Pamatujete si ze školy mluvnické vzory, podle kterých se skloňujete? A taky si jich pamatujete dvanáct, po čtyřech pro každý rod? Pán-hrad-muž-stroj, žena-růže-píseň-kost, město-moře-kuře-stavení? Jo, kéž by to v češtině bylo takhle jednoduché…
Protože ono to takhle jednoduché není. Tyhle školní vzory jsou jen vybrané nejčastější kategorie a zjednodušené na dřeň. Když se je budete v praxi snažit používat, dřív nebo později narazíte na slova, která na ně vůbec nedokážete napasovat. Těch vzorů a podvzorů je mnohem, mnohem víc a k nim ještě spousta výjimek.
Někdejší šéf Ústavu pro jazyk český Václav Cvrček ve své skvělé Mluvnici [Mluvnice současné češtiny, 2015] má skloňování kategorizované takto (vzor/podvzory):
Mužský rod životný:
- had / soused, žák
- muž / otec, učitel
- táta / sluha
- soudce
- adjektivní skloňování (např. hajný, průvodčí, Jiří)
- nesklonná maskulina (např. atašé, papá, spectabilis)
- velká řada podskupin cizích slov a jmen (např. abbé, farao, gay, parvenu, Henry, Hugo, Jules, Lucius, Ernö ad.)
Mužský rod neživotný:
- list / jazyk, les
- stroj
- cyklus
- další podskupiny cizích slov (např. software, herpes, larynx)
Ženský rod:
- žena (příliš mnoho variant a výjimek na podvzory)
- duše / ulice, práce, Vánoce
- píseň, kost + velká skupina slov kolísající mezi nimi
- paní
- adjektivní skloňování (např. správcová, Karviná)
- nesklonná feminina (např. party, madam, Ester)
Střední rod:
- stavení
- město (příliš mnoho variant a výjimek na podvzory, mj. jablko, středisko, pončo)
- moře / hřiště (speciální: vejce, břímě aj.)
- kuře / kníže (speciální: dítě)
- datum
- muzeum, rádio
- téma
- adjektivní skloňování (např. nájemné, hovězí)
- nesklonná neutra (např. finále, menu, Sydney)
- duálové skloňování (párové orgány v plurálu, např. očima, na kolenou apod.)