně, taky mléko, sýry, jogurty, vejce, med… Fuj, jsme vegani přece, s tím taky počítáme a máme svoje mandlové mléko, tofu, seitan a javorový sirup! Co už ale nebylo tak zřejmé, s ukončením chovu hospodářských zvířat lidstvo přišlo taky o spoustu dalších surovin a obnovitelných zdrojů, které jsme dříve běžně využívali a dnes už neexistují.

• Kůže. Boty, rukavice, kabelky, pásky, peněženky, řemínky k hodinkám, kabáty, sukně, měchy, řemenice, gauče, autosedačky, sedla, míče, kožené vazby knih i kožené šňůrky s korálky na zápěstích mladých veganů, to všechno zmizelo. Něco se dá nahradit umělou kůží, něco úplně jinými materiály, něco se nahradit nedá. Jenže kůže je v tomhle stejná jako maso: ze živého zvířete ji nedostanete…
• Peří. Učíme se zapomenout na peřiny, prachové peří, peřové spacáky a bundy, učíme si mít rádi plasty z ropy. Jen duté vlákno dokáže jakž takž nahradit izolační vlastnosti peří.
• Štětiny a chlupy. Malířské štětce a všemožné štětky, štětečky a měkké kartáče už se dělají jen nylonové. Bohatší si pořizují štětečky z lidských vlasů.
• Vlna. Žádná rouna, angorské svetříky, merino, kašmír, pašmína… Vegani přece nechovají ovce ani kozy.
• Želatina, klih, střívka, rohovina… Kdysi též kinofilm, lepidlo, struna, knoflík…

Lanolin, glycerol, mastné kyseliny a spousta dalších surovin pro kosmetiku a lékařství. Rozloučili jsme se s jelením lojem a propolisovým krémem. Něco zachraňují ropné produkty, něco má rostlinné náhrady, něco prostě zmizelo v propadlišti dě­jin.

Nebudou lítat včeličky

Včely už neznásilňujeme a nevykořisťujeme. Úly jsme zrušili a včely vypustili. Roje se v přírodě ale neuchytily a po první zimě jich většina zmizela. Jenže bez včel máme vážný problém, a tak pravidelné opylovací brigády se staly běžným zvykem, na polích se střídají neustálé směny lidí se štětečky (z našich vlastních vlasů!), každá firma, každá kancelář má aspoň jednu opylovací sobotu měsíčně. Kdo neopyluje, ať nejí.

Med, propolis nebo mateří kašičku už známe jen z knížek. Na včelí vosk se jezdíme koukat do muzea, svíčky a balzámy na rty děláme už jen z parafínu z ropy. Ta prý ale brzo taky dojde.

Konec rozkvetlým loukám

Málokdo si uvědomí, že v našem podnebném pásmu byla travnatá a rozkvetlá louka povětšinou umělý výtvor. Pastva hospodářských zvířat a pravidelná seč udržovaly na těchto plochách stálý porost trávy a nízkých bylin – když je teď už nebudou soustavně spásat stáda a nikdo už je nikdy neposeká (protože seno už nikdo nepotřebuje), velmi rychle zarůstají agresivnějšími plevely a náletovými dřevinami a mění se v těžko prostupné houštiny.

Konec rybníků a polesí

Rybník není v podstatě nic jiného než jiná forma pastviny. Přestali jsme jíst ryby, zmizel zájem je chovat a potažmo se o rybníky starat. Zaniklo rybníkářství, rybářství a příbuzné obory. Přes 20.000 českých rybníků nikdo nečistí, pustnou, zanášejí se bahnem. Nepříjemně se tu množí komáři.

Taky myslivci odložili flinty, přestali pořádat hony a střílet přemnožené druhy. Vlastně už to nikdo nechce dělat, není zájem se o zvěř v lesích starat. Přemnožila se divoká a zdivočelá (kdysi domácí) prasata. Kolem polí rostou kilometrové ploty, aby před nimi zemědělci ochránili úrodu.

Zapomeňte na mazlíčky

Lidi se stali vegany, ale kočky a psi zůstali masožravými šelmami. A teď nemají co žrát. Výroba krmiv pro psy a kočky byla nenápadnou, ale poměrně důležitou součástí průmyslu zpracování masa, který zcela a kompletně skončil a psí konzervy a kočičí granule s ním. Poslední pytle ze starých zásob se vyvažují zlatem a začal bujet černý trh s konzervami s masem z potkanů a načerno ulovené divočiny.

(Toto je záloha poznámky z FB, který je zrušil a kdoví, jestli je nehodlá smazat.)