Pixynergia

V rámci aktuální nostalgické vlny jsem letmo prohrábl šuplík a narazil v něm na své staré javascriptové hry, které kdysi vznily pro Reflex a ABC, leč teď už ani tam nejsou a já jsem je dosud nikde na webu neměl. Tak tady jsou, třeba ještě někoho pobaví hlavolamy z předflashové éry. Ale na hratelnosti to neubírá – zcela neskromně musím prohlásit, že třeba ty piškvorky hrají fakt dobře (učil jsem je já).

Neustále, přečasto narážím na výtky, jaká že je škoda mého starého blogu, jak jsem se měl držet svého starého kopyta, jak jsem nikdy neměl přestávat psát o webdesignu a CSS a jak už to prostě není, co to bývalo. Není. Doba se změnila, pionýři svou cestu došlapali, rozhrkanou káru podepřeli špalkem, zapíchli kolíky kolem svých claimů a teď už si jen spokojeně farmaří. A tloustnou a páprdovatí, neměl bych zapomenout doplnit.

Před těmi pěti šesti lety jsme stáli před polem neoraným a pustinou neprošlapanou. Prohlížeče a technologie se vyvíjely opřekot, implementace HTML a CSS se v nich lišily velmi podstatně, na obzoru vyrazily šiky W3C s praporem standardizace do barbarských krajů usedlých tabulkářů. Bylo neustále co zkoumat, objevovat, hledat nová řešení. Bylo třeba osvěty a „evangelizace“. Bylo nesmírně zábavné ukazovat nové způsoby, možnosti, dokazovat, že weby se dají dělat snáze, lépe a levněji.

Dalo by se říci, že za těch pár let se leccos změnilo. Jenže to není pravda. Změnilo se totiž úplně všechno. Prohlížeče se umoudřily. Zastoupení Firefoxu a jiných browserů je již natolik nepřehlédnutelné, že ty kdysi tak časté weby „optimalizováno pro IE verze XY“ aby dnes člověk pohledal. Nová verze Gecka či Opery se od té staré liší spíš kosmetickými úpravami a pár novými funkcemi, na funkčnosti webů se to prakticky neprojeví. Ba i ten nový Internet Explorer přišel sice s několika změnami, ale ve své podstatě jsou to jen drobnosti, ve srovnání s rozdíly mezi IE5 a IE6 přímo zanedbatelné prkotiny. Weby fungující v IE6 fungují i v IE7, občas je třeba jen několik menších úprav. Žádné revoluce jako „za starých časů“, kdy se Nestcape 4 držel zuby nehty a rozdíly v chování každé subveze IE byly nebetyčné, se už dávno nekonají. Stylování pomocí CSS a aspoň jakž takž sémantický kód ovládá dnes už i naprostý začátečník, nikdo si nevypomáhá mnohonásobně vnořenými tabulkami, aby udělal rámeček kolem nadpisu v boxíku. Poměrně slušný kód už produkují všechny wysiwyg editory včetně kdysi proklínaného Frontpage.

Před pěti šesti lety jsme před sebou navíc měli i bouřlivou a zajímavou budoucnost – připravovaly se nové standardy, z HTML jsme se měli přes XHTML a XHTML 2 postupně přenést až ke svatému XML a mohutnému arzenálu s ním spřízněných technologií, které na nás za sedmero vršky a sedmero potoky čekaly. W3C slibovalo a plánovalo a bujelo a košatělo, až se natolik zapletlo do svých vlastních větví, že zapomnělo na kmen a na to hlavní, proč to vlastně všechno začalo dělat. Plány vyhnily do ztracena, budoucnost se nekoná. I ta nejnadšenější včelka mezi standardizátorskými weby (WaSP) chřadne na oubytě, medu není a trubci se rojí.

Nedávno jsem si procházel svou první knížku o CSS. Vyšla už před čtyřmi lety a přitom – až na pár drobností – v ní není skoro co aktualizovat, co upravovat. Druhá knížka, kterou jsme s kolegy potili dva roky, vyšla loni, a v ní jsou zase shrnuty snad všechny praktické věci, co jsme kdy kolem CSS potkali, vyzkoušeli či vymysleli. Až na pár zábavných drobností, blbinek a nedůležitých detailů mě nenapadá, co bych tak do ní doplnil, kdybych mohl. Svůj webdesignérský zápisník Wellstyled mám stále otevřený a stále jsem připravený do něj přispívat. Není téměř čím.

Někdo to může nazývat zatuchlinou, někdo zase konsolidací. Nevím, nechci soudit. Jsem dalek rezolutních výroků „všechno už bylo vymyšleno, zrušme patentový úřad“ – jsou tu jiné technologie a jiné problémy. Ale peřeje a kaskády divoké řeky CSS a klasických problémů webdesignu už dorazily do údolí, dávno protekly mírným proudem širokým korytem a vlily se do poklidného jezera běžné „bezproblémové“ praxe. To hlavní, co mělo být řešeno, vyřešeno je. Ti, kdož měli být přesvědčeni, přesvědčeni jsou (nebo uznáni marnými případy). Techniky, postupy, triky a hacky byly sepsány, rozebrány, křížově protestovány, prověřeny, tisíckrát použity. Články jsou napsány, knihy vydány, nic nového na obzoru se nerýsuje.

I když se webdesignu věnuji intenzivně a prakticky denně, i když stále tvořím weby a styluji v CSS, nových problémů a nových řešení teď za rok potkám asi tak jako kdysi za jediný týden. Blog o webdesignu a CSS je pro mě přežitek: před pěti lety měl své místo a důležitou funkci. Tu (snad) splnil a to uvolněné místo je tu pro jiné autory, pro blogy o jiných věcech, v jiném stylu, s jiným přístupem.

Panta rhei. Dvakrát do téže řeky nevstoupíme.