Pixynergia

Často říkám svým dětem, že je spousta filmů, které by měly vidět jako součást základního vzdělání a popkulturního přehledu. Ale pořád jsem neměl žádný konkrétní seznam, na který bych je mohl odkazovat. Tak jsem ho začal tvořit tady. Jen podle abecedy, žádné pořadí, žádné hodnocení, žádná snaha vybírat obecně uznávaná díla – jen filmy, které nějak poznamenaly mě osobně. Některé typy filmů a žánry tam jsou zastoupeny nadprůměrně, jiné tam nejsou vůbec – prostě proto, že to odráží hlavně můj osobní vkus. Vlastně to je i takový seznam pro mě, co bych měl chtít já sám zkouknout, kdybych všechno zapomněl. Ale právě proto, že zrovna tyhle filmy nějak ovlivňovaly mě, bych rád, aby je viděly i moje děti.

Na druhé straně musím být realista. Stačí si uvědomit, že když jsem byl já v současném věku svých dcer, byl by pro mě skoro čtvrtstoletí starý Matrix (to jsou věci, co?) pamětnickým filmem někde z roku 1958. A filmy ještě o dvacet třicet let starší? S tím jdi do muzea, otče. Ale taky jsem jednou dorostl a spoustu i těch starších filmů nakonec viděl… No a když nic jiného, tak budou děti mít aspoň představu, jaké filmy se kdysi líbily jejich tátovi.

Zahraniční filmy

• 12 rozhněvaných mužů / Twelve Angry Men. Starý černobílý film, skoro celý v jediné místnosti, ale nejlepší psycho-sociální drama všech dob. A jako bonus Jiří Voskovec ve své nejslavnější americké roli.
• 2001: Vesmírná odysea / 2001: A Space Odyssey. Jedna z nejlepších sci-fi knížek se stala jedním z nejlepších sci-fi filmů, skoro zázrak. Famózní dílo Stanleyho Kubricka. Žádná akční střílečka, poměrně pomalý film s ikonickými, až snovými záběry. Je to plné hvězd!
• Absolvent / The Graduate. Mladíček Dustin Hoffman, který moc nezapadá do konvenční společnosti, spadne do vztahu s dívkou i její matkou. Tápání a zrání z naivního mládí, pěkně zobrazený kontrast mezi sexuálním úletem a upřímnou láskou. A tomu hudba Simona a Garfunkela.
• Addamsova rodina / The Addams Family. Ulítlá rodina, ulítlá komedie. A přece tam trčí i pár pěkných poslání a poučení.
• Amadeus. Jeden z mých úplně top filmů, a za mě nejlepší dílo Miloše Formana. Viděl jsem ho mockrát – a scénu, kde umírající Mozart diktuje nestíhajícímu Salierimu z hlavy partituru Requiem a sledujeme, jak se ta hudba rodí přímo ze vzduchu, tu ještě mnohem víckrát. Ten film je stejně geniální jako Mozart sám, v každém detailu dokonalý. Určitě doporučuju director’s cut, koukám jen na něj, už ani nevím, jak vypadala kinoverze.
• Americká krása / American Beauty. Dekonstrukce ukázkové šťastné americké rodinky. A jistá slabost pro Annette Beningovou.
• Annie Hallová / Annie Hall. Woody Allen v celé své kráse. Těžko od něj vybírat jen něco, mám ve sbírce jeho úplně kompletní filmografii, nakonec jsem – spíš jako ochutnávky – zvolil tenhle a Manhattan. Annie Hallová je přitom zástupce Allenovy romantičtější stránky, kromě svého specifického humoru, který fakt miluju, a obligátního nahlížení do svého neurotického nitra ukazuje, že taky umí psát a točit dobré příběhy a hrát o hlubokých citech a osudových vztazích.
• Avatar. Oukej… Tenhle film nepovažuju za žádný scénáristický majstrštyk, příběh je v podstatě stokrát omleté klišé, navíc ekoagitka a skoro až blboučký, řekl bych – ale ten vizuál, z toho se prostě tehdy každý posadil na prdel. Ten zážitek je nevratný a nepřenositelný, ale byl to naprostý přelom v CGI grafice. Avatar byl pro mě mezník, kdy jsem si poprvé řekl, že teď už je možné natočit film úplně o čemkoli a zobrazit na plátně naoprosto všechno, co si někdo vymyslí. A další dekádu to filmaři taky začali dokazovat.
• Beetlejuice. Trošku creepy a přitom milá duchařská komedie, kde nic divného není divné. Prostě Tim Burton. Od tohohle filmu miluju Belafontovu písničku Day-O.
• Big Lebowski. Esence bratří Coenů. Famózně vymyšlené postavy, šílené zápletky, kde se posírá úplně všechno těmi nejbizarnějšími způsoby a přitom se člověk řeže smíchy celou dobu – i u scén, u nichž by v případě jiného filmu spíš úpěl a zakrýval si oči.
• Blade Runner. Další anti-akční scifi. Osmdesátky do morku kostí, hlavně díky Vangelisově hudbě. Upřímně musím říct, že soundtrack jsem slyšel asi tak stokrát víckrát než viděl film. Ale stojí za to vydržet to pomalé tempo a neusnout u něj, ten příběh je legenda a klasika.
• Blízká setkání třetího druhu / Close Encounters of the Third Kind. Když zdánlivě nesmyslné obsese začnou dostávat tvar a formu a dovedou vás do středu nejdůležitější události v dějinách lidstva. Jedna z klasických moderních scifi pohádek Stevena Spielberga, s krásně vystavěným příběhem a vygradovaným dějem.
• Bohemian Rhapsody. Tak nový film, že mezi ostatními trčí jak zdvižená paže Freddieho Mercuryho. Ale patří sem. Fajn, životopis to není věrný a je notně přikrášlený, ale i mou dceru naučil mít rád Queeny. A výkon hlavního představitele byl – i přes počáteční nedůvěru a rozdíly ve vzhledu a tělesné konstituci – tak věrohodný, že jsem chvíli po dokoukání měl trochu problém přeladit se zpět na pravého Freddieho.
• Bonnie & Clyde. Chvíli jsem přemýšlel, jestli tohle, nebo Takoví normální zabijáci – ale Bonnie a Clyde je přece jen lepší, a větší klasika. Film, který dokázal páru chladnokrevných vrahů a zločinců (podle skutečně žijících gangsterů!) dát jistým způsobem divácké sympatie a přetřít brutální zločiny nátěrem společenské revolty. Poučné z mnoha ohledů.
• Bourne (Agent bez minulosti / The Bourne Identity). Celá série jsou neskutečně akční a nadupané filmy, se skvělým střihem a muzikou, a přitom se zajímavou špionážní zápletkou a silným příběhem. Sahám po nich často, když si chci vyčistit unavenou hlavu a nechat se unášet čistou akcí skoro bez pauz na nadechnutí.
• Bratříčku, kde jsi? / O Brother, Where Art Thou? Další bratři Coeni. Trochu podceňovaný a míň známý film, ale já se u toho válel smíchy od začátku do konce. A osobně to považuju za vůbec nejlepší roli George Clooneyho.
• Brutální Nikita / Nikita. Legenda Luka Bessona. Pro mě to je především film o síle manipulace a vyplachování mozku. Taková bizarní Popelka.
• Butch Cassidy & Sundance Kid. Prakticky totéž, co jsem psal výš o Bonnie a Clyde – jen v ryze mužském podání a na divokém západě. Raindrops Keep Falling on my Head.
• Casablanca. Soudím, že každý člověk by měl znát hlášku „Myslím, že tohle je začátek krásného přátelství“ i všechno, co k ní vedlo. I když se jedná o temný černobílý film nejen o světové válce, ale natočený už během ní. A kdo chce vědět, jak hrál legendární Humphrey Bogart, lepší volbu nemá. A bez dabingu, prosím.
• Čaroděj ze země Oz / The Wizard of Oz. Taková americká Pyšná princezna, kterou prostě má každý znát.
• Čarodějky z Eastwicku / The Witches of Eastwick. Jeden z mála amerických filmů, který se za osmdesátkové normalizace nějak proplížil do českých kin. Ona je to v podstatě celkem blbina, ale svou bizarností a trochu zvráceným sexuálním podtextem nějak přitažlivá. Dvořákovo cellové sólo znám díky Susan Sarandonové notu od noty.
• Čelisti / Jaws. Nejslavnější filmový motiv na pouhé dva půltóny. Steven Spielberg geniálně graduje atmosféru a buduje atmosféru strachu, aniž by přímo ukázal jeho původce. Čím míň toho je na plátně vidět, tím účinnější to je. A funguje to i po skoro půlstoletí.
• Četník ze Saint Tropez / Le Gendarme de Saint-Tropez. Neuroticky těkající Louis De Funès ve své ikonické roli. Čestná výjimka, kde rozhodně doporučuju dabing, protože František Filipovský dokázal nebývalou věc, kdy dabing pozvedl originál o třídu výš. Sem se mi dívejte!
• Čínská čtvrť / Chinatown. Kdyby měl člověk vidět jen jednu detektivku ze všech, tak tuhle. Nejlepší poctivý surový kriminální thriller se skvěle vybudovanou zápletkou, výborná atmosféra, skvělý Nicholson, famózní Polanski.
• Dannyho parťáci / Ocean’s Eleven. Pro geniální podvody a chytře zkonstruované akce mám velkou slabost. Tohle je esence všech podfukářských filmů, hvězdně obsazená a navíc nádherně natočená, se skvělou atmosférou a hudbou.
• Dobrý Will Hunting / Good Will Hunting. Další „popelkovský“ motiv, uklízeč s geniálním matematickým mozkem, který nedokáže (nebo nechce) plně využít. Střet dvou silných osobností, souboj hodnotových žebříků a charakterů, opravdu skvělé dialogy.
• Dokonalý trik / The Prestige. Magie a iluze jsou další moje slabost a tenhle film se rychle stal kouzelnickou legendou. Sice je ve své podstatě dost drastický a na můj vkus příliš sklouzává do mystična, ale taky dokázal vytyčit úplně nové mantinely i pro samotný kouzelnický svět – chápání magických iluzí v sekvenci nabídka–změna–prestiž (z nichž vychází i originální titul The Prestige) před tímhle filmem prakticky nikdo neznal a nepoužíval, zatímco dnes se to používá běžně a považuje za naprostou samozřejmost i mezi kouzelníky. A kdyby nic jiného, Christopher Nolan je génius.
• Dr. Divnoláska (aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu) / Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb. Úplně jiná poloha „růžového pantera“ Petera Sellerse i režiséra Stanleyho Kubricka. Absurdní černá komedie ale jen zdánlivě zakrývá dost závažná témata.
• Duch / The Ghost. Láska až za hrob! Po tomhle filmu už nikdo nemůže sáhnout na hrnčířský kruh bez jistého vzrušení.
• E. T. Ítý volat domů. Tohle byl první ze starších filmů, který jsem v naději na skvělý zážitek pustil svým dětem a končil se zklamáním, protože se toho dílem bály, dílem je to vůbec nebavilo. U takovéhle ikonické spielbergovské legendy ověnčené všemi myslitelnými cenami je tohle na tom vůbec to nejpoučnější, takové trvalé rodičovské boomerské memento. Ale uvidím, co na to řekne dcera na druhý pokus – poté, co už asi popáté sjíždí Stranger Things, který strašně miluje. Třeba se do ní z toho ta osmdesátková atmoška nějak prokopíruje a bude to vnímat zase jinak…
• Falešná hra s králíkem Rogerem / Who Framed Roger Rabbit. Takový osmdesátkový Avatar (viz výše). Robert Zemeckis vždycky posouval hranice možností a tady nám všem padala čelist z interakce živých herců a animáků jako živé. Dnes už ty triky nikoho neoslní a zbyl jen samotný příběh, který zas tak úžasný není, co si budeme povídat. Ale ikonický film to je a patří sem beze všech pochyb.
• Fantomas. Když sem nemohl americký Hollywood, měli jsme aspoň francouzský Gaumont. Za mě je tady Funès vůbec nejlepší, Juve ční ještě o ligu nad sainttropezským Cruchotem. Fantomas je ikona, legenda a je společenská ostuda ho neznat a nevidět.
• Fargo. A opět bratři Coenovi, absurdita a Murphyho zákony ve spreji. Kromě Tarantina snad jen u nich se dá násilí a brutalita považovat za zábavnou. Fargo je za mě unikátní test skutečného smyslu pro černý humor. Kdo ho má, bude se královsky bavit. A taky je to sakra dobrý thriller.
• Flashdance. Osmdesátkový taneční disko film. Celý to je jedno velký klišé, droboučká svářečka z ocelárny po večerech tančí a chce se stát baletkou, děj je pitomoučkej a vůbec. Ale… I když to je 80’s disco, Giorgio Moroder je hitmaker a půlka skladeb z toho filmu se dodnes hraje v rádiích. Hlavní milostné téma je jedna z prvních věcí, co jsem se jakž takž naučit na piáno a pořád to rád hraju. A pak ta scéna v restauraci… No, byli jsme v pubertě, tak byla prostě nezapomenutelná.
• Forrest Gump. Zemeckisův i Hanksův mnoho-oskarový opus magnum. O Forrestovi se nedá mluvit, ten se musí vidět. Milý, dojemný, zábavný, dramatický, opuletní, tam je všechno. Jako v nějaké bonboniéře.
• Francouzská revoluce / La Révolution française. Poněkud atypicky televizní film, resp. série čtyř celovečerních filmů, 6 hodin dohromady. Výpravný historický epos, který by se měl pouštět ve školách a nahradil by pár let dějepisu. Ač je to „jen“ příběh Velké francouzské revoluce, tak dějiny se opakují a mnohé z toho, co odehrává tady, odehrávalo se i stokrát dříve a bude se odehrávat zase kdekoli jinde. Obraz toho, jak revoluce nenažraně ničí vše, co jí stojí v cestě, a nakonec požírá sama sebe, je silný a poučný – a nakonec je tak nějak jedno, jestli se aktéři jmenují Robespierre, Berija nebo Slánský…
• Goldfinger, Golden Eye. Bondovky jsou povinnost. Těžko se z té skoro sedmdesátileté série vybírá, ale nakonec tyhle dva jsou v abecedě tak pěkně u sebe a reprezentují dvě poměrně vzdálené epochy – šedesátkového Bonda Seana Conneryho, film, který celou bondmánii skutečně pořádně nastartoval – a mileniální restart v podání Pierce Brosnana, kterého já mám ze všech agentů 007 skoro nejradši. Bondovky nejsou film, bondovky jsou žánr, do kterého by měl každý aspoň nakouknout, protože je to obrovský zdroj inspirací, citací, parodií, schémat a pravidel, z kterého si plnými hrstmi nabírá celý filmový svět.
• Grandhotel Budapešť / The Grand Budapest Hotel. Jeden z vizuálně nejopulentnějších filmů, co znám. Kamera a výprava jsou božské a stačilo by mi jen koukat na plátno a nesledovat děj. Ale ten si s vizuální stránkou nezadá, je to správně ulítlé a ztřeštěné. Kdyby se geneticky smíchali bratři Coeni a Tim Burton, asi by se z toho narodilo něco jako Wes Anderson.
• Harry Potter. To není třeba komentovat. Aspoň jeden z těch filmů téhle kultovní pohádky by měl vidět každý.
• Hitler: Vzestup zla / Hitler: The Rise of Evil. Podobně jako Francouzská revoluce, tohle je taky televizní film a víc svědectví doby než klasický biják. Ale je tam krásně vidět, jak se taková věc jako Hitler, nacismus, válka a holocaust stanou – plíživě a nenápadně vyrostou z něčeho poměrně obyčejného. Robert Carlyle je tady vynikající, asi nejlepší filmový Hitler vůbec.
• Hodný, zlý a ošklivý / The Good, the Bad and the Ugly. Když westerny, tak spaghetti. Asi nemám žádný oblíbený klasický americký western (kromě Sedmi statečných, což je ale v podstatě zase western japonský), ale italských kovbojek a německých indiánek spoustu. Američtější než Amerika. Sergio Leone, Clint Eastwood, Ennio Morricone, to je kombinace snů. Soundtrack z tohohle filmu je vlhký sen všech skladatelů i režisérů, Morricone tady vytvořil úplně nový typ filmové hudby.
• Hook. Pohádky o Peteru Panovi mě nikdy nebavily, ale tahle dekonstrukce je vtipná, zábavná a přitom má celkem hloubku. Co jiného taky čekat od Spielberga, tohle je jeho parketa.
• Hra / The Game. David Fincher je velmistr thrillerů a napětí. Zážitková hra s neznámými pravidly jako dárek pro znuděného milionáře, která se postupně mění v cosi stále záhadnějšího. Je to vůbec ještě pořád ta hra?
• Chicago. Miluju broadwayské muzikály a John Kander je můj druhý nejoblíbenější skladatel. Chicago je možná nejlepší muzikál vůbec, a navíc skvěle zfilmovaný.
• Chyť mě, když to dokážeš / Catch Me If You Can. Podfukářský film a Spielberg k tomu? Strhující, zajímavý a zábavný příběh a DiCaprio i Hanks jsou tu naprosto skvělí.
• Indiana Jones a poslední křížová výprava / Indiana Jones and the Last Crusade. Chtěl jsem vybrat jen jednoho Indieho, a došlo mi, že tenhle třetí díl série mám asi ještě raději než ten první. Indiana Jones je naprostý etalon dobrodružných filmů, má to šťávu a koule a vždycky skvělý příběh, což se CGI trikama a zběsilou akcí nedá dohnat, natož nahradit. Williamsova hudba je dokonalá, vytvořil tady jeden z nejslavnějších filmových motivů vůbec. A samozřejmě zase Spielberg. To nemůže být náhoda.
• Jesus Christ Superstar. Hipícká verze nejslavnější rockové opery, natočená uprostřed pouště s naprosto kulervoucím castingem a hlasovýma výkonama, že to člověka opře o zeď. Džízis je nádherný muzikál sám o sobě a Weber se mu už nikdy ničím nepřiblížil, ale tenhle film to posunul ještě o kus výš.
• Jméno růže / The Name of the Rose. Tu Eccovu těžkou, hlubokou a mnohovstevnatou knížku jsem, přiznávám bez mučení, nikdy nedočetl. Ale film jsem viděl hned několikrát, Annoudovi se podařilo z toho náročného traktátu vykřesat silný příběh, středověkou detektivku se srozumitelným dějem a plnou napětí.
• Jurský park / Jurassic Park. Technicky to bylo svého času podobné zjevení jako později Avatar, všichni šíleli z veleještěrů ztvárněných na plátně tak realisticky, jako nikdy předtím. Ale narozdíl od toho blboučkého Avatara je tady ještě navíc fakt skvělý příběh, vystavěný a režírovaný od začátku do konce do naprosté dokonalosti. Ech, musím znovu říkat Spielberg?
• Kabaret / Cabaret. Než přišel prapodivný Moulin Rouge (kterému jsem přišel na chuť až asi napotřetí), byl tu Kabaret. Lisa Minelli sice není vůbec můj typ, ale tady je to neřízená střela a nedá se neobdivovat. Ovšem hlavní roli tady nehraje ona, ale hudba – a Kabaret je zase jeden z nejlepších muzikálů vůbec. Říkal jsem, že John Kander je jeden z mých nejvíc nejoblíbenějších skladatelů?
• Karlík a továrna na čokoládu / Charlie and the Chocolate Factory. Kdyby to nenatočil Tim Burton, byl by to strašně divný a úchylný film. Kdyby k tomu neudělal muziku Danny Elfman – můj absolutně nejmilovanější skladatel – možná by to nebylo moc zábavné ani tak. Ale tihle dva jsou prostě geniální dvojice a cokoli společně udělají, to je skvost. Hudební sekvence z Karlíka bych si mohl sestříhat a pouštět si je jako klipy furt dokola, to je dokonalost sama.
• Když Harry potkal Sally / When Harry Met Sally… Když se řekne romatická komedie, okamžitě mi naskočí tvář Meg Ryan. To k sobě prostě patří jak groteska a Chaplin. A tímhle filmem to myslím odstartovalo. S účesem, který tady má, by ji sice vzala z fleku každá hair-metalová kapela, ale zase ta legendární scéna u Katze…
• Klub rváčů / Fight Club. David Fincher nejfincherovatější. Tohle je prostě filmový nářez v každém slova smyslu. Norton a Pitt hrajou jak o život a ten příběh jednomu nedá spát. A když ho nakonec celý rozklíčuje, půjde si to pustit ještě jednou a užije si to celý dvojnásob.
• Kmotr / The Godfather. Tohle je ryze mužský film a znám jen málo žen, které by Kmotr nějak zásadněji oslovil nebo měly dokonce potřebu ho vidět podruhé. Tahle mafiánská sága ale vykresluje podhoubí organizovaného zločinu a život italské komunity v Americe jako žádný jiný film a je spousta důvodů, proč ji najdete na špičce naprosto všech žebříčků nejlepších filmů všech dob všude po světě.
• Kokosy na sněhu / Cool Runnings. Příběh jamajského bobového týmu snažícího se dostat na zimní olympiádu je sice natočený (na základě skutečných událostí) jako dost bláznivá komedie, ale současně je to pořád úplně ukázkový sportovní film o cestě na vrchol. Koho by nebavilo koukat na mnohem slavnější, ale přitom podstatou dost podobné příběhy o golfu nebo baseballu, ať si dá Kokosy. U které komedie si zabrečíte dojetím?
• Krotitelé duchů / Ghostbusters. Skvělý nápad a vtipný příběh o starověkých strašidlech v moderním světě a jak se s nima vypořádat pomocí fyziky a vtipů. Prostě Ghost-BUSTERS!
• Láska nebeská / Love Actually. Naprosto ultimátní žánrovka a stylový vánoční film k tomu. Kdyby měl člověk v životě vidět jedinou romantickou komedii, tak tuhle. Tady jich dostane asi tucet v jednom filmu a těžko říct, která dějová linie je lepší. Christmas is all around!
• Láska přes internet / You’ve Got Mail. Horký kandidát na debilnější český titul… Ale rozhodně ukázková prvoligová romantická komedie. Meg Ryan (jak jinak!) a Tom Hanks, skvěle postavený příběh, klasika žánru.
• Lazebník sibiřský / Sibirskij cirjulnik. Kdybych měl někomu doporučit jediný ruský film, tak tenhle epos. Nikita Michalkov natočil opuletně výpravný velkofilm, v němž si každý může najít úplně všechno – romantika, komedie, krásy širé ruské přírody, výšiny i temné hlubiny ruské duše, něco historie, něco politiky, lásky, tragédie, chlast, naděje i deprese. Jestli chce někdo začít poznávat ten zvláštní a v mnohém tak odlišný ruský naturel, tohle je dobrý startovní film.
• Le Mans '66. Nejnovější položka v seznamu, ale vybral jsem ho sem jako alternativního zástupce klasických sportovních filmů pro ty, kterým voní spíš benzín než propocené dresy. Skvělý příběh – na motivy skutečného historického zápolení Fordu a Ferrari – ani na minutu tomu nespadne řetěz, šlape to systémem start–cíl a Matt Damon i hlavně Christian Bale hrajou jak o život. A taky jeden z málo filmů, kde jsem šel z kina úplně unešený zvukem (taky to za něj dostalo spousty cen včetně Oskara).
• Lola běží o život / Lola rennt. Dívka má 20 minut na sehnání milionu v hotovosti, jinak její přítel zemře. Nadupaný film ve videoklipovém stylu se skvělým překvapivým zvratem (přesněji řečeno několika). Jeden z mála zářezů německé kinemtografie do světového fondu, ale pořádný.
• M*A*S*H. Kdo zná stejnojmenný seriál, točený po úspěchu tohohle filmu, nesmí se nechat zmást. I když sdílí kulisy mobilní vojenské nemocnice v Korejské válce a některé postavy, film je v mnohém dost jiný. I když je to pořád ve své podstatě komedie, je trochu depresivnější, kritičtější a má mnohem blíž k Hlavě XXII než k nějakému rozpustilému sitcomu. Seriál mám hodně rád, ale film raději.
• Magnolia. Asi nejlepší demonstrace efektu motýlích křídel, co mě napadá. Devět zdánlivě nesouvisejících příběhů, spousta divných věcí, absurdních náhod a zdánlivě nepatrné detaily ovlivňující ve výsledku víc, než by se zdálo. Všechno souvisí se vším. A excelentní herecké výkony – dokonce i Tom Cruise tady ukázal, že taky umí hrát.
• Manhattan. Druhý Woody Allen ve výběru, tady ale své esenciální podobě roztěkaného neurotika. Panoptikum americké intelektuálské kavárny, v hlavní roli město New York a Gershwinova hudba.
• Mary Poppins. Nejlepší hraný dětský muzikál vůbec. Julie Andrewsová je úžasná a písničky hravé a rozpustilé. Škoda, že jsem ho viděl až jako dospělý, chtěl bych ho asi vidět jako malý kluk. Supercalifragi­listicexpiali­docious!
• Matrix. Zásadní milník mileniální filmové vlny. Jsou filmy před Matrixem a po něm. Skvělý scifi příběh, nosná myšlenka a naprosto revoluční zpracování, které dost zásadně ovlivnilo filmový průmysl. Převratná a dechberoucí choreografie bojových scén Yuena Woo-Pinga nastavila úplně nové standardy, stejně jako nabušený rytmus střihu a dynamické hudby.
• Mechanický pomeranč / A Clockwork Orange. Brutální film o brutalitě, který se jen tak nedostane z hlavy. Zvrácenost, násilí a celková bizarnost za zvuků monumentální klasické hudby. Geniální dílo Stanleyho Kubricka není pro slabé nátury a Malcolm McDowell převedl životní roli. Žádný druhý tomuhle podobný film asi není.
• Memento. Znovu musím zopakovat, že Christopher Nolan je génius a Memento považuju za jeho vůbec nejlepší dílo. Napínavý a neskutečně chytře promyšlený thriller vyprávěný celý pozpátku, každá scéna končí tam, kde začala ta předchozí. S hrdinou bez krátkodobé paměti, co se orientuje jen podle polaroidových fotek a vlastních vzkazů vytetovaných po těle, postupně odkrýváme příběh vraždy a pomsty, každá další scéna mění perspektivu toho, co už víme, a jsme napjatí až do úplného konce.
• Minority Report. Philip K. Dick je jeden z mých nejoblíbenějších scifi spisovatelů, jeho příběhy (Blade Runner, Total Recall aj.) jsou strašně silné a nápadité. A tenhle si vzal do parády Steven Spielberg. V kulisách společnosti, kde policie dokáže odhalovat zločiny a bránit jim dříve, než se stanou, se hraje hlavně příběh o vždy přítomných nedokonalostech a zneužitelnosti i těch sebelepších technologií.
• Mission: Impossible. Ikonická role Toma Cruise. Podobně jako bondovky, tak i M:I (kdysi starý TV seriál) si vytvořila vlastní filmový vesmír se svými pravidly a tenhle film v něm nastartoval filmovou sérii s úspěchem, o kterém se původnímu seriálu mohlo jen zdát.
• Mlčení jehňátek / The Silence of the Lambs. Naprostá legenda, která naprosto přepsala pravidla detektivního žánru. Jodie Fosterová ve své životní roli a především Anthony Hopkins si tady vystřihl ikonickou postavu vraždícího kanibala, extrémně inteligentního a vzdělaného lékaře s vizáží hodného strýčka a mozkem šílence z nejhorších nočních můr. Ve filmu se dějí dost odporné věci, napětí roste až do úplného finále a atmosféra strachu se ve vypjatých scénách dá krájet. Pět Oskarů mluví za vše.
• Monty Python: Život Briana / Life of Brian. Nenapodobitelný montypythonovský humor a kultovní parafráze na biblická evangelia, aneb Mesiášem proti své vůli. Always Look on the Bright Side of Life.
• Moulin Rouge. Jak řečeno dříve, k tomuhle muzikálu jsem musel prokoukat, líbit se mi začal až napotřetí. Napoprvé mi to připadalo trochu jak Podskalského Alfons Kárasek – rádoby muzikál uplácaný z přetextovaných cizích písniček. Ale pak to člověka něčím chytne… Anebo taky ne, nutno zkusit.
• Mulholland Drive. David Lynch tu nemůže chybět. Jeho filmy (včetně seriálu Twin Peaks) se nedají nijak pochopit, člověk se do toho musí jen ponořit a nechat se provádět mystérii, sny a polosny nejvyhlášenějšího hollywoodského šílence. Jak film pokračuje, nenechává nás záhady rozplétat a chápat, ale noří se stále hlouběji, až nakonec přestane dávat smysl úplně všechno a člověk místo odpovědí odchází z kina jen s hromadou otázek a gulášem v hlavě.
• Muž z Acapulca / Le Magnifique. Nejschopnější tajný agent na světě Bob Saint-Clare je šelma, prostě je to muž a chlap! Asi nejlepší bondovská parodie a Belmondo k popukání v dvojroli nezničitelného superhrdiny šestákových románů i jejich autora – kterému ta postava jednoho dne začne lézt krkem a začne mu dělat naschvály. Umí tu někdo mariovenetsky?
• Muži v černém / Men in Black. Zábavná scifi pohádka o Zemi plné utajených mimozemšťanů všude kolem nás a ještě utajenější organizaci, která v tom udržuje klid a pořádek. Spousta hlášek, černého humoru, excelující Will Smith a Tommy Lee Jones tak suchý, až se z něj práší.
• My Fair Lady. Další legendární muzikál na plátně. Audrey Hepburnová je sice dost prkenná, ale pořád je to klasika z největších, co píseň, to hit. The rain in Spain stays mainly in the plain!
• Na Hromnice o den více / Groundhog Day. Můj zamilovaný film, který jsem viděl asi nejvíckrát ze všech. Bill Murray se vzbudí každé ráno v šest ve stejný den na stejném místě a musí si prožít týž den pořád dokola. Geniálně vymyšlené a zábavně gradující s každou další repeticí. A Harold Ramis (ten brýlatý z Ghostbusters) tady ukázal, že je mnohem lepší za kamerou než před ní.
• Návrat do budoucnosti / Back to the Future. Robert Zemeckis natočil asi vůbec nejlepší scifi o cestování časem, a současně neskutečně zábavnou a kreativní sérii filmů hřící nápady v každé scéně, na kterou se dá koukat pořád dokola. A v tomhle případě je potřeba hodit do jednoho pytle všechny tři filmy série, které tvoří jeden famózní celek, plný zpětných i dopředných odkazů. V mém soukromém žebříčku se vytrvale přetahuje o první místo vůbec nejlepšího filmu všech dob s výše zmíněnými Hromnicemi.
• Někdo to rád horké / Some Like It Hot. Marilyn Monroe mě nikdy moc nebrala, ale v téhle ztřeštěné komedii je celkem roztomilá – i když spíš ve vedlejší roličce. Hlavní hvězdy jsou Geraldina a Dafné a člověk se taky něco dozví o době americké prohibice…
• Nekonečný příběh / The Neverending Story. Svého času naprostá legenda, na které ujížděl každý. Dnes už to není moc ke koukání, ale je tam Falco!
• Notting Hill. Mistr světa v mrkání Hugh Grant výjimečně jako nesmělý slušňák a hvězdná Julia Roberts jako hvězda. Nejlepší na tom je skvěle postavená parta kolem nich, která jako celek hraje třetí hlavní roli.
• Občan Kane / Citizen Kane. Jeden z mých restů. Zatím jsem u každého pokusu tenhle film vidět usnul. Ale říkám si, že když ho řadí většina žebříčků na přední místa nejlepších filmů všech dob, asi by ho člověk vidět měl.
• Pán prstenů / The Lord of the Rings. Tolkienova sága měla dlouho nálepku nezfilmovatelného díla, hodně tvůrců si na tom vylámalo zuby. Až jakýsi skoro neznámý režisér béčkových hororů kdesi na Novým Zélandu… Příběh zfilmování LOTR je skoro tak dobrý jako LOTR samotný a všemožné filmy o filmu stojí za samostatné zhlédnutí a údiv a respekt – takového množství lidské práce a invence se žádnému jinému filmu nedostalo. Ale celá ta trilogie je prostě epická a dokonalá ve všech ohledech.
• Planeta opic / Planet of the Apes. Skvělý scifi příběh, v němž se sklupina lidí dostane do světa ovládaného lidoopy a do role podřadné rasy určené k práci, výzkumu ba i k jídlu. Na tom otočení rolí si člověk uvědomí spoustu věcí. A i když novější Planetu opic natočil v roce 2001 Tim Burton s Dannym Elfmanem v zádech, stejně mi ta původní z roku 1968 příjde mnohem lepší – triky a masky sice nejsou tak dokonalé, ale příběh a herecké výkony jsou o ligu výš.
• Pleasantville. Tak trochu jiná romantická komedie – současní teenageři se „kouzelně“ dostanou do svého oblíbeného černobílého seriálu z 50. let a pod jejich vlivem se tamní dobový, zdánlivě idylický patriarchát začne rozpadat. Krásně vizuálně zpracovaný nápad, hodně kreativní práce s černobílým filmem a barvou, mám to rád.
• Po čem ženy touží / What Women Want. Vtipná sonda do ženské duše prostřednictvím machistického „chlapa“ Mela Gibsona, který ženám začne rozumět, až se mu to líbit nebude.
• Počátek / Inception. Opět génius Christophera Nolana, příběh složitý jako Memento a epičtější než Temný rytíř. Cesta do hlubin lidského podvědomí, lupiči vzpomínek uložených ve snech a zasévání podvědomých myšlenek do snů ve snech ve snech, celé jako odbržděný akční velkofilm se skvělými triky a úžasnými nápady. A taky první film, který věčného neopeřeného mladíčka DiCapria ukázal jako uvěřitelně dospělého chlapa. Tenhle film se nedá vidět jen jednou.
• Podivuhodný příběh Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button. Trochu netypický David Fincher a životopisný příběh muže žijícího svůj život pozpátku, od narození ve zničeném těle starce po smrt v těle dítěte. Netradiční alegorie o životě a smrti, Brad Pitt, tři Oskaři a deset dalších nominací.
• Podraz / The Sting. Podfukářská klasika nejklasičtější, ikona žánru. Paul Newman a Robert Redford a geniální velký podvod ve velkém stylu. A ikonické Joplinovy ragtimy, hlavně The Entertainer, který má mnoho lidí spojeno s tímhle filmem do té míry, že ho znají prostě jako „Podraz“.
• Policajt z Beverly Hills / Beverly Hills Cop. Eddie Murphy ve své životní roli i napínavou kriminální zápletku předvádí jako třeskutou komedii. Spousta hlášek, které se zabydlely i v dabované podobě, a ústřední melodie, kterou zná asi každý.
• Policajt, nebo rošťák / Flic ou voyou. Pokud jde o krimikomedii a hlášky, tak na Jeana-Paula Belmonda v tomhle filmu asi nikdo nemá. Tlusťochu, zaplať! Časy jsou zlé, Kamile. Hej, lokaji! Krampolův český dabing je možná lepší než originál.
• Pomáda / The Grease. V souboru muzikálů nemůže tahle klasika chybět. Co píseň, to hit.
• Poslední samuraj / The Last Samurai. Střet evropské a japonské kultury, střet starověké kultury s moderním světem. Sice tak napůl válečný film, ale člověk se dozví hlavně hodně o Japonsku a jejich vlastním světě. V hlavní roli sice papírově Tom Cruise, ale mocně ho zastínil úžasný Ken Watanabe.
• Pravidla moštárny / The Cider House Rules. Milý film o smutných věcech. Romantické, poetické, dojímavé – ale přitom pořád nenudící hollywoodský biják.
• Prázdniny v Římě / Roman Holiday. Prabába všech romantických komedií. Křehká princezna Audrey Hepburn zdrhne a vyhodí si inkognito z kopýtka a potká charismatického Gregoryho Pecka…
• Princezna Mononoke / Mononoke hime. Každý by měl asi vidět aspoň jeden Mijazakiho animák. Jsou tak strašně jiné než ty evropské a americké – a Mononoke je z nich asi nejvíc pohádka vhodná i pro děti, po které nebudou mít noční můry jako po některých jiných Mijazakiho dílech.
• Producenti / The Producers. Možná to není nejlepší film všech dob, ale jeden z nejlepších broadwayských muzikálů určitě. Námět a děj je tak krásně absurdní (muzikálový producent musí uvést co největší propadák, aby se dostal z finančního průseru) a vtip v každé větě. Někdo si ujíždí na Rocky Horror Picture Show, já zase na tomhle.
• Přelet nad kukaččím hnízdem / One Flew Over the Cuckoo's Nest. První a největší filmový úspěch Miloše Formana, rovnou pět Oskarů, skvělý Jack Nicholson a ještě lepší Louise Fletcherová v roli ztělesněného zla ve zdánlivě milém balení.
• Připoutejte se, prosím / Airplane! Jestli má člověk vidět jedinou třeskutou parodii bratří Zuckerů, tak tuhle. V tom filmu není snad jediný záběr a věta, co by nebyly odkazem na jiné slavné — převážně katastrofické — filmy a neobsahovaly nějaký fór. Tuhle parodii hlavně ocení ten, kdo viděl ty odkazované filmy, ale není to úplně nutné. Případně si místo toho může dát nějakou Bláznivou střelu, Žhavé výstřely nebo třeba Scary Movie…
• Psycho. Nejslavnější klasika velmistra napětí Alfréda Hitchcocka. Každý jeho film ukazuje, že strach, děs a napětí nepotřebuje digitální efekty a nejmodernější techniku. Jako hororové rekvizity u něj nevystupují zombie, duchové nebo příšery z jiných rozměrů, ale zcela reálné a uvěřitelné situace, nevinné tváře psychopatů a poctivě budované napětí. Scéna ve sprše je tak legendární, že většinou stačí jen útržek z hudebního doprovodu, aby každý věděl, o co jde. A kdo chce, může u mistra pokračovat: Ptáci, Vertigo, Na sever severozápadní linkou…
• Rain Man. Mladý hejsek Tom Cruise si hledá cestu k svému nově nalezenému autistickému bratrovi v oskarovém podání Dustina Hoffmana. Dobrý a celkem věrohodný způsob, jak si udělat obrázek o tom, jak vypadá takový autismus v reálu.
• Rambo. Víc než akční film je to psychologický drama a obžaloba společnosti a xenofobního postoje „takový jako ty tady nechceme“. Sylvester Stallone je unavený válečný veterán, který se chce jen v klidu usadit a je jasné, že fakt nechce dělat nic z toho, k čemu ho okolí nakonec donutí. Další pokračování Ramba už jsou víc jen akční střílečky.
• Rocky. Ukázkové sportovní drama „Jak outsider bojoval, mockrát padl a nakonec vyhrál sám nad sebou“. Sly Stallone jako boxer Rocky Balboa, tři Oskaři, deset nominací.
• Růžový panter / The Pink Panther (a celá následující série). Peter Sellers jako nezapomenutelný inspektor Clouseau. Tenhle první díl není tak bláznivý jako další – pokud chce někdo vidět jen jeden díl na ukázku, lepší bude třeba ten následující, Komisař Clouseau na stopě. Kato, ty šlutá opoce!
• Sám doma / Home Alone. Vánoční klasika, sladký Macaulay Culkin jako malý Kevin, kterého rodina zapomene na svátky doma a musí se postarat nejen o sebe, ale i o dva mimořádně debilní zloděje, co se chystají vykrást jejich dům. Osobně mám ještě radši dvojku, Sám doma 2: Ztracen v New Yorku.
• Sedm / Se7en. Asi nejlepší detektivní thriller všech dob – pochopitelně od Davida Finchera, jak jinak. Brad Pitt a Morgan Freeman pátrají po šíleném pachateli série brutálních a bizarních vražd spojených motivem sedmi smrtelných hříchů. Nic pro slabší nervy.
• Sedm statečných / The Magnificent Seven. Slavných Sedm samurajů Akiry Kurosawy převedeno do ještě slavnějšího westernu. Vesničané sužovaní nájezdy Calverovy bandy si najmou profesionální pistolníky v podání jedné slavné hvězdy vedle druhé. Kdo má čas a chuť, dá si to v sérii i s tím japonským originálem a neodpustí si porovnávání a hledání rozdílů…
• Seznamte se, Joe Black / Meet Joe Black. I pro milionáře si jednoho dne přijde Smrťák. Ale nabídne mu odklad za možnost přiučit se něco o lidech. V podobě blonďáčka s tváří Brada Pitta a jménem Joe vstoupí do života jeho i jeho krásné dcery. Smrt poznává, co je to láska a hrozivá osudovost budoucnosti dostává pro všechny nový rozměr. Nejmilejší a nejdojemnější hollywodský film o smrti.
• Schindlerův seznam / Schindler's List. Oskar Schindler během holocaustu zachránil stovky Židů před vyhlazovacími tábory a Steven Spielberg o tom natočil jeden z nejlepších filmů všech dob. Co víc dodávat: 7 Oskarů, 12 nominací.
• Skleněné peklo / The Towering Inferno. Jeden z nejlepších katastrofických filmů jako zástupce celého žánru. Ono je skoro jedno, jestli se potápí lodi, padají letadla nebo hoří mrakodrap jako tady. I když je to skvěle natočeno (3 Oskaři), je to trochu na jedno brdo – ale pořád dechberoucí podívaná.
• Sladký život / La dolce vita. Druhý můj velký dluh. Každý by měl asi vidět něco od Felliniho a já se k tomu pořád ne a ne dokopat.
• Smlouva s ďáblem / Bedazzled. Další vtipná romatická komedie Harolda Ramise. Když ti chce ďábel splnit přání, musíš si dávat sakra pozor na to, co si přeješ. Všechny ty variace, jak se každý splněný přání zvrtne a ďábel se směje, jsou strašně zábavný.
• Smrtonosná past / Die Hard. Na vánoce nemusím vidět žádný přeslazený pohádky a mravoučný příběhy, ale v prvé řadě mrakodrap Nakatomi přepadný bandou teroristů se zloušem Hansem Gruberem v podání Alana Rickmana, a proti všem sám, bosej a nasranej Bruce Willis. Jipikajej, blbečku!
• Sociální síť / The Social Network. Životopis Facebooku v podání Davida Finchera. Zajímavý pohled do světa technologických startupů.
• Star Wars V – Impérium vrací úder / The Empire Strikes Back. Za celou sérii a vlastně celý filmový svět Star Wars vybírám epizodu 5, která je z původní trilogie asi nejlepší a nejsvižnější. Nicméně nijak se nestydím za to, co všichni ortodoxní fanoušci SW každého okamžitě vyobcují s cejchem na čele: že se mi hodně líbí Epizoda I (Skrytá hrozba) – a našim dcerám zase nejvíc Ep. III… Ale každému jeho Naboo, že.
• Statečné srdce / Braveheart. Mel Gibson coby legendární skotský hrdina William Wallace a proti své vůli vůdce odporu proti anglickému králi. Historický velkofilm se monumentální výpravou a skvělou hudbou.
• Střihoruký Edward / Edward Scissorhands. Jeden z nejdojemnějších filmů Tima Burtona, v jeho nejlepší hvězdné sestavě: Johnny Depp v hlavní roli a Danny Elfman u piána. Prokletí odlišnosti v esenciální podobě mladíka s nůžkama místo rukou.
• Šestý smysl / The Sixth Sense. Nejsem fanoušek hororů a z tohohle filmu jsem měl dlouho noční můry. Špičkový psycholog Bruce Willis se snaží přijít na to, proč osmiletý Haley Joel Osment vidí duchy zavražděných lidí. A nakonec na to i přijde v jednom z vůbec nejlepších zvratů v dějinách filmu. Režiséra Shyamalana tenhle film vystřelil na vrchol slávy, ale ukázalo se, že to byla spíš náhoda, geniální scénář a úspěch Šestého smyslu zatím nedokázal zopakovat.
• Tarantino, Quentin: Úplně všechno. Nemá cenu vypisovat do seznamu Tarantinovy filmy jeden po druhém, protože sem patří úplně všechny. Nemá cenu vypisovat do seznamu Tarantinovy filmy jeden po druhém, protože sem patří úplně všechny. Gauneři (Reservoir Dogs), Pulp Fiction, Jackie Brown, Kill Bill 1+2, Hanebný pancharti, Nespoutaný Django, Osm hrozných, Tenkrát v Hollywoodu… Neuvěřitelné příběhy plné překvapení, šoků, krve a extrémního násilí, ale současně i strašně vtipných zvratů, černého humoru a vždy korunované silným motivem zadostiučinění.
• Temný rytíř / The Dark Knight. Já opravdu a hluboce nemám rád nablbý superhrdinský komiksy. Maníka kousne exotický komár a přes noc získá schopnost lítat a laserové oči. A další bláboly jeden za druhým… Ovšem v tomhle Nolanově batmanovském eposu jsou naopak uvěřitelní a šťavnatí lidé, s logickým vývojem, motivacemi a emocemi. A Heath Ledger tady zahrál Jokera tak božsky, že zastínil všechny ostatní – jen kvůli němu z celé trilogie vybírám hlavně tenhle prostřední film.
• Tenkrát na západě / Once Upon a Time in the West. Ikona všech spaghetti westernů a arcidílo jak Sergia Leoneho, tak i Ennia Morriconeho. Hudební motiv hlavního hrdiny postavený na jediném ohýbaném tónu harmoniky je už legendou. Pomalý, a přitom epický děj, skvělé herecké výkony, velký biják se vším všudy.
• Terminátor / The Terminator. Dal bych sem T-2, protože je podle mě nejlepší z celé série, ale jednička se musí vidět před ním. Klasika akčních scifi a Arnoldovo ikonické I’ll be back…
• Pink Floyd: The Wall. Tenhle film, vlastně klipovitá ilustrace nejslavnějšího alba art-rockové legendy, je už trochu zapomenutý, a přitom kultovní. Částečně hraný a částečně kreslený, psychedelický, bizarní, snový vizuál dává hudbě nový rozměr a společně vytvářejí pozoruhodné dílo.
• Thelma & Louise. Svým způsobem ženská verze Butche a Sundance – i když ne úplně. Především ukázková roadmovie a tak trochu feministický manifest.
• Titanic. Když se řekne velkofilm… Tady je všechno monumentální. Loď, výprava, katastrofa, hudba, Leonardovy a Katiny rozpažené ruce na přídi, Cameronova režie, 11 Oskarů…
• Total Recall (ten původní, 1990). Ten film mám rád spíš navzdory Arnoldovi v hlavní roli, který je fakt mizerný herec – ale hlavně kvůli scénáři opět podle mého oblíbeného Philipa K. Dicka. Skvělý nápad na podobnou notu jako Hra i Inception – kde končí hra a sen? Jak poznat uměle implantované vzpomínky od skutečných?
• Trainspotting. Špinavý film o špinavých životech. Dnes ulízaný slušňák Ewan McGreggor svého času symbolizoval pro spoustu lidí hlavně tohohle feťáckého antihrdinu. Kultovní devadesátková i­kona.
• Trio z Belleville / Les Triplettes de Belleville. Tohle bude asi nejmíň známý film z celého seznamu. Ale jde o jeden z nejlepších animáků pro dospělé, co znám. Nejsou tam žádná zpívající zviřátka, všechny postavy jsou nějak ošklivé, skoro se tam nemluví, není to moc veselé (i když něco vtipů a černého humoru se tam najde) – ale příběh je silný, výtvarná stylizace fantastická a úžasný jazzový hudební doprovod se rychle dostane pod kůži.
• Trosečník / Cast Away. Jedna z největších rolí Toma Hankse a režisér Zemeckis opět někde, kam se ještě nikdo nevydal… Kromě úvodu a finále je na plátně pouze Hanks – čistokrevný robinson na pustém ostrově – který toho většinu času ani moc nenamluví, ale i tak je to výkon, který si zasloužil víc než jen nominaci na Oskara.
• Truman Show. Když se narodíte do televizních kulis a váš život je jen režírovaná „reality“ show, kterou sleduje celý svět. Jedna z nejlepších studií o moci masových médií a hodnotě skutečné svobody a soukromí. Jim Carrey je zábavný, i když ve výsledku to vlastně moc komedie není.
• Tygr a drak / Crouching Tiger, Hidden Dragon. Nejvýpravnější čínský velkofilm, který si coby zahraniční film sáhl hned pro čtyři Oskary a Anga Leeho vystřelil do světové režisérské extratřídy. Musím vypíchnout vklad choreografa bojových scén Yuena Woo-Pinga (Matrix, Kill Bill aj.), protože „létací“ souboje z tohohle filmu se staly rychle legendou.
• Ukradené Vánoce / Noční můra před Vánoci / The Nightmare Before Christmas. To nejlepší z Tima Burtona a Dannyho Elfmana, strašidlácký, ale krásný animovaný loutkový příběh o duchu vánoc, který pro sebe musí objevit halloweenští strašidláci, navíc jako geniální muzikál. This is Halloween!
• Válka Roseových / The War of the Roses. Jak se velká láska a původně šťastné manželství po letech promění v čirou nenávist a vzájemné naschvály a zlomyslnosti přerostou v tvrdý boj na život a na smrt bez jakýchkoli pravidel. Michael Douglas a Kathleen Turner jsou tady naprosto skvělý pár – tím lepší pro toho, kdo je zná jako romantickou dvojici z předchozích filmů (Honba za diamantem, Honba za klenotem Nilu).
• Valmont. Škoda, že tenhle film v Americe moc nespěl, protože souhrou okolností stejnou předlohu natočil o pár měsíců dřív někdo jiný se slavnějšími herci a dostal za to nějaké Oskary – ale já mám Valmonta mnohem radši, je jemnější, lidštější, chápavější k postavám. A Pištěkova výprava prostě nádherná.
• Velká ryba / Big Fish. Další Tim Burton (a Elfman, pochopitelně). Kaleidoskop dobrodružství plných obrů, vlkodlaků, zpívajících siamských dvojčat, mořských panen a spousty dalších milých bizarností.
• Velké vítězství / A League of Their Own. Muži narukovali v roce 1943 do války a nebyl, kdo by hrál baseball. Leda by se našly nové talenty mezi slečnami na farmách a ženuškami u ploten. Jedna z největších sportovních klasik, naprosto vše, co takový žánrový film má mít.
• Velký blondýn s černou botou / Le Grand blond avec une chaussure noire. Aspoň jednou by tu Pierre Richard měl být, mám pro toho roztržitého poděsa slabost. Anebo třeba Rána deštníkem, Roztržitý, Hračka, Jsem nesmělý, ale léčím se ad. – ono je to skoro jedno.
• Vetřelec / Alien. Legendární scifi horror, kde se – podobně jako u Čelistí – člověk víc bojí toho, co nevidí. Celkem slušný na člověka.
• Vinnetou. Divoký západ ve spreji a Amerika, jak ji v Americe neznají. Příběhy kovbojů a Indiánů, které si vycucal z prstu Němec, co v Americe nikdy nebyl, natočené v divokých balkánských prériích. Pro nás ale naprostá legenda, Vinetúa a Olčetrhenda zná každý český kluk.
• Vlasy / Hair. Slavný hippie a protiválečný muzikál Miloše Formana, skvělý muzikál i skvělý film. Let the sunshine in!
• Volný pád / Falling Down. Když jednomu rupnou nervy a prdne v kouli, vyleze v zácpě z auta a jde s baseballkou v ruce napravovat rozbitý svět. Životní role Michaela Douglase. D-FENS.
• Vrba / Willow. Kdo už viděl Hobita a Pána prstenů, tak tuhle výpravnou (a poměrně málo známou) americkou pohádku už moc neocení, ale mě kdysi strašně okouzlila. Warwick Davis jako Willow pro mě zůstal nejsympatičtějším liliputem v dějinách filmu.
• Vrtěti psem / Wag the Dog. Kultovní pohled do cynického světa nejvyšší politiky. Co dělat, když se pár dní před volbami provalí sexuální skandál amerického prezidenta? Nejlépe to překrýt nějakou mnohem větš aférou. Třeba si vymyslet válku s Albánií…
• Vykoupení z věznice Shawshank / The Shawshank Redemption. Strhující příběh o naději a přátelství podle předlohy Stephena Kinga se řadí na přední místa všech žebříčků nejlepších filmů všech dob. Když vás neprávem zavřou za vraždu na doživotí do kriminálu, můžete rezignovat – anebo taky ne. Film s jednou z nejpůsobivějších katarzí, co znám.
• Walk Hard: Neuvěřitelný život rockera Coxe / The Dewey Cox Story. Kdo zná muzikantské životopisy Walk the Line, Ray a další, tak si tuhle parodii užije výrazně víc – ale i bez toho je to skvělá hudební komedie, bezostyšně si utahující ze všech známých klišé životopisných filmů. A navíc je to ale i výborný hudební film, protože všechny písně ve filmu, i když vždycky coby parafráze jiných umělců slavných písní a hudebních stylů 50.–60. let, jsou originální a naprosto skvělé. A John C. Reilly je fakt neskutečně dobrej.
• Walk the Line. A k parodii i vážně míněný životopis Johnnyho Cashe. I když ho někdo neposlouchá a tuhle muziku třeba ani nemusí, tak ten životní příběh je neskutečně silnej. Joacquin Phoenix zahrál Cashe na Oskara – zůstalo ovšem jen u nominace, dostala ho ale Reese Whiterspoon za roli jeho celoživotní lásky.
• Whiplash. Hudební drama o neskutečně tvrdém drilu a drsné cestě na hudební vrchol. Dlouho jsem si myslel, že mladého jazzového bubeníka hraje skutečný muzikant, který se stal celkem slušným hercem – ale on je to herec, který se naučil celkem slušně bubnovat. Ovšem zdaleka nejlepší je tady J. K. Simmons, který si za roli extrémně tvrdého a bezohledného dirigenta Terence Fletchera po právu odnesl Oskara. Finální scénu se slavnou jazzovou skladbou Caravan jsem si pustil už mockrát jen tak samostatně.
• Yentl. Životní role Barbra Streissand, která tady hraje i zpívá – a režíruje! – jak nikdy. A taky silný příběh dívky, která v ortodoxní židovské společnosti coby žena nesmí studovat, tak se vydává za kluka, aby mohla.
• Yesterday. Jeden z mnohem novějších filmů v seznamu, ale dostal mě hned u upoutávky v kině a nepustil ani po třetím zkouknutí. Nápad, že ze světa zmizí Beatles a všechny jejich písničky a pamatuje si je jen jeden muzikant a proslaví se jejich reinkarnací ve vlastním podání, je unikátní a skvělý. Hlavní hrdina, indický outsider, ale přitom výborný muzikant, je mi strašně sympatický.
• Za zvuků hudby / The Sound of Music. Nejklasičtější z klasických muzikálů. Julie Andrews je pro muzikály totéž co Meg Ryan pro romantické komedie… Ideální, když si chcete prostě vypnout a ponořit se do romantického světa. 5/10 Oskarů.
• Záměna / Trading Places. Dan Aykroyd coby makléř z nejvyšší vrstev a Eddie Murphy coby spratek z ulice si z rozmaru dvou staříků vymění místa a je z toho spousta legrace. A taky jedna moc pěkná pomstička. A pochopitelně Jamie Lee Curtis, ta byla tehdy prostě kost k sežrání.
• Zelená míle / The Green Mile. Strašně milý a dojemný film z vězeňského prostředí (stejně jako Shawshank ho natočil podle předlohy Stephena Kinga stejný režisér) o dilematech kolem trestu smrti a o zázracích.
• Zmizelá / Gone Girl. David Fincher prostě umí. Zoufalý manžel začne hledat svou manželku, která náhle zmizela, ale záhy zjistíme, že každá odhalená stopa se stává důkazem proti němu a každý další odhalený detail přitěžující okolností. Je Ben Affleck trpící oběť zločinu, nebo cynická zrůda, která vodí policii i veřejnost za nos?
• Zpívání v dešti / Singin' in the Rain. Jeden z nejlepších klasických muzikálů, romantická i ztřeštěná komedie, skvělá taneční čísla. Gen Kelly byl největší borec ze všech.
• Ztraceno v překladu / Lost in Translation. Tenhle film si často vzpomenu, když trčím dlouho sám někde v hotelu a nudím se. Hořce smutná komedie, trochu love story, i obraz toho, jak nepropojitelně odlišné můžou být různé kultury. Bill Murray tady nadobro přestal být rozpustilým Ghostbusterem a kromě nominace na Oskara získal i nový herecký respekt.

České (a slovenské) filmy

Už bez ladu a skladu a dalších komentářů…

Adéla ještě nevečeřela • Anděl s ďáblem v těle • Ať žijí duchové • Až přijde kocour • Baron Prášil • Cesta do pravěku • Císařův pekař – Pekařův císař • Což takhle dát si špenát • Čarodějův učeň • Černý Petr • Čtyři vraždy stačí, drahoušku • Dědictví aneb kurvahošigutntag • Dívka na koštěti • Drahé tety a já • Ecce homo Homolka • Eva tropí hlouposti • Faunovo velmi pozdní odpoledne • Fešák Hubert • Happy End • Hoří, má panenko • Hotel Modrá hvězda • Indiánské léto • Jáchyme, hoď ho do stroje • Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách • Jak vytrhnout velrybě stoličku • Je třeba zabít Sekala • Jízda • Kalamita • Kladivo na čarodějnice • Knoflíkáři • Kolja • Kopytem sem, kopytem tam • Kouř • Kristián • Kulový blesk • Lásky jedné plavovlásky • Lásky mezi kapkami deště • Limonádový Joe • Marečku, podejte mi pero • Musíme si pomáhat • Na samotě u lesa • Návrat idiota • Nejistá sezóna • Noc na Karlštejně • Obecná škola • Obchod na korze • Ostře sledové vlaky • Pane, vy jste vdova! • Páni kluci • Pelíšky • Postřižiny • Pupendo • Pytlákova schovanka • Rok ďábla • S tebou mě baví svět • Samotáři • Saturnin • Sedmikrásky • Skřivánci na niti • Slavnosti sněženek • Smrt krásných srnců • Sněženky a machři • Spalovač mrtvol • Starci na chmelu • Stvoření světa • Světáci • Šašek a královna • Škola základ života • Tajemství hradu v Karpatech • Tisícročná včela • Tmavomodrý svět • U pokladny stál • Účastníci zájezdu • Ucho • Ukradená vzducholoď • Vesničko má středisková • Vratné lahve • Vrchní, prchni • Všichni dobří rodáci • Vynález zkázy • Vyšší princip • Žert

Pozn.: České filmové pohádky i hollywoodské animáky tu chybí úmyslně. Mohl bych sem přidávat většinu disneyovek, úplně všechno od Pixaru a pár Shreků navrch, ale to už je trochu pasé, děti to všechno dávno viděly a už je to moc nebere.

(Toto je záloha poznámky z FB, který je zrušil a kdoví, jestli je nehodlá smazat.)