Pixynergia

Vyvětlení: míněn bordel, který donutil, nikoli účetní. I když i ta (fotka) by byla zajímavá.

Tak nevím, teď jsem byla pod stolem a dvakrát po sobě odpojovala a zapojovala počítač. Uzly tam nebyly žádný, a to tam lezou drát od sluchátek, od klávesnice, od čidla wireless trackballu, od anténky wifi-karty, přívod šťávy a ještě je tam smotaný nepoužívaný síťový kabel.
Zase na druhou stranu v čase, za který jsem stačila otevřít počítač, přitlačit paměť pořádně do slotu a postavit počítač do svislé polohy, se sice nic nezauzlovalo, ale kabely se do sebe vzájemně tak zamilovaly, že jsem je málem zauzlovala já ;)

Pobavilo.

Ešte by som doplnil, že Lc rastie s množstvom použitých bezdrôtových prepojení (experimentálny dôkaz naznačuje komentár [4]). Vzťah je exponenciálny, vyplýva to z toho, že očakávania sú opačného znamienka a zapája sa medzikáblová žiarlivosť.

Tohle je asi můj druhý nejoblíbenější zápich, po legendárním Olympijském závodě ve skoku dalekém papíru z tiskárny (viz http://adbar.bloguje.cz/…tiskarny.php)

[9] Čirá intuice, drahý kolego. Paralely podobných přírodních jevů, zkušenosti z praxe – aproximativně mi to vycházelo rozhodně víc než lineárně, ale zas ne neúnosně rychle. Ono je docela dobře možné, že to bude nějaká složitější funkce, která je u malých n strmá, ale pak se pomalu linearizuje (protože tři dráty se zachňachňají výrazně dřív a víc než dva, ale mezi 35 nebo 36 už není takový rozdíl). Nicméně myslím, že pro laické výpočty a úvodní stručné pojednání je ta parabola celkem postačující a především pro malá n poměrně přesná.

Ostatně systémy s více kabely pojednává zmíněný diferenciální počet a je nutné je řešit nediskrétními metodami – to je už ale hodně nad rámec tohoto fóra, jak jistě uznáš. Zmíněný jeden kabel není vůbec žádný problém, ani základní vzorec jej nevylučuje. Vychází se z předpokladu (všem jistě dobře známého), že i jediný kabel se může zauzlovat sám. (Případy, že se zamotá do něčeho jiného se simulují tak, že okolní předměty se považují za statické kabely s nízkým LAC.)

Má-li kabel volný konec, stoupá pochopitelně entropie, protože se zvýší se stupeň volnosti části systému, ale současně i dynamika (když je něco upevněno za oba konce, může se to hýbat přece jen méně). Obě veličiny jsou velmi úzce propojeny, každá ale popisuje systém z trochu jiného úhlu.

[9][10] – ja by som k tomu pristupoval ako možnost dalšieho kablu vstupujúceho do systému. čiže stále by sa uvažovali len dve časti. Kabel/shluk a Kabel/shluk. Dynamiku shluku však musí odvodiť niekto fundovanejší ;)

Dost dobrý, prosím o povolení na toto téma u nás udělat školení jsem technik, který poměrně často někde něco měří a kabelů, vodičů a kablíků používáme hodně 

opravdu mě to dnes pobavilo, děkuji

Pekné, a v týchto intenciách mi napadlo že podobný problém nedávno riešil prof. RNDr. Petr Šupina, DrSc. v svojom diele Komplexná morfologia predpätých strún v oblasti ichtyológie. V jadre jeho práce ide o to, že ak sa rybársky vlasec uvoľní z cievky tak dokáže vytvoriť neuveriteľne zložité, napohľad 3D štruktúry, ktoré sú však topologicky (ak abstrahujeme od priemeru struny ako druhej dimenzie, čo je pri pomere priemeru k dĺžke menšom ako 1:10000 prijateľné) len čiarového 1D charakteru, teda ozajstný 3D uzol tam neexistuje. Zaujímavý je však časový rozmer, pretože vytvorenie týchto pseudo-3D štruktúr vlasca trvá približne 1 sec, ich normalizácia do pôvodného stavu aj 20 minút čo je pomer 1:1200, v podmienkach mokrého vlasca, vetra, vysokej trávy, pobehujúceho psa, radiacej manželky a pod. aj rádovo dlhšie. Zrejme ide o časopriestorovú anomáliu, kde sa komplex jednoduchosti jednorozmerného vlasca snaží kompenzovať svoju existenciu virtuálnou projekciou do 3 dimenzie vytváraním tzv. empty nods, teda prázdnych uzlov, ktoré vlastne uzlami nie sú, ale po určitú dobu sa ako uzly chovajú.
Nanešťastie ostalo jeho priekopnícke dielo nedokončené, pretože keď sa mu v rámci vrcholného experimentu po záseku kapitálnej hlavátky opäť a neplánovane zamotal silon, tak ho po niekoľkých pokusoch o normalizáciu a následnom úniku hlavátky, na mieste trafil šľak. Škoda, pretože jeho asistenti po pietnom rozmotaní vlasca zistili, že v danom prípade išlo o veľmi neobvyklý a netypický zámotok, tzv. silon cez palec, ktorý sa pritrafí približne raz za 10 tis. nahodení, aj to väčšinou neskúseným ichtyológom.
Nezodpovedanou otázkou zostáva, kde by mohli byť slovenskí ichtyológovia, keby prof. Šupina svoj výskum dokončil, a hlavne či to bola len náhoda, to neobvyklé vytvorenie 3D morfologických štruktúr vlasca okolo jeho palca. Pochybnostiam náhráva aj fakt, že prof. Šupina bol ľavák a osudná slučka bola na jeho pravom palci, prút bol opustený (odhodený cca 5 m, podľa nepotvrdených svedectiev rybárov cca 100 m po prúde, so strašným výkrikom, ktorý znel ako „poubanýsilo“), takže sa nedalo presne zistiť čo sa pri osudnom experimente dialo. Išlo o riskantný náhod tzv. bekhendom a ešte k tomu laterálne submisívnou rukou (to si môžu dovoliť len naozaj skúsení experimentátori, čo však prof. Šupina určite bol), alebo o projekciu Murphyho zákona vo veľmi neobvyklej synergii?