Zoufalé firmy dělají zoufalé věci

Jako třeba Alza. Doteď jsem s nimi byl maximálně spokojen a byl to pro mě jednoznačně nejlepší a nejspolehlivější český eshop. Jenže včera mi, coby zákazníkovi, poslali natolik zoufalý e-mail, že si na ně musím začít dávat pozor. Úspěšná firma si přece hledá zaměstnance standardními cestami: kdyby se na mě řekněme v restauraci při odchodu vrhl provozní a třesoucí se rukou mě chytil za rukáv s prosíkem kdybyste náhodou věděl o nějakém kuchaři nebo číšníkovi, tak bychom si tady dovolili takovou obálčičku…, to už by mě tam v životě neviděli.

Milá Alzo, fakt si myslíte, že si tím děláte dobrou reklamu? Nepřijde vám blbé spamovat své zákazníky vlastními provozními problémy? Opravdu musím jako zákazník vědět, jak strašně zoufale hledáte zaměstnance? Jaké emoce ve mě má vzbudit informace, že u vás nikdo nechce pracovat? Jen těžko se mi hledá něco, o čem by to vypovídalo víc než o něčí neschopnosti.

Update: Moc se všem omlouvám, že jsem zde nedopatřením zapomněl nepovolit komentáře. Čísi hodnocení mých soukromých náhledů na něco a cizí názory na moje názory mě nezajímají ani za mák. A budu raději nevědět, kolika lidem to nejenže nepřišlo neetické, ale dokonce v pořádku a „dobrý nápad“. To je váš problém, mně do něj raději nic není.

Těstoviny s kaštany

Asi dvě hrsti jedlých kaštanů jsem naříznul nožem do kříže a dal péct 15 minut asi na 200 °C. Ještě horké oloupal – jak vystydnou, loupají se špatně – a pak je nakrájel na plátky. Na olivovém oleji osmahnul dvě nadrobno nasekané chilli papričky a pár stroužků česneku nakrájených na plátky. Hned za nimi následovaly kaštany a dva hříbečky, co holky včera našly na procházce. Když se vše trochu osmahlo, přihodil jsem ještě hrst rukoly (tentokrát nahrubo pokrájené), párkrát prohodil a zalil asi deci bílého vína a zastříknul trochou rybí omáčky. Tekutina se vyvaří velmi rychle, je ideální mít v tuto chvíli hotové těstoviny (ale nesmí ani dlouho čekat a osychat). To načasování je náročné, ale vyplatí se. Naše penne byly právě al dente, takže stačilo slít, přidat do pánve a lehce prohodit, přendat do misky a zastrouhnout parmezánem (Gran Moravia taky dobrý). Chuťově explozivní zážitek. Vřele doporučuji a zařazuji do zlatého fondu.

Nedobytná pevnost UPC

To vám takhle kabelovka naslibuje hory doly a podepíšete smlouvu o změně analogového příjmu na digitální. Pak přijde technik a vy se dozvíte, že všechny důležité věci, které vám obchoďák nasliboval, neplatí a celá slavná digitální kabelovka je vám k ničemu. Tak zase odpojíte set top box a napíšete UPC dopis. Část programů vám nefunguje (včetně HBO, za které platíte extra peníze) a nezbývá vám než čekat, až se UPC slituje a milostivě na vás shlédne. Pošlete email. Pošlete druhý. Týden se marně zkoušíte dovolat… Mimochodem, víte, jaký má UPC unikátní hlasový systém?

Dovolali jste se blablabla … Pro komunikaci v češtině vyčkejte … Dovolujeme si vás upozornit, že …blablabla… nahrávány … Zaujala vás naše nabídka … stiskněte 1 … Chcete nahlásit poruchu … stiskněte 2 … Čeho se to týká? … Pro internetové služby stiskněte … blablabla … stiskněte 3 … Vážení zákazníci, omlouváme se všem v Neratovicích, v ulicích Horní, Dolní, blablabla … nic vám tam nefunguje … píp … Všichni naši operátoři právě hovoří. Zavolejte později. týdýdý. Cvak.

Žádné čekejte, jste v pořadí, nebo vyřizují zákazníky, kteří se dovolali před vámi. Kdepak. Nejdřív se na (placené!) lince proklikat dvě minuty nabídkou a pak se dozvědět, že je obsazeno. Nazdar, sbohem, vymalováno. Jen účet za telefon poskočil o dalších pár halířků. Cink. Na dopisy v UPC nikdo nereaguje, emaily asi končí v /dev/null a dovolat se nedá. A účet za zrnění tam, kde kdysi bývalo HBO, vesele naskakuje. Cink. … Cink.

Manipulační poplatek

Dnes už proslavenou Karlovarskou losovačku, která svého času pobavila nejednoho webera, konečně ÚOHS prohlásil za ‚chybnou‘ a udělil za to radnici půlmilionovou pokutu. Ale ať koukám, jak koukám, ať hledám, jak hledám, všude vidím je to, že soutěž byla shledána netransparentní – ale už nikde nenacházím informaci, že by byla taky shledána neplatnou a potažmo zrušena.

Vždyť onen hlavní „vylosovaný“ se nakonec celou „soutěž“ vyhrál a byl mu přiklepnut kšeft stavby sportovní haly za miliardu. Ta pokuta je jen 0,05 % z částky, o kterou tu běží. Je nějaký problém to zamáznout a jede se dál? Proč si hlasování normálně nezmanipulovat? Buďto se na to nepřijde a není co řešit, nebo jo, tak se státu holt zaplatí manipulační poplateček… Soutěž je jednou uzavřena a nikdo už ji nikdy nezruší? Anebo se to rozumí samo sebou? Nebo jen blbě hledám? Otázky, samé otázky…

Dítě ve státním krmníku

Naší tříleté dceři nedáváme k jídlu zdaleka všechno. Maso má sama ráda jen bílé, a ještě jen málokdy, uzeniny nedostává vůbec, jen občas šunku. A pak nastoupí do školky, a tam si čtu jídelníček (pro tří- až čtyřleté děti!):

  • 1. 10. – smažené rybí filé, br. kaše, kyselá okurka
  • 2. 10. – oběd: čočka nakyselo, párek
  • 3. 10. – svačina: rohlík se salámovou pomazánkou; oběd: gulášová polévka, palačinky
  • 4. 10. – oběd: vařené uzené maso, br. kaše
  • 5. 10. – oběd: hamburská pečeně, knedlík

Děsně jsem držel palce Jamiemu Oliverovi, když se snažil prosadit svůj projekt Feed Me Better na ozdravení nabídky školních jídelen a záchranu čím dál obéznějších britských dětí. Pohříchu s ním pohořel. Nejen na odporu dětí, ale i kuchařek a dokonce i rodičů. Přece jen smažit hranolky a hamburgry a používat zmražené a předsmažené polotovary je o tolik snazší. Ale Británie se nevzdává a pracuje na dalších projektech, problém je přece jen dost vážný. Potěšitelné je, že i u nás to někomu dochází a pracuje se něčem podobném – nebo se o to aspoň snaží. „Čeští žáci dnes jedí až třikrát víc bílkovin – nejčastěji v mase – než děti v mnoha jiných evropských zemích,“ píše iDnes.

A rodiče jsou docela bezbranní, dítě je v tomto případě plně v rukou těch tlustých paní ve školních jídelnách, vymýšlejících ta vykrmovací a nezdravá menu. Štvalo mě to už dřív a teď, kdy se mě tento problém osobně dotýká a kdy jsou do mého dítěte nenuceně ládovány věci, které by doma nikdy nepozřelo, to cítím o to silněji.

Tohle nehodlám nechat jen tak. Nechci se smířit s tím, aby se do tříletých dětí cpaly nezdravé a přesolené uzeniny bezmála denně, aby denně musely mít maso, zeleninu znaly jen jako nepovinnou oblohu a místo té čerstvé dostávaly pikantní sladkokyselé okurčičky a nakládanou hanáckou směs. Před nástupem do školky bylo naše dítě zdravý, spontánní skoro-vegetarián: prostě má ráda zeleninu a ovoce a maso jí moc nechutnalo. Ve školce ale sní skoro všechno – jednak proto, že jde s davem, jednak jednoduše proto, že kdo sní oběd, dostane bonbon… :-(

Nechci to tak nechat. Jídelníček v naší školce i to rozdávání cukrátek se musí změnit. Držte mi palce.

Globální klimatický důkaz davem

Tak v otázce globálního oteplování je jasno. Vědci můžou sbalit fidlátka, další výzkum je zbytečný. To, že globální oteplování je fakt a jeho původcem je člověk, odhlasovalo OSN, takže o tom není sporu.

Provořadým úkolem lidstva a všech států tak odnynějška má být boj proti globálnímu oteplování a změně klimatu, shodují se zástupci předních světových velmocí.

Provořadým úkolem lidstva a všech států má být zajištění obživy pro jejich obyvatele a boj proti chudobě, oponují Čína, Mexiko a další chudé země. Kverulanti…

Sytý hladovému nevěří. Jelikož jsem právě po dobré snídani a na člověkem způsobené globální oteplování moc nevěřím, tak si myslím, že prvořadým úkolem lidstva a všech států by mělo být zajištění dostatku kvalitní kávy a spolehlivého internetového připojení.

Faraoni obsadili Vaterland, Chicago zůstalo ušetřeno

ŠOK! Masakr! Tisíce mrtvých!! Po použití biologické zbraně zůstalo na místě bývalého squatu ve vnitřní zóně Vaterlandu několik tisíc mrtvých těl, včetně několika královen. Nepřežila ani noha. Nadřazená rasa opět ukázala nezvaným vetřelcům svou sílu. Nedáme se!

To je tak. Máme v domě problém s faraony. Opravdu problém. Dům je to velký, třináct pater nahoru a tři dolů, starý, z padesátých let, postavený nekvalitně a vyzděný z dutých cihel. To v součtu dělá bezpočet dutin, škvír a průchodů pro tyhle malé mravenčí potvory jako dělaných. Několikrát do roka obchází dům četa desinsektizérů, ale nikdy nejsou doma všichni sousedi, nedá se dostat všude a těch kolonií tady musí být snad tisíce. Nanejvýš se jim tak vždycky podaří leda odrazit nejprudší nápor a zatlačit mravenečky do zadních pozic. Ale během dvou tří měsíců jsou zpátky, pokaždé snad silnější než předtím.

Pak tady jednou stříkací četa přes půl roku nebyla. A když přišli, šmejdilo po celém bytě naše všetečné batole, které když viděli, odmítli milí verminátoři kvůli miminu cokoli kamkoli nastříkat. Ovšem následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve se nám začali množit faraonci na kuchyňské lince. Jak se někde objevila kapka vody, drobeček čehokoli, za chvilku jich bylo kolem plno a pečlivě uklízeli. Z rychlovarné konvice si udělali sebevražednou plovárnu, v nádržce kávovaru vydrželi plavat přece jen déle. Dali jsme se do stopování po jejich dálnicích. A vystopovali jsme je. V koutku skříňky nad troubou, pěkně v teplíčku, si za své sídlo vybrali krabičku s filtrem na vodu. Kolonie se hemžila krabičkou, prokousali se i do sáčku a usídlili se i uvnitř filtru. To byl náš první masakr kolonie faraonů.

Za pár týdnů se mi začali objevovat kolem počítače. Až příliš často mi nějaký lezl po klávesnici nebo po monitoru. Dalo to trochu práce, ale vystopoval jsem je. Neuvěřitelnější místo bych si asi nevymyslil: na polici nad pracovním stolem leží zasunutá brožovaná publikace formátu A4 (Vítězslav Štefl, Rocková kytara I), založená kdesi v půlce kusem třívrstvé lepenky: z obou stran karton a uprostřed výplň z vlnitého papíru. Nejsou blbí, mravenečkové. Taková třívrstvá lepenka, to jsou na rozměru A4 desítky chodbiček, dost dlouhých a pohodlných na kvalitní líhně. To byl druhý masakr.

Dnes ráno jsme se pustili do sledování mravenčí dálnice na knihovně. Vedla kamsi do regálu mezi DVD. Na obalu muzikálu Chicago jich bylo nejvíc, ale byl to jen mravenčí most, jen tudy traverzovali o patro výš, do sekce českých filmů. Tam mizeli. Vyskládal jsem celou jednu polici dévédéček, ale zdálo se, že tudy prostě jen procházejí někam dál. Stejně mi to nedalo a jeden obal po druhém jsem otevřel a zkontroloval, jestli se tam náhodou neuhnízdili. Ukolébán rutinní prohlídkou jsem poslední (sic!) obal, který mi zůstal k prohlédnutí, otevřel dost ledabyle. Takže se celá kolonie faraonů z Vaterlandu vyřítila přímo na mě. Smetl jsem hemžící se chumel na zem a okamžitě zasáhl biolitem. Biologický útok byl veden souběžně na podlaze i na druhé frontě uvnitř Vaterlandu. Během několika sekund bylo po všem, třetí masakr byl dokonán.

Vaterland byl očištěn, vymyt a nyní schne. Chemie setřena jinou chemií a pokoj vyvětrán, vše je téměř jako předtím. Jen se občas otřesu představou, jak kdesi v základech domu pomalu roste a mohutní obrovská, mnohatunová kolonie malilinkatých mravenečků, dům se začíná chvět a jedna stěna v nejhlubším sklepě pomaličku puká… Nene, žádné emoce. Jakmile příště objevíme nějakou mravenčí pěšinku, nebudeme váhat ani vteřinu a okamžitě se dáme do stopování. S biolitem v ruce a jiskrou odhodlání v oku.

Byl jsem pár hodin porotcem Křišťálové Lupy

Stejně jako v předchozích letech jsem se nechal přesvědčit k účasti v porotě „soutěže“ Křišťálová Lupa. Byl jsem v tom seznamu do dnešního dopoledne – přesně do chvíle, než jsem konečně uviděl nominace jak v jednotlivých kategoriích, tak potenciální Projekty a Anticeny roku. S politováním jsem panu Miklíkovi z Lupy musel odepsat, že s tímhle nechci a nemůžu mít nic společného.

Že je něco špatně, mi razantně došlo už loni, kdy se mezi nomináty na Osobnost roku objevilo moje vlastní jméno. Tedy jméno někoho, o kom jsem pozitivně věděl, že už má nějaký ten pátek zavřený blog a pro český Internet už pár let ani nehnul prstem. Jako recese dobré, ale coby vážně míněná nominace na Osobnost českého Internetu…? A letos to není o nic lepší. Horší, a řádově.

Především je asi principiálně nešťastný už nápad nechat nominovat weby do soutěže pouze čtenáři Lupy. Tedy poměrně málo navštěvovaného a navíc celkem úzce specializovaného webu. Bez jakéhokoli předvýběru, jakou blbost kdo napíše, to platí. Počty hlasů u jednotlivých nominací jsou tajné, ale osobně je tipuji na desítky, někdy snad i jen jednotky hlasů. V zásadě se všechny nominace dají rozdělit na tři typy:

  • Já nevím. Napíšu to nejznámější, na co si vzpomenu. Tak se rodí ty věčné Osobnosti roku jako Ivo Lukačovič či Ondřej Neff, Anticena pro D. Dočekala (veřejně již téměř neaktivního) nebo třeba Projekt (minulého) roku pro Mapy.cz nebo Aktuálně.cz
  • Klubíky a recese. Stačí určitě jen několik málo hlasů pro týž web a rázem poskočí v roztříštěných nominacích na čelní místa. Poměrně velké zastoupení evidentně fandovských stránek, širokou veřejnost naprosto nezajímajících, o tom svědčí poměrně zřetelně. Nebo si snad opravdu mám myslet, že fan-webík nějakého televizního seriálu má být českým Zábavním webem roku?
  • Konkureční boj. Hele, Franto, se vyhlásila tajdleta soutěž a když tam ten náš novej webik naklikáme, tak máme reklamu zadarmo. Fasa, ne? Nechci to rozpitvávat – ale některé nominace jsou prostě pro danou katagorii poměrně dost nepatřičné.

Je to zvláštní akce. Na jedné straně poměrně megalomanská show s mraky sponzorů za přítomnosti všech médií a spojená s konferencí s bombastickým titulem Czech Internet Forum 2007 — a na druhém konci toho špagátku, který k tomu monstrkonci vede, je tahle podivná a organizačně odbytá anketka s prakticky nulovou vypovídací hodnotou. Mně je naprosto jasné, že nejde o nic jiného než o publicitu: přitáhnout co nejvíc známých jmen, zaháčkovat na to média a ukázat se. Zbytek je nepodstatný, účel světí prostředky. Koho bude při šotu v TV zprávách o té „zásadní akci českého Internetu pod záštitou společnosti ##nfo“ zajímat, že půlka z nominovaných v dané kategorii tam vlastně ani tak moc nepatřila, půlku skoro nikdo nezná a zbytek je tam už třetí rok ze setrvačnosti? Koho bude zajímat, že spousta potenciálních Projektů roku zůstala stranou nepovšimnuta a že o Anticenu se pralo pár skupinek anti-něco fanoušků a proti-něčemu bojůvek? O to přece vůbec nejde. Hlavní je být vidět, skásnout sponzory a ukázat se v TV jako ředitelé Internetu. Není to špatný obchodní model, škoda nevyužít každé podobné příležitosti. Já to plně chápu. Ale nechci při tom asistovat.

Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří jsou si v něčem rovní, například svobodou, jsou si rovni ve všem. (Aristotelés)

„Mám vosum tisíc, proč má mít nějaký doktůrek víc,“ sděluje nám svou neoddiskutovatelnou pravdu zapšklý důchodce s netajenou záštiplnou slinou v hlase. Ano, tohle jsou lidi, kteří rozhodují o mně a za mě. Vážně si čím dál intenzivněji myslím, že demokracie není ani zdaleka ten nejlepší nápad.

EU vs. Microsoft. Kde je menší zlo?

Nemám rád Microsoft, co bych komu nalhával. Je pro mě symbolem nepružného molochu ubíjejícího kreativitu, schopného dobře prodat svá polovičatá softwarová řešení a ještě schopnějšího zašlapat cokoli lepšího a přínosnějšího. A teď Evropská Unie potvrdila extrémní pokutu Microsoftu – zjednodušeně řečeno za to, že do Windows dává přehrávač Media Player a nezveřejňuje své zdrojové kódy.

Ano, ten pitomý klump Media Player, který stojí leda za starou belu. Verk, který si každý i malinko pokročilý uživatel dřív nebo později nahradí nějakým použitelnějším přehrávačem. Ten křáp, který není v základní instalaci přehrát ani DVD a polovinu audiosouborů. Šidítko, které se ale ani nebrání náhradě za cokoli dalšího. Nemůžu se zbavit dojmu, že EU tady pokutuje nějakou firmu jen za úspěch a nechápu to. OK, je to moloch vlezlý a zasloužil by si přes prsty v tisíci případů. Ale za to, že nechce nikomu dát zadarmo kód, který si sám vyvinul, nebo že si vyrobil nějaký program a dává ho lidem zadarmo? A co Apple: s každým macem dostanete zdarma iTunes, FrontRow a QuickTime – a to je dokonce neodinstalovatelná systémová technologie! Kde je pokuta pro Apple?

Jen tak do něj, monstra nenažraného. Účel světí prostředky – pokuta je sice za blbost, ale aspoň něco, revanš za všechny předchozí hříchy. Třeba se nakonec Microsoft stáhne z Evropy a začneme všude používat OpenSource… (no dobrá, to už bylo příliš bujné). Ale klepnout přes prsty takový mamut jednou za čas potřebuje, když nic jiného, tak aspoň jinde poznají, že to jde a že mamut není nezranitelný a nedotknutelný. Anebo třeba kvůli podobným nařízením časem vyhážou z Windows veškeré příslušenství a začnou je prodávat ořezaná natolik na dřeň, až je nikdo nebude chtít. Už se ozval nějaký komerční výrobce Solitéru a Hledání min, jak mu Microsoft ubližuje? A co když začnu prodávat růžové kurzory do Windows, dá EU Microsoft taky pokutu, že svým bílým, předinstalovaným kurzorem brání mému prosazení na trhu? Mám se opravdu nač těšit?

Mám-li volit mezi zlem Microsoftu a zlem Evropské unie, volím jednoznačně Microsoft. U něj mám aspoň možnost se mu vyhnout, zvolit si alternativu, můžu ho nechtít používat. Narozdíl od EU.